Před několika dny se objevil díky polskému ministru zahraničí na internetu dokument od ministrů zahraničí Francie Jean-Marc Ayraulta a Německa Frank – Walter Steinmeiera, který popisuje představy jejich vlád o budoucnosti EU jako centrálně řízeného superstátu. Tento dokument již by několikrát analyzován např. zde a zde. Byl projednáván na právě proběhlém summitu Evropské rady 28.-29.6.2016, kde byli zastoupeni předsedové vlád jednotlivých států EU včetně Bohuslava Sobotky. Tento strategický dokument se odrazil i v přijatých závěrech ze summitu a je podrobně rozpracován v textu o globální strategii a bezpečnosti EU od ministryně zahraničí EU Federicy Morgherini. Všechny tyto texty ještě čekají na analýzu toho, co je o nás bez nás v EU plánováno.
Autoři: Jean – Marc Aurault, Frank – Walter Steinmeier
Rozhodnutí britských obyvatel vyznačuje zlomový okamžik v historii Evropy. Evropská unie ztrácí nejen členský stát, ale i držitele historie, tradice a zkušenosti, s nímž jsme sdíleli naši cestu během posledních desetiletí. Francie a Německo tudíž zaznamenávají toto rozhodnutí s lítostí. To vytváří novou situaci a bude zahrnovat následky jak pro Spojené království, tak pro EU. Lisabonská smlouva vytyčuje procedury pro spořádaný odchod členského státu (článek 50). Jakmile britská vláda tyto procedury aktivuje, budeme připraveni asistovat institucím s vyjednáváními vyjasňujícími budoucí vztah mezi EU a UK.
Případ Británie je jedinečný. Ale musíme též uznat, že podpora a zápal pro společný projekt v průběhu poslední dekády v některých částech našich společností povadly. Ani prosté volání pro více Evropy, ani fáze pouhé reflexe nemohly být přiměřenou odpovědí. Abychom předešli tiché plíživé erozi našeho evropského projektu, musíme být více zaměřeni na nezbytnosti a na splnění konkrétních očekávání našich občanů. Jsme přesvědčeni, že to, proti čemu mají námitky, není existence Unie, ale nesouhlas se způsobem, jakým funguje. Náš úkol je dvojitý: musíme striktně soustředit naše společné snahy na ty problémy, které by mohly být vyřešeny společnými evropskými odpověďmi, zatímco ponecháme ostatní národnímu či regionálnímu rozhodování a variaci. A musíme odvádět lepší práci v záležitostech, na něž jsme si vybrali zaměřit.
Francie a Německo zůstávají nejpevněji ve víře, že Evropská unie poskytuje jedinečný a nenahraditelný rámec pro usilování o svobodu, prosperitu a bezpečnost v Evropě, pro formování mírových a vzájemně výhodných vztahů mezi jejími lidmi a pro přispívání k míru a stabilitě ve světě. Obě naše země sdílejí společný osud a společný soubor hodnot, které poskytují základ pro ještě užší svazky mezi našimi lidmi. Budeme tudíž postupovat dále vstříc politickému svazu v Evropě a pozveme další Evropany, aby se k nám v našem úsilí přidali.
Francie a Německo uznávají svoji odpovědnost za posílení solidarity a soudržnosti uvnitř Evropské unie. Proto musíme vzít na vědomí, že členské státy se liší ve svých úrovních ambicí, co se týče projektu evropské integrace. Zatímco neustupujeme od toho, čeho jsme dosáhli, musíme najít lepší způsoby zacházení s rozdílnými úrovněmi ctižádosti tak, abychom zajistili, že Evropa bude lépe naplňovat očekávání všech evropských občanů.
Věříme, že EU může a musí vyvinout společné odpovědi na problémy dneška v zahraničí i doma. V kontextu nárůstu globálních výzev a příležitostí vidíme Evropskou unii jako více potřebnou než kdy jindy a jakožto jediný rámec schopný poskytnout vhodné kolektivní odpovědi na proměnlivé mezinárodní prostředí. Francie a Německo budou tudíž na světové scéně propagovat více soudržnou a více asertivní Evropu. Aby fungovala lépe, musí se Evropa soustředit na hlavní problémy dneška – zajistit bezpečnost našich občanů konfrontovaných s narůstajícími vnějšími i vnitřními hrozbami; vytvořit stabilní kooperativní rámec pro jednání s migračními a uprchlickými vlnami; podpořit evropskou ekonomiku propagací konvergence a udržitelného, pracovní příležitosti vytvářejícího růstu a pokroku v cestě k naplnění ekonomického a monetárního svazu.
Jednou z hlavních charakteristik dnešního bezpečnostního prostředí je vzájemná závislost mezi vnitřní a vnější bezpečností, neboť nejnebezpečnější a destabilizující rizika vycházejí z interakce mezi vnějšími hrozbami a vnitřními slabostmi. Aby odpověděly na tuto výzvu, Německo a Francie navrhují Evropskou bezpečnostní smlouvu zahrnující všechny aspekty bezpečnosti a obrany, které se řeší na evropské úrovni a tudíž naplňují slib EU posílit bezpečnost pro své občany.
Prvním krokem je sdílet společnou analýzu našich strategických prostředí a společné chápání našich zájmů. Francie a Německo navrhují, aby EU prováděla pravidelné kontroly svého strategického prostředí, jež by byly předloženy a diskutovány v Radě pro zahraniční záležitosti a v Evropské radě. Tyto kontroly budou podporovány nezávislou schopností hodnocení situace, založenou na zpravodajských službách EU, situačním centru a expertíze vně evropských institucí, s produkcí strategické a inteligenční analýzy schválené na evropské úrovni.
Na bázi tohoto společného pochopení by měla Evropská unie založit odsouhlasené strategické priority pro svoji zahraniční a bezpečnostní politiku, ve shodě s evropskými zájmy.
Globální strategie Evropské unie je prvním krokem tím směrem. Ale musíme tlačit dále: na více sporné a kompetitivní mezinárodní scéně budou Francie a Německo propagovat EU jako nezávislého a globálního herce schopného co nejlépe využít jedinečnou škálu expertízy a nástrojů, civilních i vojenských, aby bránily a propagovaly zájmy svých občanů. Francie a Německo budou propagovat integrovanou zahraniční a bezpečnostní EU politiku, slučující všechny nástroje EU politiky.
EU bude muset zasahovat stále častěji, aby zvládla krize, které přímo ovlivňují její vlastní bezpečnost. Potřebujeme tudíž silnější a více flexibilní prevenci krize a schopnosti zvládání krize. EU by měla být schopná plánovat a provádět civilní i vojenské operace efektivněji, s podporou permanentního civilně-vojenského velení. EU by měla být schopna spoléhat se na použitelné vysoce připravené síly a poskytovat společné financování jejich operací. V rámci EU by členské státy ochotné vytvořit permanentní strukturovanou spolupráci na poli obrany nebo podněcovat zahájení operací tak měly být schopny činit flexibilním způsobem. Pokud to bude zapotřebí, členské státy EU by měly zvážit zřízení stálých námořních sil nebo získání EU – vlastněných schopností v jiných klíčových oblastech.
Aby dostáli vzrůstajícím bezpečnostním výzvám, musí Evropané zintenzívnit svoje obranné snahy. Evropské členské státy by měly znovu potvrdit a dodržovat závazky, učiněné kolektivně co se týče rozpočtů na obranu, části výdajů věnované na obstarání vybavení a na výzkum a technologii (R & T). V EU, Francie a Německo navrhují zřízení evropského semestru na obranné kapacity. Pomocí tohoto procesu bude EU podporovat snahy členských států zajištěním soudržnosti obrany a kapacity vytvářejících procesů a povzbuzovat členské státy, aby diskutovaly o prioritách svých příslušných vojenských výdajových plánů. Založení Výzkumného programu evropské obrany bude podporovat inovativní evropský průmysl.
Evropská Unie musí investovat více do předcházení konfliktu, propagace lidské bezpečnosti a do stabilizace svých sousedství a regionů postižených krizí na celém světě. EU by měla pomoci svým partnerům a sousedům vyvinout svoje kapacity a vládní struktury, aby posílila jejich odolnost vůči krizi a jejich schopnost předcházet a kontrolovat vznikající krizi, jakož i teroristické hrozby. Francie a Německo budou podnikat společné iniciativy ve stabilizaci, rozvoji a rekonstrukci v Sýrii a Iráku, kdy to situace dovolí. Francie a Německo společně posílí svoje nástroje pro zvládání občanské krize a znovu potvrdí svůj závazek podporovat a udržovat politické procesy vyřešení konfliktu.
Abychom zajistili naši vnitřní bezpečnost, jsou bezprostřední výzvy v první řadě operační. Úkolem je zavést a monitorovat rozhodnutí EU a co nejlépe využít stávající rámce: PNR; Europol a jeho protiteroristické centrum; boj proti financování terorismu a akční plán EU proti obchodování se zbraněmi a výbušninami. Obzvláštní důraz by měl být kladen na posílení bezpečnosti dopravy. Chceme zvýšit náš dialog a spolupráci se třetími zeměmi v Severní Africe, pásmu Sahel a pánvi Čadského jezera, Západní Africe, Africkém rohu a na Středním východě, jakož i v regionálních a subregionálních organizacích (Africká unie, G5).
Aby řešily příčiny terorismu, vyvinou Francie a Německo evropskou platformu pro sdílení zkušenosti a nejlepší praxe v předcházení a potírání radikalizace.
Ve střednědobém termínu bychom měli usilovat o více integrovaný přístup pro vnitřní bezpečnost EU, založený na následujících opatřeních: vytvoření evropské platformy pro spolupráci zpravodajských služeb, plně respektujících národní výsady a používajících současné rámce (např. CTG); zlepšení výměny dat; evropské pohotovostní plánování pro případy závažných krizí postihujících několik členských států; vytvoření schopnosti evropské odpovědi; zřízení sborů Evropské civilní ochrany.
V dlouhodobějším termínu by bylo rozumné rozšířit působnost úřadu Evropského veřejného prokurátora v budoucnosti (v současné době omezený na stíhání trestných činů týkající se finančních zájmů EU), aby zahrnoval boj proti terorismu a organizovaný zločin. To by vyžadovalo harmonizaci trestního práva mezi členskými státy.
Aby podnítily toto úsilí, Francie a Německo navrhují, aby se Evropská rada scházela jednou ročně jako Evropská rada bezpečnosti a řešila vnitřní a vnější bezpečnost a obranné problémy, jimž EU čelí. Tato Evropská rada bezpečnosti by měla být připravena schůzí ministrů zahraničních věcí, obrany a vnitra.
EU musí čelit zhoršujícímu se bezpečnostnímu prostředí a hrozbám na bezprecendentní úrovni. Krize v sousedství Evropy jsou stále častější a odehrávají se stále blíž jejím východním i jižním hranicím – a s tím roste i pravděpodobnost jejich bezprostředních dopadů na evropské území a bezpečnost občanů EU. Na světové jeviště se vrátila politika síly a konflikty se přenášejí na náš kontinent. Roste nebezpečí terorizmu, který je zásobován z důmyslných sítí v Evropě i mimo ni a jehož živnou půdou jsou krizové zóny a nestabilní, válkou rozvrácené oblasti po celém světě. Role Evropy jako důvěryhodné mírové velmoci je důležitější než kdykoliv předtím.
Bezpečnost členských států EU je těsně provázaná vzhledem k tomu, že těmto hrozbám je nyní vystaven evropský kontinent jako celek; každé nebezpečí pro jeden členský stát je zároveň hrozbou pro ostatní. Proto pohlížíme na naši bezpečnost jako na celkovou a nedělitelnou. Považujeme Evropskou unii a evropský bezpečnostní řád za součást našich prvořadých zájmů a budeme je ochraňovat za každých okolností.
V tomto kontextu se Francie a Německo vracejí k závazku společné vize Evropy jako bezpečnostní unie, založené na solidaritě a vzájemné pomoci mezi členskými státy při zajišťování společné bezpečnosti a obranné politiky. Zajištění bezpečnosti pro Evropu stejně jako posilování míru a stability v globálním měřítku je nosným prvkem evropského projektu.
Pohlížíme na EU nejen jako na velmoc s vlivem na její okolí, ale také i jako na hráče za mír a stabilitu s globálním dosahem. Hráče schopného rozhodujícím způsobem přispět k řešení globálních výzev a podporovat pevně stanovený mezinárodní řád stojící na strategické stabilitě, založené na mírovém vyvážení zájmů. Dosáhli jsme významných úspěchů, které si zaslouží uznání a mohou poskytnout inspiraci. Historická dohoda o nukleárním programu Iránu byla možná pouze díky rozhodnému a vytrvalému přístupu EU. Zapojení Evropy do minského procesu pomohlo krotit vojenskou konfrontaci na Východní Ukrajině, která se mohla snadno vymknout kontrole. Naše diplomatické úsilí vydláždilo cestu politickému urovnání konfliktu, o které budeme nadále usilovat. V Libyi podporujeme rodící se vládu národního porozumění tak, že poukazujeme na rizika pramenící ze zranitelnosti a nestability států v jižním Středomoří. Co se týče prostoru mimo krizové oblasti, jsme přesvědčeni, že i Afrika jako kontinent velkých výzev a příležitostí vyžaduje naši trvalou angažovanost.
Jedním z hlavních rysů současného bezpečnostního prostředí je vzájemná závislost mezi vnitřní a vnější bezpečností, jelikož nejvíce nebezpečná a destabilizační rizika pramení z interakce mezi vnějšími hrozbami a vnitřní zranitelností. V odpovědi na tuto výzvu Německo a Francie navrhují přijetí Evropské bezpečnostní dohody, která by zahrnovala všechny aspekty bezpečnosti a obrany, o nichž by se jednalo na evropské úrovni, a dostála by tak závazku EU posílit bezpečnost svých občanů.
Prvním krokem je sdílení společné analýzy našeho strategického prostředí a vzájemného pochopení našich zájmů. Francie a Německo navrhují, aby EU vydávala pravidelné revize svého strategického prostředí, které by byly předkládány a diskutovány v Radě pro zahraniční věci a v Evropské radě. Tyto revize se budou zakládat na schopnosti nezávislého hodnocení situace, podporované Zpravodajským a situačním střediskem EU a expertízou od mimoevropských institucí, doprovázené strategickou a zpravodajskou analýzou schválenou na evropské úrovni.
Pro prosazení tohoto záměru Francie a Německo navrhují, aby Evropská rada zasedala jednou ročně jako Evropská rada bezpečnosti s cílem projednávat problémy vnitřní a vnější bezpečnosti a obrany, s nimiž se EU potýká. Evropská rada bezpečnosti by měla být ustavena na setkání ministrů zahraničí, obrany a vnitra.
Rozsáhlé stěhování do Evropy bude klíčovou výzvou pro budoucnost Evropy.
Nenajdeme žádné jednostranné odpovědi národů na migrační výzvu, což je skutečně evropský problém 21. století. Naši občané očekávají, že znovu pevně získáme kontrolu na našich vnějších hranicích, zatímco se nám podaří zachovat naše evropské hodnoty. Musíme jednat společně, abychom dostáli tomuto očekávání. Německo a Francie patří mezi státy, které jsou přesvědčeny, že je nejvyšší čas začít pracovat na vytvoření skutečně integrované evropské azylové, uprchlické a migrační politiky. Vzhledem k naléhavosti této záležitosti bychom neměli vyloučit možnost seskupení členských států, které sdílejí pocit společné odpovědnosti za dosažení pokroku ve společné politice.
Na závěr, hostování, a v některých případech integrace uprchlíků a migrantů, je výzvou pro všechny evropské společnosti, které se s tím musí vypořádat v duchu odpovědnosti a solidarity. Německo a Francie nesdílejí stejnou historickou zkušenost imigrace a integrace, ale patří ke státům, které jsou odhodlané učit se od sebe navzájem. Prostřednictvím dialogu, výměny a spolupráce máme v úmyslu podporovat objektivnější diskusi o výzvách a příležitostech přistěhovalectví a integrace do našich společenství. Doufáme tedy, že využijeme tyto lekce, které jsme se naučili, ve prospěch jiných evropských zemích, které se potýkají s podobnými výzvami.
Podpora růstu a dokončení hospodářské a měnové unie
K tomuto dni naše společná měna představuje nejviditelnější a nejambicióznější podnik evropského sjednocení. Euro pomáhá ochraňovat své členské státy před mezinárodní spekulací a přispívá k budování společného hospodářského prostoru. Euro odráží náš závazek k jednostrannosti evropské integrace.
Musíme však připustit, že krize a její následky ukázaly nedostatky, které nutí občany se ptát, zda společná měna plní své sliby, a dokonce zpochybňuje udržitelnost samotného projektu. Proto hodláme postupovat na třech frontách současně: posílení hospodářské konvergence, posilování sociální spravedlnosti a demokratické odpovědnosti a zlepšení odolnosti za účelem ochrany nezvratnosti eura. Francie a Německo jsou státy, které vždy považovaly za svou hlavní povinnost vybudovat robustní Eurozónu, schopnou prosadit svůj model ve stále více konkurenčním světě.
Věříme, že naléhavě potřebujeme oživit tohoto ducha, abychom mohli pokročit v této debatě. A to je odpovědnost našich dvou zemí bilaterálně postupovat dál. Musíme uznat, že požadavky členství a fiskální důsledky, vyplývající ze společné měny, byly vyšší, než mohl kdokoliv očekávat v době zavedení eura. Musíme tedy respektovat přání ostatních, aby se sami rozhodli, kdy přistoupí k zavedení eura.