Ten příběh začal tím, že evropské internetové vydání Euroactiv informovalo o začátku přepravy amerického arzenálu jaderných bomb B-61 z turecké základny Incirlik do rumunského Deveselu. Podle svědectví vydání USA plánují přepravit více jak 20 kusů zbraní z přibližně 70:

„Podle jednoho z našich zdrojů se po pokusu o převrat v Turecku vztahy mezi oběma zeměmi natolik zhoršily, že Washington přestal Ankaře v otázce skladování zbraní věřit. Americké zbraně jsou přepravovány na základnu Deveselu v Rumunsku. Dopravu doprovázely velké technické potíže.“

„Není tak jednoduché přepravit více než 20 jaderných bomb,“ – řekl druhý zdroj“.

Euroactiv 18. srpna 2016

V souvislosti s tím okamžitě přijdou na mysl nedávné události kolem základny Incirlik po neúspěšném puči v Turecku. Nejprve turecké úřady základnu paralyzovaly vypnutím elektřiny pro její americkou část a armáda USA byla nucena přejít na naftové agregáty. Pak byl na základně vyhlášen za oficiální zákaz startu a přistání všech letadel – jak amerických, tak i tureckých. Je třeba připomenout, že jaderné zbraně USA na turecké základně – to nejsou rakety jako většina moderních jaderných zbraní, ale letecké bomby B-61, které jsou k cíli dopravovány letadly. Kromě toho v r&aacut e;mci masivního zatýkání v armádě vyvolaného Erdoganem pod záminkou potrestání účastníků povstání, byl zatčen šéf letecké základny, který byl z účasti na nevydařeném státním převratu rovněž obviněn.

Stručně řečeno, vydání se domnívá, že po tom, co se stalo, USA nepovažují Turecko za dostatečně spolehlivé místo pro uložení svých jaderných zbraní. Reakce NATO na dotaz autora článku byla formulována tak vágně, že zcela připouštěla výklad počátku skutečné přepravy bomb:

„V reakci na žádost poslalo NATO diplomatickou odpověď, jejíž podstata svádí k domnění, že spojenci musí zajistit bezpečnost svých jaderných zbraní umístěných v Evropě. A na ministerstvu zahraničí USA uvedli, že v této otázce je třeba se obrátit na ministerstvo obrany.“

Euroactiv 18. srpna 2016

Pouze v Rumunsku rozhodně vyvrátili objevivší se zprávy o převozu amerických jaderných zbraní z Turecka do země. Ministr národní obrany Rumunska Michnja Motok prohlásil:

Mohu vám říci, že neproběhly žádné rozhovory – ani na politické, ani na nějaké jiné téma v této věci. Nedošlo k žádným úvahám nebo plánům v tomto směru. Takže jediná reakce, jakou můžeme poskytnout, je, že to jsou čisté spekulace.

Michnja Motok

Na tuto námitku vydání Euroactiv správně reagovalo, že pokud by tajná přeprava zbraní skutečně proběhla, pak by rumunské orgány ani nic jiného říct nemohly, jedině rozhodně fakta popřít.

Autor článku, bulharský novinář Georgi Gotev, slíbil v následujícím materiálu o přepravě jaderných zbraní z Turecka do Rumunska přinést důkaz a dodal:

Odmítnutí rumunské vlády pro mě není překvapením. Koneckonců je to tajné téma. Já však věřím, že mé zdroje jsou dostatečně spolehlivé, aby takové uveřejnění bylo ospravedlněné. Myslím, že po reakci z Bukurešti by bylo logické publikovat druhý článek. To je jasné. Téma nezůstane bez pokračování.

Georgi Gotev

Navíc o této možnosti psala západní média už v listopadu roku 2015. Tak například The Times hlásily, že Obama vážně zvažuje v rámci nové politiky o jaderném odzbrojení své země možnost odvozu jaderných zbraní ze zemí NATO, včetně Turecka.

Jaderné zbraně USA v Turecku. Historie a současnost

Historie jaderných zbraní USA v Turecku sahá až do roku 1961, kdy Spojené státy začaly rozmístěním 15 raket středního doletu PGM-19 Jupiter s doletem 2400 km kolem města Izmir, které přímo ohrožovaly evropské části Sovětského svazu a dosahovaly až do Moskvy. Právě tyto události vyvolaly odezvu Sovětského svazu, která přešla v roce 1962 do Karibské krize.

Od té doby se situace opakovaně měnila a v současné době se v Turecku nachází jen 70 až 90 jaderných bomb B-61, umístěných na turecko-americké letecké základně Incirlik. V době míru je jaderný arzenál pod kontrolou amerických vojáků, ale v případě ohrožení Turecka jadernými zbraněmi vejde na jeho území v platnost článek 5 Severoatlantické smlouvy, podle níž odborníci Ozbrojených sil USA poskytují spojencům vydávání jaderných bomb a společně s tím i přípravu k jejich bojovému použití.

Nicméně jak se uvádí ve vydání agentury Haberturk, nehledě na skutečnou přítomnost jaderných zbraní, možnosti jejich využití jsou omezené. Zejména je uvedeno, že na základně nejsou letadla USA schopná tyto jaderné bomby nést. Přitom od Washingtonu do Ankary přicházely opakované žádosti o povolení dislokace příslušné letecké techniky na základně Incirlik, ale vždy následovala stejná odpověď: Turecko si nepřeje zbytečně dráždit Sovětský svaz, a stejné rozhodnutí platilo i později v případě Ruska.

Je oprávněně věřit, že i tak Turecko poskytlo USA dostatečnou službu, když jim umožnilo umístit na svém území část jaderného arzenálu. A tak Ankara soustavně poukazovala na to, že otázka o převozu na leteckou základnu také letadel, která jsou schopná tyto bomby dopravit na cíl, může být vyřešena okamžitě až v případě, pokud by v regionu nastala dostatečně napjatá situace, jež by opravňovala důvodně předpokládat, že může nastat hrozba a nutnost použití jaderných zbraní. Slovem – na rozdíl od raket použití této zbraně je možné pouze po dohodě s Tureckem a po přepravě na základnu dalších letadel.

Zároveň stojí za zmínku, že podle názoru německé rozvědky může Ankara mít vlastní jaderné zbraně už v roce 2023.

Příčiny současného rozruchu

V celé této historii je jedno slabé, nepravděpodobné místo: pointa je v tom, že jaderné bomby – to není letadlo, které může přeletět z jednoho vojenského letiště na druhé. Pro jejich skladování je třeba vytvořit komplexní inženýrské a technické infrastruktury, rozvinout zcela jiná bezpečnostní opatření, jsou nutná odsouhlasení na velmi mnoha úrovních, nejen co se týče země umístění, ale i některými členy NATO a Evropské unie. Stručně řečeno to není problém, který by mohl být rychle vyřešen za týden od vzniku turecké krize.

Bývalý šéf mezinárodně-smluvního vedení Ministerstva obrany RF generálporučík Jevgenij Bužinský říká:

Převoz jaderných zbraní – to je velmi obtížná otázka jak politicky, tak technicky a rovněž z vojenského hlediska. Je to daleko těžší, než jen dodat munici a převézt ji na nové místo. Je třeba v Rumunsku vybudovat odpovídající infrastrukturu, speciální úložiště — to vše je velmi nákladné, a pokud vím, tak v rozpočtu Pentagonu na příští rok tyto výdaje nejsou poskytovány. To vše je, zdá se, jen sondáž veřejného mínění.

Jevgenij Petrovič Bužinský

Zde je vhodné opět citovat slova autora vydání Euroactiv, který se domnívá, že toto téma je jedním z nejdůležitějších v současné mezinárodní agendě, protože podobné akce se neprovádějí jen tak, ale jsou výsledkem velmi důležitých politických tendencí a svědčí o změně ve vztahu klíčových hráčů:

Považuji za velmi důležité, aby v těchto tématech bylo více publicity, i když obvykle je to nevyslovené téma. Ve skutečnosti Turecko opouští západní tábor a míří přímo k Rusku. Toto tektonické hnutí je mnohem důležitější než přeprava zbraní, dokonce i jaderných. Geopolitický kontext je velmi intenzivní, velmi dynamický. Existuje osa Moskva – Ankara – Teherán, která se nachází v procesu vzniku a která radikálně změní situaci v regionu.

Georgi Gotev

Ale zdá se, že pravda je složitější a pravdu má Bužinský, který hovoří o tom, že účelem šíření této informace v médiích je zkoumání odezvy na něj. Pokud je to tak, pak je možné udělat několik odůvodněných předpokladů.

USA buď blafují, nebo vyhrožují, anebo mění politiku v regionu?

První a nejzřetelnější je zastřené washingtonské varování Turecku, že je jen krůček od toho, aby ztratilo pro Spojené státy veškerou hodnotu. Dostupnost jaderného arzenálu je jedním z faktorů užitečnosti vztahů s Ankarou a příčinou trvalé podpory z Washingtonu.

Tak se potvrzuje předpoklad, že Spojené státy nedovolí Rusku tak snadno přetáhnout Turecko do svého tábora. Pravděpodobně je tento informační balónek jen první vlaštovkou, zpravodajskou operací před vydáním rozhodnutí, kde a jak by měly USA zatlačit na Turecko a další hráče s cílem návratu těch pozic na Blízkém východě, které ztratily v posledním roce a půl.

Tím spíš, že nedávné kroky Ankary v jejích mezinárodních vztazích opravdu poskytují důvod mluvit o skutečné a značné změně v zahraniční politice ve vztahu k Evropě a USA. Turecko se snaží stát se suverénnějším státem, a cizí jaderné zbraně na svém území jsou faktorem, který jeho samostatnost snižuje.

Po pokusu o státní převrat Erdoganova rétorika na adresu Západu tak přitvrdila, že se dá mluvit o hádce současně se Starým i Novým světlem. Turecko je, zdá se, stejně jako Rusko zklamané Západem, protože uvidělo, že bylo příliš dlouho využíváno a podváděno tím, že mu dávali sliby, které nebyly plněny, ale výměnou byly požadovány zcela reálné akce v zahraniční politice. Ankara je připravena na velmi razantní snížení úrovně vztahů s Washingtonem a Bruselem, protože téměř úplně k nim ztratila důvěru. A ti reagují rovněž nedůvěrou. Takže otázka vývozu amerických jaderných zbraní může opravdu symbol izovat zvrat politické orientace Turecka.

Ale na druhé straně to může být i americký blaf: Turecko stále zůstává druhou největší a nejvybavenější armádou NATO, a co je nejdůležitější – z geopolitického hlediska má pro USA naprosto neocenitelné umístění. S jadernými zbraněmi, nebo bez nich, ztratit Turecko – to je něco, na co by Amerika přistoupila až v poslední řadě. Spojenec, který ovládá úžiny, který má přístup k Černému i Středozemnímu moři a sousedí s klíčovými zeměmi regionu – to je příliš velký jackpot, aby jej ztratily. USA do vztahu s Ankarou hodně investovaly a nebudou ji chtít tak snadno ztratit.

Neméně pravděpodobné je však i to, že se jedná opravdu o kontrolu veřejného mínění týkajícího se možné přepravy jaderného arzenálu USA z Turecka do Evropy.

Informace je postavena tak neurčitě, aby bylo možné ověřit si odezvu většiny klíčových hráčů s rozhodovací pravomocí: od národních vlád Evropy a Ruska až po bruselskou byrokracii. Přitom samy USA úporně mlčí a odmítají tuto informaci komentovat. Mluvčí Pentagonu, za kterým novináře poslali ze Státního departmentu pro komentář, řekl, že americká obranná agentura přítomnost nebo nepřítomnost jaderných zbraní v Turecku nebo Rumunsku „nepotvrzuje ani nepopírá“.

Zdroj: