Otázka: A co představují protesty?

Daria Mitina: Za osm dní jsme viděli jeden opoziční mítink, dost nepočetný, spíše piknik, a to ani ne podle venezuelských a moskevských měřítek. Ale viděli jsme za to každý den mnoho demonstrací provládních – s obrovskými nafukovacími postavami Cháveze, hesly bolívarské revoluce, portréty Madura. Tyto mítinky nejsou jen prostou podporou vládního kurzu sociálních reforem, ale jsou na podporu suverenity Venezuely, za její nezávislost na americkém či NATOvském vlivu. Venezuela by měla být nezávislá a vyvíjet se podle své vlastní cesty, tak uvažuje většina Venezuelanů.

Takových akcí, jako pouliční průvody, pikety, manifestace, mítinky je v hlavním městě mnoho. Několik dní naší návštěvy probíhal program vedle v parčíku Bolivara v části Libertador. Nikdy nebyl prázdný. Neustále tam probíhaly nějaké manifestace, shromáždění, diskuse. Ulice kypí, hlavní město vře. Obyvatelstvo je velmi zpolitizované, lidé aktivně vystupují, někdo je pro, jiný proti, a dostat se z krize v takové atmosféře je velmi obtížné.

Otázka: A antivládní vystoupení? Kdo vystupuje s heslem „Chávez budoval socialismus, vybudoval chudobu“?

Daria Mitina: Nálady jsou velmi různorodé, opozice také posiluje. Samotný Caracas například je rozdělen, dá se říci, geograficky. Jsou tam zcela prochávistické oblasti, kde celé území, všechny plochy – zdi, ploty, a dokonce i chodníky – jsou popsané: „Somos territorio chavista!“ (Jsme chávistické území“), „Viva la revolucion Bolivariana!“ Přijdete do hotelu a ptáte se na heslo od wi-fi a oni vám napíší „chavezvive“. Přijdete do pouliční kavárny na druhém konci města a v odpověď na podobnou žádost vám píší „vivachavez“.

To jsou čtvrti, jejichž obyvatelé aktivně podporují revoluci, Cháveze, Madura a bolívarské hodnoty. Ale jsou tu i opoziční čtvrti, kde mají lidé jiné názory. Je velmi obtížné spojovat nálady se sociální situací: provládně ladění mohou být chudáci – sociální opora chávistické přeměny, i obyvatelé bohatých čtvrtí. A stejně tak v opozičních demonstracích se objevují jak nuzáci, tak střední třída nebo boháči.

Na půdě tak ostré polarizace v Caracasu fungují dva starostové. Říká se jim tam „alkaldové“. Jeden je chávistický a druhý opoziční. Mají přesně vymezené sféry vlivu, jeden na druhého v tisku hází bláto, nicméně jeden druhého pokládá za právoplatného starostu. Chávistický starosta je 27letý Daniel Aponte, na první pohled obyčejný chlap v basebollce, k nám v době našeho pobytu v Caracasu několikrát přišel na konferenci.

Je tu všechno, jako v každé demokracii, v jakémkoli demokratickém systému – jsou tam ti, kteří jsou pro, a ti, kdo jsou proti. Požadavky opozice taky nejsou vždy jen nespravedlivé: například jedno z častých témat je neschopnost chávistů omezit pouliční kriminalitu, jejíž křivka stále stoupá. Může se samozřejmě utěšovat tím, že kriminalita byla vždy vizitkou Venezuely – že tu byla před Chávezem, za Cháveze a je i po něm, ale to problém neřeší.

Ale zároveň je třeba velmi kriticky přistupovat k tomu, co nám ukazují. Tak například několik posledních dní našeho pobytu probíhala příprava na velkou opoziční manifestaci, opozice měla nést k Centrální volební komisi shromážděné podpisy občanů žádajících Madurův odchod do důchodu. Plánují iniciovat referendum o impeachmentu, proto byla očekávána velká demonstrace. Centrum města však bylo obklíčeno kordonem národní gardy, a tak během našeho pobytu k demonstraci nedošlo. Buď se aktivisté zalekli, nebo šetřili síly, anebo ještě něco jiného. Ale pokud posloucháte rádio nebo sledujete TV, pak máte pocit, že na ulicích probíhají vyloženě divoké poziční boje. A začínáte pochybovat, jestli jste přijeli do toho správného Caracasu…

Otázka: Píší, že bezpečnostní síly se chovají drsně, bijí a zadržují opozičníky.

Daria Mitina: V ty dny nikoho nezadrželi, nikdo nebyli zbit, uvězněn, všichni tento mítink očekávali a národní garda byla připravena. To, že nedošlo ke střetu, je zásluhou nejen národní gardy a policie, která ve srovnání s naším ОМОН (Mobilní oddíl zvláštního určení) vypadá velmi neozbrojeně, ale samozřejmě v první řadě samotných občanů. V prochávistických čtvrtích může opozice dostat pěstí spíš od městského obyvatelstva, které za ideály Bolívarovské revoluce může zmlátit kohokoli, snad jen kromě dívek v kostýmech národní gardy. Tam, kde se situace může zvrhnout v pouliční bitvy mezi lidmi s různými politickými názory, policie hraje kárnou a represivní roli, přísně udržuje pořádek a odděluje kontrarevolucionáře od revolucionářů.

Otázka: Nyní převrat nehrozí?

Daria Mitina: Jak by ne, a velmi! Bohužel, venezuelský dotační distribuční socialismus v podmínkách politického zhoršení, poklesu cen energií a celkové hospodářské krize se ukázal být nepříliš životaschopný. Vidím to dost pesimisticky, i přes to, že většina lidí je jednoznačně naladěna podpořit levicovou vládu, ale kdo se dnes obyvatel na něco ptá? Američani, kteří organizují umělé převraty po celém světě, se náladami lidí nikdy nezabývali. V Brazílii Dilmu Russef odstranili zcela protizákonným, manipulativním, jezuitským způsobem: jakmile bylo jasné, že obyvatelstvo k protivládnímu puči nedokážou rozhoupat, všechno provedli přes parlamentní procedury. Ve Venezuele chávisté parlamentní většinu nemají, protože v posledních volbách prohráli asi o 2 miliony hlasů. Vládnoucí Jednotná socialistická strana získala 45 %, – více než kterákoli jiná – ale to není dost, aby i v alianci s komunisty vytvořili parlamentní většinu.

Otázka: To znamená, že převrat bude možné zorganizovat přes opoziční parlament, pokud by snad referendum o nedůvěře Madurovi nedopalo?

Daria Mitina: Ano, v parlamentu vládnou antichávisté, takže pokud by vnitřní opozice s podporou státního tajemníka USA, kolumbijské rozvědky a ještě někoho dalšího v lidovém hlasování neuspěla (a ve všenárodním hlasování je odsouzena k zániku), rozhodnou se pro řešení přes parlament, a u toho to může skončit. Nemohu se nyní zaručit, že prezident Maduro je schopen tomu odolat i přes to, že velmi dobře chápu, že většina obyvatel je na jeho straně. Chávez byl schopen se udržet na revoluční vlně, která ale dnes bohužel jde do recese. Technologie, které tak dokonale ovládají severoameričtí loutkáři, dnes v Latinské Americe přinášejí své ovoce. USA zaspaly na začátku století levicový obrat ve svém „citlivém místě“ – objevila se tu celá řada doleva orientovaných zemí, které si zvolily cestu socialismu – a Američané se nyní snaží zachránit své politické poklesky a obnovit status quo. Bohužel se jim to už podařilo v Brazílii, Argentině a v Paraguayi.

Otázka: Ve Venezuele také pracují americké tajné služby?

Daria Mitina: Ano, je to jediný plán, dokonale promyšlené strategie, a Venezuela je jedním z kroků tohoto antirevolučního tažení. Mimochodem viceprezident republiky Aristóbulo Isturis na setkání s námi potvrdil populární verzi o tom, že rakovinové onemocnění Huga Cháveze a ještě celé řady latinskoamerických vůdců není náhoda – Venezuelané jsou nezvratně přesvědčeni o tom, že Chávez byl násilně odstraněn. I na četných pamětních deskách je napsáno „zabit 5. března 2013″.

Otázka: Jak se ve Venezuele staví k tomu, co se stalo v Brazílii?

Daria Mitina: Velmi to prožívají, viděla jsem a graffiti na podporu Dilmy a na ulicích visí její portréty. Úroveň celkové latinskoamerické solidarity je velmi vysoká. Venezuelané nejsou zaujatí pouze svými místními problémy, ale myslí globálně a je velmi dobře vidět, že jsou součástí univerzální latinskoamerické politiky. Podporují Dilmu, stejně jak podporovali Kristinu Kirchner, která byla rovněž odstraněna od moci v Argentině. Posilují vztahy s Moralesovou Bolívií i Ekvádorem Rafaela Correy: i přes to, že u nich samotných probíhá hluboká krize, poskytují velkou ekonomickou i humanitární pomoc Ekvádoru postiženému katastrofálním zemětřesením.

Úroveň solidarity je vysoká, ale proti nedostatku příjmu zatím nic nevymysleli – míč je na straně USA a dalších imperialistických mocností. Zatím v této dějinné bitvě bohužel imperialismus vyhrává. Hugo Chávez se nacházel koncem 90. let v kritické situaci a nikoho tehdy ani nenapadlo, že lid vyhraje, že lidového vůdce se na pozadí velkého revolučního vzestupu podaří dostat z vězení, že revoluce zvítězí nad kontrarevolucí. Chávez a všichni vůdci povstání byli tehdy uvězněni, ale pak lid řekl své pádné slovo.

Nyní je těžké činit nějaké předpovědi. Revoluční potenciál u Venezuelanů byl velký, lidé pochopili, že problémy jsou objektivní a mají dočasný charakter. Velmi rozumně a promyšleně hodnotí působení vnějších a vnitřních faktorů. Říkají – ano, jistě, Američané na nás tlačí, ale i naše orgány potřebují rozvíjet ekonomiku a bojovat s krizí, nezaujímají nějaké slepé, nekritické postoje k vládě Madura. Na druhou stranu si jsou dobře vědomi, že s odchodem chávistů přijde pravice a liberálové a i když ekonomika zůstane ve stejně hlubokém depresi, zlikvidují přitom všechny stávající sociální programy a uvrhnou většinu obyvatel do chudoby.

Otázka: Jaký mají Venezuelané vztah k Rusku?

Daria Mitina: Rusko mají velmi rádi, ale ne na „diplomatické“ úrovni, ne jen ze zdvořilosti. Rusko pomohlo Venezuele vždy a dlouho předtím, než přišel Chávez. První kontakty s Ruskem jdou ještě do 18. století kdy národní hrdina-osvoboditel, velitel armády, který se postavil do čela povstání za nezávislost na Španělsku, Francisco De Miranda navštívil Rusko v letech 1786 – 87: přijel do Petrohradu, přičemž jel po velmi dlouhé trase přes Ukrajinu, projel celou Novorossii až dojel do Severní Palmýry. V Petrohradu se setkal nejen s carevnou Kateřinou II., ale také s politiky, diplomaty, obchodníky a snažil se dokonce naučit ruský jazyk. Získal tam granty a navázal užší obchodní vazby. Takže je to dlouhý vztah – obchodní i politický. Rozumí se, že s příchodem progresivní vlády Huga Cháveze rusko-venezuelské vztahy získaly nový impuls, a to souvisí nejen s naší spoluprací v ropné oblasti. Komunikace tu je po staletí a oni k nám chovají velké sympatie, vnímají nás především jako dědice velkého SSSR – progresivní země, mající vliv na rozvoj celého světa. Nyní máme program studentské výměny, minimálně 50 studentů z Venezuely studuje každoročně na našich vysokých školách na rozpočtovém základě.

Otázka: A jak vnímají situaci kolem Krymu, na Donbasu a proti nám uvedené sankce?

Daria Mitina: Ano, sledují to, soucítí s námi a jsou přesvědčeni, že vnitřní ukrajinský občanský konflikt vyprovokovaly vnější síly. Říkají, že „máme společného nepřítele, ale tento nepřítel naše země sbližuje, přestože nás chce s bratrskými sousedními národy, které v minulosti žily vždy spolu, rozeštvat“. Říkají, že přežít můžeme jen společně.

Otázka: A jak na to Rusko reaguje? Může nějak Venezuelu podpořit?

Daria Mitina: Úroveň ruské diplomatické a politické podpory Venezuelanů je špatná. Pravděpodobně to lze říci i o jakékoli jiné zemi, ale mluvíme-li právě o Venezuele, ráda bych samozřejmě viděla nějakou smysluplnější spolupráci, jak diplomatickou a politickou, tak i humanitární. Škoda, že nemůžeme nijak reagovat na tlak, který na nezávislé země vyvíjejí západní mocnosti.

Otázka: S kým z venezuelské politiků, aktivistů a osobností veřejného života se vám v průběhu návštěvy podařilo setkat?

Daria Mitina: S viceprezidentem republiky Aristóbulo Iturisem, se starostou chávistické poloviny Caracasu Danielem Aponte, s ministrem kultury Nuińjesem, s ministrem mládeže a sportu Mervinem Maldonado, s náměstkem ministra průmyslu, vědy a technologií Andreasem Eloem, s vedoucím Oddělení humanitární spolupráce Ministerstva zahraničních věcí Venezuely Ammarem Yaburem, s vůdcem frakce vládnoucí Jednotné socialistické strany Venezuely v parlamentu Hectorem Gonzalesem, s vůdcem frakce Komunistické strany Venezuely v parlamentu Yulem Yaburem, s vedoucím frakce Lidové strany práce v parlamentu, s poslanci, vůdci stran, aktivisty, studenty….

Samostatné setkání se uskutečnilo s vedením Komunistické strany Venezuely (jejím mezinárodním tajemníkem Carolusem Wimmerem a dalšími soudruhy), s bojovným venezuelským komsomolem – Komunistickou mládeží Venezuely, která na sebe vzala oficiální patronát nad ruskou delegací Rosmoloděži v čele s vedoucím Sergejem Pospělovem a udělala vše pro to, abychom se nejen úspěšně zúčastnili Prvního mezinárodního přípravného setkání na přípravu 19. Světového festivalu mládeže a studentů, ale také viděli zemi a seznámili se s jejími obyvateli. Děkuji vedoucímu venezuelské komunistická ligy mládeže Hectoru Gonzalesovi a dalším soudruhům. Nyní byly navázány bratrské vztahy mezi Sloučenou komunistickou stranou, kterou jsem v Caracasu zastupovala, a komunisty Venezuely.

Zdroj: http://www.nakanune.ru/articles/111807

první část: http://www.nwoo.org/2016/07/03/usa-zacistuji-sva-citliva-mista-a-venezuela-je-jednim-z-nich-cast-1/