Na svém vrcholu, v průběhu druhého století, byla Římská říše dobře fungující obchodní zóna, jak uvádí Ludwig von Mises ve svém díle Lidské jednání. Potraviny a suroviny byly do metropolí, středních i menších měst dováženy zčásti z okolních zemědělských oblastí a zčásti ze vzdálených provincií. Různé regiony říše už nebyly hospodářsky soběstačné, ale naopak vzájemně závislé.

Von Mises tvrdí, že pád Římské říše nezačal kvůli barbarským nájezdům, ale kvůli počínajícímu rozpadu vzájemné ekonomické provázanosti, na které celá říše závisela. Obchod se hroutil ještě před tím, než barbaři přišli. Kultivovaná římská civilizace se už nebyla schopna sama uživit a postupně sestoupila do středověku.