Neúspěchy na Východě, ukrajinská kampaň na mrtvém bodě, protesty proti NATO v Černé Hoře, rozhodnost Srbů – všechny tyto neúspěchy donutily NATO, aby přehodnotilo své priority. Od začátku léta se aliance v čele s USA zaměřuje na Sever a rozšiřuje vojenskou spolupráci se skandinávskými zeměmi.  Krok za krokem se aliance přibližuje k ruským hranicím a pokouší se získat na svou stranu i Finsko. Tyto pokusy již tento týden přinesly své plody, když z úst finského ministra obrany zazněla zpráva o plánech na uzavření dohody o vojenské spolupráci s USA. Jussi Niinistö oznámil, že k podpisu dohody dojde v nejbližší době, nejspíše do podzimních voleb amerického prezidenta.

Podle ministrových slov dohoda nicméně neukládá Finsku žádné závazky poskytovat vojenskou pomoc, jako by tomu bylo při vstupu do NATO. Zdůraznil, že dokument nebude v zásadě obsahovat nic nového; vše zůstane v rámci dosavadní spolupráce.

«Bude zahrnovat oblasti, ve kterých již spolupracujeme, jako vojenská příprava, výměna informací a výzkumná činnost.»

Jussi Niinistö

Vstoupit nebo nevstoupit

Avšak v této záležitosti neprobíhá všechno tak hladce. Finské úřady zaujaly  ostražitý postoj po negativní reakci ruského prezidenta na nedávné oznámení o možnosti vstupu do aliance. V červnu po cvičení NATO Baltops se finský prezident v rozhovoru pro švédské noviny vyjádřil, že se nebude bránit návrhům na vstup do paktu, bude-li se jednat o «nástroj bezpečnostní politiky». Vladimír Putin tehdy prohlásil:

«Představte si, že Finsko vstoupí do NATO. To znamená, že finská armáda ztratí suverenitu. Stane se součástí vojenské infrastruktury NATO, která se objeví na hranicích Ruské federace. Co si myslíte, že teď uděláme ? Naše vojska jsme stáhli na 1500 km od hranice a necháme to tak ?»

Vladimír Vladimirovič Putin

Možná právě proto šéf ministerstva zahraničí Timo Soini v souvislosti se zprávami o uzavření dohody s Washingtonem poznamenal, že Finsko se nechystá vstoupit do NATO a hodlá zachovat politiku neutrality. Zdůraznil, že hlavní věcí je možnost vstupu do aliance, ale zatím nikdo nehovoří o jejím využití. Základní starostí Finska je v tomto směru evropská bezpečnost, proto země nemá v plánu distancovat se od paktu. Zároveň se však Helsinki ani nechtějí odvracet od Ruska.

Výhledy vstupu do NATO znenadání přišly na pořad v červnu, když prezident země Sauli Niinistö řekl, že hlavní podmínkou vstupu bude podpora tohoto řešení veřejností v referendu. Za takové podmínky jsou šance země na připojení k paktu celkem nízké. «Hlas Аmeriky» s odvoláním na agenturu Taloustutkimus podává následující statistiku: proti vstupu do aliance se vyjádřilo 58%, pro – 29%, ostatní na otázku odpověděli nerozhodně. Takže vyhlídky jsou zatím mlhavé.

Nicméně ve Finsku se brzy budou konat společné finsko-americké manévry vojenských vzdušných sil. Zúčastní se jich ibritská letadla. Americké stíhačky F-15 již přiletěly na estonskou vojenskou základnu, odkud budou startovat na své lety.

Severní fronta

USA se samozřejmě neomezují jen na samotné Finsko. Daleko více negativně je naladěno Švédsko, které již podobnou dohodu o vojenské spolupráci podepsalo. Dokonce i podle průzkumů veřejného mínění je podpora myšlenky vstupu do NATO veřejností o něco větší. Podle informací novin Dagens Nyheter výsledky průzkumuústavu pro výzkum veřejného mínění SOM při univerzitě v Göteborgu svědčí o nárůstu té části populace, která se k návrhu členství v NATO  staví pozitivně. Od roku 2014 do 2015 vzrostl tento podíl z 31% na 38%. Avšak podle názoru vědců jsou tyto výsledky nejednoznačné, jelikož na otázku o podpoře «politiky nevstoupení» odpovědělo kladně 60% respondentů.

Ještě v zimě Švédsko společně s Finskem оhlásily založení vojenské námořní skupiny v roce 2023 «v odpověď na ruské aktivity». Ministr obrany tehdy nazval Rusko «pоtenciálním agresorem» a řekl, že pokud tyto plány «rozhněvají» Kreml, nebude to jejich problém.

Velitelství NATO argumentovalo ohrožením Švédska v důsledku ruské politiky v regionu. V květnu se na vlně této nelibosti svezl parlament království a schválil smlouvu s aliancí «o poskytování podpory hostitelskou zemí», podle které se země zavazuje poskytovat podporu a zdroje na svém území. Smlouva tohoto druhu se považuje ze rámcovou a bude se v zásadě využívat pro konání vojenských cvičení, ačkoliv strany se také mohou dohodnout na dalších «praktických opatřeních».

V červnu Švédsko již podepsalo s USA smlouvu, podle které strany plánují společně rozvíjet vojenský potenciál, provádět společná cvičení a vědecký vývoj, a také zvyšovat operativní kompatibilitu. Smlouva se nicméně nepovažuje za závaznou. Švédský ministr obrany Peter Hultqvist prohlásil:

«Dosud jsme s USA neměli «deštník» tohoto druhu. Měli jsme mnoho konkrétních dohod, ale ne vše pokrývající «deštník».

Peter Hultquist

Stranou nezůstal stát ani «neutrální» Island, který povolil USA postavit v Keflavíku vojenskou základnu jako za studené války.V zimě psala americká média jen o záměru využívat základnu «příležitostně». Avšak v místních médiích prosákla informaceо obnovení stálého pobytu vojenských sil USA.

V červnu se tato informace potvrdila při pоdpisu dohodyo rozmístění amerických jednotek na území ostrova. Američtí vojáci přitom dostali na letecké základně Keflavík úplný bianco šek, tj. mohli na ní vyvíjet absolutně jakoukoliv činnost. Samozřejmě s cílem «upevňování obranyschopnosti Islandu» a společného «zajišťování bezpečnosti v terioritálních vodách NATO».

«Island – vazal NАТО ? Bohužel ano, tak – dobrou noc, Islande !» – tak оkomentoval тuto zprávu německý novinář listu Bürgerstimme Joachim Sondern. Podle jeho slov se země rozhodla Washingtonu «zavděčit», za což dostala 21,4 mil. dolarů. Avšak, jak míní novinář, v konečném výsledku se ostrov ocitne mezi «poraženými».

Stejné stanovisko vládne i mezi dánskými politiky a vojáky, kteří ve všech krocích Ruska zaměřených na Sever a v Pobaltí vidí hrozbu. Samozřejmě toho NATO aktivně využívá ke «stloukání» nové protiruské fronty. Skandinávští experti se však k «hysterii» svých vlád většinou staví skepticky.

Nebuďte spícího tygra

Skandinávští analytici jednohlasně tvrdí, že kurs zvolený vládami nepřinese jejich zemím nic dobrého. Odsuzují provokace a mnozí experti mluví o tom, že taková politika dělá z regionu hlavní terč. Helsinský politolog Jouko Sillanpää píše v listě Helsingin Sanomat:

«Nemusíme chválit všechno, co Rusko dělá, ale je nutno aktivně usilovat o dialog a spolupráci. S ohledem na vlastní zájmy Finska musíme vyvíjet iniciativu v budování vztahů s Ruskem.»  

Švédský list Göteborgs-Posten rovněž upozorňuje na rostoucí riziko jaderné války v souvislosti s hromaděním ozbrojených sil NATO v zemích sousedících s Ruskem. Podle Leifa Elindera tím NATO tyto země nechrání, naopak je vystavuje všanc útoku v případě, že «Putin se rozhodne pro odvetu». Podle experta se stále více evropských politiků distancuje od agrese aliance vůči Rusku. Následky mohou být ničivé, pokud bude Moskva zahnána do kouta. Švédští novináři nepochybují o tom,  že za takových okolností Kreml udeří jako první. Ve výsledku autor článku dochází k závěru, že podporováním NATO Švédsko podporuje válku. Expert píše na závěr:

«Sbližování Švédska s NATO zvyšuje riziko, že Švédsko bude zataženo do války. A proto je tak důležité, aby jak Švédsko, tak ostatní evropské země podporovaly veškeré iniciativy vedoucí ke stabilizaci a odzbrojení. Tím se pro nás vytvoří pozice, která nás od NATO vzdálí».

Další úhel pohledu podává redaktor finského listu Iltalehti. Podle něho váhání finských politiků lze vysvětlit obavami, že se USA a Rusko nakonec dohodnou na sférách vlivu a Finsko nebude vyhovovat ani jednomu z těchto zájmových okruhů.

Skupina švédských diplomatů v čele s bývalým šéfem ministerstva vnitra Hansem Blixem vyzývají současné vlády k dialogu. Mají za to, že v zemi nastal čas překonat obavy z konfrontace s Ruskem, jelikož ve skutečnosti žádná hrozba neexistuje. Podle jejich názoru se Moskva nikdy neuchýlí k tomu, že by podnikla útok na Skandinávii bez provokací z druhé strany. Navíc by to pro ruské autority bylo nevýhodné.

«Ve světle výše uvedeného by se prioritou Švédska měly stát pokusy změkčit zahraničně-politické rozpory mezi NATO a Ruskem, a tím zároveň stabilizovat situaci v Evropě. Máme na to diplomatické i politické prostředky. Musíme využít svůj status země, která není členem paktu, abychom mohli konat ve jménu míru a stability v Evropě».

Neexistující hrozba

Politické elity skandinávských zemí se v podstatě staly další obětí protiruské propagandy. Žádné provokace, tím méně reálná hrozba, se však z Ruska nešířily. USA vystupňovaly svou činnost v regionu na pozadí nesrovnalostí ve věci Arktidy. Americkým představitelům se pochopitelně nelíbí posilování protivníka v tomto směru. Minulý měsíc také vyšlo najevo, že v Rusku se shromažďuje flotila bojových ledoborců.

Touto dobou v Arktidě probíhají záchranářská cvičení USA, na nichž se Rusko společně s Norskem, Finskem a Kanadou účastní v roli pozorovatele. To se Státům také hrubě nelíbí.

Obrat na Sever byl vyvolán i nezdary ve východní kampani. Ukrajinské «témа» už nezabírá, proto se roztáčí «hrozba v Pobaltí». Pod záminkou agrese Moskvy se NATO postupně přibližuje k ruským hranicím; mít za humny protiruskou severní alianci je krajně nepříjemné.

Ruští experti považují takový výsledek za málo pravděpodobný.

«Finové si ještě pamatují lekci z druhé světové války. A nemají namířeno do NATO. Kromě toho chápou, že vstup do aliance by automaticky znamenal, že jejich země se stane terčem ruských raket s bojovými jadernými hlavicemi», – míní vedoucí expert Centra vojensko-politických výzkumů při MGIMO (Moskevský státní institut mezinárodních vztahů) Michail Alexandrov.

Ředitel Centra strategické konjunktury Ivan Konovalov však upozorňuje, že názor Finů na danou otázku se odvíjí od Švédska, kde nyní probíhá aktivní agitace za vstup do aliance.

Zástupce ředitele Institutu zemí SNG (Společenství nezávislých států) Vladimír Jevsejev ve svých komentářích připomíná, že veřejnost ve skandinávských zemích přesto podporuje politiku neutrality. K názorům, že se Finsko stane součástí NATO, se staví skepticky, protože by to znamenalo  obrovské ekonomické náklady. Tato země si totiž bez ohledu na sankce udržuje s Ruskem nejen normální vztahy, nýbrž i značný objem výměny zboží.

V každém případě možnost eskalace přetrvává, jelikož USA nemají v plánu spokojit se s dosaženými výsledky. A jak se vyvarovat provokací a zachovat normální vztahy s tímto nově slepeným severním paktem, je zcela nejasné.

Zdroj: