Bloomberg: Takže na nadcházející „dvacítce“ se pravděpodobně naposledy uvidíte s Barackem Obamou. Jak víte, v Americe se očekávají volby – a je třeba si vybrat mezi Donaldem Trumpem a Hillary Clintonovou. S kým byste se raději kontaktoval na druhé straně oceánu z hlediska geopolitické situace – s Donaldem Trumpem nebo s Hillary Clintonovou? Máte na to nějaký názor?

V. Putin: Rád bych měl co do činění s člověkem, který může přijímat zodpovědná rozhodnutí a dodržuje dosažené dohody. Jméno není důležité. A samozřejmě je nutné, aby tento člověk měl důvěru amerického lidu, pak nebude mít jen snahu, ale i odůvodněnou politickou vůli k tomu, aby dodržoval všechny dohody.

Proto jsme se nikdy nevměšovali, nevměšujeme se a nechystáme se vměšovat do vnitřních procesů, budeme pozorně sledovat, co se děje, a čekat na výsledky voleb a pak budeme připraveni spolupracovat s jakoukoli administrací, pokud ona sama to bude chtít.

Bloomberg: Trošku přitlačím. V roce 2011 jste obvinil Hillary Clinton, že se snažila povzbudit protesty, které se v té době v Rusku rozhořely. Donald Trump o vás hodně hovořil v roce 2007, říkal, že „Putin to skvěle zvládá“; pochválil vás v roce 2011; v následujícím roce pak řekl, že vy jste jeho nový přítel, nejlepší přítel; potom řekl, že předběhnete Ameriku – a ještě mnoho takových příkladů. Bude-li volba mezi ženou, která se vás pravděpodobně snaží zbavit, a mužem, který o vás tak dobře smýšlí, s mimořádnými sympatiemi, – mohl byste přijmout rozhodnutí, protože jedna z těchto voleb, kterou uděláte, bude př íznivější.

V. Putin: Víte, já už jsem v podstatě na vaši otázku odpověděl, ale mohu to zopakovat ještě jednou, jinými slovy: jsme připraveni spolupracovat s kterýmkoli prezidentem, ale samozřejmě – to jsem už také řekl – natolik, nakolik bude na to připravena budoucí administrativa. Pokud někdo říká, že chce spolupracovat s Ruskem, vítáme to. A pokud existuje někdo, jak jste to nazval (možná to je ale nepřesný překlad), kdo se mě chce zbavit, to je úplně jiný přístup. Ale my i toto přežijeme: ono se ukáže, kdo více při takovém přístupu ztratí.

Abyste pochopil, oč jde: už nejednou jsem viděl, že s antiruskou kartou se hraje v průběhu vnitropolitických kampaní ve Spojených státech. Věřím však, že je to velmi krátkozraký přístup.

Přitom nám zároveň zasílají nejrůznější signály ze všech stran, že ve skutečnosti je vše dobré. I v předchozích administrativách tomu tak v průběhu předvolební kampaně bylo, a později se všechno zase vrátilo ke starému. Ale zdá se mi, že to neodpovídá úrovni odpovědnosti, která leží na bedrech Spojených států. Myslím si, že všechno by mělo být solidnější, klidnější, vyrovnanější.

A k tomu, že nás někdo kritizuje. Víte, i ze strany týmu pana Trumpa vycházejí kritické výroky na naši adresu. Například jeden z účastníků nebo členů jeho týmu řekl, že Rusko údajně platilo rodinu Clintonů přes nějaké fondy a že vlastně rodinu Clintonů řídíme. Naprostý nesmysl. Já ani nevím, jak se tam Bill objevil, přes jaké fondy. Je to prostě z jedné i druhé strany používáno jako nástroj vnitropolitického boje, což je podle mého názoru špatně. Ale samozřejmě, pokud někdo říká, že chce s Ruskem spolupracovat, vítáme to – bez ohledu na to, jak se jmenuje.

Bloomberg: Je tu ještě jedno obvinění, které je často používáno, že se totiž lidé podporovaní Ruskem nabourali do databáze Demokratické strany. Ale asi to tak úplně nebude pravda?

V. Putin: Já o tom nic nevím. Víte, kolik je dnes hackerů, přitom jednají tak filigránsky, tak jemně, mohou zanechat na správném místě a ve správný čas své stopy – nebo dokonce ani ne stopy svoje, ale zakamuflovat svou činnost do rámce činnosti dalších hackerů z jiných oblastí a z jiných zemí. Je to absolutně nekontrolovatelná věc, a dá se těžko prověřit. Každopádně na státní úrovni se tím nezabýváme.

A pak, je vůbec důležité, kdo pronikl do některých údajů z volebního štábu paní Clintonové? Copak je to důležité? Důležité je to, co je obsahem toho, co bylo ukázáno veřejnosti. O tom by se ve skutečnosti měla vést debata. Není třeba odvádět pozornost veřejnosti od podstaty problému, a zaměňovat jej za nějakou druhořadou záležitost spojenou s hledáním toho, kdo to udělal.

Ale chci Vám ještě jednou říct, že mně o tom není naprosto nic známo a ani na státní úrovni se tím Rusko nikdy nezabývalo. Já, upřímně řečeno, si vůbec nedovedu představit, že informace tohoto druhu – že předvolební štáb jednoho z kandidátů, v daném případě paní Clintonové, pracoval jen pro ni a ne rovnoměrně pro všechny kandidáty Demokratické strany – že vůbec může být pro americkou veřejnost zajímavá. Mně to prostě nešlo do hlavy, že by to někoho zajímalo. Takže i z tohoto pohledu jsme tam nijak oficiálně nemohli vniknout. Protože, chápejte, musíte cítit nerv a zvláštnosti politického života Spojených států. A nejsem si jistý, jestli by to dokonce i naši odborníci na ministerstvu zahraničí cítili tímto správným způsobem.

Bloomberg: Teď je taková doba, kdy je třeba upřímně přiznat, že Amerika se chce vlámat do Ruska a naopak, Čína se snaží vlámat do Ameriky i Ruska – jeden druhého se snaží zlomit.

A „dvacítka“ například se pokouší vypracovat soubor pravidel, aby nějak uspořádala zahraniční politiku. Nebo si možná musíme uvědomit, že to má své místo a bude to prostě nová realita?

V. Putin: Mně se zdá, že by pro „dvacítku“ bylo lepší se do toho nemíchat, na to jsou jiná hřiště. „Dvacítka“ byla vytvořena jako prostor pro diskuzi především o otázkách světové ekonomiky.

Samozřejmě, politika ovlivňuje ekonomické procesy, to je očividný fakt, ale pokud tam přesuneme nějaké handrkování, nebo dokonce ani ne handrkování, ale otázky velmi důležité vztahující se k čistě světové politice, pak odsuneme agendu dne „dvacítky“ a místo toho, abychom se zabývali otázkami financí, problematikou strukturálních změn ekonomiky, problematikou úniku daní a tak dále – místo toho se budeme donekonečna dohadovat o problémech Sýrie nebo o nějakém jiném globálním problému, je jich mnoho, začneme diskutovat o blízkovýchodním problému… Na to jsou lepší hřiště, jiná fóra a je jich dost: OSN například, Rada Bezpečnosti.

Bloomberg: Ještě poslední otázka k Trampovi. Někdo říká, že je příliš nestálý na to, aby byl prezidentem USA. A vy, byl byste rád, aby se stal prezidentem? Nebo je Clinton, například, vhodnější?

V. Putin: Nemůžeme odpovídat za americký národ. Protože při všem skandálním chování jednoho i druhého kandidáta (oba se tak chovají, jen každý svým vlastním způsobem) jsou to chytří, velmi chytří lidé a chápou, na které body je třeba trochu zatlačit, aby je pochopili, procítili a uslyšeli voliči v samotných Spojených státech.

Trump se zaměřuje na tradiční republikánské voliče, na průměrného člověka s průměrnou životní úrovní, na dělnickou třída, na určitou skupinu podnikatelů, na lidi, kteří se drží tradičních hodnot.

Paní Clintonová míří na druhou část voličstva, taky se je snaží ovlivnit svými způsoby, takže se v některých případech navzájem napadají, ale já bych nechtěl, abychom si z nich vzali vzor. Myslím, že to není nejlepší příklad, který předvádějí. Ale taková je politická kultura ve Spojených státech, musíte to prostě vzít, jak to je. Amerika je velká země a zaslouží si, aby se jí nikdo z vnějšku nevměšoval a nekomentoval ji.

Odpovídaje na vaši otázku potřetí, mohu říci, že my budeme pracovat s jakoukoli administrativou, s kterýmkoli prezidentem, kterému americký lid prokáže důvěru – pokud ovšem on sám bude chtít spolupracovat s Ruskem.

Bloomberg: Na jiné země se zeptám. Na „dvacítce“ se setkáte s Terezou May, je to nový člověk. Británie bude možná brzy ve stejné situaci jako Rusko. Je částí Evropy, ale brzy nejspíš nebude součástí Evropské unie. Budete s nimi vyjednávat o zóně volného obchodu?

V. Putin: Ještě bych dokončil předchozí otázku. Vy přece už hodně let děláte žurnalistiku. Jste velmi informovaný člověk a chápete všechny hrozby spojené s zhoršení mezinárodní situace, pravda? Zejména mezi hlavními světovými jadernými mocnostmi. My všichni to chápeme.

Vy se mě tu ptáte – je to rozhovor se mnou a ne naopak. Ale přesto se nyní zeptám já vás: chcete zhoršení na úrovni Karibské krize?

Bloomberg: Nikdo to nechce.

V. Putin: Samozřejmě že ne, nikdo to nechce.

Bloomberg: Právě proto jsem se ptal na Trampa, protože ten je nepředvídatelnější než Hilary Clintonová.

V. Putin: A určitě byste také chtěl, aby Rusko zformovalo dobré vztahy i s Velkou Británií i se Spojenými státy, pravda? I já to chci. Pokud někdo v Americe, ve Spojených státech říká: Chci budovat dobré vztahy s Ruskem“, – znamená to, že bychom to s vámi měli přivítat: i vy i já, takoví jako já a takoví jako vy. Ale co se tam vlastně bude dít po volbách, zatím nevíme. To je důvod, proč říkám, že budeme pracovat s kterýmkoli prezidentem, kterého do hodnosti jmenuje lid Ameriky.

Co se týče Velké Británie. Máme naplánováno setkání s premiérem v Číně, na ploše „dvacítky“. Hovořili jsme po telefonu. Bohužel, ne tím nejlepším způsobem se v poslední době zformovaly vztahy mezi Ruskem a Velkou Británií, ale nebylo to naší vinou. Nebyli jsme to my, kdo vzájemné vztahy zminimalizoval – to Velká Británie se rozhodla zmrazit v mnoha oblastech naše vzájemné kontakty. Pokud se britská strana domnívá, že v některých směrech je třeba dialog, pak jsme připraveni, nebudeme ohrnovat rty a urážet se. Ke spolupráci s našimi partnery přistupujeme velmi pragmaticky, domníváme se, že je to tak prospě&sc aron;né oběma zemím.

Mluvili jsme o naší největší ropné společnosti Rosněfť, a já už jsem hned na začátku připomněl, že téměř 20 % (19,7) patří BP. A to je čí společnost? „British petroleum“, pravda? Musím vám říct, že kapitalizace „British petroleum“ je do značné míry svázána také s tím, že ovládá 19 % z přebytku Rosněfti, která má obrovské zásoby v Rusku i v zahraničí. To se odráží na stabilitě společnosti.

BP se dostala do komplikované situace po známých smutných událostí v Mexickém zálivu. Dělali jsme všechno pro to, abychom ji podpořili. Není Británie v tom zainteresovaná? Myslím, že je – také i v jiných směrech.

Nyní si připomínáme výročí Severských konvojů, víte o tom, ano? Pro mě skutečně, a to neříkám kvůli hezkým řečem, pro mě jsou účastníci Severního konvoje hrdinové. A oni takovými ve skutečnosti byli. Víme, v jakých podmínkách bojovali – v nejnáročnějších. Pokaždé šli na smrt v zájmu společného vítězství, a my si to pamatujeme.

Bloomberg: Možná, že Británie, když teď vystupuje z Evropské unie, bude více naladěna na dosažení dohody s Ruskem?

V. Putin: Británie vystupuje a fakticky už vystoupila z Evropské unie, ale nevystoupila ze zvláštního vztahu se Spojenými státy – a myslím si, že co se týká vztahů s Ruskem, nezávisí to na její přítomnosti nebo nepřítomnosti v Evropské unii, ale na jejích zvláštních vztazích se Spojenými státy. Pokud bude provádět nezávislejší zahraniční politiku, pak to asi bude možné udělat. Ale pokud se Británie bude řídit spojeneckými závazky a bude si myslet, že to představuje větší národní zájem, než spolupráce s Ruskem, pak ať je tak.

To není konečně naše volba, je to volba našich britských partnerů, výběr priorit. Ale ať je to tak nebo onak, my samozřejmě chápeme, že v rámci spojeneckých vztahů a zvláštního partnerství se Spojenými státy by Velká Británie měla udělat korekce ve vztazích s Ruskem podle názoru svého koaličního partnera – Spojených států. Chováme se k těmto skutečnostem jako k danosti, ale opakuji, jak daleko je Velká Británie připravena jít v navázání spolupráce s námi, tak daleko budeme připraveni jít i my. To nezávisí jen na nás.

Bloomberg: Poslední otázka na „dvacítku“ – Erdogan. Když nedávno turecké tanky vstoupily na území Sýrie, nijak zvlášť jste neprotestovali. Proč? Myslíte si, že Turecko se nyní přesunulo blíže k vaší pozici, že přece jen do určité míry prezident Asad zůstane i v budoucnosti, nebo jak? Změnil jste nějak svůj postoj k prezidentu Erdoganovi? Říkal jste, že to byl úder do zad, když byl sestřelen ruský bombardér. Něco se v Turecku změnilo? Jak se vám to zdá, co si myslíte?

V. Putin: Především vycházíme z toho, že Turecko se za incident, který se odehrál, za smrt našich lidí, omluvilo a udělalo to přímo, bez výhrad, a my to oceňujeme. Prezident Erdogan na to přistoupil a vidíme zřetelnou zainteresovanost prezidenta Turecka na plnohodnotné obnově vztahů s Ruskem. My máme mnoho odpovídající zájmů i v oblasti Černého moře, i v globálním měřítku i v regionu Blízkého východu.

Velmi nás těší, že se nám podařilo navázat konstruktivní dialog, máme mnoho velkých projektů v oblasti energetiky – například „Turecký proud“. Myslím, že ho nakonec zrealizujeme, každopádně první část týkající se rozšíření dopravních možností a zvýšení dodávek na domácí turecký trh, ale s možností přepravy i pro evropské partnery, pokud se jim toho znova zachce, pokud to evropská Komise bude podporovat.

Máme velmi velký projekt na výstavbu jaderné elektrárny – za unikátních podmínek. Spočívají v několika prvcích: my kreditujeme, vlastníme a provozujeme. Tato jedinečnost nám dává důvod se domnívat, že tento realizovaný projekt s ohledem na dohody o ekonomických parametrech, v jejichž základě leží cena kilowatthodiny elektřiny, že to bude ekonomicky výhodný projekt pro obě strany.

Ale kromě všeho ostatního, jak už jsem řekl, tu existuje vzájemná snaha dospět k dohodě o otázkách regionu, včetně syrského problému. Jak jsem věřil a jak věřím i nadále, zvenčí nelze nic v politických režimech, ve změně moci řešit.

Když slyším, že nějaký prezident by měl odejít, a není to slyšet z nitra země, ale zvenčí, vyvolává to u mě velké otázky. Jsem si tím jistý a mou jistotu potvrzují události posledních deseti let, jako pokusy o demokratizaci Iráku, pokusy o demokratizaci v Libyi – vidíme, k čemu to tam vedlo: v podstatě k rozpadu státnosti a k růstu terorismu.

Kde v Libyi vidíte prvky demokracie? Možná, že někdy vzniknou, velmi na to spoléhám. Nebo pokračující občanská válka v Iráku – a co vůbec bude s Irákem v budoucnosti? Zatím to jsou všechno velké otázky.

To samé je i v Sýrii. Když jsme slyšeli, že Asad musí odejít (proč si to někdo zvenčí myslí?), mám velkou otázkou: a k čemu to povede? Obecně – odpovídá to normám mezinárodního práva? Nebylo by lepší obrnit se trpělivostí a podporovat změnu struktury samotné společnosti – a zatímco bychom trpělivě podporovali změny struktury společnosti, vyčkat, až uvnitř dojde k přirozeným změnám.

Ano, to neproběhne ze dne na den, ale možná právě v tom spočívá politická moudrost – nespěchat, nehnat se dopředu, ale postupně vést věci ke strukturálním změnám, v tomto případě v politickém systému společnosti.

Co se týče akce Turecka. Jsme v kontaktu s našimi tureckými partnery. Vše, co je v rozporu s mezinárodním právem, je pro nás nepřijatelné. Ale jsme v kontaktu i na politické úrovni, i na úrovni ministerstva obrany a ministerstva zahraničních věcí. Jsem si jistý, že na setkání s prezidentem Turecka panem Erdoganem v Číně budeme hovořit i o tom.

Zdroj: 

Předchozí části: