Je do toho zapletená církev, stát a justice. O opravdovém rozsahu systematického zneužívání dětí a jejich vraždách, vychází v posledních letech na světlo stále víc šokujících detailů a to navzdory všem zodpovědným orgánům. Skutečnost, že se jedná o fenomén, který sahá především do nejvyšších kruhů společnosti, je širšímu publiku známý nejpozději od devadesátých let díky případu Marca Dutrouxe (čistě ,,náhodou“ v případu zemřelo 30 svědků a policistů). O palcové titulky v novinách se postaraly další podivné případy z Velké Británie.

(Zneužívání, mučení a vraždy dětí – hobby evropských elit)

Protože hlavní viníci pochází přesně z těch kruhů, které by měly být za ochranu obětí zodpovědné, je obzvlášť těžké tyto zločiny obsáhleji zpracovat.

Místo toho pachatelé z řad církve, státu a justice mají krytí od policejních orgánů a de facto si užívají imunitu.

Všechny tyto instituce o sobě tvrdí, že jsou nepostradatelným pilířem moderního právního státu. Nesmí se ale zapomenout, že v průběhu jejich dlouhé historie byly vždy u toho, když se páchala genocida původních obyvatel a přeživší byli asimilováni, následně jim ukradli jejich identitu a kulturu. Zvláštním způsobem v tom v neposlední řadě vynikla i katolická církev. (Sexuální násilí a náboženství-katolická církev v Německu)

Vedle Vatikánu, má britská královská rodina hlavní zodpovědnost za spáchané zločiny na původních obyvatelích. To platí nejen pro Kanadu, rozlohou druhého největšího státu na světě, jehož oficiální hlavou je stále královna Alžběta II. Podle výpovědí svědků, je královna osobně zodpovědná za zmizení kanadských domorodých dětí beze stopy, což nebylo dodnes vyšetřeno.

Psychiatrické týrání sirotků v Duplessis v provincii Quebec

Asi 20.000 sirotků bylo označeno jako ,,sirotci z Duplessis“, které v kanadské provincii Quebec nesprávně klasifikovala kanadská vláda. Údajně psychicky narušené sirotky zavřela do psychiatrických léčeben. Katolická církev dodnes všechna obvinění popírá a s postiženými, kteří po ní požadují odškodění, je ve sporu.

Ve 40. a 50. letech 20. století byla v Quebecu velmi rozšířená chudoba a bylo tam jen několik sociálních zařízení. Katolická církev tam v sociální oblasti hrála důležitou roli až do 60. let, kdy začala ,,tichá revoluce“.

Obtížná finanční situace mnoha rodičů, také konzervativní katolická morálka a fakt, že biologičtí rodiče byli často svobodní způsobilo, že vedle pravých sirotů skončilo v sirotčincích také mnoho nemanželských dětí.

Tehdejší premiér Quebeku, Maurice Duplessis, byl přísný katolík. Školám, sirotčincům a nemocnicím nařizoval následovat náboženské příkazy, kterým podle vlastních slov ,,plně důvěřoval“. Potom byly sirotčince přeměněny na nemocnice, aby mohly dostávat vyšší federální dotace, protože sirotčince dostávaly mnohem menší finanční prostředky.

V psychiatrických zařízeních bylo u dětí, bez ohledu na jejich skutečný psychický stav, diagnostikovány všechny možné duševní nemoci. Tím se ze sirotků a nemanželských dětí staly bez problému děti ,,duševně narušené“.

Následkem toho se už děti dál nevyučovaly a místo toho byly vězněny v uzavřených zařízeních. Tam se ocitly pod dohledem nekvalifikovaného personálu a jeptišek, které je týraly sexuálně, fyzicky i psychicky.

Na začátku 60. let došla vyšetřovací komise k závěru, že třetina z 22 000 pacientů, kteří do psychiatrických léčeben vůbec nepatřili. Když mezitím tito,,sirotci“ vyrostli do dospělosti, teprve potom mohli zařízení opustit.

Teprve o mnoho let později, kdy tato zařízení byla uzavřena, začaly děti hovořit o brutálním týrání a sexuálním zneužívání, které musely snášet z rukou zástupců příslušných orgánů a zdravotnického personálu.

