Vytlačí Rusko Ukrajinu ze světového trhu obilovin? Zdánlivě hloupá otázka, ale nespěchejme se závěry, protože hlavní ukrajinský trumf, černozem, je na ruské straně plně vyrovnán jinými faktory. Již v tomto roce uvidíme zábavnou konfrontaci dvou velmocí. Jedné „velké agrární“ a druhé – prostě jen velké. Málokoho by před 25 lety napadlo, že Ukrajina jednou ztratí ruský trh masa a mléka, ale dnes je to realita. Navíc ukrajinský produkt nebyl nahrazen jiným dovozem, ale domácí výrobou. Dnes na pozadí rekordní sklizně obilí na Ukrajině a slavnostního vyhlášení kurzu na „velkou agrární velmoc“ je těžké uvěřit, že už za 5 – 10 let od této koncepce nemusí zůstat kámen na kameni. A první alarmující signály již vidíme v tomto roce.

Plánovaný vývoz obilovin z Ruska i Ukrajiny v současném hospodářském roce (začíná 1. července) byl ohlášen grandiózní. Každá ze zemí by měla na vnější trhy dodat 40 milionů tun obilí, a dokonce i trochu více. A téměř vše by mělo být vyváženo z černomořského regionu, což u sousedů podporuje konkurenci.

Předchozí sezónu Ukrajina skončila s ukazatelem vývozu obilí 39,4 milionů tun a Rusko – 34,2 milionů tun.

Ještě na jaře nic nenaznačovalo dobrou úrodu. Ozimy do zimy narostly málo a nenaseli je na všech plánovaných osevních plochách. A dva předchozí velmi úrodné roky přivedly ke špatným úvahám – ještě se nestalo, aby dobrá úroda byla po tři roky po sobě. Ale teplá zima, po ní následující pro obiloviny ideální jaro a pak i léto dělaly své. Podle prognóz by Ukrajina měla v letošním roce opět dosáhnout sklizeně blízké rekordu (62 – 63 milionů tun) a Rusko – téměř 120 milionů tun.

Ale tím podobnost obou zemí končí. Ukrajina totiž poprvé čelí situaci, kdy úroda je, ale není jasné, co s ní teď.

Obilninový dopravní kolaps, jaký ve statistikách není uváděn

Současné údaje o vývozu obilí z Ukrajiny jsou téměř hlavním státním tajemstvím země. Každý měsíc sice slyšíme hlasitá ujištění ministerstva agrární politiky, že Ukrajina exportovala na zahraniční trhy další rekordní miliony tun obilí.

Například 1. října byla hlášeno odeslání 10,2 milionů tun zrna! To trochu převyšuje loňský export.

A zdálo by se, že se můžeme jen radovat a zemědělcům popřát dobrou práci i nadále. Kdyby tu nebylo jedno „ale“… Už od začátku léta obchodníci s obilím naříkají a přemlouvají vládu, aby vyřešila dopravní problémy, které jim brání plnit všechny exportní smlouvy. Píší o nemožnosti splnit smlouvy a o sankcích, které jsou pak na ně uvaleny. Přitom jsou ochotni zaplatit autodopravcům i dvakrát víc než o rok dříve a snaží se přebrat konkurenci vagóny, třebaže nové železniční tarify stouply o 30 %.

Je zřejmé, že tu někdo lže. Chápu, že obchodníci s obilím lhát nepotřebují, že by tedy ministerstvo?…

Jsem puntičkář, a proto jsem zapátral po detailech. Není žádným tajemstvím, že prakticky všechno ukrajinské obilí se tradičně vyváží přes námořní přístavy. Když jsem zalistoval v týdenních výkazech o zásilkách a ve svazku červencových zpráv ministerstva agrární politiky, pochopil jsem, kde je zakopaný pes.

Od 1. července a do týdne začínajícího 29. srpna 2016 bylo z námořních přístavů Ukrajiny odvezeno pouze 4,42 milionů tun obilí (červenec – 1,8 milionů tun, srpen až 28. včetně – 2,62 milionů tun). Dále jsou statistiky po týdnech:

Od 29. srpna do 4. září – 661 tisíc tun;

4. – 11. září – 820 tisíc tun;

12. – 18. září – 596 tisíc tun;

19. – 25. září – 650 tisíc tun;

Od 26. září do 2. října – 1020 tisíc tun.

Celkem tedy: 3.747 tisíc tun.

Přitom jsme zahrnuli už dva dny z října, což činí asi 300 tisíc tun.

To znamená, že ve skutečnosti z námořních přístavů Ukrajiny na zahraniční trhy za první tři měsíce 2016/17 marketingového roku bylo dodáno maximálně 7,9 milionů tun. A kde tedy ministři berou údaje o 10,2 milionů tun? Vycucali si to snad z prstu?

Ve skutečnosti – ne. Nemajíce skutečná „vítězství“, vykazují smyšlená čísla. Jde o to, že tváří v tvář rekordní sklizni obchodníci s obilím začali uzavírat smlouvy s odběrateli. V červenci se psalo, že za první měsíc marketingového roku bylo nakontraktováno tolik a tolik obilí a že je to mnohem více než v roce předchozím. Přitom si stěžovali, že skutečná expedice je ochromena v důsledku zhroucení infrastruktury. Pak ale, zdá se, že osobně Vladimírem Grojsmanem, bylo rozhodnuto neznepokojovat obyvatelstvo, a psát o uzavřených smlouvách jako o odeslaném zrnu. Prý se to po novém roce nějak dohoní. Nedělám si legraci. Po tvrzují to údaje o statistikách exportních příjmů z prodeje obilí:

Červenec 2016 – 333 milionů dolarů;

Červenec 2015 – 421 milionů dolarů.

Ceny za rok klesly, ale ne zas tolik, a proto s netrpělivostí čekám na oficiálních dat ze srpna, i když mi to je už předem jasné.

Mimochodem problémy s vývozem začaly 1. července. Již v posledních měsících 2015/16 export obilí z Ukrajiny začal zaostávat za předchozím tempem. Zde je tabulka, kterou každý měsíc vydávalo Ministerstvo agrární politiky a výživy Ukrajiny až do července roku 2016:

tabulka: Dynamika exportu obilí (v tisících tun)

Kupodivu ani v srpnu, ani v září 2016 se podobný přehled neobjevil. Autor tohoto článku jej alespoň na stránkách ministerstva nenašel.

Je tedy zřejmé, že i přes rekordní úrodu Ukrajina není schopna zajistit její vývoz za hranice. A to Ukrajina sklidila pouze 62 milionů tun. Pokud by to bylo oněch 100 milionů tun, jak je stanoveno plánem rozvoje do blízké budoucnosti, co by bylo pak?

Nové vedení „Ukrzaliznyci“ zbabralo přepravu zboží uvnitř země, a není náhodou, že v tyto dny ministr dopravy Vladimir Omeljan pouze rozhodil rukama:

„Situace byla možná ještě horší, než zesnulý Georgij Kirpa uvedl na Lvovskou železnici lokomotivy, i když samozřejmě nespokojenost podnikání má plné opodstatnění. Nechci však teď komentovat důvody, je třeba okamžitě odstranit následky“.

Vladimír Omeljan

„Opozičník“ Alexandr Vilkul, když komentoval problémy Krivorožského GOKu, nebyl tak citlivý, zato ale konkrétnější:

„Podniky nemohou svůj produkt dopravit ke spotřebiteli proto, že v „Ukrzaliznyci“ opět nejsou ani vagóny, ani nafta. Na Lvovské železnici při příjezdu do stanice Izov stojí kolem 700 vagónů, z nichž ve stavu vyřazených je 270 vozů. V důsledku toho je vedení železnice z Krivojrogu nepustí.

Aleksandr Vilkul

Papírově železničních vagónů ve srovnání s loňským rokem není méně, ale to je jen další krásná finta vlády. Staré vozy se neodepisují a neopravují. Na začátku tohoto roku bylo až 40 % lokomotiv papírově na odpis. Obrovské množství vagónů, které existují na papíře, stojí léta na vedlejších kolejích a čekají na peníze na opravy, které nejsou. Zde je ještě jeden citát ministra dopravy Vladimira Omeljana z jeho FB:

„Co by mělo být odepsáno – odepisuje se, ostatní se bez prodlení opravuje. Je nepřijatelné, aby kvůli drobnému detailu, jehož oprava by nepřekročila tisíc hřiven, byly vagóny nebo lokomotivy odstaveny z provozu.“

Vladimír Omeljan

Nyní na Ukrajině jako houby po dešti rostou terminály na obiloviny. Důvod je jednoduchý: náklady na převoz zrna díky nedostatku kapacit dosáhly 20 dolarů za tunu (jsou třikrát vyšší než světové ceny). Tento obchod je tak výhodný, že přitahuje investice v balících. Ale celý řetězec bohužel funguje pouze tam, kde je vyřešen problém v celém jeho průběhu.

Co chybí Ukrajině, aby se stala „velkou agrární mocností“

A tak jsme se plynule dostali od otázky „kdo je vinen“ k otázce „co dělat“.

Obilninové terminály.

Celková jejich kapacita dnes představuje přibližně 45 milionů tun. Podle zveřejněných plánů se každý rok tento objem zvýší o 5 milionů tun, což v podstatě bude stačit, a to zejména s ohledem na další problémy, které budou omezovat export. Důvody, proč právě tento cluster se vyvíjí dynamicky, byly popsány výše, ale tím dobré zprávy pro „velkou agrární“ končí…

Obilní sila.

Předpokládá se, že pro normální skladování obilí s ohledem na faktor nelinearity a specifik Ukrajiny je třeba na 100 milionů tun sklizených zrn 120 milionů tun certifikovaných obilních sil.

Což na Ukrajině je. Drtivá většina sil však pochází ještě z dob SSSR. A na pozadí poklesu úrody se o ně 20 let nikdo nestaral. Až v roce 2010, kdy počet certifikovaných obilních sil začal dramaticky klesat (pod 30 milionů tun), byla vznesena otázka o jejich rychlé výstavbě. Obyvatelé Ukrajiny si ještě pamatují, jak během „krvavého režimu“ jako houby po dešti na Ukrajině rostly komplexy lesklých kovových válců. Peníze přicházely podle velikosti země obrovské, ale zjevně nedostatečné. Zvrátit situaci se podařilo až v roce 2013, kdy bylo konečně uvedeno do provozu více úložišť, než kolik jich zaniklo. V roce 2014 proces pokračoval a na konci sezó ny měla Ukrajina k dispozici pouze 33 milionů tun certifikované kapacity (včetně jiných prostor druhotně přepracovaných na skladování obilí). V letech 2015 a 2016 uvádění do provozu nových kapacit elevátorů pokračovalo, i když už ne takovým tempem. Průměrně půl milionu tun ročně. Necertifikovaných obilních skladů je nyní na Ukrajině zhruba na 20 milionů tun. Jsou to všechno staré sovětské, které certifikací neprošly.

Celkem tu tedy je kapacita na ne více než 55 milionů tun. Ukrajina však potřebuje ještě nejméně 90 milionů tun certifikovaných skladů obilí. Pokud je budou stavět tak rychle, jako v dobách pozdního Janukoviče, a s ohledem na postupné rušení starých skladů, Ukrajina takové kapacity nedosáhne NIKDY. Toto tempo je potřeba minimálně zdvojnásobit.

Navíc by však Ukrajina měla sklidit a uložit až 20 milionů tun slunečnice, sóji a řepky. Přitom slunečnice (10 – 12 milionů tun) se sklízí na podzim, tedy tehdy, když je vytížení sýpek zrnem maximální.

Takže letos můžeme očekávat epopej o tom, že část úrody bude uložena „pod širým nebem“, anebo zůstane na polích do jara. Kukuřici nechat na poli je možné, část zmizí (bude ukradena, shoří a podobně), ale to je stále lepší, než aby shnila bez řádného skladování.

Proč vůbec není dobré skladovat obilí „jen tak někde“? Rostou ztráty. Obilí v takovém případě ztrácí na kvalitě, a tudíž i cenu. Již v tomto roce začal prudký nárůst nekvality ukrajinského obilí, což vedlo k poklesu jeho ceny (ve vztahu k lokalitě) o 10 – 15 %. A dále – v kontextu s problémy v ukrajinské živočišné výrobě (epidemie prasečího moru se šíří po zemi už druhý rok) to může znamenat i zákaz na dovoz ukrajinského obilí pro odběratele. V letošním roce takové zákazy ať už dočasně nebo trvale zavedl Egypt, Čína a Saúdská Arábie (a to jsou jen ty nejdůležitější země-dovozci), což vede k ještě většímu snížení cen ukrajinské obilí.

Dopravní infrastruktura

Nestačí, když zrno vyroste, je třeba jej také dopravit k odběrateli. Tradičně na krátké vzdálenosti se zrno vozí k moři auty, na dlouhé (200 – 300 km) po železnici. To je také důvod, proč nejvíce rozbité silnice na Ukrajině jsou zejména v jižních oblastech.

Momentální železniční park vagónů a lokomotiv při ideálních podmínkách, které však obvykle nejsou, je schopen zpracovat export v rozsahu maximálně 40 milionů tun zrna. Bohužel však i toto platí jen na papíře. Formálně už dnes je třeba odepsat až 60 % obilninových vagónů. Pro normální převoz obilí by bylo nutné zvýšit počet takových vagónů na dvojnásobek a s ohledem na ty odstavené – na čtyřnásobek. Země potřebuje až 25 tisíc takových vagónů, což v podmínkách lhůty jejich použitelnosti obnášející 25 let stanovuje tempo nákupu nových na 1000 kusů obilných vagónů ročně .

V prvním pololetí roku 2016 bylo nakoupeno zhruba 300 vagónů – ovšem všech typů.

S tímto tempem se situace může dále jen zhoršovat. A přitom nemluvím o lokomotivách a dalších problémech. Mimochodem, na Ukrajině se rozpadají nejen silnice, ale i železnice. Podle vyjádření úředníků ministerstva dopravy se v důsledku toho rychlovlaky „Hyunday“ na některých úsecích mění z rychlíků na obyčejné.

O silnicích hovořit také nebudu. Jen stručně: nejsou. A stavět je není za co. Vlastně jen kvůli tomu se začaly zavádět, byť opožděně o několik let, omezení na převoz nákladu po jejich zbytcích, což okamžitě, jak jsme viděli ve výkazech ministerstva, způsobilo kolaps exportu.

Jediný rychlý, i když jen částečný východ ze složité situace slibuje obnova navigace po Dněpru a Jižním Bugu. Podle odhadů to dovolí přeložit na říční lodě až 3 miliony tun zrna v první etapě a až 10 – 15 milionů tun v budoucnu. Kvůli tomu však je nutné zcela vyčistit koryta řek, opravit stavidla, postavit lodě. Zní to dnes jako fantazie? Ve skutečnosti to je řádově levnější než obnovit automobilovou a železniční infrastrukturu.

A to byly načrtnuty jen ty nejdůležitější problémy. Připomeňme však ještě problémy se sklizňovou technikou, cenami hnojiv a pohonných hmot, osevními postupy a mnohé, mnohé další. Ale už jen ty nejdůležitější dva stačí, aby bylo jasné, že mezi přáním stát se „velkou agrární“ a možnostmi v podmínkách dnešní Ukrajiny leží propast, kterou se s nynějším kurzem země překročit nepodaří.

A jak je tomu v Rusku?

V minulém marketingovém roce Rusko exportovalo více než 34 milionů tun zrna. V letošním, při sklizni až 120 milionů tun se plánuje exportovat 40 milionů tun.

Dnešní skladovací možnosti obilí v RF činí okolo 120 milionů tun. Jedná se také především o stará sovětská sila. V posledních letech (2012 – 14) se podařilo uvést do provozu nové kapacity na úrovni více než 1,5 milionů tun ročně, což umožnilo mít sila odpovídající současným kvalitativním požadavkům o obsahu 40 – 45 milionů tun.

obr. Obnovení fondu (modrá – zrno na setí, béžová – mechanizované sklady obilí, červená – sila)

Ostatní jsou sice v provozu, ale technologie skladování a sušení odpovídá šedesátým a sedmdesátým rokům. To nemůže splňovat současné požadavky na kvalitu, a tak práce na jejich výměně je třeba urychlit. Celkově však lze říci, že i když je tu dost problémů, jsou daleko menší než na Ukrajině.

S dopravní infrastrukturou, lokomotivami, vagóny a dopravním rozvozem je v Rusku všechno v pořádku. V posledních letech byly na Kubáň a do Rostovské oblasti, které jsou hlavními exportéry obilí, vloženy kolosální finance a výsledky na sebe nenechaly dlouho čekat.

Autor v loňském roce sledoval, jak pracuje transportní uzel Krasnojarského kraje. Cesty, křižovatky – všechno v perfektním stavu, nikde nejsou fronty a zácpy (ve srovnání s ukrajinskou realitou).

Terminály

Dnes má Rusko na pobřeží Černého i Azovského moře zařízení na překládku 40 milionů tun obilí. V projektech je dalších 15 milionů tun do roku 2018. Přitom i když v RF je jižní směřování hlavní, není jediné a tvoří pouze 75 % exportu.

Závěry

Do roku 2020 plánují jak Ukrajina, tak i Rusko zvýšení exportu obilovin na 60 milionů tun.

Ukrajina má všechny šance dovést hrubý výnos obilovin na požadovanou úroveň. Má proto dostatečnou zásobu zemědělské půdy i rezervy v technologii zajišťující růst výnosů. Rovněž budou do té doby hotová zařízení pro překládku zrna v přístavech. Slabým místem však zůstanou sklady sklizeného obilí a jeho doprava do míst nakládky. Vyhodnotit nezbytné náklady je dnes obtížné, ale už teď je jasné, že se bude jednat o stovky miliard hřiven, které – nejsou. Už v tomto roce vidíme, že infrastruktura není schopná se vyrovnat s přepravou dokonce ani plánovaných 40 milionů tun zrna a sit uace se bude bez státního zafinancování dále jen zhoršovat. Soukromý investor do této oblasti nepřijde (na rozdíl od výstavby terminálů) vzhledem k příliš velkým rizikům dlouhé doby návratnosti, což dělá velký tlustý kříž nad plány změnit Ukrajinu na „velkou agrární mocnost“.

V Rusku v současnosti takové hrubé sklizně ještě nejsou, ale celá infrastruktura bude postavena ve lhůtě (k tomu však bude nutné zvýšit rychlost zavádění nových skladišť obilí). To už je očividné. Také má ohromné zásoby osevních ploch i technologií. Klimatická rizika kompenzují poměrně nízké ceny pohonných hmot a hnojiv, což dovoluje výrobcům doufat v dobré zisky v podmínkách použití intenzívních technologií pěstování obilí.

A proto jsou všechny důvody domnívat se, že již v letošním roce Rusko může Ukrajinu ve vývozu obilí předběhnout. Dále pak bude tento náskok jen narůstat a postupně bude moci začít vytěsňovat Ukrajinu i na světových trzích. To může mít za následek „obilnou válku“, kde každá ze stran bude dumpingovat, aby ochránila svoji pozici. Zdroje k dlouhému vedení takové války však Kyjev nemá. Investor, který je nyní ochoten investovat do ukrajinského zemědělství, tam jde pouze s vidinou rychlého zisku. V případě, že zisk bude prudce klesat, povede to ke kolapsu investic, respektive k celkovému pádu.

Ideální volbou pro obě země by bylo vytvoření „obilného OPEC“, kam by vstoupily Kazachstán, Rusko i Ukrajina, ale je jasné, že k tomu dojde až za jiné vlády v Kyjevě.

Zdroj: