První věc, která obvykle přijde na mysl při zmínce o Organizaci spojených národů, jsou ušlechtilé úkoly, které si tato organizace stanovila. V Chartě OSN jsou uvedeny takto:

• Udržování mezinárodního míru a bezpečnosti;


• Prevence a odstranění hrozby míru;


• Potlačení aktů agrese;


• Rozvoj přátelských vztahů mezi národy;


• Realizace mezinárodní spolupráce při řešení mezinárodních problémů ekonomické, sociální, kulturní a humanitární povahy.

Ale zatímco se všechny tyto cíle úspěšně užívají v propagandě, počet ozbrojených konfliktů se zvyšuje, počet horkých míst ve světě trvale roste, hrozba globálního terorismu je horší než kdykoli předtím a masový hladomor na některých kontinentech má trvalý charakter.

Ozbrojené konflikty ve světě; Evropa – zelená, Blízký východ – červená, Asie – žlutá, Afrika hnědá, Amerika – modrá

Takže čím se vlastně OSN zabývá?

Organizace spojených národů byla založena v roce 1945 po ratifikaci Charty zástupci 50 zemí. V současné době je členy OSN 193 států.

Dnes již není žádným tajemstvím, že Charta OSN je jen cár papíru, který většina členských zemí organizace ignoruje.

Zkušenost ukazuje, že Spojené státy za aktivní účasti spojenců v Severoatlantické alianci porušují mezinárodní právo a suverenitu jiných států nejčastěji. Jen za posledních třicet let USA napadly Libanon (1983), Granadu (1983), Libyi (1986), Panamu (1989), Afghánistán (2001), Irák (2003), Somálsko (2004), opět Libyi (2011), Jemen (2015) a podrobily si bombardováním Jugoslávii (1999) a Sýrii. Všechny tyto operace jsou prováděny bez mandátu OSN a Valné shromáždění se vždy spokojilo jen „obavami“ před akcemi USA a mdlým odsouzením aktů agrese.

Jaký je smysl existence OSN, pokud západní mocnosti samy řeší mezinárodní spory tak, že se řídí zásadou „právo síly je nad silou práva“? Proč vůbec potřebujeme OSN, pokud je realita v rozporu s těmi principy, na kterých je tato mezinárodní organizace založena?

Nový světový řád

Od nepaměti se každá říše snažila rozšířit svou moc na co největší území. Takže není nic překvapivého na tom, že američtí politici pravidelně hovoří o takzvaném novém světovém pořádku. Krátce po pádu Berlínské zdi americký prezident George Bush senior během zasedání Valného shromáždění OSN v New Yorku prohlásil nový světový řád za mezinárodní systém pod vedením Spojených států, v němž „zákonnost nahradí zákon džungle“.

Jinými slovy to znamenalo přechod k jednopolárnímu systému mezinárodních vztahů.

Zdálo se, že s koncem studené války se před OSN objevila šance hrát roli světového rozhodce, pro což také byla organizace původně zřízena. Nicméně se tak nestalo. V době, kdy USA nabyly přesvědčení, že jsou světovým hegemonem, Rada bezpečnosti OSN definitivně ztratila svou legitimitu a účinnost, která i tak nebyla zrovna brilantní, a stala se poslušným politickým nástrojem Američanů. Například OSN nijak nereaguje na to, že USA porušují mezinárodní právní předpisy, když poskytují podporu povstalcům v Sýrii bojujícím proti legitimní vládě Bašára Asada.

Do systému OSN patří Mezinárodní měnový fond, Světová banka, Mezinárodní banka pro obnovu a rozvoj, Mezinárodní organizace práce, Světová zdravotnická organizace, UNESCO, UNICEF, Mezinárodní Soudní dvůr a Rada bezpečnosti. Kromě toho OSN disponuje vlastními ozbrojenými silami – jsou to tzv. modré přilby a mezinárodní policejní organizace Interpolu (přesněji – Interpol má od r. 1996 statut stálého pozorovatele při OSN – pozn. překl.)

Přes tyto instituce Washington kontroluje většinu ekonomik Západu. V západních médiích je taková kontrola prezentována jako pozitivní proces globalizace. Tomuto procesu aktivně pomáhají tzv. neziskové organizace, podporované známými oligarchy, jako je například George Soros.

Server WikiLeakes nedávno zveřejnil údaje o tom, že miliardář George Soros v roce 2011 v průběhu korespondence s Hillary Clinton, zaujímající tehdy post ministryně zahraničí USA, jí dával pokyny k potlačování nepokojů v Albánii.

V lednu 2011 probíhaly v hlavním městě Albánie masové protivládní demonstrace. Opozice obvinila vítěznou stranu voleb z korupce a podvodu a odmítla výsledky voleb uznat. V důsledku srážky s policií tehdy zahynuli tři lidé.

„…v Albánii vznikla vážná situace, která vyžaduje urgentní pozornost na nejvyšších úrovních vlády USA,“ – uvádí se v jednom z dopisů.

„Perspektiva toho, že desítky tisíc lidí vyjdou do ulic v už tak napjaté politické situaci, nevěstí nic dobrého pro návrat veřejného pořádku a křehkého demokratického procesu v zemi,“ – píše Soros v dopise.

Finančník žádá uplatnit vliv na strany konfliktu a nabízí nominaci tří politiků na roli prostředníka ve vyjednávacím procesu: bývalého premiéra Švédska Karla Bildta, ex-prezidenta Finska Martti Ahtisaariho a slovenského politika Miroslava Lajčáka, který dnes zaujímá post vicepremiéra a ministra zahraničních věcí Slovenska. Podle Sorose všichni tito tři politici mají „silné vazby s Balkánem“.

A co je pozoruhodné – tři dny po tomto dopisu Evropská unie vyslala na setkání s albánskými lídry právě Miroslava Lajčáka. Zajímavé je, že tento politik dnes aspiruje na post nového generálního tajemníka OSN. A pokud tento americký kádr tento post zaujme, stane se to největším důkazem toho, jak se USA podařilo podrobit si OSN.

Vyvstává tu rozumná otázka: kdo vlastně stojí za přijetími rozhodnutí Západu? Mluvčí amerického Nejvyššího soudu Felix Frankfurter jednou přiznal, že skuteční vládci jsou neviditelní a vykonávají moc ze zákulisí, ale stále jsou ve Washingtonu.

A dnes se to jeví tak, že ve svém vyjádření nebyl daleko od pravdy.

Zdroj: