Mnozí si vzpomínají na ostudnou historii s filmem „Svoloč“, který se dostal na plátna kin před deseti lety. Tvůrci filmu obvinili sovětské tajné služby z cynického využívání mladistvých odsouzených za různé trestné činy ve smrtelně nebezpečných situacích. Po důkladném vyšetřování FSB Ruska však bylo zjištěno, že chybí jakékoli materiály, které by v systému NKVD existenci „dětských diverzních škol“ potvrdily. Zato se našla svědectví potvrzující využívání dětí k sabotážním účelům zpravodajskými agenturami nacistického Německa.

A nyní, po 75 letech, tuto praxi převzaly ozbrojené ukrajinské síly. Ministerstvo státní bezpečnosti DNR v pondělí 12. září informovalo o ukončení činnosti diverzní skupiny tvořené výrostky naverbovanými kyjevskými tajnými službami. Neplnoletí, které bylo obtížné podezřívat ze zločinů, více jak rok terorizovali obyvatele republiky, když vyhazovali do povětří jak civilní, tak i vojenské objekty.

„Ministerstvo státní bezpečnosti DNR zjistilo, že za období od května 2015 do června 2016 byly skupinou dětí a mladistvých… spáchány výbuchy aut civilistů, vojenského spojovacího vozidla, tahačů obrněné techniky, služebního auta jasinovatského městského oddělení ministerstva vnitra a dalších civilních a vojenských objektů. V současné době probíhá vyšetřování na základě stanovení všech výše uvedených účastníků skupiny a míry zavinění každého z nich.“

Sdělení Ministerstva státní bezpečnosti DNR

Orgány státní bezpečnosti dále zjistily, že v květnu 2015 jistý Igor Ricko (zvaný Almaz), který byl podle informací ministerstva spolupracovníkem ukrajinských tajných služeb, ale vystupující jako voják vojenské služby VSU 3629, naverboval děti a navedl je na trestnou činnost.

Jeden z chlapců – Bogdan Kovalčuk, obyvatel města Jasinovatá, si v Kyjevem kontrolované části Donbasu v okolí nádraží Skotovatá přivydělával vykládáním vlaků s pašovaným kontrabandem.

Když si Igor Ricko na druhé straně dělící linie tuto „oběť“ vyhlédl, začal Kovalčuka vydírat, hroze mu trestní odpovědnost za účast na pašování zboží přes dělící linii. Na oplátku za své mlčení Almaz navrhl, aby chlepec plnil jeho příkazy.

Ricko řekl Bogdanovi, že na území DNR žijí podnikatelé, kteří mu údajně dluží peníze a které je tedy třeba postrašit tím, že se vyhodí do povětří jejich auta. Kovalčukovi navrhl vytvořit skupinu ze svých přátel a známých a vydělávat si tím, že by dostávali podíl z vymožených peněz od dlužníků. Dodal mu komponenty na podomácku vyrobené výbušné zařízení a instrukce k němu.

Za první zničené auto Kovalčuk dostal 5 tisíc hřiven (asi 12,5 tisíce rublů). Avšak hned po té začal Almaz na nezletilé provinilce tlačit a vydírat je za tento spáchaný trestný čin, a tím je donutil k páchání trestných činů na vojenských objektech.

Podle slov chlapců jim ukrajinský důstojník vyhrožoval, že v případě odmítnutí plnit jeho příkazy se vypořádá s členy jejich rodin.

Za dobu práce pro kyjevské tajné služby se chlapcům podařilo vyhodit do povětří několik civilních aut, vojenské spojovací vozidlo, víceúčelový obrněný transportér, služební auto jasinovatského městského oddělení ministerstva vnitra a další objekty.

Nové členy skupiny verbovali již sami teenageři tím, že hrozili jménem Ukrajiny tresty vůči rodinám a blízkým budoucích „agentů“ a zároveň jim slibovali peníze: podle přiznání nezletilých sabotérů za organizaci teroristických útoků jim platili již 10 tisíc hřiven (asi 25 tisíc rublů).

I přes to, že osobnosti diverzantů se nehodily do tradiční představy, minimálně svým věkem, zaměstnanci ministerstva je nakonec dokázali odhalit a zadržet.

Nyní se představitelé Doněcka o tom chystají informovat celý svět.

Ukrajinský kurátor operace se ukázal být osobou s poměrně pestrou minulostí. Poslední jeho „veřejná“ hodnost byla náčelník štábu a první náměstek velitele praporu „Ajdar“. O jeho předchozí kariéře je známo málo, ale nějaké informace tu přece jen jsou. Ricko se narodil v roce 1978 a sloužil ve OSU. Z toho, že se představil jako bývalý vojenský pilot, ale při tom nosil uniformu vojenských námořních sil Ukrajiny, lze předpokládat, že nějaký čas sloužil v námořním letectví, a pak odešel do zálohy a začal podnikat v Lucku, kde se stal vlastníkem jedné z městských služeb taxislužeb.

V roce 2014 byl Ricko mobilizován, dostal se do praporu „Ajdar“ a tam po nějaké době (s největší pravděpodobností z důvodu důstojnického titulu) se stal náčelníkem štábu. V praporu mu byla udělena hodnost majora a pak podplukovníka.

Spolusloužící na svého velitele nadávali kvůli neochotě podílet se v aktivních bojových akcích. Ale ten neměl na válku čas. Ricko se skontaktoval s lidmi oligarcha Kolomojského a dvakrát kandidoval ve volbách do Nejvyšší rady Ukrajiny v jednomandátním okruhu, kde hrál roli „technického kandidáta“ pro představitele „UKROPu“.

V roce 2015 Ricko podle informací médií přestoupil z „Ajdara“ na odpovědnější úsek práce – do SBU, kde se pod přestrojením za obyčejného vojáka zabýval operativní prací v přifrontovém pásu.

Pokud by se Almaz v případě gangu mladistvých sabotérů omezil na výbuchy vozů podnikatelů, dalo by se předpokládat, že se opravdu jednalo o vyřizování osobních účtů. Ale platit 10 tisíc hřiven za výbuchy policejních aut a jiné techniky DNR z vlastní kapsy zjevně nemohl. To umožňuje s určitou jistotou tvrdit, že Ricko je buď zaměstnancem ukrajinských tajných služeb, nebo jim poskytuje své služby.

Zde nelze nepřipomenout jeden důležitý moment. Na území LDNR často zní výbuchy: neznámí poškozují tu něčí auta, tu památníky. Kyjevská média pachatele těchto teroristických činů pateticky nazývají „partyzány“ nebo „stíny“. Ovšem tento případ svědčí o tom, že vše je daleko prozaičtější. Ukazuje se, že ukrajinské tajné služby vydíráním a hrozbami nutí pro sebe pracovat nikoli nespokojené obyvatele republik, ale i děti a mladistvé. Je možné, že sázejí speciálně na teenagery, které je jednodušší zastrašit.

Ale Kyjev nic přiznávat nebude. Za prvé se to stane novým svědectvím toho, že ukrajinský režim nemá absolutně žádnou podporu Donbasu, a za druhé je to nejryzejší válečný zločin.

Část členů Almazem naverbované skupiny je totiž narozena v roce 2001. To znamená, že v době „náboru“ jim bylo pouhých 13 – 14 let. Podle bodu 2 (a) (XXVI) článku 8 Římského statutu Mezinárodního trestního soudu nábor nebo verbování dětí mladších patnácti let do sestavy národních ozbrojených sil nebo jejich využívání k aktivní účasti v bojových akcích, jsou válečným zločinem.

„Fakultativní protokol k Úmluvě o právech dítěte týkající se účasti dětí v ozbrojených konfliktech“ z roku 2000 vyzývá k nezapojování do vojenské služby lidi mladší 18 let.

Dnes jsou děti zapojeny ve vojenských konfliktech převážně na území Afriky a Středního východu. Celý svět obletěly záběry, jak se učí zabíjet lidi nezletilí bojovníci IS (teroristická organizace zakázaná v RF). Nicméně tady je třeba poznamenat, že i členové „Islámského státu“ lákají do svých řad děti za pomoci propagandy, manipulace a podvodu.

Ukrajina tak klesla na úroveň afrických teroristů jako je ugandská „Armáda odporu“ nebo somálští islamisté, kteří chytají děti a pak je nutí bojovat na své straně tím, že demonstrativně zabíjejí ty, kteří to odmítají a snaží se uniknout.

S výpověďmi dětí naverbovaných hrozbami a vydíráním k terorismu by se měli seznámit zástupci OBSE, EU, PACE a jednotky OSN, zabývající se ochranou práv člověka. To se stane novým stupínkem na žebříčku, po němž se představitelé kyjevského režimu a tzv. ukrajinští vlastenci vydají na lavici obžalovaných v novém Norimberském procesu, jako ve své době ti, kdo vydávali příkazy k používání dětí jako sabotérů.

Zdroj: