„Izvestia“ sděluje, že ruský výrobce mikroelektroniky „Angstrom“ je připraven k uzavření smlouvy s Indií: k dodání je plánováno asi 10 tisíc čipů se stabilitou v radiační zátěži. V současné době mají Indové vzorky, ale k sériovým dodávkám je „Angstrom“ připraven již od podzimu. Je příznačné, že na „Angstrom“ se indická společnost sama obrátila — to znamená, že Rusko postupně získává renomé na trhu mikroelektroniky, i přes velké zpoždění tohoto odvětví v minulém století. Indie má stejný problém jako Rusko, kdy má vlastní vývoj kosmických technologií, ale elektronické komponenty musí nakupovat v zahraničí. Proto má velké přání přejít na domácí produkty — nebo alespoň získat komponenty od spojenců a ne od protivníků.

Šéf firmy „Geostar Navigace“ Anatolij Korkuš, který o problému vyřešení importu mikroelektroniky ví své, vysvětluje:

Indické společnosti jsou docela nároční partneři, pokud jde o podnikání. Pokud nějakou dodávku od  „Angstromu“ koupí, tak to už lze považovat za vítězství. Důležitý precedent bude skutečnost, pokud se rozhodnou, že ruská technologie bude jako základ. Po nákupu jedné testovací dodávky obvykle vztahy s indickými partnery končí. Indie se totiž také snaží dle možností vše dělat vlastními silami. Těšit se na širokou mezinárodní spolupráci je v těchto případě těžké. Ale u „Angstromu“ je teď  je vše v pořádku, objednávky, i rozpočty, takže smlouva s Indií bude jenom prospěšná a prospěje image firmy.

Anatolij Korkuš

Je to všechno pravda: částka smlouvy pro mezinárodní transakci je malá, jen asi $200 tisíc, ale samotný fakt objednávky čipů právě u ruského výrobce je příkladným. Předsedkyně představenstva asociace výrobců elektronických zařízení a přístrojů Světlana Apolonnova poukazuje na průlom v tomto odvětví:

Ještě před dvěma lety odborníci zastávali názor o špatném stavu tohoto oboru, záření odolné čipy téměř neexistovaly. Ale teď už jsme přešli na export, máme nová odbytiště. Navíc to vypovídá o spravedlivé hospodářské soutěži: leaderem v mikroelektronice jsou dosud USA, které nikdy neuvalily žádné sankce proti Indii. Ale při tom je Indie kupuje od nás.

Světlana Apolonnova

Proč je směr výroby mikroelektroniky tak důležitý, není třeba vysvětlovat: Jde o VESMÍR. Ať už jde o použití v mírových projektech nebo do obranných systémů, tak nákupem cizích součástek se stává zařízení kriticky zranitelným. A problém tu není ani tak v případných skrytých částech, což samozřejmě nelze vyloučit. Jde o to, že i ty nejjednodušší čipy na základě moderních technologií nám mohou jednoduše neprodat. Otázka prodeje do zahraničí výrobků vojenského a dvojího (tj včetně civilního) určení se řídí právními předpisy International Traffic in Arms Regulations (ITAR), podle něhož elementy vojenského a kosmického (radiaci odolného) určení, se mohou prodávat pouze s povolením Úřadu pro průmysl a bezpečnost obchodního oddělení v USA. Nebudou je chtít prodat — a to je vše.

Radiační ochrana čipu je náročná technologie. Kromě gama a rentgenového záření (včetně sekundárního), ozařování, kterým se pomalu mění parametry tranzistorů v čipu, se v kosmickém prostoru nacházejí i těžké nabité částice: částice alfa, ostatní ionty větších energií a protony. Toto „těžké dělostřelectvo“ doslova prorazí skrz naskrz sondu spolu s veškerou elektronikou, takže zde zůstanou stopy po interakci. Kromě pravděpodobného vzniku softwarových chyb (taková stopa může snadno změnit logickou 0 na 1 a naopak), vzniká riziko tyristorového zkratu: při zasáhnutí zdroje energie vzniká proud velké síly, a čip vyhoří.

To, že v současné době je ruský elektronický průmysl již schopný navrhnout a vyrábět vesmírnou mikroelektroniku, je velký průlom. Malý objem výroby a vysoká cena v tomto případě nehrají roli — stejné faktory mají vliv na vývoj a výrobu po celém světě. V USA například byl v roce 2011 skandál na téma dodávky padělaných čipů pro vojenskou techniku. Rozhodli se ušetřit… Mimochodem, v tomto ohledu, kromě rizika zákazu prodeje komponentů, můžete obdržet dodávku nějaké „třetí jakost“ – tj. skoro zmetky. Formálně vyhovující při testování, ale jsou vyrobeny takovými technologiemi, které budou podporovat rychlejší selhání.

Možná, že naše čipy jsou stále poměrně velké, ale patří už k nejspolehlivějším. A otázka bezpečnosti Ruska v zajištění domácí elektroniky spočívá nikoliv ve vědcích a technologiích, ale ve financování. Dobře se zde osvědčuje využití veřejno-právních neziskových společností.

Tím více, že tato oblast se neomezuje jen na čipy pro kosmický program: domácí mikroelektronika se vyvíjí na stejném principu jako armáda: zdálo by se, že nic nenaznačuje blízký pokrok a najednou jsou k dispozici nově vyvinuté produkty na úrovni světové kvality a s několikrát levnější cenou.

Příkladem může být mikroprocesor К1921ВК01Т na 32-bit RISС-jádro ARM Cortex-M4, který má vestavěné moduly pro výpočty s plovoucí desetinnou čárkou, ochranu paměti, stejně jako interaktivní ladění, ovladač vektorových přerušení, atd. Při tom celkový výkon 125 MIPS je vlastně formálně podhodnocen, protože mikroprocesor je vybaven DSP-pokyny, což umožňuje urychlení zpracování streamovaných dat. Funkční motor-controller umožňuje v reálném čase koordinovat práci různých strojů a přístrojů téměř na úrovni „hardwaru“.

Náměstek generálního ředitele Sloučené přístrojové corporace (DIC) Andrew Čendarov vysvětluje:


„Mikroprocesor je ve skutečnosti, „mozkové centrum“ všech moderních strojů. Například, v robotickém komplexu je mikroprocesor zodpovědný za interakci motoru a navigačního systému v automobilové technice — pro správné fungování celé elektroniky, od osvětlení přístrojů po palubní počítač“.

A opět to není jen teorie — DIC je připravena vyrobit až 100 tisíc těchto výrobků za rok již v blízké budoucnosti.

Před rokem bylo na „PolitRossii“ v článku „Rusko potřebuje čipizaci“:

„Je potěšující, že se nejedná o přístup „pojďme navrhnout hned nejlepší procesor!“, ale o zvládnutí širokého sortimentu mikroelektroniky, na jejichž výrobě je možné vyladit postup, a to zejména v sériové výrobě. Následně lze vyrábět i složitější prvky. V současnosti se úsilí v nanotechnologii o snížení rozměrů procesorů stalo již cílem samo o sobě, pro praktické účely je to však méně důležité, protože v mnoha oblastech se vyžaduje v první řadě  spolehlivost. A tak rozvíjet mikroelektroniku na úroveň efektivní praktické použitelnosti lze poměrně rychle – ale pro to jsou potřeba investice, které si může dovolit jen stát. Přitom je logické, že současně k tomu bude státní objednávka, která musí  tyto náklady garantovat. Velmi tržně! Ale uctívání „volného trhu“ nikdy žádný stát k ničemu dobrému nepřivedlo. Rusko musí mít vlastní počítačový hardware a software — jen tak lze zajistit požadovanou bezpečnost“.

Nyní je možné podotknout, že přesně tímto způsobem se vyvíjí domácí elektronika, přičemž zajišťuje v první řadě vojenský a kosmický program. Bohužel, průměrný člověk to obvykle nechápe: pro něho je důležitější „extravagantní móda“ nebo další doplňky na „Ipadech“, i když je nepoužívají a srovnají čistě vnějších parametry bez pochopení smyslu. Náročnost zabezpečení řízení v reálném čase jim je neznámá. Taktovací frekvence procesoru pro ně znamená „míru kvality“, stejně jako počet megapixelů na vestavěném kameře, přičemž např. rozdíl mezi architekturou RISC a CISC pro ně taktéž zůstává mimo sféru chápání.

Pokud  však  někdo alespoň trochu tomuto tématu rozumí, tak je zřejmé: ruská mikroelektronika a výpočetní technika se vyvíjejí od začátku na světové úrovni, i když to zatím v některých formálních parametrech není „super“.

Zdroj: http://politrussia.com/ekonomika/otechestvennaya-chipizatsiya-635/