Náboženské pozadí zneužívání dětí, rituální vraždy, transgenderová ideologie a ,,posvátná“ homosexualita – 1. část
Od belgického případu s Dutrouxem v roce 1996 a skandálů se zneužíváním dětí v katolické církvi z let 2009/2010, se takových případů objevuje stále víc. Zdá se, že jejich vyšetřování sotva udělalo nějaký pokrok. Namísto toho se ze shora dělá velmi mnoho proto, aby se známé případy zakryly. To naznačuje, že se problém obzvláště týká politické a náboženské elity.
(Zneužívání, mučení a vraždy dětí – hobby evropských elit).
I když se při tom nejedné jen o problém katolické církve, někdo si možná vzpomene na Odenwaldschule u Heppenheimu (elitní internátní škola kde bylo v letech 1965 ař 2004 zneužito 132 chlapců, což není konečné číslo) nebo berlínskou pobočku strany Zelených (tato ekologická strana chtěla v 80. letech prosadit legální sex s dětmi politickou cestou), je tento problém vidět zřetelněji. Proto vyvstává otázka, do jaké míry je problém podmíněn institucionálně.
Obvykle je zneužívání dětí přičítáno celibátu katolických kněžích. Proti tomu však hovoří skutečnost, že podobné zneužívání také spáchali protestantští kněží mimo (nucený) celibát, i když určitě ne v takovém rozsahu jako katoličtí kněží. Kromě toho život v celibátu nevysvětluje, proč kněží se zvláštní zálibou sahají na malé chlapce. (Rituální zneužívání dětí – Guido Grandt – Část 1.)
Zneužívání se nevyznačuje jen ,,pedofilními“ sklony kněžích, ale současně má i homosexuální složku. Ta se také projevuje při sexuálních kontaktech katolických kněžích mezi sebou, které se více nebo méně odehrávají. Do jaké míry to souvisí s celibátem budoucích kněžích, to se také odhalilo. (Vatikánské spiknutí: Sex, intriky a tajná konta)
Jak je uvedeno níže, pedofilní a homosexuální náboženské úkony, jsou mnohem starší než samotná katolická církev. Byly a jsou často spojeny v kontextu obětování, které sahá až do krvavé oběti nebo rituální vraždy. (40-denní období obětování: Manipulace kolektivního vědomí pomocí černomagických rituálů)
Zároveň se dá říci, že i dnes všudypřítomná transgenderová ideologie obsahuje kultovně-religiózní komponent. Vychází z mocensko-politických úvah a zdá se, že je řízena elitami, kterým slouží prominentní loutky jako je např. Angelina Jolie. (Gender Gaga: Jak jedna absurdní ideologie chce dobýt náš všední život ).
Původ celibátu
U celibátu se jedná o přímé pokračování rituálů a obřadů, které se vztahují k uctívání bohyně, královny nebes a ,,Matky Boží“, která je známá pod různými jmény jako Inanna, Athéna, Kybelé a Marie.
Obrázek: Marie jako Magna Mater
Tyto rituály sahají nejméně do doby kolem roku 1500 př. nl. nebo 204 př. nl., kdy byla Kybelé ve formě ,, Magna Mater“ přenesena do Říma na vatikánský pahorek. Spolu s ní i rituály posvátného celibátu, od kterého je přímo odvozen klerikální celibát katolických kněží.
Na ,,mons Vaticanus“ tak kolem roku 204 př. nl. vzniknul posvátný kult Kybelé a Attise, odkud se také rozšířil do ostatních míst Římské říše. Třeba do Kolína nad Rýnem, Trevíru a Mohuče. Charakteristické jsou pro něj jeskynní svatyně, které jsou umístěné na sopečném tufu vatikánského vrchu a ve formě mariánských jeskynní tak navazuje na období římského kultu Kybelé nebo Bellona.
Dá se tedy říci, že kult Kybelé je úzce spjat s Vatikánem a že celibát katolických kněžích nemá původně nic společného s ranými církevními otci, s jejich pravidly nebo s chováním apoštolů. Dřívější církevní otcové byli uznáváni jako ženatí muži, stejně jako apoštolové.
I když byly celibát kněžím katolické církve vnucen od poloviny 12. století papeži římského kultu, platil jen pro duchovní na nižších pozicích, na místo pro biskupy. Biskupové, kardinálové a papežové byli až do 17. století často otcové nemanželských dětí. Bylo to jen nižší duchovenstvo, který bylo nuceno postupně přijmout extrémní praktiky pohanské bohyně Kybelé a jejího eunucha Attise.
Slovo ,,celibát“ bylo v aglickém jazyce poprvé zaznamenáno v 17. století jako „celibacy“ a tvrdí se, že je odvozenéz latinského slova ,,caelebs“ (nesezdaný, svobodný) a ,,caelibatus“ ( stav, status být nesezdaný), který pochází ze 12. století.
Nicméně, existuje ještě mnohem starší latinské slovo ,,coeleb“ což znamená něco ve smyslu,,mladík, svobodný muž, tovaryš“ ještě před vytvořením těchto pojmů ve 12. století. To silně naznačuje, že pravděpodobný původ ,,celibátu“ byl záměrně zameten pod koberec.
Místo toho, tento pojem spíše kombinací dvou latinských pojmů ,,celo“ (ve smyslu ,,schovat, zakrýt, držet v tajnosti“) a ,,liber“ (,,dítě, potomek, následník“ a později k tomu přibyl také význam ,,kniha“). Pravý a doslovný význam ,,celibátu“ jak to poprvé vytvořil římský kult znamená: ,,Děti a potomky ukýt, schovat a držet v tajnosti.“
To má rozhodující význam. Vyvolává to totiž dojem, že se ve 12. století kdy se poprvé zavedl římský kult Kybelé nesezdaných kěžích, u kterých se nedosáhlo toho, aby se stali moderním ekvivalentem eunuchů. Stali se z nich permanentní mládenci (též mladíci, svobodní muži), kteří své potomky musí neustále ,,schovávat“.
Kult Kybelé a Attise: Státní náboženství Říše římské
Tento kult sahá až do řeckých mýtů: Kybelé milovala krásného ovčáka Attise. Udělala z něj svého vlastního kněze, pod podmínkou, že si zachová svou cudnost a bude uctívat jen ji. Attis svou přísahu porušil s jednou nymfou, dcerou říčního boha Sangariuse. Bohyně Kybelé ho potom dostala do stavu šílenství, ve kterém pod borovicí vykastroval sám sebe a následkem toho vykrvácel.
V jiném zobrazení Kybelé proměnila Attise v jedli, když si po svém vykleštění chtěl vzít život. Následkem toho Kybelé nařídila, že její kněží v budoucnu mají být eunuchové, z čehož vyplynul celibát v katolické církvi nebo popř. obřízka u židů a muslimů.
Křesťanský polemik Prudentius (348 – cca 410 n.l.) píše o oslavách Dendrophorie. Kybelé na oslavách provádí přechodový rituál pro své kultovní služebníky Galloi, kteří vykastrovali sami sebe a ve svaté rituální sodomii dali sami sebe k dipozici jako ,,psí kněží“:
,,Existují rituály, v nichž se mrzačí vlastní tělo a jako oběť se přináší bolest. Posedlý uctívač tlačí nůž do své paže a pořeže se, aby si udobřil boží matku. Mystéria zpravidla doprovázelo šílenství a divoké řádění. Ruka, která nic neřeže je odsouzena k zapomnění a ošklivá rána je to, co si zaslouží nebe. (Pekelný život – rituální zneužívání dětí v Německu)
Další obětoval své genitálie, aby bohyni uklidnili a zároveň se zmrzačil ve slabinách. Sám se vykastruje a nabízí jí hanebný dar. Původ mužského semene je odtržen, aby se bohyně nasytila, což ještě umocňuje tekoucí krev.
,,Obě pohlaví vyvolávají nelibost její svatosti a tak mezi nimi upřednostnila takový vzájemný sex, že on přestane být mužem a ona ženou.“(Prudentius, Liber Peristephanon, strana 1059-1073)
,,Co je světské, pokud ne tyto obřady? Nebo co byla nečisté, pokud je tohle očištění?“ (Spiro 1987, str 18)
Kult Kybelé byl schválen římským senátem a nakonec se stal státním náboženstvím Římské říše. Je známá jako Velká Matka či Magna Mater nebo Marie matka Ježíše. Řekové se identifikovali s bohyní Rhea (bohyně plodnosti, mateřství, početí) a Demeter (bohyně sklizně).
Homosexuální vykastrovaní kněží a kult Kybelé
V Attisových obřadech tedy ve ,,dni krve“, což bylo další významné období, ve kterém nově zasvěcení kněží Kybelé svůj projev nejvyšší oddanosti demonstrovali tím, že si v slavnostní krvavé euforii odřízli své genitálie.
V řádu kněžské služby pro Magna Mater na vatikánském kopci, měli kněží Galloi (také ,,Galla“ nebo ,,Galli“) nejnižší hodnost. Nejvýš stála velekněžka a později pod císařem Klaudiem také velekněz.
Jemu byli podřízní ,,Erzgalloi“ (později převzali role biskupů a kardinálů). Po nich následovaly kněžky, posvátné prostitutky, které byly ,,nevěstami Attise“. Nejnižší místo v hierarchii měli obyčejní Galloi.
Ve ,,dni krve“ (dies sanguinis) se nově zasvěcenému navždy odebere jeho mužské oblečení; napříště bude oblečený v dlouhém plášti (Stola), který je většinou většinou žlutý nebo vícebarevný s dlouhými rukávy a opaskem. Na svých hlavách kněží nosili (stejně jako pozdější papežové) mitru, což je určitý druh turbanu nebo tiáru, což je čepec s dlouhými stuhami, který se mohl zavázat pod bradou.
Sochy svobody jsou umístěny na různých místech po světě, včetně ČR:
1. řada: Komořany, ČR; New York, USA; Soltau, Německo
2. řada: Lichtenstein, Německo; Ostia, Itálie; Las Vegas, USA
3. řada: Colmar, Francie; New York, USA; Vsetín, ČR
Další umístění sochy viz.: Socha Svobody
Pokud do nich božstvo již vstoupilo a byli posedlí božskou mocí, navájem se bičovali, dokud se neobjevila krev.
Zatímco je chování Galloi spojeno s extrémní oddaností při napodobování boha Attise tím, že si uříznou svoje genitálie a stanou se ,,ženami“, existuje tady ještě mnohem starší a hlubší funkce.
To je spojeno s tajnými mystérii a silami, které jsou přisuzovány kněžím, pokud se navždy zřeknou své mužské sexuální touhy.
V sumersko-akkadských mýtech byly Galluové (též Gallús, Gallas) démoni podsvětí, kde odstraňovali těla mrtvých. Byli doslova služebníky bohyně podsvětí Ereškigal.
Když se otec Inanny Enki dozvěděl, že Inanna sestoupila dolů do podsvětí a nevrátila se, vytvořil podle pověsti z nečistoty pod svými nehty Kurgarra a Galatura. Poslal je do podsvětí, kde jim bylo předáno tělo Inanny. Tam mrtvé tělo Inanny posypali ,,potravou života“ a tím se dostala do stavu, že mohla opět vstát.
Ale soudce podsvětí (Annaua) řekl, že jestli se chce z podsvětí vrátit zpět do života, musí někdo nahradit její místo. Inanna souhlasila a tak ji do tohoto světa následoval velký i malý Gallu, kde potkala svého nevěrného manžela Dumuzi, který nahradil její místo.
Galluové (též Galla) byli démoni smrti a zdá se, že vykastrovaní kněží Galloi od Attise do značné míry prošli stejným rituálem, který vykastrované Adonis-Atti-Dumuzi zavede do podsvětí.
Dalším důležitým aspektem Galloi, tedy katolickými kněžími a pokračováním uctívání Kybelé, bylo rozlišování mezi celibátem a abstinencí od sexu. Původně si Galloi uřízli své genitálie, takže jako muži už nemohli být dál sexuálně aktivní.
To však nevylučovalo zapojení do sexuálních aktů, právě naopak: Umožnilo to posvaté homosexuální akty, v nichž byly Galloi sodomizováni při různých rituálech a ceremoniích. (Film s tématikou sodomie: Saló aneb 120 dní Sodomy)
Taková homosexualita byla považována za tak posvátnou a podpora homosexuality mimo náboženský kontext s kněžími a stoupenci Kybelé byla trestná. Otevřená homosexualita byla považována za urážku vlastního posvátného a tradičního charakteru.
Tato směrnice proti otevřené homosexualitě v římskokatolické církvi k tomuto dni pokračuje, zatímco posvátná homosexualita mezi vlastními duchovními zůstala tak silná, jak za časů Galloi. (kastrovaní kněží, či služebníci v antice)
Homosexualita se měla také praktikovat v Bratrstvu templářů, ve kterém vzájemně nemají sdílet jen jednoho koně, ale i jedno lože. (viz. Zobrazení na pečeti)
Zdroj
