Otázka o rozšíření americké PRO, jejíž neoprávněnost a hrozba je pro Rusko i celý svět očividná, se obzvlášť ostře projevila po zhoršení vztahů USA a Ruska v posledních dvou letech. Obavy z této situace byly vysloveny i na nejvyšších úrovních ruské vlády. Například na podzim loňského roku ruský prezident Vladimir Putin varoval USA, tak zvané světové společenství a veškeré lidstvo před katastrofickými důsledky akcí západních armád na rozšíření systému PRO:

„Jak je známo, Spojené státy a jejich spojenci nezastavují budování systémů globální protiraketové obrany. A naše obavy a ani návrhy na spolupráci nejsou bohužel akceptovány. Nejednou jsme řekli, že podobné akce hodnotíme jako pokus narušit existující paritu v oblasti raketojaderných zbraní, ale ve skutečnosti otřásají celým systém regionální a globální stability.“

Co se děje s protiraketovou obranou USA? V co a jak brzy se tento projekt změní? Jaké hrozby s sebou nese světu a zejména Rusku? A jsme připraveni jim čelit? Pojďme si to rozebrat.

Rozšíření protiraketové „obrany“ je přípravou k útoku

V roce 1972 Sovětský svaz a USA podepsaly smlouvu o omezení systémů protiraketové obrany, podle níž by země mohly mít po dvou (od roku 1974 po jedné) pozičních oblastech PRO. SSSR vsadil na ochranu hlavního města, USA na odpalovací šachty mezikontinentálních balistických raket. Dohoda rovněž zakázala vývoj a výrobu protiraketových komplexů a radarových stanic na ochranu území celého státu. Nicméně vědecké studie v oblastech, které by bylo v budoucnu možné využít pro rozvoj PRO, pod zákaz nespadaly, což USA také využily.

V 90. letech byla uzavřena smlouva o omezení strategických útočných zbraní, v souladu s níž Amerika a SSSR měly eliminovat všechny své mezikontinentální balistické rakety s vícenásobnými samostatně naváděnými bojovými hlavicemi, což byl základ jaderného potenciálu Sovětského svazu. Vzhledem k tomu, že při omezení výstavby PRO USA a SSSR před vzájemnou agresí chránila v první řadě neodvratitelnost odezvy jaderného útoku na agresora, se smlouvou o snížení počtu strategických útočných zbraní se situace změnila.

Majitel efektivního systému protiraketové obrany s širokým dosahem automaticky získal výhodu. A protože vývoj technologií umožňuje USA takový systém vytvořit, v roce 2001 oznámily své jednostranné odstoupení od smlouvy z roku 1972, a tím se rozhodly výhodu využít.

Zpočátku se práce na budování americké PRO týkaly pouze území USA. Ale v roce 2010 bylo rozhodnuto o vytvoření evropského regionálního systému protiraketové obrany NATO, která má chránit území členských států Severoatlantické aliance, ale ve skutečnosti se jedná o součást globální PRO USA.

To, že Amerika plánuje hrát v tomto orchestru hlavní part, se nijak netajilo. Už v roce 2000 se v jednom z bodů dokumentu „Analýza PRO USA“, který definuje strategické priority v budování systému protiraketové obrany, hovořilo o „vedoucí roli USA v mezinárodní spolupráci v oblasti PRO“.

Samozřejmě peníze vydělené na tento projekt mluví samy za sebe. Na síť infrastruktury a řídící a kontrolní systém obrany 28 členských zemí NATO přispělo v součtu zhruba miliardu dolarů. Zatímco Spojené státy od roku 1985 do 2012 letech nalily do protiraketové obrany 149,5 miliardy dolarů.

Dalších 7,75 miliardy vydaly USA v roce 2013, 7,64 miliardy dolarů v roce 2014 a 7,87 miliardy v roce 2015. Na období 2016 – 2020 plánují utratit ještě téměř 38 miliard. Celkem na realizaci PRO Washington utratí více než 210 miliard dolarů.

Rozvoj systému PRO ve světě: krok za krokem

Globální systém PRO USA, na který odcházejí tak kolosální sumy, se bude skládat ze tří základních elementů:

1. síť radarů umístěných na zemí a na moři, které sledují rakety potenciálního nepřítele, a také vesmírný systém jejich detekce;

2. síť pozemních i námořních komplexů různých typů pro vypuštění antiraket;

3. síť velitelských středisek provádějících interakce těchto elementů, řízení a kontrolu.

Rozmístění systému původně rozdělili na čtyři základní etapy:

V první etapě, která vyvrcholila v roce 2011, USA aktivovaly stávající bojové systémy: lodě s multifunkčním systémem řízení zbraní „Aegis“ verze 3.6.1 na palubě; radary AN/TPY-2 pro špičkové základny; centra komunikace, kontroly a řízení bojových akcí a rovněž centrum pro řízení leteckých a kosmických operací; pozemní i protiraketové komplexy pro zachycení raket na středním úseku trajektorie. Kromě toho, tato fáze zahrnovala posílení vojenské přítomnosti Ameriky v Evropě.

Druhá fáze, jejíž konec byl naplánován na rok 2015, předpokládal aktualizaci systému „Aegis“ na verzi 4.0.1/5.0, stejně jako nahrazení používaných protiraketových systémů za lepší; aktualizaci center řízení; instalaci pozemních systémů „Aegis“ toutéž verzí jako námořní; zřízení datového centra na východním pobřeží; rozšíření sítě radarů a přítomnosti v Evropě.

Do roku 2018 má probíhat třetí fáze: systém „Aegis“ by měl dostat verzi 5.1 a antirakety třetí generace, a to jak na lodích, tak i v pozemním variantách; další modernizace čeká na velící střediska; měly by být instalovány radary na Aljašce a mysu Tresky (vých. pobřeží USA). A také vytvoření přesného vesmírného systému detekce raket PTSS a další rozšíření přítomnosti v Evropě.

Podobně, ale s ještě větším dosahem by měla proběhnout poslední – čtvrtá – fáze.

Původně bylo ukončení globálního systému PRO plánováno na rok 2020, nyní je však jeho dokončení odloženo na pozdější termín. Důvody se uvádějí různé, ale s největší pravděpodobností budou spojeny s technickými těžkostmi, a to s vývojem protiraketových systémů SM-3 Block IIB.

K posunu došlo nejen v termínu dokončení, ale ani v případě úkolů, které již měly být dokončeny, Pentagon není rozhodně v původně stanoveném termínu. Tak například teprve nedávno byla uvedena do provozu základna PRO v Rumunsku, která měla být hotova už v druhé fázi v roce 2015.

Nicméně zpoždění není úplně kritické a nemělo by Rusko uvádět v omyl: USA už udělaly v rozmístění systému PRO hodně. Ke konci loňského roku bylo v USA umístěno 33 antiraket v podzemních šachtách. Do konce roku 2017 by jich mělo být ještě 11, do roku 2025 se jejich počet plánuje zvýšit na 56 a dále až na 100 kusů.

K začátku roku 2015 USA uvedly v provoz pět moderních radarů AN/TPY-2 a čtyři samostatné pozemní taktické stanice JTAGS, které přenášejí data o raketovém útoku. V testovacím režimu pracují satelity kosmického systému detekce STSS.

Očekává se rozvinutí až do momentu, kdy celá Euroasie bude pokryta jedinou kopulí „amerického vesmírného oka“.

Do roku 2017 by se mělo objevit osm baterií systému protiraketové systémy THAAD (včetně Japonska, Jižní Koreje a Spojených arabských emirátů) s 203 antiraketami. K dispozici americké PRO je 15 praporů – celkem 60 baterií – protiraketových komplexů „Patriot“, včetně Kataru, Kuvajtu, Spojených arabských emirátů a Bahrajnu.

V Evropě má být do konce fiskálního roku 2016 umístěno 209 protiraketových systémů SM-3 Block IB. V Japonsku, Turecku, Izraeli a na Marshallových ostrovech jsou rozestaveny radary včasného varování.

Do konce letošního roku se v rámci sil protiraketové obrany očekává 35 lodí PRO (4 torpédoborce kotvící ve Španělsku), do roku 2019 43 lodi (267 jich je nyní připraveno k vypuštění antiraket). Provoz je zahájen v základně PRO v Rumunsku, započata je výstavby základny v Polsku. Probíhají jednání s řadou dalších zemí o umístění prvků protiraketové obrany USA na jejich území.

pokračování příště…

Zdroj: