Všelék ve válce nikdy neexistoval. Když někdo sázel na zdánlivě absolutní zbraň, tak prohrál. Těžká kavalérie dlouhou dobu byla královna války, ale vždy musela jednat s podporou běžných pěšáků. Od té doby se toho moc nezměnilo. Přesedlali jsme na hrozivé, olejem a ocelí vonící tanky, ale vedle nich stále zůstává pěchota.

Zpočátku to vypadalo takhle:

Foto: Wikipedia

Ale rychle bylo jasné, že pěchota potřebuje vlastní dopravní prostředek se zbraní, který je schopen vést palbu a poskytuje vojákům ochranu. Zejména sovětské velení to pochopilo o deset let dříve než americké, už v roce 1966 dostalo do výzbroje BMP-1 (BMP~BVP – bojové vozidlo pěchoty).

Foto: Wikipedia

V drtivé většině armád světa i nadále používají jako podporu pěchoty podobné rakve na pásech a jejich modifikace s různými prostředky ochrany a snaží se je zachránit od zničující střelby z RPG a ПТУР(PTUR). Ovšem čas ještě na přelomu století ukázal, že pěchota je příliš křehká, aby mohla bojovat současně s moderními tanky bez odpovídajícího obrnění.

Když na bitevním poli budou bojovat tanky T-14 s doprovodem T-90, tak budou potřebovat podporu pěchoty s příslušnými funkcemi. A když už jsme se rozhodli, že čas bojovníků na koních je pryč, pak je nejvyšší čas přestat osedlávat obrněné stroje. Nicméně vojáka jedoucího na obrněnci samozřejmě je možné pochopit, protože i naše BMP-2, i americké M2 Bradley, i jakékoliv jiné lehké obrněné stroje se po výstřelu z RPG nebo minometu, promění na toto:

Foto: Wikipedia

A z obrněnce seskočíš rychleji, než vylezeš z lůna tohoto hrobu.

Lidské tělo je křehké a tam, kde se pohybují T-14 a T-90, naši kluci potřebují stroj s ochranou na úrovni tanku, k čemuž bylo vytvořeno 50. tunové těžké BMP T-15.

Má všechny přednosti a schopnosti přežití, jaké má i nehynoucí T-14. Jeho vlastnosti jsou následující:

-Ochrana proti minám zesíleným dnem i s lomem výbušné vlny

-Motorový prostor se nachází na přední straně, což zajišťuje dodatečnou ochranu vojáků od čelního útoku.

-Železo-keramické brnění s obrněnými stěnami mezi motorovým, palivovým a přepravním odděleními.

-Pasivní obrana „Malachit“, rozbíjející náboje a PTUR (ПТУР) tak, aby nezpůsobila škodu přátelské pěchotě, která se nachází v bezprostřední blízkosti.

-Komplex aktivní ochrany „Afganit (Афганит)“, se stejnými možnostmi průzkumu cíle a zaměřováním nábojů

Dá se říci, že uvnitř této pevnosti se jednotka z devíti vojáků bude cítit velmi pohodlně.

Se zbraněmi je ještě zajímavější: zde mohou být varianty. Kouzlo modulární konfigurace a unifikace je v hospodárnosti.

-Bojový modul Bumerang-BM se umisťuje na BMP „Boomerang“ a BMP „Kurganec-25″. Jeho základem je — protitankový raketový komplex „Kornet-EM“ se čtyřmi operátory a automatickým nabíjením. Dosah této zbraně je 8-10 km

-V komplexu je k dispozici raketa 9М133ФМ-3 — překvapení pro letecké cíle. V okruhu o výšce 9 km a šířce 10 km se vše, co letí, cítí velmi nepříjemně. Útočné drony „yankees“ tak vysoko nelétají. Bojové letadlo tato raketa zasáhne čelně, ale vrtulník může zasáhnout i zezadu. Takový poloměr akce nedovolí americkým vrtulníkům Apač čas použít jejich protitankové zbraně.

-Dobrá 30-mm zbraň 2А42 s zásobníkem na 500 granátů a dostřelem čtyři kilometry. Je schopen zničit málo obrněnou techniku a sestřelit podzvukové vzdušné cíle ve výšce dvou kilometrů.

-7,62 mm modernizovaný protitankový kulomet Kalashnikov.

Systém řízení palby samostatně hledá cíle, a umožňuje současně útočit na dva z nich. Obecně platí, že tento velmi účinný univerzální prostředek pro ničení obrněných vozidel nepřítele, na které zrovna nemůžete použít tank, je schopen vzít na sebe i blízkou PROTIVZDUŠnou obranu skupiny.

-Bojový modul „Bajkal“ АУ220М. Konstruktéři vytáhli ze zaprášené skříně výkresy starého sovětského lodního komplexu S-60 s 57 mm kanónem a přepracovali ho. Výstupem je značně výkonný komplex: 57 mm s rychlosti 120 granátů za minutu, téměř 3 kg střely — to není vtip. Dostřel — 12 km, výška 8 km. Tento modul slouží pro krytí tankové skupiny před útoky ze vzduchu: ani jeden bojový vrtulník s obrněním není schopen vydržet střely z této zbraně, a o hořící pasti a kusy letícího šrotu se pak nemusíte starat. No a pozemním silám nepřítele se tyto 57 mm zbraně vůbec nebudou líbit.

-Proměna BMP v samochodný 120-mm minomet. Jak bude vypadat a fungovat tento bojový modul není známo. Uvádí se jen, že za základ bude vzat minomet 2С12 „Sáně“. Kouzlo „Bajkala“ a „Bumerang-BM“ je v jejich bezposádkovém provozu, automatickém nabíjení a střelbě. A minomet je vynálezem starým — jen trubka která vypouští miny. Když ho umístí dovnitř stroje, tak zabere oddíl pro posádku, když ho nechají venku tak se při nabíjení vojáci se ocitnou pod palbou. Uvidíme, jak to konstruktéři vyřeší.

-Dalším nástrojem tohoto BMP jsou „oči na obloze“. T-15 bude mít vlastní dron. Zřejmě – Т23 „Eleron“ — lehký dron pro průzkum ze vzduchu: 75 minut ve vzduchu, fotoaparát, video kamera, infračervená kamera a výška do 3 tisíc m, poloměr akce v okruhu 58 km

Celkem tu máme těžké BMP, které je schopno bojovat v jedné řadě s tanky, ochraňovat ze vzduchu a dopravit naše kluky na přední frontu živé a zdravé. Avšak za to bude třeba také zaplatit — T-15 stěží bude levnější než tank. Ale to je osud každého státu, který se rozhodl zvítězit v moderní válce.

Jde o to, že z vnitřku T-15 nevyběhnou obyčejní chlapci v pytlovité uniformě s automatem. Ne, to budou odborníci, na jejichž přípravu budou použity prostředky a čas. Oblečeni jsou v aramidní kombinézy, ve srovnání s nimiž hodně vychvalovaný kevlar „nervózně postává v koutě“. Na nich budou těžké keramické neprůstřelné vesty. Jsou vybaveny termokamerou a nočním ostřením, mají komunikátor a navigační nástroje, jsou schopny střílet z úhlu a nikdy od nich nic neuslyšíte, kromě hrozného a vítězného „Hurá“, protože vše ostatní se sděluje mikrofonem v přilbě.

Bojový oblek „Ratnik“ stojí asi milion rublů. Na přípravu vojáka naší armády ročně se vynakládá ještě tři miliony. (což nezapočítá všechny náklady, co se na něj vynaložily, zatímco byl ještě v civilu). Kapacita T-15 je devět vojáků, celkem tedy do bitvy veze 36 milionů rublů investovaných i na krátký armádní výcvik. Ku příkladu pokud by to byli indičtí vojáci, pak by hodnota nákladu by neměla překročit 11 milionů, a u ukrajinským 4 miliony.

Uvažujte o tom.

A hlavně, pokud necháte stranou všechny tyto cynické počty, pak zůstane to nejdůležitější: T-15 veze do bitvy 9 synů, 9 otců, 9 bratří. A to je to nejcennější – jejich životy, které jsou ochotni dát za národní bezpečnost Ruska.

Zdroj: http://politrussia.com/vooruzhennye-sily/proryv-v-zashchite-909/