Vypadá to, že západní ideologové zcela ztratili nervy. Anebo ještě spíš se za tzv. boj s „ruskou propagandou“ začalo velmi štědře platit. Tak či onak – různí experti nyní varují před smrtící hrozbou pro změkčilé mozky evropských a amerických obyvatel velmi hlasitě. Ve všech tóninách vykřikují o mocné „měkké síle“ a „kremelských informačních útocích“. Proč tento rámus? A kdo jsou zákazníci těchto hororových příběhů?

Je třeba říci, že činnost je postavena na širokých základech. Studiem další ruské hrozby pro západní demokracie a svobodu slova se zabývají celé organizace. Odborníci chrlí na klíč analytické zprávy, v nichž – zapomínajíce na důkazy – cejchují „krvavý režim“ za eskalaci jeho nápadů na západní publikum. Varují, že propagandistické nástroje byly v RF vytvořeny velmi efektivně a zahraniční publikum prý polyká návnadu snadno, až narazí na kremelský háček. Doporučující zprávy, jak se bránit zlu, jsou k dispozici.

Odborníci pracují v havarijním režimu. V letošním roce si dokonce nedovolili ani letní prázdniny. Například v srpnu zprávu se spasitelským názvem „Jak zvítězit v informační válce“ předložil světu Center for European Policy Analysis (CEPA). Je to nezisková politická organizace věnující se studiu střední a východní Evropy. Má kanceláře ve Varšavě a Washingtonu. To druhé je pochopitelné: zpoza oceánu mají evropský život jako na dlani.

Autory tohoto vědeckého traktátu jsou novináři Peter Pomerancev a Edward Lucas. Oba jsou široce známí v úzkých kruzích. Ale o nich samotných až o něco později. Nejdříve pár slov o neveselých poznatcích, ke kterým tito „analytici“ dospěli.

Podle autorů je všechno špatně: Rusko používá jedině – přitom se zlým úmyslem – dezinformace. A jako každá jiná zbraň v moderní RF se „dezy“ stávají stále dokonalejšími, jemnějšími a sofistikovanějšími. A to je, jak varují Pomerancev s Lucasem, pro Spojené státy, (které jakoby nepatří do sféry zájmů CEPA) a jejich evropské partnery velmi nebezpečné. Zvláštní hrozbu vědci vidí ve „frontových státech“ – Polsku, České republice, Slovensku, pobaltských zemích a Ukrajině. Druhy smrtících zbraní pro vědomí Evropanů a Američanů autoři zprávy představili také. Je to „nepokry tě propagandistický kanál RT a další nedůvěryhodné organizace, které vykonávají svou činnost pod maskou mainstreamových médií“.

Recept expertů zaručující vítězství v informační válce je jaksi na hony vzdálen od vyzdvihovaných západních hodnot:

Za prvé - nabízejí vzít pod dohled všechny spotřebitele ruského mediálního produktu. Pro začátek – systematickou analýzou. Autoři si stěžují, že v současnosti se žádná agentura nezabývá analýzou vlivu ruské (či jakékoliv jiné) dezinformace. A přitom je třeba odpovědět na řadu otázek. Řekněme například: „Kdo se opravdu dívá na RT? Kde? Jak dlouho? Proč?“ Chcete-li najít odpovědi, podle názoru autorů je třeba provádět pravidelné zaměřené analýzy pokrytí a působení ruské propagandy. Monitorovat sociální sítě je také nutné, aby byly vzaty v & uacute;vahu trendy a osobnosti populární v různých sociálních skupinách. Co pak s těmito osobnostmi dělat, neuvádějí.

Za druhé – Pomerancev a Lucas sní o jakési cenzuře, která zabezpečí kvalitu médií. Podle jejich názoru je třeba vytvořit speciální organizaci, která by regulovala politickou reklamu a podněcování nenávisti. Lepší by samozřejmě bylo, aby to byl státní orgán. Ale pokud by tomu nebyl osud nakloněn, pak alespoň vytvořit neziskovou organizaci, která by podobnou roli plnila, ovšem jen ve formě konzultací.

Za třetí – je třeba se postarat o „dekonstrukci dezinformace“. K likvidaci mýtů, ověřování informací a sestavování žebříčku dezinformací pro široké publikum by měla být přizvána další zvláštní organizace.

Za čtvrté – autoři zprávy vyzvali k „léčení historického traumatu“. Podle jejich logiky je ruská rétorika do značné míry postavena na tématu druhé světové války. Z ní vyplývá řetězec: „Stalin bojoval proti nacistům, to znamená, že všichni, kteří bojovali proti Stalinovi, byli fašisty. A to dále znamená, že všichni, kdo se staví proti Rusku, jsou fašisté“. Ponechávám tento sylogismus na svědomí samotných autorů zprávy. Ale zdá se, že v něj tak uvěřili, že nabízejí vytvořit pracovní skupinu psychologů, kteří budou s tímto „historickým tra umatem“ něco dělat.

Za páté – vyzývají k bodovým úderům nebo k zacílené interakci. Pro práci s těmi, kdo se dostali pod vliv „kremelské propagandy“, je doporučeno používat sociální sítě. Technologie již existuje: je to deradikalizace krajně pravicových extremistů a džihádistů přes Facebook. Pravdou je, že účinnost těchto metod není zjištěna, ale v tom není podstata. Pointa je v tom, že lidé, kteří chovají sympatie k Rusku, jsou automaticky přirovnáni k extremistům.

Za šesté – autoři zprávy důrazně doporučují, aby bylo promyšleno rozšířené televizní vysílání a vytvořena další silná organizace, která by zvýšila laťku pro všechny. Tímto jednoduchým doporučením by mimochodem byla zcela náhodou obrácena vniveč práce všech amerických jinak zaměřených společností. Kámen byl do washingtonského televizního prostředí hozen i v souvislosti s prohlášením o tom, že k dnešnímu dni ani jedna rusky mluvící tisková agentura neposkytuje věrohodné a úplné zprávy.

Ano i s ruskojazyčnými zábavními programy to na Západě vázne. Diváci na Ukrajině, v Pobaltí a na Kavkaze totiž sledují ruskou TV, protože je lepší a zajímavější. Je sice pravda, že MZV Velké Británie zadalo BBC vytvořit „továrnu“ ruskojazyčného obsahu, ale žádné skvosty tam zatím neuvidíte.

V seznamu doporučení je možné pokračovat. Je tam například bod o pronájmu nebo sdílení bloggery. Ti, kdo prokážou věrnost určitým „etickým normám“, bude možné přilákat k účasti v programu mezinárodní výměny pro vytvoření nadnárodních společenství. Nebo se navrhuje trénovat média k rozpoznávání dezinformací. Zajímavý je i nápad reklamních bojkotů: na západní inzerenty se plánuje vyvíjet nátlak, aby nefinancovaly programy probouzející nenávist. Otázkou je, kdo bude vytvářet černý seznam těchto kanálů a na jakém principu. Zdá se, že i zde se bez totál ní cenzury nedá obejít.

Nyní by bylo na místě říci pár slov o autorech této zprávy. Britský novinář Edward Lucas je zaměstnanec CEPA, známý rusofób, autor knihy „Nová studená válka: Putinovo Rusko a hrozba pro Západ.“ Podle jeho vlastního přiznání je na místě se domnívat, že je „militaristickou loutkou vojensko-průmyslového komplexu“ a vytváří ruského strašáka, aby vyděsil voliče a přiměl politiky kupovat drahé zbraně.

Nicméně v uvedené zprávě se jeho jméno objevilo spíše jen kvůli solidnosti. Skutečným autorem je Pomerancev. A nelze říci, že se příliš namáhal. Protože zpráva CEPA je jak svým významem, tak i tézemi velmi podobná zprávě Petera Pomeranceva „Hrozba neskutečnosti: informace, kultura a peníze jako zbraň Kremlu“, kterou v roce 2014 připravil v spolu s Michaelem Weissem pro Institut moderního Ruska. Pak byla studie publikovaná v The Interpreter. Stručně řečeno – slepil to z toho, co tu již bylo. Ani nové myšlenky, ani fakta, ani návrhy.

Ale pochybovat o tom, že zákazníci mají zájem o podobné „studie“, není nutné. Jejich uši ze zprávy CEPA přímo trčí. Protože mezi „donátory“ této organizace patří takové společnosti, jako:

- Lockheed Martin, která je jedním z hlavních dodavatelů armády USA a sil speciálních operací;

- největší americký vojenský dodavatel Raytheon;

- ministerstvo obrany;

- výrobce vojenských letadel Sikorsky Aircraft;

- výrobce vojenských letadel Bell Helicopter;

- letecký a kosmický konglomerát Textron Systems.

Zajímavé je, že Raytheon vyhrál výběrové řízení a do roku 2017 bude stavět systém PRO středního dosahu v Polsku. A vice-prezident analytického centra Marcin Zaborovský nepřestává volat po posílení americké vojenské přítomnosti v Evropě, zejména v Polsku, Pobaltí a Rumunsku. A to vše kvůli „ruské hrozbě“.

Mimochodem Polsko si Spojené státy drží na obzvlášť krátkém vodítku a neustále ho poštívají na Rusko, přitom mu slibují časem předat „prapor ochránce proti ruským barbarům“.

Jedním slovem, CEPA je dlouholetým a spolehlivým zprostředkovatelem myšlenek amerického militarismu. V předchozích studiích této organizace volají po upuštění od politiky „strategické trpělivosti“ ve prospěch prosazování „ochrany“ blíže k hranicím s Ruskem. Všechno samozřejmě pod stejnou omáčkou „ruské hrozby“.

Je třeba říci, že ve svém úsilí není Center for European Policy Analysis sám. Slogan o militantní „ruské propagandě“ je dnes využíván mnohými organizacemi. Dobře ho svého času realizovala americká nezisková organizace RAND Corporation, která poskytuje analýzy na geopolitická témata. Autoři červencové zprávy NP „Ruský model propagandy: „proud lží“ tvrdí, že ruská propaganda je velmi přesvědčivá, operativní a populární. Domnívají se, že ruští propagandisté používají jak staré triky z dob studené války, tak i nejnovější technologie jako internet, sociální sítě a pod obně. Aniž by se obtěžovali nějakými důkazy, tito „odborníci“ obvinili ruská média (včetně RT) z manipulací s fakty a z použití naprostých lží. Prý dokonce najímali i herce a citace překrucovali. No… k natáčení herců a propagačních nahrávek se ještě vrátíme, zatím něco o těch radách, které dali autoři zprávy, aby prý vysušili onen „potok lží“.

Tak například navrhují varovat před ruskými informacemi, aby nemohl vzniknout první dojem u auditoria. No, pokud budeme mluvit o konkurenci a operativnosti, víme, kam by to spělo. Nicméně potom přicházejí opět zákazová opatření. Na cestě „propagandy, která se vydává za žurnalistiku“ se navrhuje klást překážky v podobě sankcí a pokut. Kromě toho se plánuje používat protipropagandu. Pokud například ruská média podkopávají ochotu Evropanů odolat ruské agresi, pak je nutné naopak probouzet v nich protichůdné pocity. Řekněme USA a NATO mají plno příležitostí šířit přesvědčivé informace, které pracují na cíle NATO a USA. Ano, s tím se dá souhlasit! Ve skutečnosti dokonce i předložená zpráva, pokud o tom přemýšlíte, přesně na tyto cíle a pracuje. Nicméně je zvláště působivý finální akord. Bojovníci s ruskou propagandou se dopřemýšleli až k tomu, aby použili různé technické možnosti pro snížení propagandistického toku. Podle jejich názoru může jít i o agresivnější uplatňování vlastních dohod s poskytovateli internetu a sociálních médií, a dokonce i o elektronické zbraně a útoky v kyberprostoru! Jak se říká – sbohem, svobodo slova!

Ještě otevřenější se v tomto ohledu stala zpráva amerického atlantického centra Atlantic Council zveřejněná rovněž v červenci. Možná proto, že centrum (založené dvěma bývalými státními sekretáři Deanem Achesonem a Christianem Herterem) neskrývá své těsné spojení s NATO, byl průzkum nazván velmi otevřeně: „Zbraně pro odstrašení: Polsko a NATO musí čelit ožívajícímu Rusku“. Varšava získala mnoho bezostyšných „cenných“ pokynů. Například prohlásit, že v reakci na ruskou hrozbu si vyhrazuje právo podnikat protiútoky do nitra území Ruska a zaútočit na rusk&eac ute; cíle tradiční cestou, včetně Kaliningradu. Přitom Polsko musí zveřejnit seznam potenciálních cílů pro útok. V tomto seznamu jsou zahrnuty i civilní objekty – moskevské metro, systém dodávky elektrické energie v Petrohradě, stejně jako státní média, samozřejmě včetně RT. Kromě otevřeně militaristických hrozeb je Polsku předloženo, aby televizní kanál RT byl zanesen do seznamu možných objektů pro kybernetické útoky.

Méně radikální, ale také velmi nepřátelskou se stala v červenci stejná analýza evropského výzkumného centra Martens Centre. Nazývá se „Medvědem v rouše beránčím“ a vypráví „o ruských organizacích v EU financovaných vládou“.

Autoři analýzy si hořce stěžují, že ruská média, včetně agentury Sputnik, televizního kanálu RT a projektu „Ruské gazety“ Russia Beyond the Headlines, stejně jako ruské nevládní organizace typu Ruského institutu strategických studií a fondu „Ruský svět“ – ti všichni šíří svůj vliv na Evropany. Přitom „jejich cílem je vytvořit v evropském veřejném mínění pozitivní pohled na politiku Ruska a respekt k jeho významným mocenským ambicím… takže ať už zjevná, tak i skrytá podpora těchto organizací by měla EU znepokojovat“.

Bohužel dokonce ani věrní přívrženci demokratických hodnot starého světa neodolali atentátu na svobodu slova v boji s ruskou ideologickou expanzí. Ve svých doporučeních, autoři zprávy zejména vyzvali k zavedení na úrovni EU povinného registru lobbistických organizací, řízeného nezávislým orgánem, a také posílit kontrolu finančních toků ruských nevládních organizací.

A ve Spojených státech „se probudil“ Výbor Senátu pro zahraniční vztahy. Zvažuje se v něm návrh „Zákona o boji proti informační válce“. Jasná věc je, že zaměřen bude na odpor vůči „propagandistické kampani“ Ruska a Číny, protože jimi použité „propagandistické“ nástroje „ohrožují zájmy národní bezpečnosti USA a jejich klíčových spojenců a partnerů“. Kvůli ochraně těchto zájmů se senátoři rozhodli vytvořit informační Centrum analýzy a reakce a přihodit mu „ubohých“ 20 milionů dolarů.

V průběhu let 2017 – 2018 budou tyto peníze rozdělovat mezi aktivisty, novináře, výzkumná centra, soukromé společnosti a akademické organizace. Proto nelze pochybovat o tom, že zpráv věnovaných „ruské propagandě“ a boji s ní se objeví mnohem více. Psát je samozřejmě bude někdo šikovný, ale Rusku byla prokázána vina podle definice. Kdo platí, ten objednává.

I když předtím, než všichni západní partneři pověsí na paty Ruska psy, měli by se domluvit. To, jak novináři CNN vysvětlovali syrské události a jako záhy skandalizovali SkyNews, svědčí jen o tom, že při výrobě fejků se Američanům i Evropanům daří s úspěchem zanechat ruská média daleko za sebou.

Zdroj: