ICTY (Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii) zprostil Slobodana Miloševiče obvinění z válečných zločinů v Bosně v letech 1992-95. To je určitě zpráva hodná hlavního vysílacího času, i když v sobě skrývá nedohledné politické důsledky. Ačkoliv je dost zvláštní, že si toho zřejmě nevšimla žádná přední mezinárodní mainstreamová média.

No, pro všechny, kdo o tom budou mlčet, je to pochopitelné: ti, kdo jej jednohlasně nazývali “balkánským řezníkem”; ti kdo ho přirovnávali k Hitlerovi a vytvářeli tak modelový obraz, který byl později aplikován i na Saddama Husseina a Muammara Kaddáfího a kteří by mnozí chtěli rozšířit i na Bašara Assada. Není těžké vyložit si mlčení západních patronů, v první řadě Spojených států, kteří odsoudili Jugoslávii k zániku a přáli si konec Miloševiče.

To mohou udělat snadno, neboť po “rehabilitaci” Slobodana Miloševiče zatím nikde není vidu. Soudní rozhodnutí, ve kterém bychom ji měli hledat, je totéž, které vedlo stejný soud k vynesení rozsudku 40 let vězení pro Radovana Kardžiče. Takže je nutno se pročíst tlustými fascikly soudních rozhodnutí, abychom zjistili, že Miloševič nebyl vinen těmi zločiny, za které strávil posledních pět let života za mřížemi a za všeobecného opovržení. V tom je ten trik. Rozsudek nad Karadžičem je datován 24. března tohoto roku. Máme polovinu srpna a světová mainstreamová média ani vzdáleně nevykazují nějaké známky povědomí o něm. Anebo je pro ně pohodlnější nedávat nic najevo.

Takto se žádný západní vůdce nemusí nikomu omlouvat, ani Jugoslávii, ani Srbsku, ani nic netušícím národům Evropy. Skutečně, kdybychom věděli víc, byli by to oni, kdo by nyní stál na lavici obžalovaných. Přesně v onom rozhodnutí ze 24. března soud, který projednával kauzu Miloševiče, konstatoval, že “Senát není přesvědčen, že v této kauze byl předložen dostatek důkazů, aby shledal, že Slobodan Miloševič souhlasil se společným plánem” (ICTY, rozsudek nad Karadžičem, 24. března 2016, § 3460), požadovaném Srby, na vyhnání bosenských Muslimů a bosenských Chorvatů z území Bosny.

Nicméně, znění je zde záměrně zamlžené. Nejde o “dostatek důkazů”. Stejná věta nejednou znovu potvrzuje, i s použitím citace dokumentovaných důkazů, existenci podstatných neshod mezi Miloševičem a Karadžičem v několika klíčových bodech zvratu této bolestné krize. V rozsudku se například konstatuje, že Miloševič byl proti rozhodnutí založit Srbskou republiku.

Nyní vyšlo najevo více dalších příkladů, které odhalují to, co bylo již dobře známo těm, kteří si upřímně přáli vědět: to jest, že Miloševič usiloval o ukončení – konkrétně, odvrácení bombardování Srbska ze strany NATO – dosažení dohody ze západními vůdci – a byla to pí. Albrightová, kdo rozhodl, že nikdo takovou dohodu nepodepíše.

O pěti letech vězení – posledních letech jeho života – bylo rozhodnuto na nejvyšších místech Evropy a Spojených států, s naprostou neúctou k jakékoliv formě spravedlnosti a ve jménu zločinného počínání, při němž měla být Jugoslávie roztrhána a rozbita na kousky. A jeho smrt ve vězení nastala za nanejvýš podezřelých okolností a očividně nelidských podmínek. Oficiálně zemřel na srdeční infarkt. Ten ho však postihl dva týdny poté, co soud odmítl jeho žádost o  povolení pro léčení v Rusku. Bývalý jugoslávský prezident zemřel ve své cele tři dny po tom, co se jeho právnímu  zástupci podařilo odeslat na ruské ministerstvo zahraničí dopis, ve kterém vyjadřoval své obavy, že bude otráven.

My přece nyní víme, jaký druh “spravedlnosti” soud uplatňoval: právo vítěze. Nyní očišťují Miloševičovo jméno, zatímco stále skrývají své pravé smýšlení. Nebyl to žádný projev nedbalosti. Korejský soudce O-Gon, který předsedal procesu s Karadžičem, byl také členem senátu, který soudil Miloševiče, tj. do jeho smrti. Tento soudce byl podrobně zasvěcen do  průběhu a protokolů obou procesů. Nám nezbývá než se domýšlet, na čí výplatní listině on a jeho ctihodní kolegové mohli být. Západ se topí ve své vlastní špíně společně s těmi hodnotami, o kterých nestydatě a denodenně prohlašuje, že je připraven bránit.

Autor: Giulietto Chiesa

Původním zdrojem tohoto článku je Defend Democracy Press(Braňme demokratický tisk)

Copyright © Giullietto Chiesa, Defend Democracy Press, 2016

Defend democracy Press 12. srpna 2014

Zdroj: