Bloomberg: O Sýrii. Přiblížili jsme se k dohodě mezi Ruskem a USA o plánu, co bude se Sýrií nakonec. Myslím, že tam rozhovory proběhly a konečně jsme přece jen malý krůček v tomto směru učinili, nevelký pokrok dosažen byl.

V. Putin: Víte, jednání jdou velmi těžce. Jedna z kardinálních složitostí spočívá v našem trvání na tom – a proti tomu nic naši američtí partneři nenamítají – že tzv. zdravá část opozice by měla být oddělena od radikálních skupin a teroristických organizací, jako Džabchat en-Nusra.

Máme dojem, že Džabchat en-Nusra a jim podobné mimikrují: dávají si jiné názvy, ale ve skutečnosti se nic nemění. Začínají pohlcovat takzvanou zdravou část opozice, a v tom není nic dobrého. Kromě jiného už to není prvek vnitřního boje – jsou to cizí vojáci, kteří dostali zbraně a munici z ciziny. A naši američtí partneři s tím ve skutečnosti souhlasí, ale nevědí, jak to udělat.

Nicméně přes všechny tyto složitosti jsme na správné cestě. Musím konstatovat, že ministr zahraničí Kerry vykonal neskutečnou práci. Obdivuji neustále jeho trpělivost a vytrvalost. Podle mého názoru se postupně pohybujeme správným směrem a nevylučuji, že v blízké době se můžeme už na něčem domluvit a naše ujednání předložit světové veřejnosti. Zatím je o tom brzy mluvit, ale myslím si, že jednáme, jak už jsem řekl, a pohybujeme se správným směrem.

Bloomberg: Pokud se podíváme na celé vaše prezidentství, můžete říci, že situace se Západem byla vždy charakterizována nedostatkem důvěry, byly tam různé konflikty. Ale pokud přehlédneme celé toto období, co byste dnes udělal jinak, kdybyste věděl, jak to všechno dopadne?

V. Putin: Ne, nic bych neudělal jinak. Ale myslím, že naši partneři měli mnoho věcí udělat jinak. Koneckonců, když Sovětský svaz přestal existovat, vzniklo nové Rusko, a my jsme prostě otevřeli svou náruč našim partnerům ze Západu. Vzpomeňte si, co stálo i takové gesto, jako zveřejnění našich systémů odposlechů na americkém velvyslanectví v Moskvě. Nikdo v reakci na to nic podobného neudělal. Co myslíte, CIA nemá takové odposlouchávací zařízení někde u nás? Samozřejmě, že má. Ba co víc, oni svou práci v tomto směru ještě zintenzívnili.

Dále. My jsme například zastavili lety našeho strategického letectva podél hranic Spojených států, a Spojené státy – ne. Deset let jsme tam nelétali, ale Spojené státy ani tak nepřestali, dál si tu létali. Proč? Mluvili jsme o tom, že jsme byli připraveni vytvořit nějaký nový systém evropské bezpečnosti s účastí Spojených států. Místo toho začal proces rozšiřování NATO, jeho pohyb k našim hranicím: jedna iterace (opakování), pak druhá.

Mluvili jsme o tom, že je třeba společně řešit otázky spojené se systémy protiraketové obrany a zachovat nebo aktualizovat Smlouvu o protiraketové činnosti. Spojené státy však od Smlouvy PRO jednostranně odstoupily a aktivně začaly budovat systém strategické protiraketové obrany, to je strategický systém jako součást svých strategických jaderných sil vynesených na periférii; přešly k budování pozičních oblastí v Rumunsku a pak v Polsku.

Tehdy, v první fázi, jak si jistě vzpomínáte, to dělali s odkazem na íránskou jadernou hrozbu, pak byla s Íránem podepsána smlouva, včetně Spojených států, nyní je již ratifikována, a žádné hrozby tedy nejsou, ale poziční oblasti se staví dál. Otázka: proti komu? Nám tehdy říkali: „My nejsme proti vám,“ a my jsme odpověděli: „Ale my pak budeme zlepšovat naše úderné systémy“. A oni odpověděli: „Dělejte si, co chcete, budeme předpokládat, že to není proti nám“. A tak to děláme. Teď je vidět, že když se u nás něco začalo objevovat, naši partneři se znepokojili a říkají: „Jak to, co se to tam děje?“

Proč byla ve své době taková odpověď? Proto, že si nikdo asi nepomyslel, že jsme schopni to udělat.

Po roce 2000 na pozadí plného rozvalu vojensko-průmyslového komplexu Ruska, na pozadí, rovnou řeknu nízké bojeschopnosti ozbrojených sil, nikomu nepřišlo na mysl, že jsme schopni vojensko-průmyslový komplex znovu vytvořit. Pozorovatelé ze Spojených států – víte o tom, že – seděli na našich závodech na výrobu jaderných zbraní. Oni na závodě přímo seděli, taková tu byla úroveň důvěry. A pak ty kroky – jeden, druhý, třetí, čtvrtý. Museli jsme na to nějak reagovat. A nám po celou dobu říkali: „To není vaše věc, to se vás netýká, to není proti vám.“

Nemluvím už o velmi podivném období naší historie – o závažných událostech na Kavkaze a v Čečenské republice. Jste novinář a víte, jak reagoval politický establishment Západu a tisk. To že byla podpora legální ruské vlády v obnově a posílení státnosti? Nikoli, právě naopak, byla to podpora separatismu a ve skutečnosti terorismu. Protože nikdo nechtěl slyšet, že na straně militantů a separatistů bojuje Al-Káida. Říkali nám: „Vy se neznepokojujete, my si tu jenom přemýšlíme o rozvoji demokracie ve vaší zemi.“ Velké díky za takovou péči. Nicméně jsme naladěni vlídně, chápeme logiku politického a geopolitického boje, jsme připraveni ke spolupráci – pokud ovšem jsou k takové spolupráci připraveni naši partneři.

Bloomberg: Když se podíváte na Západ a shrnete, co si myslí, je zřejmé, že podle jejich názoru kořeny nedůvěry jsou v tom, že chcete rozšířit zónu vlivu Ruska, třeba ne geograficky, ale alespoň kontrolovat hraniční země. Teď samozřejmě panuje nervozita především kvůli Pobaltí (Lotyšsko, Estonsko, Litva). Mluvil jste o důvěře. Můžete říct něco, co by je uklidnilo v toto směru?

V. Putin: Poslyšte, myslím, že všichni zdravě uvažující lidé, kteří se skutečně politikou zabývají, chápou, že odkazy na hrozby ze strany Ruska týkající se řekněme Pobaltí – to je naprostý nesmysl. Že se chystáme bojovat s NATO? Kolik lidí žije v zemích NATO – nějakých 600 milionů, ano? A v Rusku – 146 milionů. Ano, jsme – největší jaderná mocnost. Ale copak je reálné předpokládat, že se chystáme dobývat Pobaltí za použití jaderných zbraní? Co je to za nesmysl? Ten je první, ale zdaleka ne ten nejdůležitější.

To nejdůležitější je někde úplně jinde. Máme velmi bohaté politické zkušenosti, které spočívají v hlubokém přesvědčení, že proti vůli lidu se nedá nic dělat. Proti vůli lidu se nedá nic dělat, ale někteří naši partneři jako by to stále nechápali. Když mluví o Krymu, snaží se nevšímat si toho, že vůlí lidí žijících na Krymu, kde je 70 % etnických Rusů a i všichni ostatní používají ruský jazyk jako svou mateřštinu, že jejich vůlí bylo připojit se k Rusku. To se snaží prostě nevidět. V jiném místě, v Kosovu, bylo možné vůli lidu vyplnit, a zde nelze. To všechno jsou politick&ea cute; hry.

Tak abych vás uklidnil, mohu vám říci, že Rusko provádělo a bude provádět naprosto mírumilovnou zahraniční politiku, zaměřenou na spolupráci.

Co se týče nějakého rozšíření oblasti našeho vlivu. Já jsem z Moskvy sem, do Vladivostoku letěl 9 hodin. Je to jen o trošku méně, než z Moskvy do New Yorku přes celou západní Evropu a Atlantický oceán. Co myslíte, máme potřebu se nějak rozšiřovat? Otázka přece nespočívá v území.

A co se týče vlivu, pak ano, chceme, aby vliv Ruska byl více než patrný, zásadní, ale my do něj vkládáme absolutně mírový a pozitivní obsah: vliv hospodářský, humanitární, vliv související s rozvojem rovné spolupráce s našimi sousedy – to je to, na co jsme nasměrovali naši zahraniční politiku a mimochodem řečeno i zahraničně-ekonomickou činnost, o tom nemůže nikdo pochybovat.

Bloomberg: Uvedu příklad. Mluvil jste o Krymu, zmínil jste se, co se tam stalo, že jste dal nějaké záruky, ty uklidnily, mluvil jste o roce 2014. Naše korespondentka se vás v té době několikrát ptala (myslím, že třikrát), co se děje na Krymu a víte-li něco o ruských vojskách na Krymu, která tam zabírají vládní budovy. Řekl jste, že o tom nic nevíte, a pak o rok později jste řekl, že jste řídil operaci na převedení Krymu pod kontrolou. Můžete to nějak okomentovat?

V. Putin: Samozřejmě. Už jsem tyto věci komentoval mnohokrát. Zde není nic jednoduššího, už jsem o tom mluvil. Ano, naši vojáci zajistili bezpečné provedení hlasování a referenda. Pokud bychom to neudělali, setkali bychom se s tragédií horší než upálení lidí zaživa v Domě odborů v Oděse, když nacionalisté obklíčili bezbranné a neozbrojené a zaživa je spálili. Na Krymu by to ale mělo masivní charakter. My jsme to nedovolili. A to, že lidé sami přišli k volbám a hlasovali, to je fakt, pod hlavněmi automatů by přece nikdo k volbám nešel.

Je to všechno natolik očividné, že dohadovat se o tom je nemožné. Jeďte sám na Krym nyní, poprocházejte se tam a vše vám bude jasné. A to je vše. Takže ano, naše armáda byla na Krymu, a dokonce jsme ani nepřekročili počet sestavy naší skupiny, která se tam nacházela v rámci příslušné smlouvy s Ukrajinou.

Ale to nejdůležitější spočívá v něčem jiném: nejdůležitější je, že o tomto referendu, a pak o nezávislosti hlasoval parlament Krymu, zvolený dva roky před hlasováním podle ukrajinského zákona, to znamená, že to je absolutně legitimní reprezentativní orgán vlády lidí, kteří žijí na Krymu. To je první pozice, a druhá – mezinárodně-právní složka. V průběhu řešení problému Kosova rozhodl Mezinárodní soud OSN a všichni západní partneři tomuto řešení tehdy tleskali. Ale to řešení spočívá v tom, že při určování nezávislosti není rozhodnutí centrální vlády dané země nutné. A to je vše. Takže jsme jednali v plném souladu s mezinárodním právem a Chartou Organizace spojených národů a na základě demokratických principů. A to především není nic jiného, než vyjádření vůle lidu.

Zdroj: 

Předchozí části: