Dnes, jen tak pro legraci, sejdeme dolů do králičí nory a dozvíme se, jak zábavní a mediální průmysl manipuluje s lidmi. Něco z toho bude pouhá spekulace a něco z toho jsou prokazatelná fakta, ale v každém případě se po vás vyžaduje, abyste se obrnili. Chcete-li jít ještě hlouběji, tato kniha vám vyrazí dech. Děje se to již celá desetiletí. Tyto techniky se používají k tomu, aby snížily odolnost vůči nadcházející tyranii, aby měnily názory velkých skupin lidí a přitom je nechaly myslet si, že to je jejich vlastní nápad, a aby jemně naprogramovaly mozky spousty lidí, zatímco si budou myslet, že si jen užívají nějakou zábavu.

Jedinou dobrou zprávou v tomto článku je, že někteří z nás jsou méně náchylní k tomuto typu manipulace. Jak se staneme méně náchylnými? Když pochopíme, jak to všechno funguje, vytváříme si jistý druh imunity. Až budeme vystaveni těmto lumpárnám, rychleji to zaregistrujeme a budeme schopni si říci: „Hele – já to téma takhle vůbec nevnímám.“

Co je prediktivní programování?

O prediktivním programování existují tuny článků a téměř stejně tolik teorií. Prediktivní programování znamená, že události, které jsou ztvárněny v nějakém filmu nebo televizním pořadu, se později skutečně stanou.

Můžete začít hledat a přijdete na stovky filmů a pořadů, počínaje mapou „Sandy Hook“ ve filmu Temný rytíř (nápadná shoda mezi fiktivní mapou ve filmu a skutečnou mapou školy Sandy Hook, kde došlo ke střelbě, pozn. překl.) až po „Simpsonovi předvídají epidemii eboly“ a „Smrt Prince“. A abych nezapomněl, Suzanne Collins, autorka trilogie „Hladové hry“ (Hunger Games), žije v Sandy Hook a ve svých knihách se zabývá dětskými oběťmi… jen pro úplnost.

Divné, že?

Alespoň občas se shody okolností opravdu dějí. Například v roce 1898 Morgan Robertson napsal román s názvem Marnost o lodi s názvem Titan, který během své první plavby narazil na ledovec. O čtrnáct let později se potopil Titanic, když při své první plavbě narazil na ledovec! Můžete si přečíst více o podobnostech mezi knihou a skutečnou událostí zde. Co se týká tohoto případu, opravdu pochybuji o tom, že by autor zařídil pro White Star Line na zakázku loď s názvem Titanic, a potom ji nechal potopit v polovině dubna po nárazu na ledovec, když poprvé opustila přístav.

Jiné formy prediktivního programování nejsou tak jasnovidné nebo tak specifické, ale jsou prediktivní v tom, že odrážejí způsob života.

Za jakým účelem?

Existuje domněnka, že když se napodobí změna, kterou si přejí ti, jež jsou u moci, odolnost vůči této změně může být potom minimalizována, protože lidé viděli, že se to už jednou stalo. Je pro ně snadnější přijmout změnu, protože byla normalizována prostřednictvím médií.

Zde uvádím několik příkladů z článku, který napsal „Teoretik, zabývající se shodami okolností“:

• Ve filmovém trháku z roku 1998 „Stav obležení“ je  New York  napaden teroristy a následně uvržen do stavu stanného práva. Mělo to připravit diváky na útoky světového obchodního centra a kontroverzní legislativu, která následovala, jako je např. vlastenecký zákon (USA Patriot Act), „prezidentský monitorovací program“ a vytvoření Amerického ministerstva pro vnitřní bezpečnost?


• Ten, kdo toleroval film „Světová válka Z“, byl nejen několikrát vystaven opakovanému tématu smrtící pandemie, ale byl také vystaven tomu, aby akceptoval, že vakcína od Světové zdravotnické organizace by mohla být pro lidstvo jedinou nadějí na přežití.


• Ti, kteří viděli film „Minority Report“ z roku 2002, budou možná méně znepokojeni, až technologie, jako jsou rozpoznání obličeje, skenování sítnice, automobily bez řidičů, bojování s prediktivními zločiny a personalizované reklamy, začnou být samozřejmostí v jejich vlastní realitě.


• Připravil film „RoboCop“ lidi na policejní militarizaci a zavedení robotické policejní práce?


• Dokonce i fanoušek seriálu Futurama mohl být jemně připraven na to, aby začal akceptovat implantáty mikročipu.

Článek pokračuje tím, že spojuje velké teroristické akce, jako je 9/11 a 7/7, a zároveň události, jako je přistání na Měsíci. Je to opravdu skvělý článek, avšak jen do té doby, dokud se nedostanete k závěru, kde autor říká, že je to všechno nesmysl. Dokonce i poté, co poskytl spoustu zajímavých důkazů, aby podpořil prediktivní programování jako nástroj obeznámení se s informacemi.

Když jsem žila v Kanadě, všimla jsem si, že pravidelně v kanadské televizi vysílají zprávy o tom, že zbraně jsou děsivé. Oblíbená show „Flashpoint“ byla policejní procedurou o týmu SRU v Torontu (SRU je kanadská verze americké SWAT). Pokaždé, když civilní osoby spatřily člověka s puškou, pistoli v autě nebo v šuplíku u pracovního stolu, zcela se vyděsily. Okamžitě volaly na policii, někdy se dokonce ukryly ve skříni a ve strachu hovořili šeptem s operátorem na lince 911. Potřebovali, aby je někdo zachránil, protože, probůh, zbraně vás zabijí. V Kanadě jsou zbraně přísně kontrolovány, a toto bylo jen zesílení zprávy, že vláda chrání občany tím, že udržuje střelné zbraně daleko od nich, a zároveň zprávy, že musíte okamžitě zavolat na policii, když nějakou zbraň spatříte.

Co je podprahové vysílání zpráv?

Vysílání podprahových zpráv je mnohem jemnější, než prediktivní programování.

Zprávy jsou „přehrávány“ jednotlivcům nebo veřejnosti, aniž by si toho někdo z nich byl vědom. Zpráva může být vizuální „záblesk“ v řadě dalších snímků, kterou sice vědomě nezachytíte, ale vaše podvědomí ten obraz registruje.

Jako příklad si můžeme uvést film, kde okénko filmu 25 v sekvenci 40 snímků, pohybující se rychlostí 30 okének za sekundu, bliká název výrobku, osobu nebo jakoukoliv jinou informaci, kterou máte na přání producentů „pojmout“. Dokonce i v případě, kdy vědomě nevěříte, že podprahové zprávy na vás můžou mít nějaký vliv…  vaše podvědomí nemá takový názor, přijímá to, co mu je zasláno, bez otázek.

Když společnosti něco inzerují, politici stojí na pódiu nebo gangy se brouzdají ulicemi, vidíme jejich barvy – znaky, symboly nebo slogany, které je definují. Je to všechno jen marketing a označení, a podprahové vysílání zpráv může dostat tuto zprávu do mozku, aniž byste si ji vědomě vizualizovali.

A funguje to. Na základě prodeje svépomocných kazet a cédéček, které si lidé přehrávají, když spí, aby si zlepšili některé aspekty svého života, byl vytvořen průmysl v hodnotě mnoha miliónů dolarů. Experimenty s vkládáním podprahových zpráv o malém občerstvení, vysílaných těsně před přestávkou v kině, zvýšily prodej občerstvení během přestávky. Tuto techniku intenzivně používají společnosti, které prodávají výrobky.

Nepříjemná věc je ta, že pokud jste to nebyli vy, kdo dal někomu pokyn, aby tam vložil zprávy, nebo jste je tam neuložili sami, neexistuje žádný způsob, jak byste se mohli dozvědět, že jste se stali obětí těchto sugescí.

Tady ve videu je ukázáno, jak rychle se to děje, plus jsou zde nějaké informace o tom, proč to funguje tak efektivně:

Příšerné, co?

No a co se stane, když zprávy, které „přijímáme“, nejsou jen o koupi limonády a popcornu? Co když jsou ve své podstatě poněkud zákeřnější? Co když s námi manipulují pokaždé, když zapneme televizi, sledujeme film nebo dokonce když zapneme počítač?

Někteří z nás jsou si vědomi „oblbování“ mladých lidí, jejich naprosté závislosti na chytrých telefonech, tabletech a přenosných počítačích, nebo když se hodiny a hodiny dívají na televizi. Děti jsou zcela závislé na svých obrazovkách. Pokud by „někdo“ chtěl použít obrazovky jako metodu k ovládání mysli, pak to skutečně dává smysl, že se děti stávají závislé na těchto obrazovkách, dokud jsou mladé. Mohou být naprogramovány od samého začátku, aby byly dobrými, malými spotřebiteli a zaplatily za to tím, že se stanou otroky své mzdy. Téměř každý má v dnešní době chytrý telefon, což znamená, že všichni nosíme po kapsách nebo v kabelkách zařízení na kontrolu mysli.

Proč to na některé z nás nefunguje?

Pokročme o kus dále a zeptejme se, co když jsou někteří lidé geneticky více ovlivnitelní než jiní? Co když jsou někteří z nás imunní vůči tomuto neustálému bombardování obrázky, slovy a myšlenkami, kterým většina lidí uvěří, aniž by se na cokoliv ptala?

Mohl by toto být ten rozdíl mezi drtivou většinou lidí a těch z nás, kteří jsme probuzeni a jsme si toho vědomi? Jsme pouze mutanti? Je tohle ten důvod, proč mohu o těchto záležitostech hovořit, dokud nepřijdu o hlas a dokud neuvidím jen prázdné pohledy lidí, kteří si budou myslet, že já jsem ten blázen?

Drtivá většina lidí ve Spojených státech naprosto akceptuje tyto oficiální zprávy:

• Věří, že vláda je bude chránit za všech okolností.


• Na nic se neptají a nic nezkoumají. Jednoduše akceptují to, co se jim řekne.


• Nesdílejí naše obavy, že je něco velkého na obzoru.


• Existují v bublině a nedívají se na nic ze širšího úhlu pohledu.


• Odmítají se připravit na špatné věci, protože opravdu nevěří, že je možné, aby se takové věci staly.

Většina lidí, jako jsme my (ti, kteří jsou si toho vědomi, soběstačná menšina), méně sleduje televizi, než masy lidí. Někteří z nás se vůbec nedívají na televizi. Já se dívám jen na několik pořadů na Netflix nebo na Amazon Prime, ale nemáme doma kabelovou televizi s televizními reklamami a „odkašlanými“ zprávami. Máme jiné věci na práci; věci, které nám pomůžou, až budou v ulicích vojáci „pro naši vlastní bezpečnost“. Věci, které pomohou našim dětem přežít, až budou regály v obchodech prázdné a většina lidí bude spoléhat na vládní příděly, aby přežila (pokud se budou chovat natolik dobře, aby nějaké dostaly, a oni se budou chovat dobře, protože hlad je obrovskou motivací k tomu, aby lidé dělali to, co je jim řečeno).

I když máte tendenci k tomu, aby vaše mysl byla kontrolována, je možné se z toho dostat. Nebyla jsem vždy tou obrněnou blogerkou, jakou vidíte před sebou dnes.  Když mi bylo něco málo přes dvacet, skutečně jsem věřila, že vládní agentury, jako EPA (americká Agentura pro ochranu životního prostředí) a FDA (americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv), jednají v našem nejlepším zájmu, že potraviny nebo léky nebudou prodávány, pokud budou škodlivé, a že školy mají skutečně na starosti vzdělávání dětí. Většina z nás musí setřást školní průpravu, která byla v rukou vzdělávacího systému a televize.

Je to něco jako ve filmu Matrix – pokud budete moci přimět někoho, aby spolkl červenou pilulku, bude mnohem méně ochotný uvěřit čemukoli, čím ho krmí.

Podprahové zprávy mohou změnit názory lidí, mohou změnit způsob, jakým myslí, mohou změnit to, co chtějí jíst, jaké auto si chtějí koupit, možná dokonce i to, jak budou hlasovat. Vše, co potřebujete, je finanční hotovost, abyste dostali vaši zprávu ven a koupili si pár rozdělených sekund vysílacího času na obrazovce.

To může zasít semínka, která usnadní akceptování abnormálních a nebezpečných situací. Může to naučit lidi, aby se neptali a byli hodnými ovečkami.

Sedět celé hodiny před televizí a tupě sledovat nesmysly, vytvořené společnostmi, které to nazývají „zábavou“, je vymývání mozků lidí a jejich proměna v idioty, je to nejlepší aktuální příklad prediktivního programování z filmu Idiokracie.

Vše, co musíte udělat, je rozhlédnout se kolem sebe a uvidíte, že to tady všechno je.

Daisy Luther

Zdroj: