Fikce, utopie, podobenství…zkrátka něco vymyšleného a neskutečného. Takových věcí je stále více, mnohdy jim říkáme virtuální a snažíme se je nějak přenést do našeho skutečného světa. K takovým neskutečným dějům patří i vymyšlené příběhy, vymyšlení lidé, nebo celá společenství z knih nebo filmů. Průměrně vzdělaný člověk zná pojem Kocourkov, ale pro generace mladší, kteří znají většinou jen Facebook a případně něco, co je počítačovou hrou, tento pojem trochu přiblížím, bude jim to totiž pro budoucnost velice prospěšné.

Spisovatel pan Ondřej Sekora vytvořil knižní městečko Kocourkov se zcela specifickými obyvateli, kteří řeší situace naprosto šíleným, nesmyslným a destrukčním způsobem. Nejsou to však sami obyvatelé, ale hlavně jejich nejvyšší představitelé, radní, kteří vymýšlejí různé zákony, předpisy a mají podivuhodné nápady, které by normálního člověka těžko napadly. A kdyby snad přece…zasmál by se jim, ale nikdy by ho nenapadlo je realizovat. Než se podíváme do tohoto bláznivého světa, musím vaši pozornost současně směrovat i k našemu světu, protože pozoruji velice zvláštní jev – dochází ke zhmotnění fikce, materializaci knižního výmyslu do našeho reálného světa…

Zkusme si vypíchnout pár momentů ze světa a života v Kocourkově.

Bezpečnost měl zajišťovat strážník, ale byl nahrazen pasákem dobytka.

Tady už zkusme hledat paralely v našem okolí. Podobná instituce, jako je zmíněný Kocourkov, byla zřízena v jakémsi Bruselu. Tam zasedá hned několik rad moudrých, kteří řeší ,,problémy světa“.

Bezpečnost okolní hranice kolem všech ,,států Bruselu“ je ochraňována loděmi, které ale nechrání obyvatele Bruselu, ale zachraňují ty, kdo se nezákonně chtějí dostat dovnitř. Tato Bruselská policie je naloží a odveze z moře na břeh, aby se jim nic nestalo, a pak jim věnují všechnu myslitelnou péči, jen aby tito infiltrátoři byli spokojení…

***

V knize je zaznamenán případ s exemplárním potrestáním ptačích zlodějů – vrabců, kteří drze kradli zrní. Na vybraném jedinci byla provedena poprava shozením z radniční věže; exekuce byla úspěšná, z vrabce už nebylo vidět ani pírko a příslušníci tohoto živočišného druhu od té doby konzumují svůj lup ve skrytu.

Pro potrestání zločinců byla u města postavena šibenice – páni radní ji však vyhradili pouze pro zločince z řad občanů Kocourkova a třeba zloděje-cikána poslali, aby se nechal pověsit někde jinde, hlavně ne u nich…

***

Tak i v Bruselském státu jsou při napadení místních obyvatel nezákonnými přistěhovalci – tito přistěhovalci omlouváni, ale napadení domácí obyvatelé jsou radními kritizováni za nedostatek lásky a pochopení.

***

V Kocourkově byla také ustavena městská garda – opět na podnět starosty, který měl zlý té noci sen, že zloději ukradli radniční věž. Pro výběrové řízení byly stanoveny tyto podmínky:

•      člen gardy musí mít obě nohy,

•      člen gardy musí mít hrdinské srdce,

•      člen gardy musí dobře vědět, kde je vpravo a kde vlevo,

•      člen gardy nesmí vypadat hloupě.

Hrdinské činy gardy:

•      vítězství nad zdechlým medvědem

•      sestřelení dud, omylem považovaných za strašlivého ptačího netvora

•      vyzkoušení kouzelné masti k rozpletení zpřeházených nohou

•      záchrana Kocourkova před obludou z kocourkovských lesů

•      vítězství nad prapodivnou obludou z hostinského kamen

•      utkání s černým hadem

***

I Bruselská garda má každý den mnoho úspěchů, které jsou v novinách po zásluze vyzdviženy – každý den zachrání stovky nájezdníků, kteří již dopředu vyhrožují, že budou likvidovat občany Bruselska.

K nejzmužilejším a především nejlidštějším rozhodnutím Bruselských dozajista patří snaha zakázat zbraně svým obyvatelům, když tito jsou napadáni agresivními nelegálními přistěhovalci. Taková lidskost a citlivost, strach o druhé, aby se snad omylem nezranili – to je úplně sluníčkový nadhled.

Ovšem zcela unikátní, ba přímo famózní, bylo rozhodnutí o likvidaci agresivních přistěhovaleckých druhů. Po mnoha krvavých atentátech, při nichž byly zavražděny stovky místních obyvatel agresivními přistěhovalci, se očekávalo nějaké odvážné rozhodnutí radních. Mnoho lidí se již obávalo o svůj život a tlačilo na Bruselské radní, aby již konečně zakročili proti cizím druhům, které chtějí zcela zničit místní lidi. Proto bylo přijato s velkým nadšením rozhodnutí, že cizí druhy, které přišly nezákonně ze zahraničí a potlačují místní, musí být odstraněny a že se nesmí rozmnožovat. Hloupí místní obyvatelé však nedokázali pochopit velikost a nadčasovost rozhodnutí, které místo odstranění agresivních přistěhovaleckých lidí se zaměřilo na cizí rostliny a zvířata. Naopak u přistěhovalých agresivních lidí je rozmnožování podporováno a vítáno. Jejich agresivita je naopak omluvena a radní zvažují, že by pro ně ani nemusely zákony platit. Takovou velikost myšlení však dokáže pochopit jen veliký duch a ne malý, prostý člověk. On nemá tu inteligenci a hlavně nedokáže vidět až tam kdesi za daleký obzor, kde teprve se dá vytušit, o co vlastně radním jde…

Tato odvážná řešení mi připomínají řešení Kocourkovských, kteří také v každé situaci dokázali najít to optimální. Například, když na radniční věži vyrostla tráva. Radní se rozhodli nechat ji spást obecním býkem, ale při snaze ho dostat na střechu provazem kolem krku ho namísto zvednutí oběsili.

***

Mám takové tušení…včela je dost agresivní zvířátko, že? Když vás bodne, tak to dost bolí. To by mohl být silný argument pro likvidaci tohoto agresívního druhu. Ano, vím, položíte otázku – kdo ale bude opylovat květiny, stromy? S takovou banalitou nemůžete školeného úředníka překvapit. Myslím, že bude následovat vyhláška o regulaci hrochů v Nigérii. Vidím to asi takto. Odborníci zjistí, že nejlepším opylovačem je vlastně hroch. Proto se vyrobí dopravníky, které budou spojovat Afriku s každým evropským státem a s každým polem i políčkem. Dopravníky pak dovezou bez problému ty skvělé a mírumilovné hrochy a taky je spravedlivě rozdělí na každé pole a do každého státu. Tím odpadnou trapné a kulturního člověka nedůstojné tahanice mezi státy, kdy každý chce získat importovaných co nejvíce. Někteří jsou potom velice nešťastní, že jich mají méně… No a ti hroši pak budou opylovávat a při tom budou kráčet poli, lesy a vůbec všude. A při tom…viděli jste hrocha zezadu? On má takový malý, ale velmi čilý ocásek a ním neustále rozmetává své hnojivo. A tady je další genialita úředních velikánů – vše bude pohnojeno – úplně vše a úplně všichni. Proto se budou moci zrušit traktory, rozmetadla a při tom i všechny zemědělské stroje. Nastane tak obrovská úspora všeho a blaženost zaplaví všechen lid…nádherná představa. Věřím, že s dobrým vedením člověka štěstí nemůže minout…

***

Kocourkovští hasiči

Při prvním skutečném zásahu došlo k tragédii: obecní strážník Řimbaba totiž zapomněl, že do stříkačky uložil svoje brambory, a tak se nepodařilo uhasit požár kozího chlívku u Vomastilů. Požár se sice nerozšířil a uhasl sám, ale událost vedla k personálním změnám u městské policie a bylo vydáno nařízení, že stříkačka musí být tři dny před každým požárem důkladně prohlédnuta.

Zde ještě, žel, nedošlo u Bruselského vedení k tak výrazným úspěchům. Ze žádného neúspěchu se totiž dosud nevytvořily personální změny a poučení, ale vymyslí se nový přepis, nemající s problémem nic společného.

Například po atentátech, při nichž zahynulo mnoho lidí, nebyly učiněny personální změny v rezortu obrany, ale byl vydán zákon na kontrolu emisí u sekaček na trávu.

***

Zemědělství v Kocourkově

Nejvýznamnějším agrokulturním počinem Kocourkovských byla snaha vypěstovat si vlastní sůl. Tři pytle soli tedy občan Oblízal na přelomu dubna a května nasel do čerstvě zorané černozemě za hradbami. Namísto soli sice vyrostly kopřivy, občané neznalí agronomie je však považovali za nedozrálou sůl a množství z nich si způsobilo zdravotní problémy při pokusech o její ochutnání.

„Nedozrálou sůl“ pak kocourkovské ženy zkrmily svým housatům.

Kocourkovští také zkusili vysedět hříbátko: zakoupili totiž dýni, kterou považovali za kobylí vejce. Pokusy o jeho vysezení však povolaná kobyla nezvládla ani poté, co jí svázali nohy. Když sežrala podkladové seno i slámu, dali jí tam radní piliny, načež kobyla zdechla hlady.

Zde můžeme v našem Bruselském státě hrdě uvést, že naše opatření jsou mnohem modernější a progresívnější. Zákon o tvaru rohlíků a zatočení banánů je jistě mnohem užitečnější, než vysezení hříbátka z dýně. I výsledek se také jistě dotknul mnohem více lidí a národů…

***

Stavební úspěchy v Kocourkově.

Výstavba radnice. Při otevření radnice byla odhalena vada v projektu: uvnitř radnice nebylo světlo. Starosta vyhlásil dosažení vnitřního osvětlení jako projekt k řešení s tím, že úspěšnému řešiteli jako cílovou odměnu předá svoji funkci. Pokusy radních o transport solární energie dovnitř objektu (pomocí kornoutů, pytlů a povlaků na peřinu) neměly úspěch, nízká úroveň vědomostí o oftalmologii a optice vedla rovněž k neúspěšnému experimentu s nachytáním světla do očí, a naprázdno vyšel i pokus o využití úřední moci a nahnání světla do radnice tlučením holemi. Věc vyřešil až zloděj, mezitím uzavřený do šatlavy: při úspěšném pokusu o útěk vyboural kus zdi a tím přivedl radní na myšlenku vybavit obvodové zdi radnice okny. Zloděj se však starostou nestal, protože za háječkem na sluníčku došlo k nedorozumění a úspěšný řešitel zmizel za kopcem.

***

V Bruseli však mají nejmodernější objevy v malíčku a proto mohli zákonem zakázat žárovky a nahradit je úspornými světly s mnohem menším výkonem a použitím zdraví škodlivých materiálů což prý ohromně pomohlo ekologii.

Také zákonem omezili výkon domácích spotřebičů, takže tyto pak člověk musí používat delší dobu, než dříve, což prý podle Bruselských vede k úspoře energie.

Bruselští také dokázali naprosto jedinečným způsobem vyřešit i populační krizi. Bylo jednoznačně odborníky zjištěno, že se rodí málo dětí. Proto Bruselští konšelé moudře pozvali všechny cizí národy, o nichž je známo, že jejich příslušníci rodí mnoho a rádi, aby přijeli a rodili u nich v Kocourkově, …ale co to tady pletu, chci říci – v Bruselském království. Domácím obyvatelům zase začali doporučovat, že nejlepší rodina je homosexuální, tedy složená jen z mužů, nebo jen z žen a taková rodina pochopitelně děti nerodí… Genialita tohoto plánu místním uniká, oni hlupáčci říkají – co nám pomůže, když naše zem bude plná lidí až po okraj, ovšem ne našich lidí, ale jakýchsi cizích, dokonce jinak vypadajících… Hloupí lidé, rada je přece tak jednoduchá. Ti noví, ať vypadají jakkoliv, dostanou občanství a tím bude pak národ plničký Bruselanů. Je přece jedno, jak vypadají, jak mluví, jak žijí – důležité je přece jen jediné, jak se jim říká, no ne?

Musím ještě zmínit o naprosto excelentním řešení problému s nezaměstnaností. Dokonce si dovolím pochybovat i o tom, že tak jedinečné řešení by napadlo konšely v samotném Kocourkově. No považte! Bruselští měli problém s nezaměstnaností a přemýšleli, jak by ji snížili. Ono to taky jde do peněz ty nezaměstnané nějak živit, to aby bylo vidět, že se stát o lidi zajímá a stará. No ano, bylo jich příliš mnoho, ale geniálního ducha nemůže zastavit, ba ani omezit žádná svízel, žádný problém. Stanoví si vysoký cíl a odvážně řekne: ,,my to dokážeme“, pak řešení vždy najde. Když je správné odhodlání i nebesa pomáhají, že? A tak i v této nelehké otázce. Jenže zdánlivě jednoduché řešení chce hodně odvahy, protože veliké věci se prosazují proti lidské hlouposti těžko. Tak i zde. Kolik hloupých lidí nedokázalo pochopit genialitu prosté, a přece tak převratné myšlenky: Když máš mnoho nezaměstnaných, dovez si ze zahraničí co nejvíc lidí, kteří nic neumí a nechce se jim ani moc dělat. Tady je ten velký a ušlechtilý cíl! Ty si ty lidi budeš hýčkat, zahrneš je různými výhodami, budeš jim vše dávat zadarmo a …oni se zastydí a začnou moc a moc pracovat. Ty pak na nich ohromně vyděláš a všichni budou moc a moc šťastní…Úžasné…

***

Ke stavebním úspěchům Kocourkovských patřila též výstavba kašny. Krásnou a vznešenou kašnu si v Kocourkově postavili jako zdroj vody pro hasební zásahy.

Následkem stavby zůstal na náměstí velikánský kopec hlíny. Starosta doporučil Kocourkovským vykopat v zemi díru a tam hlínu naházet, zbyla jim však opět hlína z další díry. První radní zahartusil, ať vykopou v zemi jámu a tam hlínu nahážou, zbyla jim však hlína z jámy. Druhý radní poručil vykopat díru, zbyla jim však hlína z díry. Třetí radní doporučil vykopat jámu atd., takže postupně se posouvali k bráně a hlínu vykopanou z poslední díry už házeli rovnou za hradby.

K výrazným úspěchům též patřil kostel. Kostel je umístěn na kopečku za městem, neušel tedy pozornosti nekalých živlů a jakýsi otrhaný pocestný z něho ukradl zvony.

Kostelník poté svolával lidi na mši voláním z věže.

Když kostelník ochraptěl, pořídili Kocourkovští druhou sadu zvonů od jiného pocestného, přičemž zvony vypadaly navlas stejně jako ty původní, ba možná že to byly i ony, takže je měšťané rádi koupili a pocestného ještě pohostili. Po nějakém čase však v obavách před drancujícím nepřátelským vojskem ukryli zvony do rybníka, pak už je nikdy nenašli a kostelník musel svolávat lidi píšťalkou.

***

Bruselští, poučeni zkušenostmi z četby o Kocourkovských, si sváží milióny muslimských přátel, kteří mají bohaté zkušenosti jednak se stavbou mnohem užitečnějších kostelů bez zvonů a hlavně s vyvoláváním z věží. Mají k tomu speciálně vyškoleného pracovníka, takže žádné zvony není potřeba zajišťovat, což vede k velkým hospodářským úsporám. Proto Bruselští neustávají ve intenzivním svážení dalších a dalších miliónů potencionálních vyvolávačů, tím prý jejich příjmy neustále rostou a tak aspirují na nejekonomičtější a nejšťastnější zem světa.

Správně si také osvojili citát: ,,len písanému verím“ a hloupý pracující lid nahrazují inteligentním lidem úřednickým. Aby tento lid nezahálel, vytváří nové a nové předpisy. Předpisy na cokoliv a na všechno, protože člověk/ne úředník/ je tvor hloupý a je nutno mu přesně říci, co a jak má dělat. Četl jsem, ale neověřoval si, že všechny přepisy a vyhlášky vydané Bruselskými, kdyby se vytiskly na papír velikosti A4 a naskládaly na sebe, vzniknul by sloupec vysoký několik kilometrů. Nevěříte? Tak si to ověřte.

Nyní už prostému člověku budou konečně některé věci jasné, například: Zakřivení banánů, Regulace vlhkosti uhlí, Regulace emisí domácích sekaček na trávu, Předpis o přerozdělování šrotu, Zákaz rozlišování pohlaví při tvorbě cen pojištění, Omezení příkonu vysavačů, Zákaz žárovek, Regulace elektronických a ochucených cigaret, Regulace igelitek, Regulace klimatizace v autech, Zákaz přidávání cukru do ovocných džusů, Regulace platů bankéřů…tak jsem si vzpomenul na jednu historku z Vojáka Švejka. Ten líčí, jak jeden inteligent/asi nějaký úředník/ si pořídil prasátko. Že si je pěkně vykrmí, ale byl to inteligent a tak si nejprve musel nastudovat odbornou literaturu. Dočetl se, že takové prasátko má denně spotřebovat tolik a tolik kilokalorií. Spočítal si, že takové množství obsahuje jedno slepičí vejce… Po pár dnech hladové prase vyrazilo dveře chlívku a odešlo neznámo kam… Inu i úřední inteligence má taky své hranice…

***

Člověk čte nějakou hrůzostrašnou knihu, nebo uvidí strašlivý film – třeba ten děsivý film Vetřelec a pak se mu o tom zdají příšerné sny. Jak se pak ráno potěší, když zjistí, že to byl jen ,,sen“. Tak i já každé ráno, když otevírám oči, jsem v napětí i očekávání – byl to vše jen děsivý sen, nebo mnohem děsivější strašná skutečnost? Když však uslyším z televize: ,,My to zvládneme“, je mi jasné, že naděje je pryč a nyní nás očekává jen nové beznadějné pořekadlo: ,,…tak, a už je to všechno v bruseli…“