Vasilij Ťomin z „Обозреватель Ukraina.ru“ se zamýšlí na téma – jací novináři nyní jezdí na Ukrajinu a proč riskují opakovat osud Olesja Buziny a Pavla Šereměta. Rusko se už dávno stalo kovárnou kádrů pro ukrajinská média. Známí novináři a mediální manažeři tam jeli rozvíjet nové projekty po přelomu tisíciletí, nicméně s rokem 2014 tato migrace dostala zcela jiný charakter. Místo špičkových specialistů do Kyjeva jezdí antiruští propagandisté, ale i jejich život visí na vlásku.

Nový formát

Za roky nezávislosti desítky ruských novinářů a topmanažerů masmédií se zabývali prací na Ukrajině. Žurnalistická migrace začala po roce 2000. Nejznámějším zástupcem první vlny tohoto procesu byl současný šéf MIA „Rusko dnes“ Dmitrij Kiseljov, který působil jako hlavní redaktor informační služby ukrajinské televizní společnosti ICTV v letech 2000 – 2003.

„Vedoucí pozici jsem zastával, dá se říci, z nouze. Do mého příchodu na kanálu vůbec nebyly „Zprávy“, jen zábava. Když jsem přijel do Kyjeva a provedl výběr vedoucích pro zpravodajství, řekl jsem: „Máte tu jeden problém – nemáte tu vůbec moderátory-muže. V celém světě se muži dívají na moderátorky a naopak. Je třeba, aby byla dodržena rovnováha.“ „Dobře,“ – řekl mi, „Ty tu budeš vedoucím mužem, a zároveň i vedoucím Služby informací celého kanálu“. Samozřejmě jsem se bránil, ale profesionální žár byl tak silný, že jsem nakonec souhlasil,“ – vyprávěl po svém návratu do Ruska.

Tento mediální manažer dále uvedl, že ukrajinská žurnalistika v těchto letech silně zaostávala za ruskou i polskou.

„Jsou tu docela měřitelná kritéria. Například na Ukrajině není ani jeden seriózní objemný deník. Ukrajinský tisk je v podstatě „žlutý“ (bulvár – pozn. překl.), a stejnou úroveň mají i analytiky v televizi,“ – uvedl Dmitrij Kiseljov.

Humanitární mise

Rozdíl v úrovni žurnalistiky otevřel cestu do Kyjeva pro ruské mediální profesionály na nejvyšší úrovni. Do roku 2006 byly na Ukrajině otevřeny pobočky takových velryb ruského mediálního prostoru jako noviny „Kommersant“, časopis „Expert“, agentura RBK («РосБизнесКонсалтинг») a celá řada dalších médií.

Například nakladatelský dům „Kommersant-Ukrajina“ zvedl k úspěchu ruský mediální manažer Andrej Gogoljev, a ukrajinský časopis „Expert“ zástupce šéfredaktora ruského „Odborníka“ Iskander Chisamov. V roce 2005 na Ukrajinu přešel Savik Schuster, který pracoval pět let na ruském TV, a v roce 2008 televizní moderátor a topmanažer Jevgenij Kiseljov. Druhá vlna migrace novinářů na Ukrajinu odstartovala po roce 2010, kdy k moci v zemi přišel prezident Viktor Janukovič. Pak ukrajinskou verzi Forbes vedl Rus Vladimir Fedorin. O něco později se k němu připojil Petr Beršidskij, který se také zabýval prací v ukrajinském „Fokusu“. V RF se aktivně podílel na vývoji „Vědomostěj“, Forbes, Newsweek, SmartMoney a Slon.

Beršidský, který přesídlil do Kyjeva, se stal málem obhájcem ukrajinských médií v ruských sdělovacích prostředcích a sociálních sítích. Mezi hlavní výhody práce na Ukrajině Beršidský uváděl velkou svobodu a živost místních médií, avšak už v roce 2014 řekl, že se chystá emigrovat do Německa.

Jeho kolega Fedorin rovněž opustil ukrajinský Forbes, ale z Ukrajiny neodešel.

„Proč jsem neodjel do nějaké západní země? Samozřejmě bychom my, ruskojazyční novináři, mohli psát kostrbatou angličtinou a být třetiřadými sloupkaři, ale to není naše cesta. Je lepší být prvním klukem na vsi a vesnicí nazývám náš ruskojazyčný svět,“ – řekl.

Později Fedorin dostal ukrajinský pas z rukou samotného prezidenta Porošenka a spolu s Marjou Gajdar odjel do Oděsy – pracovat pro gubernátora Michaila Saakašvili.

Propaganda místo bulváru

Je třeba říci, že slova Dmitrije Kiseljova o ukrajinské žurnalistice byla aktuální i v roce 2014, i na vrcholu majdanu i války v Donbase a máloco se změnilo i do dnešních dní – a pokud, tak k horšímu. „Žluť“ dokonce i hlavních ukrajinských médií překračuje veškerou únosnou míru.

„Žurnalistika ustoupila špinavé propagandě. Velká část mládenců, kteří si říkají novináři, ve skutečnosti nyní fungují jako agitátoři a propagandisté. Co je fact-checking (kontrola statistik a dalších faktů v dokumentech, textech přednášek a publikací na odpovídající úrovni – red.), ví sotva každý desátý ukrajinský novinář, a to je ještě optimistický odhad. Že je třeba informaci potvrdit nebo vyvrátit z několika nezávislých zdrojů – což patří do kategorie zásadních požadavků na profesi – o to m neví 9 z 10 novinářů, zejména mladých a nových,“ – poukázala na to v červnu ex-poslankyně parlamentu, novinářka Elena Bondarenko v komentáři pro vydání Ukraina.ru.

Příliv odpadlíků

Další tok migrace ruských novinářů na Ukrajinu byl vyvolán majdanem. Pokud však v předchozích dvou vlnách do Kyjeva přicházela elita ruského mediálního managementu a vybraní novináři, od roku 2014 na Ukrajinu proudili nepotřební novináři a političtí vyděděnci.

Například takoví jako Matvej Ganapolskij, který pracoval od roku 1991 jako vedoucí na rádiu „Echo Moskvy“ a v roce 2014 přesídlil na Ukrajinu do „Rádio Věsti“. V přímém přenosu ukrajinského rádia si dovolil sprostá slova na adresu volajícího posluchače, který vyjádřil obdiv k prezidentu Vladimíru Putinovi. Volající mladý muž konkrétně řekl, že prezident RF je „jediný, kdo bojuje za Ukrajinu, a zachrání ji, jsem si tím jistý“.

„Jdi do…! Slyšíš mě, -,“ hystericky šílel Ganapolskij. – „Ničemo, bídáku! Říkám ti to otevřeně. Jak se opovažuješ sem volat… Za prvé, o tom smradovi už nikdy nechci slyšet. Jak se opovažuješ, ty hovado, volat do vysílání a oslavovat člověka, kvůli kterému Ukrajina málem zemřela! Šmejde!“

Tento incident je dalším ukazatelem „novinářských standardů“ na Ukrajině: za tyto hulvátské výpady nebyl Ganapolský vyhozen, naopak vedení i část veřejnosti je schválilo. Ostatně – nedávno moderátor dostal ukrajinské občanství.

Život za pas

Pavel Šeremět, zbavený běloruského občanství kvůli souběžné existenci ruského pasu, ukrajinský „ausweis“ stejně nezískal. V roce 2014 se konečně vydal na Ukrajinu poté, co byl vyhozen z veřejnoprávní televize v Rusku. Zaměstnání mu nabídl ukrajinský „Televizní kanál zpráv 24″, který patří starostovi Lvova Andreji Sadovomu.

„V podstatě nikdo, samozřejmě, neprolévá slzy kvůli Kalašnikovi a Buzinovi, protože se dopustili ve svém životě mnoha nejrůznějších hříchů“, – prohlásil Šeremět ve vysílání televizní společnost „Déšť“ 17. dubna 2015.

A o rok později, 20. července, se Šeremět sám stal obětí vrahů.

„V Kyjevě vybuchl automobil, v němž jel Pavel Šeremět. Profesionál, který se nebál říkat moci, co si o ní myslí. Kterékoli moci v jakýkoli čas. A za to si ho vážili. Ukrajina (ne země, ale systém) se stává hromadným hrobem novinářů i novinařiny,“ – napsala na svém facebooku ředitelka odboru informací a tisku MZ RF Marja Zacharová, když tuto tragédii komentovala.

Další na řadě

Jak podotýkají experti a ukrajinští radikálové, osud Šereměta může potkat kteréhokoli ukrajinského novináře. Hlavními kandidáty na likvidaci však jsou novináři z Ruska – nehledě na veškerou svou věrnost ideálům ukrajinství a získání ukrajinského pasu. Je tu už dříve zmíněný Vladimír Fedorin i Ganapolský a krymský Tatar Ajděr Muždabajev, který až do června 2015 pracoval v Rusku jako hlavní redaktor „Moskevského komsomolce“. Přešel na stanici ATR, kterou vlastní organizátor blokády Krymu Lenur Isljamov – po té, jak toto médium přesídlilo ze Simferopolu do Kyjeva. Nicméně tento odpůrce ruskéh o vlády nenašel na Ukrajině klidný přístav.

„Kdykoli sedám do auta, když v něm jedu, přemýšlím, že nejjednodušší, jak zabít novináře, mě zabít – je tento způsob. Protože jindy se vrahovi může někdo připlést, někdo mu může bránit, zpanikaří. Ale v tomhle případě v noci klidně přiloží magnetickou minu. Pak se dokonce dívá, kdo si do toho auta sedá, jak auto i s člověkem vybuchne,… klidně se na to dívá, vidí… Tam nemůžeš udělat chybu,“- řekl Muždabajev po vraždě Šereměta.

Všichni ti ruští novináři, kteří se vydali na Ukrajinu z důvodu její „svobody“, se potýkají s odvrácenou stranou anarchie. Život v Kyjevě se stává stále rizikovější a neustálé plivání na stranu Ruska a poklonkování straně ukrajinských orgánů již nezaručují bezpečnost. Jak ukazuje historie, vyřizují si to v první řadě s cizinci.

Zdroj: http://ukraina.ru/exclusive/20160722/1017056349.html