MMF varuje před „globální nákazou“ od italské bankovní krize a předpovídá dvě desetiletí se táhnoucí recesi
K vršící se hromadě narůstajících obav Itálie přidal tuto noc i sám MMF varování, že tato třetí největší evropská ekonomika letos poroste méně než o 1% a v roce 2017 jen nepatrně, když snížil svůj předchozí odhad 1,1% a 1,25% růstu pro následující dva roky, a to hlavně z důvodu toho nejpohodlnějšího obětního beránka který je momentálně v Evropě po ruce. Tj. Brexitu (který se v Evropě stal stejnou výmluvou na nízký růst, jako bylo v posledních dvou letech v US „studené počasí“).
Organizace Christine Lagarde řekla, že Itálie „se pozvolna zotavuje z hluboké a vleklé recese,“ řekla ale také, že ten proces uzdravování bude nejspíš „vleklý a zatížený riziky.“ Použila svůj článek IV o konzultaci – k výroční kontrole ekonomického a finančního zdraví – aby zdůraznila, že Itálie je zranitelná celým koktejlem hrozeb, které by mohly mít vedlejší účinky i ve zbytku Evropy a světa.
Ale i ten chmurný výhled od MMF by mohl být přehnaně štědrý. Spolu s tím, jak se ekonomové předhání v tom, jak po britském referendu snížit hospodářský výhled, tak vlastní italské lobby zaměstnavatelů Confindustra vidí pro tento rok růst jen na 0,8% s poklesem na 0,6% v roce 2017. Itálie jako jedna z ekonomik Evropy s nejvíce se loudajícím růstem bude muset hodně bojovat, aby dohnala náskok svých druhů, i když budouplně zavedeny ty reformy, které nedávno přijala, uvádí zpráva MMF.
A pointa: teprve až tak kolem roku 2025 se italský produkt vrátí na svůj vrchol z roku 2008 před globální finanční krizí, uvádí MMF. Ve stejném období se očekává, že růst mezi partnery Itálie v eurozóně už dosáhne 20-25% produkce nad úrovní před krizí. Jinými slovy Itálie je teď uprostřed toho, co skončí jako dvě desetiletí se táhnoucí recese.
„Úřady se tudíž potýkají s monumentálním problémem. Je třeba posílit zotavení, aby se snížila vysoká nezaměstnanost ještě rychleji, a je třeba vybudovat ochranné rezervy včetně nápravy napnutých účetních rozvah bank a rozhodného snížení ohromného veřejného dluhu,“ uvádí zpráva.
„Jde o snížení rizik vznikajících ze zpoždění při řešení kvality bankovních aktiv, ze zintenzivnění turbulencí na globálním finančním trhu – včetně těch kvůli Brexitu, ze zvolnění globálního trhu s dopadem na export a z přílivu uprchlíků i z bezpečnostních hrozeb, které by mohly dále komplikovat politická rozhodnutí,“ uvádí MMF. „Pokud se ty hrozby snížení růstu realizují, tak vzhledem systémové váze Itálie dojde ke značnému regionálnímu i globálnímu rozlévání těchto problémů.“
Když MMF mluvil o italském nejslabším článku, tj. o bankách, tak uvedl, že „rizika to přiklání k propadu,“ a uvedl celou škálu problémů včetně mizerné kvality aktiv v italských bankách, turbulenci finančních trhů a dopadů zvolnění globálního obchodování na exporty.
„Uplatní-li se ta rizika poklesu, tam může vzhledem k systémové váze Itálie dojít ke značnému regionálnímu a globálnímu rozlití těchto problémů,“ uvádí.
MMF v hodnocení, které těžko pomůže akciím italských bank, říká, že banky této země, které jsou zatíženy 360 miliardami euro špatných půjček a jejichž celková cena jako ocenění podniků během letoška spadla o více než 50 procent, znamenají obzvláštní hrozbu pro ekonomický výhled, jak to formulovalMMF. „Pokud nebudou včas vyřešeny problémy s kvalitou aktiv a se ziskovostí, tak mohoupřetrvávající potíže se slabšími bankami nakonec převážit nad zbytkem systému,“ varuje.
Nakonec Lagarde dodržela tradici politického stranění, když se postavila na stranu Renziho a proti Merkelové a Dijsselbloemovi, kteří oba Itálii zamítali její opakované prosby o výkup z dluhů s tvrzením, že když zátěžové testy platné pro celou EU ukáží, že je finanční stabilita ohrožena, tak je to v kompetenci Itálie, aby použila veřejných peněz na rekapitalizaci svých bank, jak řekl v konferenčním telefonátu šéf mise MMF v Itálii RishiGoyal.
V jakém rozsahu to lze provést, aniž by to v rámci nově přijatých pravidel pro „vnitřní vykoupení“ přivodilo ztráty investorům, to už zůstává na vyjednávání mezi Itálií a EU, řekl Goyal.
Rovněž nebylo jasné, kdo vlastně určí, jaké podmínky se definují pro finanční systém ve stresu.
Italský vládní dluh je v eurozóně po řeckém nejvyšší a ten, jak měla původně v plánu vláda ministerského předsedy Matteo Renziho, letos nepoklesne, uvedl MMF. V předpovědi provedené před britským referendem řekl MMF, že italský dluh prorazí nový vrchol všech dob 132,9 procenta hrubého domácího produktu oproti 132,7 procentům loni.
Italský ministr financí, Pier Carlo Padoan, se zapřísahá, že žádná finanční krize není.
Toto vše může být však sporné, pokud se různé nepotvrzené fámy o italských bankomatech s chybějící hotovostí potvrdí. Co je však nejvíce znepokojivé, je táhnoucí se zoufalá prosba italského ministra financí Piera Carla Padoana o obnovení určité důvěry v italské banky: pro připomínku
PADOAN ŘÍKÁ, ŽE ITÁLIE NENÍ NA PRAHU BANKOVNÍ KRIZE
Tradičně, to jsou takováto „politická“ (a marná) prohlášení, jako je toto – zvláště když všichni vědí, že jsou falešná – která způsobí pravý opak toho, co mělo být jejich účelem, a ta se zpravidla vynořují jen dny před tím, než se naplní scénáře nejhoršího možného případu.
by Tyler Durden
Jul 11, 2016 8:02 PM
Zdroj
