Vyloučením ruských sportovců z letošní olympiády se dostává politika do sportu opět, stejně jako byla v minulém století dvakráte bojkotovanou vždy částí zemí. Dnešní situace je tak jiná. Prvotní motiv není – PRÝ – politický, ale ryze čestný a poctivý, doping „celého“ státního sportu. Hlavním poctivcem jsou USA a jiné země kolem jejich politického portfolia.

Když jsem si přečetl některé informace kolem tohoto dění, tak mne napadly následující myšlenky:

- Ruská federace JE státem, kde za všechno může POUZE a POUZE Putin a stát

- sportovci Ruska nemohou bez dopingu ani normálně chodit natož vítězit, neb jsou to – podle nepřímých „důkazů“ – prostě horší sportovci než i atleti černé pleti

- dopingové skandály v jiných zemích jsou věcí velmi velmi řídkou a vzácnou, nikde přece sportovce státy nenutí nelegálně vítězit, všude jinde jsou jen čestní a poctiví sportovci a hlavně funkcionáři a navíc si to tamní sportovci musí platit sami

- farmeceutické firmy ze Spojených států amerických prodávají své zboží pouze na „východ“ a to i k nám, protože podle našich zdrojů dnes nikdo jiný nedopuje

- funkcionáři v Rusku jsou úplní debilové ale američtí úředničtí pindosové jsou minimálně bleděmodrými liliemi v charakteru a v životních postojích

- Rusové chtěli na olympiádě sebrat letos rekordní úrodu medailí a tak znemožnit  demokraticky sportujícím sportovcům získat zaslouženou finanční odměnu za čistý sport v podobě lukrativních smluv a státní odměnu za umístění. Je krize – permanentní – a tak musíme přece podpořit čistotu našeho sportu

- Mistrovství světa ve fotbale v Rusku nebude, alespoň za účasti „čistých“ a demokratických fotbalistů (první kroky v podobě nátlaku na funkcionáře už přece proběhly)

- za dopingové skandály hlavně Spojených států amerických  – a nejen tam – může vždy ruské (dříve sovětské) velvyslanectví v USA

Když si tak, jako prostý sportovní fanoušek pro sebe procházím svou pamětí, tak se vytváří ale jiný obrázek. Dnes je doping téměř nutnou součástí mnoha sportů a špičkoví sportovci nemají čisté svědomí. Jen čisté zkumavky. Není žádným velkým tajemstvím, že mnozí dopují soukromě za své peníze. Nebo za peníze – přímo – sponzorů, kteří chtějí přece demokraticky propagovat své výrobky. Nejznámějším skandálem je cyklistická kariéra L. Armstronga, mnohonásobného vítěze Tours de France. A vůbec, aby někteří cyklisté dosáhli na přední umístění, prostě dopovali svá těla o sto šest. A to takovým způsobem, že byla otřesena jakákoliv důvěra v celý cyklistický sport na vrcholové úrovni.

Není pro znalé žádným překvapením, že mnozí sportovci mnoha odvětví sportu ve svém sportovní důchodu trpí příznaky nemocí, které se podobají následkům dlouhodobého používání drog, neboť dopingové látky jsou často v podstatě drogy.

Kdyby se jednalo o to učinit sport skutečně čistým a poctivým, jásal bych sám první a držel takovým postupům palce. Ale když jdu v paměti zpět, vynořují se útržky vzpomínek na mnohé sportovce, kteří buď byli chyceni při dopingu a nebo záhadně „utrpěli“ zranění zrovna před vrcholovými akcemi …

Byli sportovci, kteří ve své době byli k neporažení  a také  „nechyceni“ – třeba Carl Lewis – mnohonásobný olympijský vítěz, relativně subtilní postavy – dopoval i on nebo jen jeho konkurenti? Když snad  poprvé prohrál – to bylo s Benem Johnsonem z Kanady v běhu na sto metrů – ihned bez jakýchkoliv okolků byl Johnson obviněn z dopingu. Celé to působilo jako na objednávku, klenot amerického pindos sportu by nepřivezl zlato v nejprestižnější disciplíně.

Tak mne napadlo, proč je běh na sto metrů tak prestižní – no přece proto, že člověk celý svůj vývoj před něčím utíká! Ale pak by to měl být běh tak na čtyřista metrů, aby člověk doběhl do bezpečí…

Vzpomínám si na nečekané vzlety ve výkonnosti mnoha sportovců, kteří pak už nikdy nic nedokázali … Vzpomínejte sami.

Všechna obvinění Ruska mají jen jeden a to hlavní háček. Zemí, kde je hlavní koncentrace špičkových farmaceutických firem jsou Spojené státy americké. Pak se přímo nabízí myšlenka, že američtí sportovci jsou tak dobří i pro to, že nové metody a způsoby dopingu nejsou zjistitelné, a nebo a to je samozřejmě plně demokratické, jsou jejich testy nekontrolovány … vůbec. Co by Američané neudělali pro svůj domácí klid ve stylu chléb a hry jako staří Římané.

Dnešní znalosti o našem těle – mám na mysli ve smyslu medicínském – jsou buď stále na počátku pochopení a nebo jsou před námi obyčejnými lidmi skrývány. Sám jsem prožil a prožívám určité zdravotní potíže, které přesně popisuji lékařům a i jejich pravděpodobnou (téměř na sto procent) příčinu vzniku, ale nikdo se tím nezabývá a léčí se pouze symptomy, ale ne podstata. Buď by to bylo drahé a nebo dnešní lékaři neví nic o tom jak „zaútočit“ přímo na podstatu nemocí. Mnohé dnešní nemoci jsou „nesprávně“ diagnostikovány, jako třeba jsou pochybnosti o HIV – AIDS (viz stránka Myšlenky o čemkoliv), neuvěřitelné různorodosti např. rakoviny a hlavně medicína nedokáže vyléčit ani obyčejnou rýmu. Pokud se jí chcete zbavit, musíte sáhnout po vašich vlastních domácích zkušenostech, a nejvíce pomáhají, jak vím i z vlastní zkušenosti, staré recepty babiček a maminek … Žádný acylpyrin, penicilín, či paralen … ale u nás se používá horký čaj s medem, česnečka (co největší zastoupení česneku na jaké si troufnete, u nás se používají ještě chlebíčky s velmi velmi česnekovou pomazánkou se sýrem – garantuji, že po nich Vám bude čaj chutnat v takovém množství, že budete zdraví na to tata). 

Navíc se mi nejen zdá, ale vím, že dnes stále nevíme příliš mnoho o chemických procesech v našem těle, kdy vznikají látky, které tlumí bolest, či zvyšují naši odolnost a výkon.

Jen tak mimochodem. Když máte třeba potíže s končetinami a máte jednu nebo více kratší, pak k alespoň prvnímu stupni přiznané invalidity ji musíte mít kratší prý nejméně o deset cm, jinak jste dokonale zdrávi. Je pravda, že vidíte kolem sebe mnoho lidí, kteří ve srovnání s „loudajícími“ se lidmi do práce, doslova běží a hole mají jen jako asi – překážky pro trénink běhu – a víte, že jsou plně invalidní …

Ať je to jak chce, přestal jsem věřit už před drahnou dobou profesionálnímu sportu. Vždyť zápasy ve fotbale, hokeji, košíkové a atd atd se dají když ne jen dohodnout, tak přímo koupit a pak si třeba vsaďte na výsledky. Vzpomínán si na příběh kamaráda, který ještě v dávných dobách sázel a vsadil myslím tehdy Trefu ve Fortuně, prý to byla tehdy za stovku největší možná výhra cca sto tisíc korun. Vyšly mu všechny zápasy a čekal na výsledek posledního zápasu Barcelona versus bůhví kdo, co byl na posledním místě tabulky. Barca hrála doma a řadu zápasů neprohrála. Kdyby prý aspoň to bylo 2:3 nebo tak nějak, ale bylo to 0:3 … Tím jediným zápasem přišel o těch cca sto tisíc, a to uhodl i celou řadu remíz. Tento „slabý“ kurs cca 1,15 tam dal jen pro vylepšení na poslední chvíli … Už nikdy nevsadil na Barcelonu a když tak jen proti ní.

Nehráli tam tehdy nějací čeští fotbalisté, či nebyl tam nějaký náš trenér? (to jsem si nemohl odpustit, protože je jasné, že Barca dostala první gól …).

Vím jedno, nebudu mít čas sledovat olympiádu. Už dávno se vytratily původní myšlenky, pokud ve skutečnosti byly. Olympiáda zadarmiko při zisku medaile není dnes zvykem. Místo toho budu třeba jezdit svým tempem na kole či půjdu na delší procházku do lesa.

Kdo by si měl zamést v této otázce před vlastním prahem je jasné. Ty země, které podpořily vyloučení Ruska z olympiády. Ony sami nemají  čisté svědomí a to ani politické ani sportovní. I v nich byla celá řada známých případů dopování.