Human Rights Watch (mezinárodní nevládní organizace na ochranu lidských práv, pozn. překl.) v průběhu dnešního zasedání Rady bezpečnosti OSN o dětech a ozbrojených konfliktech prohlásila: „Protizákonné letecké údery, vedené saúdskou koalicí, mají na svědomí stovky zabitých a zmrzačených dětí v Jemenu, dále desítky zničených škol, ale koalice zastrašovala generálního tajemníka, neboť se snaží uniknout podrobnému zkoumání. Tato koalice by měla být opět zařazena na seznam hanby generálního tajemníka, dokud nezastaví bezhlavé bombardování jemenských civilistů.“

Mezi nejinkriminovanější odhalení, jež zazněla na tiskové konferenci, kterou pořádaly 29. června organizace Human Rights Watch a Amnesty International na půdě Organizace spojených národů, patřila informace, že USA a Velká Británie byly aktivními účastníky tohoto masového vraždění civilistů v Jemenu, neboť poskytly své zpravodajské služby Saúdské Arábii. To vedlo k 3 000 civilních obětí v Jemenu následkem saúdskoarabských leteckých úderů. USA a Velká Británie jsou právně zodpovědné za tyto válečné zločiny, které lze popsat jen jako úmyslné. Podle Philippe Bolopiona (z organizace Human Rights Watch) Pentagon poskytoval výpomoc v určování cílů „koaličním silám“, vedeným Saúdskou Arábií. Více než před rokem zaslala organizace Human Rights Watch americkému ministrovi obrany Ashtonu Carterovi dopis se žádostí o zastavení napomáhání tomuto zločinu, dosud však neobdržela odpověď. Bolopian, náměstek ředitele organizace Human Rights Watch, popsal Jemen jako „jedno z nejděsivějších míst pro děti na Zemi.“

Ve výzvě k vyloučení Saúdské Arábie ze zasedání Rady OSN pro lidská práva, Amnesty International uvedla, že Saúdská Arábie cynicky zmanipulovala své členství v Radě pro lidská práva, aby se tak ubránila zodpovědnosti:

„Jako člen Rady pro lidská práva je Saúdská Arábie povinna dodržovat nejvyšší standardy v oblasti lidských práv. Ve skutečnosti řídila vojenskou koalici, která provedla protiprávní a smrtící nálety na tržnice, nemocnice a školy v Jemenu. Koalice také opakovaně používala mezinárodně zakázané zbraně v civilních oblastech. Ve své vlastní zemi vykonala stovky poprav, odsoudila děti k trestu smrti po značně nespravedlivých procesech a nemilosrdně potlačila opozici a aktivisty za lidská práva… V posledních týdnech se Saúdská Arábie vyvlékla ze zodpovědnosti za nátlak na OSN kvůli odstranění vojenské koalice, kterou vede v Jemenu, ze seznamu států a ozbrojených skupin, které porušují dětská práva v ozbrojeném konfliktu. Saúdská Arábie pohrozila, že se odtrhne od OSN, ukončí svou finanční podporu, včetně humanitárních projektů, a přiměje ke stejnému rozhodnutí i blízké spojence. Klíčovým spojencům Saúdské Arábie, včetně USA a Velké Británie, se nepodařilo zastavit transfery zbraní, využívaných v Jemenu, navzdory zvyšujícím se důkazům o válečných zločinech.“

Ve výkřiku protestu proti tomu, co mluvčí generálního tajemníka OSN popsal jako drtivý nátlak, generální tajemník OSN odhalil, jaký je toxický modus operandi Organizace spojených národů od dob, kdy Rada bezpečnosti OSN přijala v roce 1990 rezoluci 678, schvalující vojenskou akci proti Iráku, která „zničila infrastrukturu, nezbytnou pro podporu lidského života v Iráku,“ jak uvedl Marti Ahtissari ve své zprávě o důsledcích neustálého bombardování Iráku americkou a britskou koalicí v zimním období v roce 1991.

Pan Ki-mun zveřejnil výhrůžky a vydírání, jemuž byl vystaven poté, co vydal zprávu, ve které veřejně odsuzuje koalici (tzv. „seznam hanby“) za útoky a masakrování dětí ve školách, pacientů a lékařů v nemocnicích. To odhaluje, že se až příliš často prosazuje způsob „byznys jako obvykle“, a to na všech úrovních Organizace spojených národů, což vede k diskreditaci legitimity Organizace spojených národů. Pan Ki-moon to veřejně odsoudil slovy, že je „nepřijatelné, aby členské státy vyvíjely nepřiměřený tlak“.

Poté, co generální tajemník předložil důkazy o „šikaně“, prováděné Saúdskou Arábií, a odstranil její jméno ze „seznamu hanby“, uvedl na tiskovém setkání 9. června:

„V důsledku mého rozhodnutí dočasně odstranit z dodatku zprávy koalici zemí, vedenou Saudskou Arábií, nastala prudká reakce. Bylo to jedno z nejbolestivějších a nejobtížnějších rozhodnutí, které jsem kdy musel učinit. Zpráva popisuje hrůzy, kterým by žádné dítě nemělo být vystaveno. Zároveň jsem také musel vzít v úvahu velmi reálné vyhlídky, že miliony dalších dětí by žalostně trpěly, jestliže, jak mi bylo navrhováno, by tyto země přestaly financovat mnohé programy OSN. Děti, které jsou již teď vystaveny velkému riziku v Palestině, jižním Súdánu, Sýrii, Jemenu, a na mnoha dalších místech, by trpěly ještě více. Je nepřijatelné, aby členské státy vyvíjely takovýto přílišný nátlak. Pečlivý dohled je přirozenou a nezbytnou součástí práce Organizace spojených národů.“

Ačkoli byla koalice obviněna z „bezhlavého“ bombardování nevojenských a civilních cílů v Jemenu, zapojení Pentagonu do poskytování podpory ve výběru cílů nás vede k hrozivější interpretaci zřejmě úmyslné „koaliční“ akce, potvrzující obvinění z válečných zločinů.

Možná, že generální tajemník OSN Pan Ki-mun učinil během posledních měsíců v úřadě velkou službu OSN tím, že odhalil proces, který zrazuje původní účel OSN, a který znesvěcuje OSN a transformuje jej do nástroje války.

Před pětadvaceti lety, během neúprosného nátlaku Rady bezpečnosti OSN, vedoucího ke „koaličnímu“ útoku, který zpustošil Irák a začal měnit tuto zemi na inkubátor terorismu, jsem se zeptal velvyslance nestálého člena Rady bezpečnosti, zástupce země, která byla neústupná a nepodporovala vojenskou akci proti Iráku, jestli byl tehdy vystaven nátlaku na změnu svého stanoviska tehdejším Sovětským svazem. Odpověděl: „Nikdy“. Potom jsem se ho zeptal, jestli byl vystaven tlaku ze strany USA, a on mi odpověděl: „Neustále“. Když jsem se ho zeptal, jestli bych ho mohl citovat, odpověděl: „Pokud ano, tak už s vámi nikdy nepromluvím“. Nakonec James Baker, tehdy americký ministr zahraničí, přesvědčil ministra zahraničí (ze země, z níž pocházel velvyslanec), takže země změnila své stanovisko a podpořila „válečnou rezoluci 678“, která byla v rozporu s jeho vlastními principy. Možná, kdyby tehdy ten velvyslanec souhlasil, aby se zveřejnilo, jakému nátlaku byla jeho země vystavena, mohlo by tehdy zabránit následným zvrhlostem Organizace spojených národů a vůbec nemuselo dojít ke zničení Iráku se smrtelnými a tragickými následky.

Pan Ki-mun prokázal svými výkřiky protestu na „přílišný tlak“, kterému byl vystaven, a jež ho nutil jednat proti svému vlastnímu svědomí, nejdůležitější službu Spojeným národům, když prohlásil, že „podrobné zkoumání je přirozenou a nezbytnou součástí práce Organizace spojených národů.“

Po dvou funkčních obdobích v úřadě a téměř deseti letech v tomto zaměstnání se tento čin může stát jeho dárkem na rozloučenou organizaci, kterou musel vést, a zároveň jeho odkazem.

Carla Stea

Zdroj: