Když je Evropa v průšvihu, obrací se všichni na Angelu Merkel, aby to vyřešila. Ale německá kancléřka často sedí na zadku do poslední minuty a pak udělá jen to naprosté minimum, aby se to vůbec ještě hýbalo. Od šoku z minulého měsíce s odhlasováním odchodu z Evropské unie v britském referendu, jsou všechny oči upřeny na Berlín, aby ukázal cestu z ohrožení, ve kterém se těch zbývajících 27 členů ocitlo.

Nejmocnější a nezkušenější vůdkyně kontinentu Merkelová jako obvykle vyčkává a nechává ty kolem, aby si vyříkali svoje rozmíšky, aniž by hnula brvou v náznaku, co asi chce, než si tento týden odjela na třítýdenní letní oddych.

Hlasy v Británii byly sotva sečteny, když její vicekancléř Sigmar Gabriel, vůdce centro-levicových sociálních demokratů spolu s presidentem Europarlamentu Martinem Schulzem přispěchali s 10 bodovým plánem na „znovuzaložení“ Evropy.

Během lamentací nad tím, že čím dál více občanů pochybuje o schopnosti Evropy zajistit lepší budoucnost, volali po ještě federálnější Evropě s Evropskou komisí jako její vládou a s flexibilnější k růstu přívětivější ekonomickou politikou odvracející se od úsporných opatření směrem k investicím do „průmyslové renezance“.

Ministr financí Wolfgang Schauble ale všechny tyto nápady rychle sestřelil se zavrhnutím jakékoliv potřeby ekonomiku stimulujících výdajů s ujištěním, že jeho cíl jsou přeci vyrovnané rozpočty do roku 2020, a to v době, kdy mnozí v Evropě Německo prosí, aby si půjčovalo ty bezúročné peníze a mohutně je investovalo do infrastruktur.

Odmítl, že by země s přebytkem jako Německo, které má gigantický přebytek na běžném účtu osmi procentních bodů HDP, měla pomáhat chudším deficitním zemím se napravit většími výdaji do veřejných investic a do posílené spotřeby.

Schauble navíc o těch, co volají po velkém federalizačním skoku vpřed s další integrací, tvrdí, že jim nedošlo, že to je rozčarování veřejnosti nad EU, co živilo britské hlasování a co táhne nacionalistické euroskeptiky jinde v Evropě.

Spíše než dávat více pravomocí Bruselu, řekl tento konzervativní veterán, který kdysi prosazoval federální „jádro Evropy“, je čas pro národní vlády, aby vzaly věci více do vlastních rukou, neboť Komise svůj job nezvládá.

To Schauble blokuje další kroky směrem ke sdílení rizika v eurozóně vytvořením systému pojištění vkladů Evropské banky a fiskální zarážky pro tuto měnovou oblast s jednotným fondem řešení, co by pomohl zhrouceným bankám se z toho vymotat.

Tomuto 71 letému ministru financí se rovněž povedlo brzdit jakékoliv ulehčení z dluhů pro Řecko, dokud nebude po zářiových německých volbách příští rok a manévroval se zpožďováním veřejné pomoci churavějícím italským bankám s tvrzením, že tam žádná akutní krize není.

MÉNĚ ZRANITELNÁ

I německý šéf záchranného fondu eurozóny Kalus Regling minulý týden tvrdil, že je třeba, aby Berlín se svým partnery postoupil se snížením zranitelnosti této měnové zóny šoky ještě dále.

Restrukturací špatných půjček italských bank a donucením investorů včetně malých střadatelů, aby na sebe vzali jejich ztráty, dříve, než do toho budou moci být nality veřejné peníze, jak to je podle nových předpisů EU pro bankovní zotavení a pro pomocná řešení, by vyvolalo přesně ten druh šoku k doražení po Brexitu.

Regling volal po dokončení evropské bankovní unie s odstupňováním plánu na pojištění vkladů po určitém přechodném období. Rovněž prosazoval omezenou rozpočtovou kapacitu pro polštář eurozóny proti ekonomickým šokům, které postihnou jen některé země.

Oba návrhy jsou pro Schaubleho prozatím v klatbě, ten mluví jako jestřáb německé fiskální školy varující před takovýmito kroky, které by mohly vést k nepřijatelnému trvalému severo-jižnímu přerozdělování uvnitř monetární unie.

V Německu ale přinejmenším probíhá debata o tom, co by EU měla dělat, aby znovu nabyla na hybnosti a překonala trauma ze ztráty Británie, své druhé největší ekonomiky, i když mnohé z toho připomíná stínové hry o voliče před německými volbami příští rok.

Politici v mnohých zemích EU prostě zase upadli do obviňování Bruselu s tím, že někteří se dožadují skalpu presidenta Evropské komise Jean-Claude Junckera jako obětního beránka.

Aby bylo jasno, Juncker k pocitu zmatené navigace dost přispěl, když se nejdříve snažil uspěchat obchodní dohodu EU s Kanadou protlačením přes Evropský parlament bez možnosti, že by do toho měli národní zákonodárci co mluvit, a pak najednou pod nátlakem vlád sám zařadil zpátečku.

V důsledku toho dohoda s Kanadou na mnoho měsíců uvízla, dost možná naneurčito, a šance na dosažení většího a rozumnějšího obchodního a investičního partnerství se Spojenými státy se zašmodrchala a její ratifikace vypadá ještě vzdáleněji.

Ani žádný pokrok v monetární nebo bankovní unii a slepá ulička v obchodních dohodách, tu neponechává moc místa pro obnovení důvěry v Evropu ani pro finanční trhy ani pro veřejnost.

Jak německý, tak francouzský ministr zahraničí, oba sociální demokraté, vydali poněkud skromnější společné návrhy pro EU, aby se soustředila na vnitřní i vnější bezpečnost, zvládání migrace a příliv uprchlíků, a na posílení ekonomiky a tvorby pracovních míst.

Tento devítistránkový spis, který by nevyžadoval změny žádných zakladatelských smluv o EU s rizikem dalších porážek při referendech, volal po Evropské bezpečnostní kompaktnosti s větší integrací zahraniční a bezpečnostní politiky a s trvalým civilně vojenským velitelským řetězcem pro operace krizového managementu.

Když ale přišlo na euro – na ekonomické srdce toho Evropského projektu – tak jejich návrhy na opatření k podnícení investic u přebytkových zemí a na společnou fiskální kapacitu (rozpočet) pro eurozónu narazily na to samé vrhání klacků pod nohy od německého ministerstva financí.

Merkelová obecně ten francouzsko-německý papír uvítala a obecně přijala jeho zaměření na tři hlavní témata – migraci, bezpečnost a růst/pracovní místa. Jestli je ale ochotná přebít Schaubleho a přijmout politické riziko před spolkovými volbami příští rok, o tom lze značně pochybovat.

Ovšem bez nějaké iniciativy, která by po ráně zasazené Brexitem poskytla EU čerstvý vítr do plachet, vypadá Unie značně zranitelná dalšími vnějšími šoky, ať už jsou to islamističtí militanti, italské banky nebo další vzepětí migrace.

by REUTERS 17 Jul 2016

Zdroj: http://www.breitbart.com/london/2016/07/17/europes-eyes-merkel-rebuild-eu-brexit-vote/