Čtyři otázky okolo MH17 – odpovědi, které dokazují, že nizozemská policie, ukrajinská tajná služba a vláda USA zfalšovala důkaz o sestřelení letadla  MH17.
Nemusíte být expert na válku země-vzduch, na radar, raketový arzenál, ani na forenzní kriminalistiku, abyste pochopili tři základní požadavky na stíhání lidí za zločiny. První je důkaz záměru udělat něco, co se stalo. Druhý je důkaz toho, co se nemohlo stát, coby důkaz toho, co se nestalo. A třetí, důkaz mimo jakoukoli důvodnou pochybnost.

Toto však nejsou, opakuji nejsou, zásady Spojeného vyšetřovacího týmu (JIT), týmu policistů, žalobců a špionů z Nizozemí, Ukrajiny, Malajsie, Belgie a Austrálie. Ti se propůjčili k tomu, aby dokázali, že ruské vojenské velení mělo 17. července 2014 v úmyslu sestřelit stroj společnosti Malaysia Airlines, let  MH17, a bylo trestně odpovědné za jeho zničení, a za smrt 298 lidí na jeho palubě. Ruské zavinění spočívá podle JIT na pěti událostech, ke kterým došlo v níže uvedeném pořadí.Raketa BUK zasáhla východní stranu letadla, potom se přesunula k jeho nosu, aby nakonec explodovala na levé straně kokpitu.

Stop, vraťme se nazpět, a pomalu si to přečtěme znovu,  abychom identifikovali záměr, příčinnost a zavinění: (1) raketa BUK byla operátory pojízdné odpalovací rampy BUK zaměřena pomocí radaru identifikujícího cíl na objekt letící na obloze a naprogramována k vybuchnutí; (2) odpálili ji z pojízdné odpalovací rampy zaparkované na zemi a obrácené k východu směrem k blížícímu se letadlu; (3) raketa letěla na západ a vzhůru, do výšky 10060 metrů; (4) bojová hlavice detonovala; (5) nálož prorazila kokpit ze strany hlavního trupu; zničila jeden z motorů letadla; způsobila, že letadlo začalo hořet, zřítilo se k zemi rozbité na kusy, a všichni zahynuli.

Ve středu odpoledne v malém nizozemském městě Nieuwegein dva Nizozemci, jeden policista a jeden prokurátor, prohlásili, že mají důkaz, že se to stalo právě takhle. Podrobnosti o důkazu, předloženésvětovému tisku, čtětezde. Později téhož dne dva Rusové z raketového útvaru Almaz-Antei, jeden expert raketového arzenálu a jeden radarový odborník, předložili na prezentaci v Moskvě svůj důkaz, co se stát nemohlo. Sledujte video.

Nepřátelé Ruska přijímají nizozemský důkaz a ignorují ruský důkaz. Wilbert Paulissen, nizozemský policista, prohlásil během tiskové konference JIT, “absence důkazu nedokazuje, že tam [raketa BUK] nebyla.”

Paulissen může mít pravdu. Aby dokázal, že pravdumá, stačilo by, aby vyplnil mezeru mezi verzí JIT o tom, co se stalo, a ruskou verzí toho, co se stát nemohlo, a sice tak, že by odpověděl na tyto otázky. Aby přesvědčil soud a porotu, Paulissenovy odpovědi musí být mimo jakoukoli důvodnou pochybnost.

Otázka 1. U starých modelů raketového systému BUK uvádí odpalovací zařízení do činnosti samostatný radar identifikující cíl (TAR). Tento pojízdný TAR může otáčet radarovou anténou v rozmezí 360 stupňů; vypadá takhle:

Nejnovější modely systému BUK mají radar identifikující cíl zabudovaný, a pojízdné zařízení se nazývá dopravník – vzpřimovač – odpalovač – radar (TELAR). Tento radar je vidět v šedé skříni připevněné k přední straně otočné věže. Na rozdíl od starého TAR-u, má však anténa v šedé skříni poměrně úzký záběr 120 stupňů, pokud se celá otočná věž neotáčí. Důkaz JITa animace (dole, vlevo) poukazuje na TELAR. V prohlášení JIT  o konvoji a trase projížděné pojízdnou rampou BUK k místu údajného odpálení a od něj nic nenasvědčuje, že se jednalo o pojízdné zařízení TAR.

Samohybné odpalovací zařízení raket BUK se zabudovaným radarem identifikujícím cíl (skříň vpředu) – vlevo, animace JIT; vpravo, skutečný ruský TELAR.

Jak potom může BUK, který teď JIT přesně lokalizoval na pole u vesnice Pervomajskij, nedaleko městečka Snižne, cílit z východu na západ, vstříc letounu MH17, a pálit s úmyslem přibližující se stroj sesadit? Proč tento cíl a ne ostatní dva cíle, tedy civilní letadlo letící ve výšce 10000 metrů s odstupem několika minut a nacházející se na dostřel? Proč mířit na letoun letící tak vysoko na stálé letové hladině? Jaký důkaz je v tvrzení JIT, že obsluha BUKu a asi stovka mužů zainteresovaných podle tvrzení Nizozemců věděla, na co míří, a měla v úmyslu výsledek, ke kterému došlo?  Ruský vojenský zdroj se ptá: “věděli operátoři BUK, kam nasměrovat anténu radaru? 120 stupňový úhel není příliš velký na zachycení cíle.”

Otázka 2. O raketě BUK JIT prohlašuje, že byla odpálena z místa nacházejícího se východně od letadla. Raketu blížící se k oknu kokpitu za jasného nebe museli piloti vidět. Jak potom může JIT vysvětlit, že záznamník hlasu v kabině (CVR) nezaznamenal, že piloti něco viděli? Mezi poslední hlasovou komunikací pilota se střediskem řízení letového provozu v Dnepropetrovsku a zničením letadla byly na pásce CVR čtyři sekundy.

Opakuji: Přečtení této věty nahlas trvá čtyři sekundy. Viděli jste těch sedm slov? Měli jste čas říct je nahlas?

Páska CVR z kabiny MH17 nebyla uvolněna pro veřejnost. Avšak zpráva Nizozemského bezpečnostního úřadu (DSB) z minulého roku uvádí, že poslední čtyři sekundy jsou bez zvuku. Nebylo slyšet dokonce ani dýchání pilotů. Důkaz můžete sledovat zde. Jak JIT vysvětlí dráhu rakety, jestliže ji piloti neviděli?

JIT 28. září poprvé prozradil, že Ukrajina uvolnila pásky svého řízení letového provozu a příslušné komunikace, aby je JIT mohl prozkoumat. Poskytují ukrajinské audio a radarové záznamy důkaz, že někdo na zemi spatřil blížící se raketu během těch čtyř sekund, kdy piloti v kokpitu MH17 údajně nic neviděli, nic neslyšeli? Jestliže ukrajinské pásky jsou stejně tiché, jako hlasový záznamník v kabině, potom je to důkaz, že se k předku MH17 nemohlo přiblížit nic z palebného postavení na východě.

Otázka  3. Když bojová hlavice BUK explodovala, vzniklo asi 7800 kovových úlomků, tj. střepin.

Prezentace JIT ze zkušebního odpálení bojové hlavice BUK, které ve Finsku provedlo NATO:

Charakteristický pro bojovou hlavici BUK je podle nizozemského vyšetřování, jakož i podle výrobce rakety, Almaz-Antei, kus kovu ve tvaru motýlka nebo motýla. Asi jedna třetina střepin bojové hlavice BUK– tj. asi 2600 kusů kovu – má tvar motýlka nebo motýla. Další třetina střepin je ve tvaru krychlí. Podle dokumentů vydaných v říjnu 2015 Nizozemským bezpečnostním  úřadem bylo objeveno 20 střepin, z toho dvě ve tvaru motýlka a dvě ve tvaru krychle.

Střepiny bojové hlavice BUK –motýlky a krychle

Soupis a analýza střepin rakety podle Nizozemského bezpečnostního úřadu – strana 92

Více podrobností čtěte zde.

Rozptyl či rozstřik střepin po detonaci není víc než 60 stupňů. Z tohoto rozptylu kovových úlomků dopadnuvších na plášť letadla lze stanovit úhel, který svírala raketa s povrchem letadla v okamžiku detonace. To pak umožňuje stanovit dráhu, po níž se raketa blížila, jakož i místo na zemi, z něhož byla odpálena. Zkušební odpálení bojové hlavice na plášť letounu rovněž odhalilo počet a typ narazivších střepin, které by měly být zaznamenány, jestliže byly typy rakety a bojové hlavice správně identifikovány.

Podle poslední zprávy JIT z tohto týdne, počet motýlků a krychliček klesl ze čtyř, které byly zjištěny podle zprávy Nizozemského bezpečnostního úřadu (DSB) z loňského října, na dva kusy, po jednom od každého tvaru. Jak a proč zmizely druhé dva kusy z nizozemských důkazů za posledních dvanáct měsíců? Jak JIT vysvětlí, že v tělech 295 lidí, posádky i pasažérů, ať už byli v kokpitu, nebo v hlavní kabině letadla, se nenašly vůbec žádné střepiny?

Podle Michaila Mališevského, účastníka včerejšího moskevského brífingu firmy Almaz-Antei, detonace rakety ve zkušebním lůžku v čelní poloze, 1,5 m od kokpitu, kde podle nizozemského konstatování  raketa detonovala, vykázala mnohem víc proražených otvorů a motýlků, než objevili podle nizozemského prohlášení. Mališevskij zaznamenal, že v nizozemské analýze předložené loni byla koncentrace dopadnuvších střepin v průměru 80 na čtvereční metr. Pravil, že Nizozemci teď hlásí v průměru 250 na čtvereční metr, ale s menším počtem motýlků, charakteristických pro bojové hlavice BUK.

Nesoulad v počtu střepin je tak velký, že Mališevskij z toho vyvozuje dva závěry – že bylo nemožné, aby se raketa přiblížila od východu a zasáhla čelně; a že jediná dráha ladící se vzorem poškození MH17 střepinami je taková, že raketa před explozí letěla rovnoběžně s letadlem, a přiblížila se od jihu, nikoliv od východu.

Obrázek z vide  - minuta 20 :51.

“Hypotéza čelního zásahu letadla raketou je nedůvěryhodná. Neposkytuje možnost vysvětlení, že chybí fragmenty [střepiny] jak je tomu na nizozemském 3D modelu…”
Otázka 4. To je otázka, kdo může rozeznat svou levou ruku od pravé; sever na kompasu od jihu; motor na levoboku od motoru na pravoboku. Boeing 777 , jaký byl použit pro let MH17, je poháněn dvěma motory Rolls-Royce Trent 800.

Prezentace JIT neříká nic o rozdílu v poškození obou motorů, jak byly nalezeny na zemi. Ruská prezentace z toho dělá důležitý zdroj pro důkaz, která strana letounu byla zasažena bojovou hlavicí. Ruská prezentace rovněž rozlišuje mezi modely simulace. Co se stalo – to je nizozemský model, jak se uvádí ve zprávě DSB z loňského října a ve zprávě JIT z tohto týdne; ruský model, jak ho předkládá Almaz-Antei, je založen na dílech letadla nalezených na východní Ukrajině a opětovně smontovaných na vojenské základně v Nizozemí..

Při rozlišování účinků detonace na oba motory se Mališevskij ve své prezentaci odvolává na „pravý“ a „levý“ motor. Nebylo to myšleno jako zavádění, nicméně to vede k nedorozumění. Mališevskij má na mysli pravou a levou stranu, když on a jeho posluchačstvo hledí čelem k obrazu. Takže motor na levoboku MH17 je v Mališevského prezentaci pravý; ten je poměrně nepoškozen. Naopak, o motoru z pravoboku Mališevskij hovoří jako o levém.

Motor z levoboku MH17 a motor z pravoboku MH17

Klíčovým konstatováním z ruské strany je to, že aby motor byl poškozen tak jak k tomu došlo, bojová hlavice by musela detonovat z pravoboku. A aby k tomu došlo, raketa by se k MH17 musela přiblížit a být odpálena od jihu.

Takže otázka pro nizozemského prokurátora Freda Westerbeke (titulní obrázek, vlevo) a pro nizozemského policistu Paulissena, jakož i pro 100 členů  JIT, zní: který motor je který v jejich důkazu? Proč to vypadá, že motor na levoboku MH17 – levý při pohledu dopředu, tj. na severní straně letadla letícího na východ – nebyl poškozen výbuchem bojové hlavice nebo střepinami? – proč jsou zásahy na pravobočním motoru, pravém při pohledu dopředu, na jižní straně letadla, a proč jsou oba motory deformovány tak různě? Proč JIT zanedbal analýzu polohy motorů a referování o tomto důkazu?

Shrnutí těchto otázek a dosavadních odpovědí lze zakreslit do mapy oblasti havárie.

Červená čára – MH 17. Modrá čára –bod odpálení u města  Snižne (rusky Snižnoe), podle verze JIT. Zelená čára –bod odpálení u obce Zaroščenskoe (na mapě uvedeno se špatným pravopisem), podle verze Almaz-Antei.

Topograficky je vzdálenost mezi lokalitami Snižne (Snežnoe) na východě a Zaroščenskoe k jihozápadu menší než 25 kilometrů. Politicky je však mezi místy podezřelými z odpálení rakety vzdálenost velká jako celý svět.

Původně zveřejněno na  Dances with Bears

Zdroj: