Bývalý přednosta moskevské antidopingové laboratoře Grigorij Rodčenkov se otevřeně rozhovořil v interview pro americké New York Times (NYT), v němž oznámil, že 15 medailistů, včetně tří držitelů zlatých medailí, z ruské reprezentace na olympiádě v Soči užívalo zakázané látky. Obvinění částečně padlo na bobistu Alexandra Zubkova, lyžaře Alexandra Legkova a skeletonistu Alexandra Treťjakova.

Naši sportovci nezačali zahanbeně klopit oči, ale vystoupili na tiskové konferenci s popřením výpovědi expřednosty antidopingového centra. Nejzkušenější z nich, Alexander Zubkov, pohrozil Rodčenkovi žalobou za pomluvu:

– Tak za prvé, aby bylo jasno, že pokud nyní někdo učiní oznámení, musí podpořit své tvrzení důkazy,  odůvodnit je, zejména když oznamovatel uvádí i jména, jinak může být pohnán k právní odpovědnosti ten, kdo tímto dnem podává oznámení; proto já jsem nejednou již odpověděl a odpovídám i nyní, že jsem odevzdával vzorky pro dopingové testy jak v antidopingovém centru „Rusada“, tak i ve WADA (Světová antidopingová agentura), tudíž toto oznámení není nijak podloženo, je to prostě blábol a obvinění je neopodstatněné.

Legkov, který je aktivním sportovcem, se připravil důkladně, když si na tiskovou konferenci přinesl složku s dokumentací o dopingových testech:

– Zde jsou fakta. Čtyři roky před olympiádou jsem vycestoval do zahraničí a trénoval v Davosu. Hovoří se, že jsem nečekaně napoprvé vyhrál olympiádu. Ale také jsem vyhrával etapy Světového poháru, Tour de Ski, dostával jsem ceny a pokaždé jsem se podrobil dopingovým testům. Přitom jsem si na radu trenérů výsledky všech testů schovával, a všechny byly negativní – jsou zde v této složce.

Ani veřejné osobnosti nezůstaly stranou. Ministr sportu Vitalij Mutko oznámil:

Vše, co bylo vysloveno bývalým přednostou laboratoře, nelze vnímat než jako šokující. Když však bereme v úvahu, že byl zproštěn své funkce právě za manipulaci s testy, tak vše, co bylo řečeno, možná, není nic jiného, než  vyřizování osobních účtů.

Tiskový tajemník prezidenta RF Dmitrij Peskov označil výpověď o dopingu v Soči za «pomluvu přeběhlíka»:

Řekl bych, že tato oznámení vypadají jako naprosto nepodložená, nezakládají se na faktech, která by budila nejmenší důvěru, nejsou podpořena žádnou argumentací. Prostě to vypadá, víte, jako taková pomluva přeběhlíka, něco na ten způsob.

Je na místě zmínit se několika slovy i o samotném Rodčenkovi. Vyšlo najevo, že expřednosta antidopingové laboratoře byl pacientem psychiatrické léčebny. V roce 2011 se o něj zajímali vyšetřovatelé UFSKN (Vedení federální služby pro kontrolu narkotik). Rodčenkovi bylo sděleno obvinění podle oddílu 3 str. 234 trestního zákona «Nezákonná manipulace se silně ovlivňujícími nebo jedovatými látkami ve velkém rozsahu za účelem odbytu, a to v rámci organizované skupiny». Aby se vyhnul stíhání, činovník předstíral nepříčetnost. Kdyby kompetentní orgány svého času dovedly jeho trestní věc do logického konce, sdílel by nyní funkcionář své poznatky o problému dopingu v Rusku se svými spoluvězni, a nikoliv se čtenáři NYT.

Ať už je Rodčenkov simulant, který měl být souzen se vší tvrdostí zákona, nebo skutečně duševně chorý, v každém případě z pohledu situace roku 2011 se funkcionář očividně jeví v krajně nepříznivém světle. Z toho důvodu obvinění od člověka, ať už duševně chorého, nebo skutečného pachatele – distributora dopingu, nevypadají jako dostatečně seriózní.

Unipolární svět sportu

Přesněji řečeno nevypadala by, kdyby nebyla řeč o převaze unipolárního systému ve sportu. Přestože Rodčenkov nepředložil žádné důkazy, MOV požádal WADA, aby neprodleně zahájila vyšetřování. Tato organizace zároveň již reagovala na výzvu a je na vyšetřování připravena. Šéf organizace Craig Reedie podotkl, že nepovažuje oznámení učiněná Rodčenkovem za politické hry, a oznámil:

Máme co dělat s novým tvrzením, zatím nepodloženým. Než budeme schopni o nějaké věci hovořit, podávat zprávy, přijmout nějaké řešení, musíme obdržet informace, důkazy. Již jsme požádali o poskytnutí informací, na jejichž základě bude možno zahájit vyšetřování. Každopádně to nejsou pro Rusko dobré zprávy.

Ale ať si mezinárodní sportovní funcionáři říkají cokoliv, k těmto manipulacím se nelze stavět jinak než jako k pravidelným plánovaným útokům na ruský sport. Minimální plán – oslabit ruskou olympijskou výpravu před olympiádou v Rio de Janeiro. Maximální plán v tomto okamžiku – vyloučit naše sportovce z účasti na olympiádě. Ve výhledu – učinit z Ruska černou ovci v oblasti sportu.

Čelíme banální geopolitické opozici na sportovním poli, kde pozice Ruska (vliv na mezinárodní sportovní struktury a formulování pravidel, kterými se řídí) v současné době není příliš silná a ustupuje západní.

Ostatně, obvinění ruských sportovců z používání dopingu se nevyskytla teprve včera. V roce 2015 vypukla dopingová aféra ve Všeruské lehkoatletické federaci (VFLA). Někteří sportovci byli diskvalifikováni a byly jim odebrány medaile, a kromě toho – lehkoatletické družstvo Ruska bylo vyloučeno z mezinárodních soutěží. Právě proto je nad účastí našich lehkých atletů v Brazílii velký otazník. V roce 2016 vypukla meldoniová aféra, kdy značný počet sportovců z Ruska a řady zemí Východní Evropy byl rovněž dočasně vyloučen z účasti na soutěžích.

Unie sportu a dopingu

Zřídka se o tom hovoří nahlas, avšak doping je bohužel nedílnou součástí profesionálního sportu na celém světě. Vrcholu fyzických lidských možností bylo dosaženo přibližně ve druhé polovině 20. století, a pro sport se otevřely dvě cesty: buď ztrácet na popularitě anebo se uchýlit k různým pletichám, které by pomohly k dalšímu zlepšování výsledků. Ve sportu převládla komerční složka, proměnil se v gigantický průmysl, a sportovní funkcionáři si přizvali na pomoc vědu a medicinu.

V posledních desetiletích nesoutěží jen sportovci, ale i farmaceutické firmy zemí, zvláštní služby států. Sportovní proces je doprovázen využíváním legálních, pololegálních a zakázaných stimulátorů.

Celé struktury a laboratoře, vybavené nejnovějšími technologiemi, pracují na tom, aby utajily vlastní doping a poskytovaly «pomoc» MOV a WADA jeho odhalováním u konkurence. Sportovní funkcionáři Západu mají mnohem větší vliv na činnost mezinárodních federací, za dobu od rozpadu SSSR ušli dlouhou cestu vpřed ve farmakologii, proto je pro ně daleko snadnější organizovat rozsáhlé akce na způsob meldoniové aféry. A využívání vlastního dopingu pečlivě tajit.

Ano, nemálo významných sportovců z různých zemí světa, včetně západních, se uchyluje k používání zakázaných přípravků. V té souvislosti bylo v září 2000 při olympiádě v Sydney naráz diskvalifikováno 8 sportovců z různých zemí. Roku 2001 bylo z používání zakázaných látek na světovém šampionátu usvědčeno lyžařské družstvo Finska. Roku 2006 byli z účasti na cyklistickém závodě «Tour de France» vyloučeni najednou 4 závodníci. V tomtéž roce bylo před zahájením mistrovství světa  vyloučeno z účasti těžkoatletické družstvo Iránu. V roce 2008 si pošramotili pověst i bulharští těžcí atleti.

Ani Američané nezůstali křišťálově čistí. Americké lehké atletce Marion Jones, která v Sydney vybojovala 3 zlaté a 2 stříbrné medaile, byly za prokázané použití zakázaných látek odebrány všechny ceny. Rovněž špičkový cyklista Lance Armstrong, sedminásobný vítěz «Tour de France», nevybojoval své medaile zrovna nejčestnějším způsobem. Zde jsou uvedeny pouze některé nejkřiklavější dopingové aféry. Ale je zřejmé, že to vše jsou pouze vzácné výjimky z celého davu sportovců, kteří používají doping a nejsou dopadeni.

A hlavně – ještě žádná země, tím méně USA nebo některý členský stát EU, nebyla vystavena tak rozsáhlým útokům a obviněním z dopingu, jaké se sesypaly na sportovní Rusko v posledních dvou letech, po bouřlivém a nečekaném úspěchu ruských sportovců na olympiádě v Soči. Je zřejmé, že zde nejde o pouhou podjatost, nýbrž i o přání «vyloučit» Rusko z unipolárního světa sportu jako odstrašující příklad pro ostatní,  kteří by se pokoušeli jít proti systému. Západ, jehož farmakologové a zvláštní služby využívají doping v mnohem větším měřítku a efektivněji, obviňuje z jeho používání ruské sportovce, aby potrestali Moskvu. Je to tentýž nástroj nátlaku jako ekonomické sankce.

Vyjednávat, nebo…?

Dokud budeme mít ve sportu unipolární architekturu, v níž například národní antidopingová agentura Velké Británie může ruským sportovcům zamezit přístup na olympiádu, situace se zásadně nezmění. V geopolitice Rusko zápasí s unipolaritou všeobecně, zatímco ve sportu tomu ještě tak docela není. Proto je nutno jednat podle stávajících pravidel a přiznávat očividné přehmaty.

V nynější situaci byl ministr sportu Vitalij Mutko donucen omluvit se za lehké atlety, kteří brali doping, na stránkách The Sunday Times:

– Žádáme o prominutí za to, že atleti, kteří se snažili oklamat nás i celý svět, nebyli odhaleni dříve. Omlouváme se, protože Rusko je zastáncem nejvyšších standardů ve sportu.

On tak zdaleka nečiní z vrozené plachosti ani na radu Lii Achedžakové. Ministr sportu se přiznáním části «viny» snaží vyjednat amnestii pro ostatní sportovce, aby Rusku byla přece jen umožněna účast v Riu. V tomtéž článku Vitalij Leontijevič zdůraznil:

Rozhodnutí odepřít všem ruským atletům účast na olympiádě 2016 je nespravedlivý a nepřiměřený trest.

Ve sportu dává Rusko přednost vyjednávání. Například, spolupracovníkům WADA umožňuje přístup k antidopingovému systému země, aby se snížila pravděpodobnost nových obvinění. A ministerstvo sportu navrhlo znovu prověřit dopingové testy ruských šampionů ze Soči.

Nicméně, pokud západní sportovní funkcionáři neustoupí od svého cíle totální diskreditace ruského sportu (konkrétně: zákaz účasti ruské výpravy na olympiádě v Rio de Janeiro a odebrání medailí z olympiády v Soči), pak místo omluv a pokusů o dohodu budou muset následovat zcela jiné kroky z naší strany. Konkrétněji – přehodnocení systému, který zavládl v mezinárodním sportu.

Izolovat Rusko zůstane pro západní rusofoby jen zbožným přáním, a v budování alternativních globálních struktur má již naše země zkušenosti.

16. května 2016

Zdroj: http://politrussia.com/society/problema-dopinga-kak-623/