Nedávno jsme publikovali článek o tom, že sponzoři americké neziskovky NED (podobně jako např. think-tanku Evropské hodnoty) jsou kromě samotné americké vlády všemožné velké korporace včetně zbrojních a ropných firem, bank, think-tanků napojených na Bilderberg. V roce 2011 publikoval NED zprávu o tehdejší pražské výstavě, která prezentovala soustavnou podporu nadace NED a Karla Schwarzenberga československým exulantům i zůstavším disidentům včetně Václava Havla. Jak prohlásil zakladatel Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury Vilém Prečan,  „bez nadace NED by nebylo možné, abychom uspěli“. Aneb jak si Bilderberg za peníze vypěstoval a koupil polistopadovou kulturní a politickou československou „elitu“.

Zdroj následujícího článku:
http://www.ned.org/democracy-story/czechoslovakia-if-the-culture-survives/

Československo: „Když kultura přežije…“

„Jestliže přežije kultura, pak taky přežije i národ“, je motto pražského muzea Kampa, kde byla zahájena dne 20. září 2011 výstava „Archiv svobody“. Výstava, která potrvá do 6. listopadu 2011, se pořádá při příležitosti 25. výročí založení Československého dokumentačního střediska nezávislé literatury, „jedné z nejvýznamnějších československých exilových institucí druhé poloviny 20. století“. (Výstava také dokumentovala úsilí skupiny osobností kulturního a politického exilu podporované „domovem“ a zahraničními spojenci, pozn. překl.)

Během studené války představovalo Československé dokumentační středisko (které později přesídlilo do Západního Německa) životně důležité spojení mezi disidenty v Československu a vnějším světem. Dnes je v centru hodnotný archiv samizdatu (tj. vydávání „vlastním nákladem“ nebo undergroundem/tajně) a dalších spisů Charty 77, disidentů a dalších českých a slovenských demokratů a myslitelů.

Centrum bylo snem Viléma Prečana, historika, který byl propuštěn z Akademie věd v Praze a byl donucen emigrovat po zveřejnění své slavné knihy Černá kniha, která dokumentovala brutální sovětskou invazi Československa, která zakončila Pražské jaro v roce 1968. (Jedná se o knihu „Sedm pražských dnů. 21.-27. srpen 1968. Dokumentace“, též známou jako „Černá kniha“, pozn. překl).

Prečan veřejně prohlásil, že „bez NED by vůbec nebylo možné, abychom uspěli“. (NED je zkratka pro National Endowment for Democracy, americká Národní nadace pro demokracii, financovaná ze státního rozpočtu USA, pozn. překl.)

Po přesídlení do Západního Německa Prečan začal přijímat, publikovat a rozšiřovat disidentské spisy. Některé z těchto spisů (samizdatové) byly kopírovány a rozesílány v kopiích, vytvořených přes kopírák, ostatní notně utrpěly následkem opotřebení; z obav, že by se křehké dokumenty mohly ztratit, Prečan se rozhodl vzdát se svého historického výzkumu a vytvořit archiv, který by zachovával samizdat a poskytoval by morální a materiální podporu disidentským učencům a šířil by informace o ubohých podmínkách v Československu. Centrum, které bylo založeno v roce 1986, obdrželo první dotaci od nadace NED, která mu umožnila provoz ke shromažďování nezávislých politických, lidskoprávních, literárních a dalších odborných publikací.

V dopise na podporu NEDu Václav Havel hovořil o potřebě zajištění „kontinuálního a systematického kontaktu mezi nezávislými kulturami doma i v exilových organizacích, stejně jako na celém světě“. Centrum bylo umístěno na zámku Schwarzenberg v Scheinfeldu, jehož majitelem je Karel Schwarzenberg, který dnes zastává funkci ministra zahraničních věcí České republiky.

S pomocí šesti grantů od NEDu Centrum systematicky shromáždilo a uchovalo tisíce dokumentů, knih a jiných materiálů, tajně vytvořených občanskou společností v komunistickém Československu. Tím se podařilo nashromáždit největší a nejbohatší archiv samizdatových materiálů, který byl schopen distribuovat materiály západním organizacím na ochranu lidských práv, vládám, univerzitám, diasporickým skupinám a médiím.

Nedílnou součástí života československých exulantů bylo to, že centrum poskytovalo komplexní pomoc disidentům v zemi. Rovněž produkovalo a „vyváželo“ své vlastní publikace, včetně knih Václava Havla, Jana Patočky a dalších volnomyšlenkářů. Prečan žertoval, že stejně jako jeho dědeček, i on se stal pošťákem, a popisoval svou práci jako „řidič, balič zásilek, sekretář, úředník, korektor, knihovník, archivář a výzkumný pracovník“.

Centrum úzce spolupracovalo s dalšími stipendisty nadace NED, kteří pomáhali demokratům v Československu, jako například Nadaci Charty 77 a Vzdělávací nadaci Jana Husa.

Po Sametové revoluci v roce 1989 a demokratických změnách v České republice a na Slovensku byly sbírky Dokumentačního centra přemístěny do Prahy a staly se součástí Národního muzea. V současné době je využívají studenti a badatelé, kteří se zabývají výzkumem a psaním o boji za politickou a intelektuální svobodu během československé komunistické éry.

Prečan se vrátil do vlasti v roce 1990 a byl jmenován ředitelem nově vytvořeného Institutu Národní historie. Ve svých 81 letech je stále čiperný a neustále dohlíží na práci v Dokumentačním centru, který je nyní umístěno v Oettingenském paláci v Praze na Malé Straně. Prečan si dnes klade za cíl digitalizovat všechny samizdatové knihovní fondy, archivované v Centru, a zpřístupnit je celému světu přes internet. Také pokračuje ve vytváření historie. Prečanova nadcházející kniha je sbírka jeho korespondence s Václavem Havlem. Za své zásluhy o rozvoj demokracie a lidských práv mu prezident Václav Havel udělil v roce 1998 řád T.G. Masaryka.

Výstavu „Archiv svobody“ otevřel známý aktivista Charty 77 a bývalý premiér Petr Pithart a zúčastnilo se jí asi 40 bývalých disidentů a akademických i kulturních osobností. Tak jako každý kus historie, který byl přínosem, výstava čerpá z primárních zdrojů a vykresluje historii této pozoruhodné organizace, včetně původní korespondence s nadací NED a dokumentace. Přibližně tucet panelů, naplněných dopisy, fotografiemi, tajnými policejními zprávami, samizdatovými časopisy a posudky, vypovídá příběh Prečanovy cesty „od perzekuce k tvorbě“ a vývoj Centra od doby, kdy v něm pracoval jeden člověk, až po vznik nevládní organizace. Prečan prohlásil, že „bez nadace NED by nebylo možné, abychom uspěli“. Naplnění jeho vize je jedinečným příkladem toho, že jednotlivci mohou dosáhnout změn a učinit něco významného v historii.

Rodger Potocki