Vatikán, Bilderberg a ,,migrační krize“ – část 1.
Tento rok se skupina Bilderberg setkala v Drážďanech. Od 9. Do 12. června se tam sešla tato tajemstvím opředená organizace. Na programu jednání byl zvlášť zajímavý výběr slov (který zřejmě nebyl seřazen podle důležitosti témat). Bod tři, měl podle oficiální tiskové zprávy, neobvyklý název: ,,Evropa: Migrace, růst, reformy, vize, jednota.“ Zajímavý je pojem ,,migrace“ pro uprchlickou krizi, která začala na jaře 2015, kdy Turecko otevřelo uprchlické tábory a ukázalo syrským válečným uprchlíkům směr k EU.
O tom ještě později. Nejdřív se chci zaměřit na málo známé historické souvislosti mezi setkáními Bilderbergu, které začaly v roce 1954 a Vatikánem. Dále na to, do jaké míry Bilderberg a Vatikán vzájemně posilují nestabilitu EU během uprchlické krize.
V květnu 1954 se poblíž německých hranic v nizozemském Oosterbeeku konala vysoce utajená schůzka, a sice v hotelu Bilderberg. Organizátor setkání byl princ Bernhard, manžel holandské královny Juliany. Název ,,Konference Bilderberg“ je jednoduše odvozen od jména hotelu a jako následek těchto třídenních soukromých rozhovorů, vzniknul nový transatlantický think-tank. Skupině Bilderberg se od roku 1954 podařilo ovlivňovat světovou politiku víc, než jakékoliv jiné organizaci. Zároveň žádná jiná organizace neudělala tolik škody a současně fungovala v takovém utajení.
Princ Bernhard, který se narodil v Jeně, je rozporuplná osoba – notorický sukničkář, člen NSDAP a Reiter (jezdců) – SS. V roce 1976 byl princ Bernhard obviněn z toho, že od americké firmy Lockheed údajně přijal milion dolarů. Na oplátku za tento úplatek měl ovlivnit, jaká vojenská letadla si objedná nizozemské letectvo. Princ Bernhard se kvůli skandálu musel vzdát předsednictví skupiny Bilderberg a jeho nástupcem se stal tehdejší německý prezident Walter Scheel, který následuje lorda Carringtona, což je důvěrník a pozdější obchodní partner Henryho Kissingera. Od samého začátku bylo jasné, že s vedlejší rolí se Bilderberg ve světové politice nespokojí.
Webová stránka skupiny Bilderberg je na informace velice skoupá. V roce 2014 oficiální účel formulován jednoduše: ,,Podpora dialogu mezi Evropou a Severní Amerikou“. Dále uvádí, že jednou za rok se setká cca 120 pečlivě vybraných účastníků ze světa financí, politiky, obchodu, médií a akademického světa. Podle ustanovení, pochází dvě třetiny účastníků z Evropy, zbytek z USA a Kanady. Jedna třetina účastníků má pocházet z politiky. Účastníci Bilderbergu ze Spojených států, jsou také vždy členy think-thanku Council on Foreign Relations (CFR).
Pochybný původ
Mimořádně vlivný a tajemný exilový Polák Józef Retinger, byl první generální tajemník skupiny Bilderberg. Tuto iniciativu začal v roce 1952 se záměrem udělat něco proti tomu, že v ,,západní Evropě citelně narůstá nedůvěra k Americe“ a proti ,,podobně velké nedůvěře, že se západní Evropa tlačí do Ameriky“. Stručně řečeno, cílem je sladit strategické cíle západní Evropy a USA. Rozhodující otázky jsou: Čí cíle a jak vypadají?
Józef Retinger
Málokdo v poválečné Evropě působil na úzkou transatlantickou spolupráci v oblasti politiky tak silně, jako Joseph Retinger. Založil Evropskou radu, která má své sídlo ve Štrasburgu, aby mohla lépe podporovat plány Washingtonu na vytvoření Spojených států evropských (nyní pod názvem Evropská unie). S penězi od CIA vytvořil Evropské hnutí a rovněž s penězi od CIA Evropské hnutí mladých (die Europäische Jugendkampagne). Konference Bilderberg se s odstupem času ukázala jako nejdůležitější projekt, který jako evropský ředitel a tajemník mohl svolávat a řídit tak, jak mu to bylo nejmilejší. Totiž daleko od veřejnosti.
Jak projekt Bilderberg nabíral formu, ke svému konci se blížila korejská válka, stejně jako Marshallův plán pro Evropu. Józef Hieronim Retinger strávil válečná léta v Londýně, kde v polské exilové vládě radil generálu Władysławu Sikorskému. Jméno ,,Retinger“ bylo veřejnosti prakticky zcela neznámé. V poválečných letech v Evropě a Americe, patřil mezi nejvlivnější manipulátory v pozadí. Kdykoli chtěl, obdržel soukromou audienci u papeže nebo u amerického prezidenta. Byl to on, kdo prince Bernharda přiměl k tomu, uspořádat první konferenci Bilderberg. Byl to on, kdo rozhodl, kteří Američané a Evropané by se měli pozvat.
V americkém řídícím výboru pro první setkání Bilderbergu v roce 1954, seděl americký předseda Joseph E. Johnson, prezident Carnegieho nadace pro mezinárodní mír, což je organizace s vazbami na Rockefellera. Ve výboru byl rovněž George Ball, který z Londýna během druhé světové války řídil americkou komisi Strategic Bombing Survey, která vyšetřovala následky britských a amerických náletů na německá města a civilisty.
Dále v řídícím výboru byl Henry J. Heinz II z potravinářské společnosti Heinz, otec manželky současného ministra zahraničí USA Johna Kerryho. Potom George Nebolsine, poradce amerického ministerstva zahraničí ohledně Marshallova plánu a Dean Rusk, tehdejší prezident Rockefellerovy nadace a později ministr zahraničí.
Ale skutečným manipulátorem na americké straně Bilderbergu, byl generál Walter Bedell Smith, který byl od roku 1950 prvním ředitelem nově vytvořené Ústřední zpravodajské služby. CIA podporovala založení konference Bilderberg a pomáhala s organizací i v průběhu setkání.
Koncem roku 1952 odcestoval Retinger do Ameriky, aby byl nápad s konferencí Bilderberg pro kontaktní osoby přitažlivější. Patřil mezi ně Averell Harriman, David Rockefeller a ředitel CIA Bedell Smith. Po té, co Retinger předložil svůj návrh, Smith údajně řekl: ,,Proč jste s tím sakra nepřišel nejdřív za mnou? Ředitel CIA odkázal Retingera na Charlese Douglas Jacksona, což bylo krátce před tím, než se stal zvláštním poradcem prezidenta Eisenhowera pro psychologické vedení války. Jackson sloužil Eisenhowerovi jako styčný důstojník mezi Pentagonem a CIA.
Mezi účastníky první konference Bilderberg v roce 1954 byl David Rockefeller, který je nyní jediným členem ,,poradní skupiny“ Bilderbergu, dále Paul Nitze z amerického ministerstva zahraničí, americký mediální magnát Gardner Cowles (zakladatel časopisu Look), který byl zástupcem vedoucího Úřadu pro válečné informace (OWI). Toto ministerstvo propagandy založilo rozhlasovou stanici Hlas Ameriky. Mezi další účastníky patřil Nelson D. Jay, ředitel banky JP Morgan a blízký důvěrník Rockefellerů.
Mezi další účastníky konference Bilderberg patří C. D. Jackson, který byl architektem studené války za vlády Eisenhowera, italský premiér Alcide De Gasperi a bývalý francouzský premiér Antoine Pinay. Snad nejvíc ze všech ovlivnil dlouhodobé směřování Bilderbergu právě Pinay.
Retinger uvedl, že skupinu Bilderberg založil proto, aby podpořil ,,dialog mezi Evropou a Severní Amerikou.“ Tak to vysvětlil veřejnosti. Ve skutečnosti vypracoval velmi temnou agendu, do které byly zapojeny nejreakčnější kruhy poválečné Evropy. Se svým snem o nadcházejícím ,,americkém století“ se jí účastnili nejmocnější oligarchové Ameriky poválečných let, Rockefelleři a Harrimanové. Supina Bilderberg měla zajistit, že toto století bude silně ovlivněné geopolitikou Vatikánu. První konference Bilderbergu v roce 1954 financoval Walter Bedell Smith CIA. Další setkání podporovala nadace Ford Foundation, blízký spojenec CIA během studené války.
Le Cercle – Spojenectví mezi Vatikánem a Rockefellerem
Na konferenci Bilderberg v roce 1954 se dohromady sešla mimořádná síla a obrovský vliv. Bylo to díky úloze tajnůstkářské panevropské organizace ,,Le Cercle“, někdy nazývané ,,Cercle Pinay“. Název organizace ukazuje, jak důležitou roli při zakládání skupiny Bilderberg, měl francouzský premiér Antoine Pinay. Pinay byl velmi blízký přítel zakladatele Bilderbergu Retingera.
Le Cercle byla křižovataka, která skrytě spojovala většinu evropských zpravodajských služeb. Jednalo se třeba o BND a německý Úřad na ochranu ústavy, britskou MI-6, francouzskou SDECE z, nizozemskou BVD, belgickou Sûreté de l’Etat a také švýcarskou zpravodajskou službu. Později mezi ně dokonce patřili i Saudové a BOSS, což je jihoafrická tajná služba z dob apartheidu. S Pinayem a Le Cercle bylo zapleteno mnoho prominentních politiků. Patří mezi ně Franz Josef Strauss, Otto von Habsburg, Konrad Adenauer, italský Giulio Andreotti, portugalský generál Antonio de Spinola, který byl později prezident, stejně jako Margaret Thatcherová a Ronald Reagan.
Pinayova Le Cercle měla zase úzké vazby na mocnou a politicky krajně pravicovou katolickou laickou organizaci Opus Dei. Teprve roku 1950, dva roky před plánováním konference Bilderberg, dostala od papeže Pia XII zelenou. Opus Dei bylo široké veřejnosti bylo k jejich nechuti představeno v roce 2003, prostřednictvím románu The Da Vinci Code, který byl rovněž zfilmován.
Mezi úspěchy Le Cercle patří manipulace voleb, ve kterých byla v roce 1979 zvolena britskou premiérkou Margaret Thatcherová, což byla pravicová politička byla zaměřená proti odborům. Na tom se podílel sir Brian Crozier, šéf MI-6 sir Arthur Franks a MI-6 vedoucí oddělení MI-6 Nicholas Elliott, takže všichni vedoucí členové Le Cercle.
Franz Josef Strauss, kterému se také říká ,,bavorský lev“, ve své biografii napsal, že se v roce 1953 setkal Antoinem Pinay a od té doby se s ním navázal přátelství.
Neúspěšnou kandidaturou Strausse síť Le Cercle v Německu dost posílila svůj vliv. Od roku 1955, se Strauss stal pravidelným účastníkem zasedání Bilderbergu.
Zakladatel Bilderbergu Joseph Retinger, byl katolík narozený v Polsku. Zorganizoval evropskou síť Bilderbergu s použitím italského agenta CIA, kterým byl profesor Luigi Gedda. Jedná se o šéfa Azione Cattolica, což je větev organizace Katolická akce. Gedda byl také zdravotní poradce papeže Pia XII., který měl velmi silný pravicový a antikomunistický kurz. Před druhou světovou válkou, tehdy ještě kardinál Eugenio Pacelli Giovanni, vyjednal v roce 1933 konkordát s nacisty. Již v roce 1932 hrál jako státní sekretář kardinála historicky důležitou roli: Přesvědčil katolíky a bývalého německého kancléře Franze von Papen, aby centrum své politické strany spojil do aliance proti levici a společně pracovali s Hitlerovou NSDAP.
Autor: F. William Engdahl
pokračování příště…
Zdroj
