Od 14. do 31. července 2016 se konalo každoroční setkání přísně utajené skupiny Bohemian Grove, kdy se v Kalifornii setkávají nejvlivnější muži v USA při okultním obřadu Spálení starostí (Cremation of Care) a to již od 19. století. Co přesně přednáší velekněz účastníkům rituálu?

 

Otec

Bohémové, silou našeho společenství,

bude hloupá Starost zabita.

Poslyšte!

Vysoko na kopci už možná slyšíte pohřební hudbu Starosti.

[Zvonění zvonku a slabé, vzdálené zvuky pohřebního žalozpěvu (DENKE). V dálce můžeme zahlédnout pochodně. Hudba a světlo se přibližují.]

 

Otec

Hleďte, tato podobizna našeho nepřítele je sem přinášena pro naše prastaré rituály.

[Hudba ustane, bubnování doprovází sestupování pohřebního průvodu. Průvod projde hlučícím kruhem a schází hlavní uličkou dolů. Zároveň kapela s podobiznou Starosti sestupují po cestě ke spodní straně hájku. Nosiči pochodní opouštějí hlučící kruh, za nimi následuje Stará garda.]

 

Otec oznamuje

Bohémové, postupujte do Bohémské svatyně!

[Kapela pokračuje v pohřebním žalozpěvu (Denke). Kapela se stočí směrem k silnici, kde i nadále hraje; diváci přicházejí na svá místa naproti svatyni, procházejí mezi dvěma zástupy nosičů pochodní, kteří lemují cestu k silnici Edwards Road. Svatyně se koupe v měkkém, mihotavém světle lampy společenství. Zář vycházejícího úplňku se dotkne koruny stromu Hamadryády. Z prostoru mimo jeviště zaznívá sbor lesních hlasů. Z kůry stromu se vynoří Hamadryáda. Hudba: Jan Philip Schirhan a W. J. McCoy]

 

Obr.2: Členové třídy 1912, University of California, Berkeley, Kalifornie, v Bohemian Grove. (Lampa společenství, vedle ní je Soví svatyně.)

 

Zpěv HAMADRYÁDY

Krása, síla a mír,

jsou tvoje; nikdy nezmizí,

dokud budou stromy a kopce.

Hvězdy přicházejí s nocí,

a vítr, stejně jako přítomnost, vyplňuje

chrámové uličky ze dřeva;

to je tvoje, to je dobré,

je to vyrobeno pro tvoje potěšení.

Krása, síla a mír,

jsou tady, abys našel úlevu

od truchlivých vzpomínek.

Ó, odhoď svůj žal do ohně.

A buď silný spolu se svatými stromy

a duchem hájku.

Ve svých snech se budeš toulat

do země Touhy srdce. (Sterling)

[Hamadryáda se vrátí zpět do stromu. Osvětlení slábne. Svatyně je nyní v plném měsíčním světle. Za doprovodu hudby Charlese Harta vstupuje velekněz, asistující kněží a chóristé.]

Velekněz

Sova je ve svém zeleném chrámu; ať jí všichni v hájku projevují zbožnou úctu.

Pozdvihněte své koruny, ó, vy stromy, a buďte pozvednuty, vy stále žijící věžičky.

Proto hleďte, zde je Bohémská svatyně a svaté jsou pilíře tohoto domu.

Pavouci, tkající pavučiny, nechoďte sem!

[Velekněz sestupuje k břehu.]

 

Oslavujte, bohémové!

Se zurčením vod a za zvuku zpěvu ptáků.

Taková hudba mocně inspiruje sklíčenou duši.

Zveme vás k radostem letního slunovratu!

Nebe nad námi je modré a poseté hvězdami;

Lesní půda je vrchovatě naplněná

vonným proudem;

Večerní chladivý polibek je váš,

ohnivá záře.

Zrození radostných narůžovělých rozbřesků!

Setřeste všechna svá trápení

zároveň s prachem velkoměsta

a rozprašte je do větru starostí života!

 

Druhý kněz

Nechť paměť oživí velmi milovaná jména

statečných přátel, kteří znali a milovali tento hájek.

Drazí požehnaní společníci z dávných dob!

 

Třetí kněz

Ba! Oni se k nám připojí v tomto rituálu

a nebude žádného prázdného místa v našem středu!

 

Velekněz

Ó, vazalové krásy,

kteří udržujete v tomto šedivém podzimu světa

její jaro ve svých srdcích,

Všichni jste za to zodpovědní:

K trvalému štěstí pozvedáváme své oči,

k němu samotnému a ono vás nyní obklopuje,

úžasná příroda, útočiště pro unavené srdce

a jediný balzám na hruď, která je pošramocená,

její rady jsou nejmoudřejší.

Ale vy musíte přijít

jako děti, malé děti, které věří,

a které nikdy nezapochybovaly o její kráse nebo její důvěře,

nikdy je nenapadlo, že by se její láskyplnost mohla změnit nebo zemřít! (STERLING)

[Tlumená hudba Edward Harrise, zároveň velekněz vystupuje nahoru.]

 

Druhý kněz

Naber sílu, ty náručí lesa,

a očaruj svými kouzly

tyto smrtelníky.

 

Třetí kněz

Dotkni se jejich očí, zaslepených světem, svými čarovnými mastmi.

 

Druhý kněz

Otevři jejich oči, zaslepené pomíjivostí

a utěsni brány jejich smutku.

 

Třetí kněz

Hloupá Starost a její veškerá práce není nic, než sen;

jako zmizelý Babylón a dosti velký Týr

i ona tak zmizí.

 

Druhý kněz

Ale planá růže

proměňuje rozbitá cimbuří Týru

a mech pokrývá kameny Babylónu.

 

Třetí kněz

Neboť krása je věčná a my se klaníme

této věčné kráse! (Irwin)

 

Velekněz

Naše pohřební hranice již čeká na mrtvolu Starosti.

[Barkarola od Charlese Harta. Úvodní sólo na lesní roh přichází ze směru od převozní lodě. Objeví se převozní loď Starosti, kterou řídí osamocený lodivod, a proplouvá podél jezera až ke svatyni. Pomocníci čekají na člun.]

 

Velekněz

Ach ty, takto převezená přes potemnělý proud

v celé své starobylé majestátnosti smrti.

Hloupá Starost, arcinepřítel krásy; pro tebe není

něžný projev úcty a pokojný hrob,

ale oheň pohltí svou vůlí tebe.

A všechen vítr se rozveselí tvým prachem! (Sterling)

Přineste oheň!

[Fanfáry, hudba Leighe Harlineho. Vstupují nosiči pochodní. Pomocníci nyní uchopí a vyzvednou pohřební nosítka ze člunu, drží je vysoko nad hlavami a nesou je triumfálně až k hranici, a to za doprovodu chóristů. Hudba je přerušena salvami hromu a poryvy větru. Sbor zůstane přikovaný překvapením a úžasem. Všechna světla zhasnou, s výjimkou pochodní a lampy. Smích Starosti se rozléhá přes kopec. Mrtvý strom se rozsvítí.]

 

HLAS STAROSTI

Blázni! Blázni! Blázni!

Kdy už se poučíte, že mě nemůžete zabít?

Rok co rok mě spalujete v tomto hájku, směřujete své hloupé výkřiky triumfu ke hvězdám.

Když pak znovu zamíříte směrem na burzovní trh, nečekám tam snad na vás, jako zastara?

Blázni! Blázni! Blázni!

Snít o tom, že porazíte Starost!

[Velekněz sestoupil k okraji jezera, stojí a upřeným pohledem zírá na tajemný strom, z něhož zazněl hlas Starosti.]

 

Velekněz

Ne, ty posměšný duchu, to není jen sen.

Víme, že na nás čekáš, až tato naše lesní dovolená skončí.

A my se s tebou sejdeme a budeme s tebou bojovat, jako zastara,

a někteří z nás nad tebou zvítězí,

a některé ty zničíš.

Ale i to známe: rok co rok, v tomto šťastném hájku,

naše společenství tě vykázalo z tohoto prostoru, a tvá zloba,

která by nás zde pronásledovala,

ztratila svou moc pod těmito přátelskými stromy.

Takže tě znovu spálíme dnes v noci a v plamenech,

které pozřou tvou podobiznu, budeme číst nápis:

letní slunovrat nás osvobodil!

 

HLAS STAROSTI

Takže vy mne ještě jednou spálíte! Ha, ha,

ne však těmito plameny, které jste sem přinesli,

z oblastí, v nichž panuji!

Vy kněží a blázni!

Plivu na váš oheň!

[Exploze na pohřební hranici. Pochodně jsou okamžitě uhašeny. Neprobleskuje ani žádné světlo z lampy. Smích Starosti vyplňuje temnotu. Velekněz klečí a zvedá ruku ke svatyni.]

Velekněz

Ó, ty, velký symbole veškeré smrtelné moudrosti,

Bohémská sovo, snažně tě prosíme,

poskytni nám svou radu!

[Hudba Ohňového finále začíná, v zákulisí. Světelné fluidum začne zářit nad soví hlavou, postupně ozařuje celou siluetu kolosu.]

 

HLAS SOVY

Žádný oheň, pokud bude pocházet z tohoto světa,

kde Starost je živena z nenávisti mužů,

ji nevyžene z tohoto hájku.

Jediný, samotný plamen

musí zapálit tuto hranici, čistý věčný plamen,

který hoří uvnitř lampy společenství

na oltáři Bohémů. (Garthwaite)

[Velekněz se zvedne a vystoupá k lampě společenství.]

 

Velekněz

Velká sovo Bohémů, děkujeme ti za tvou přísahu.

[Zapálí pochodeň a otočí se směrem k hranici.]

Dobře bychom měli vědět, že náš živý plamen

společenství může spálit

lakotné drápy Starosti,

přiškrtit její bezbožné výkřiky

a poslat pryč její shrbenou kostru

z tohoto hájku.

Odejdi, nenáviděná Starosti, táhni!

Ještě jednou tě vyháníme!

Nechť silný duch této lampy

svým očistným a uklidňujícím ohněm

obepne tuto mystickou scénu.

Sláva společenství; odejdi hloupá Starosti!

Ještě jednou nás letní slunovrat osvobodí!

 

Terry Melanson

Zdroj: