Antropocentrismus se objevil koncem 19. století v protestantském Německu a od začátku byl chápán rozporuplně. Dodnes si ho vypůjčují různé politicko-společenské nátlakové skupiny a přikládají mu nejrůznější významy. Podle běžně používané definice znamená antropocentrismus „sebestředný způsob myšlení, názor či postoj, podle něhož je člověk středem všeho, východiskem a měřítkem každého hodnocení a případně i cílem vesmíru“.