Yekta Uzunoglu
7. 11. 2016
Současný stav hybridního turko-islamistického fašismu nelze vnímat jinak, než jako adoptivní dítě trans-atlantické civilizace. K adopci došlo někdy v roce 1952, kdy NATO po objevení a vyzkoušení atomové bomby a nosičů, objevilo strategickou geologickou polohu Turecka. Proto se tato civilizace rozhodla adoptovat ultranacionalistický stát Turecko, které navenek prezentovali jako sekulární, aniž by mělo sebemenší znaky sekularismu než to, že bylo někde napsáno na papíře.


Tato adopce by se dala přirovnat k situaci, kdy se rodina rozhodne si adoptovat z ekonomických, bezpečnostních nebo jiných materiálních důvodů osobu dospělou a zralou a zachází s ní jako s dítětem! Přitom místo aby se ho snažila integrovat do rodiny, cpe mu do hlavy systematicky a s pomocí špičkových "odborníků", že by se „dítě“ mělo identifikovat se svými původními kořeny a přitom mu ty kořeny cpe do jeho existence a dokonce i jeho potomkům.

Při přípravě adopce Turecka adoptující transatlantická civilizace Turecku nařídila, aby vypadali alespoň navenek jako ona. Donutila Turecko ke zrušení jednopartajního státu, kterým bylo od roku 1923, to jest od založení "moderního Turecka" po dobu 27 let. Tak podle vzoru „rodičů“ byla založena Demokratická strana a s pomocí adoptivních rodičů začala vládnout a o dva roky později, v roce 1952 byla už připravená na popis adopční smlouvy a tím se stalo Turecko členem NATO. Ale už ve fázi adopce muselo Turecko na svém území uvolnit území pro leteckou základnu pro USA ( Incirlik-1951).

Po deseti letech vládnutí Demokratické strany měli adoptivní rodiče pocit, že dítě trochu zlobí, tak zinscenovali provedení puče a všechny zlobivé děti byly popraveny, předseda vlády nepředseda, ministr neministr. Ale to už dítě osm let, od roku 1952, patřilo k rodině, ve které se tvrdilo, že rodina je založena na pevných morálních a demokratických zásadách. Proč potom děti zlobily? Protože začaly být přece poněkud liberální!

Po setnutí hlav vojenskými katy opět potřebovali ukázat světu, že dítě má zásady adoptivních rodičů, tak se konaly volby a co dál? Zase přišli k moci nějací liberálové a tak je zase popravili a to bylo v roce 1970. Rodiče začali vážně přemýšlet nad svým adoptivním dítětem a o jeho sklonech k liberalizmu a k demokracii a přišli na to, že nacionalizmus sám selhává a bylo by dobře, aby bylo dítě převychováno navíc ještě k víře jeho předků. Protože dítě nikdy nebylo dítětem, ale zralým mužem, který by mohl  zachránit majetek rodičů někde daleko u největšího zla sovětských hranic.

Ruku na srdce - rodiče investovali miliardy a miliardy, aby 50 milionové dítě bylo převychováváno, vracelo ho k jeho mohamedánským kořenům, ale výchova ani nebyla dokončena, opět se liberálové a demokraté dostali do vlády a začali zase zlobit a tak svolení, nesvolení, zase na ně poslali tvrdé chlapy se zbraněmi a sejmuli je a poslali do vyhnanství a nařídili, že se už nikdy nesmí vrátit do hry na demokracii ,psalo se rok 1980 . Převýchova k mohamedánským zásadám předků pokračovala na plné obrátky, někdy v utajených školách, někdy převychováváním "myslících" v zemi samotného Mohameda a někdy dokonce v Paříži či v Londýně nebo v Bostonu, nebo v Káhiře, kde se učili poselství Alláha.

To největší zlo - komunismus - nakonec bylo poraženo, ale rodiče ve výchově nepřestali, co kdyby neočekávaně uspěli nějací blázniví dělníci či rolníci s prapodivným vzděláním a chtěli se míchat do záležitostí rodičů? A najednou adoptivní dítě už nechtělo poslouchat a zřeklo svých adoptivních rodičů, chtělo nastolit řád svých předků tak jak ho naučili ty "nelepši" odborníci adoptivních rodičů , ale rodiče ho přesto stále drželi v řadách velké a velikánské rodiny. Dítě tak pochopilo, že pokud bude rodina existovat, nezíská svoji svobodu a nemůže nastolit posvátný řád svých předků, kteří řád adoptivních rodičů proklínali.

Válka adoptivního dítěte se svými adoptivními rodiči je válkou posvátnou a může vyhrát i v domě dnes už jeho starých, neschopných, ochromeních adoptivních rodičů, které tak dobře zná a proto jsou jasné předpoklady , že vyhrát může je jen to turko- islamistickým jedem nadupané "dítě".