Při jednom psychiatrickém vyšetřování, které zveřejnila jedna ze zúčastněných nemocnic, měli bývalí ,,Duplessis sirotci“ více fyzických a psychických následků než tomu bylo u jiné kontrolní skupiny. Kromě toho byli v průměru méně v manželství a vzácně žili vyvážený společenský život.

80% z nich uvedlo, že ve věku 7 až 18 let mělo traumatické zážitky. Asi 50% z nich uvedlo, že byli podrobeni fyzickému, psychickému nebo sexuálnímu zneužívání. Přibližně 78% respondentů uvedlo, že měli sociální nebo emocionální potíže v jejich dospělosti.

V roce 1990 existovalo ještě asi 3 000 přeživších, kteří vytvořili skupinu a následně kampaň na vyšetřování těchto případů. Pod palbu kritiky se kromě vlády a církve dostala také lékařská komise v Quebecu potom, co někteří sirotci našli kopie falešných lékařských záznamů. V záznamech byli děti označené jako mentálně postižené a musely podstoupit léčbu elektrošoky, dále celou řadu testů na léky a jiné lékařské experimenty. Ačkoli byly děti po dosažení dospělosti propuštěny, byly nevzdělané a špatně připravené na život ve světě dospělých. (Bez výčitek: Kevin Annett a kanadská genocida 1/5)

Nejprve to vláda v Quebecu odmítala. Ale potom, co od března 1999 narůstal zájem veřejnosti tak vláda dala znamení, že nabídne asi 15 000 dolarů jako náhradu pro každou oběť. Veřejnost vládu ostře kritizovala a nabídka byla odmítnuta. Dokonce i ombudsman provincie Quebec Daniel Jacoby řekl, že vláda oběti zneužívání bagatelizuje.

Nicméně, vláda neustále odmítala celou věc vyšetřit. V roce 2001 dostala žalující strana od vlády v Quebecu další nabídku ve formě paušální částky 10 000 dolarů na osobu plus dalších 1 000 dolarů za každý rok nespravedlivého uvěznění v psychiatrické léčebně. Potom nabídka činila asi 15 000 dolarů na osobu, což bylo ale omezeno na přeživších 1100 sirotků, které vláda klasifikovala jako psychicky nemocné. Pro oběti ale neposkytla náhradu škody za sexuální zneužívání nebo týrání.

Vláda Quebecu také odmítla trestní stíhání. Oponenti rozhodnutí vlády zjistili, že úředníci kteří zpracovávají žádosti o odškodnění, dostávají v mnoha případech 1 000 dolarů za jeden pracovní den (!). Sirotci ale mají dostat stejné množství peněz za to, že byli celý rok ilegálně zavření v ústavu pro duševně choré.

Katolická církev veřejně prohlásila, že není za situaci sirotků zodpovědná a odmítla se omluvit. Zástupce sedmi zúčastněných náboženských komunit, sestra Gisele Fortier, nazvala taková obvinění za ,,znepokojující“, ,,přehnané“ a že se nacelou věc musí ,,pohlížet v souvislostech“.

Kardinál Jean-Claude Turcotte, arcibiskup z Montrealu trval na tom, že církevní řády ,,si zaslouží náš respekt a mají právo na dobrou pověst“, což mnozí ,,Duplessis sirotci“ narušili. Jeden ze sirotků Martin Lecuyer v roce 2006 poznamenal: ,,Je pro mě důležité, že církev a kněží svou odpovědnost za pohlavní zneužívání a násilí přiznávají. Vláda se nezasazuje za to, aby se spor vyřešil smírně ….. Je to urážka a je to nejlepší důkaz, že vláda je komplicem církve“. (Bez výčitek: Kevin Annett a kanadská genocida 2/5).

V roce 1999 publikovali vědci Léo-Paul Lauzon a Martin Poirer zprávu, ve které potvrdili, že vláda v Quebecu a římskokatolická církev dosahovali značných zisků tím, že v letech 1940 až 1950 sirotky označili za duševně nemocné.

Podle opatrných odhadů obou autorů, obdržely náboženské komunity 70 milionů dolarů ve formě různých grantů ve kterých tvrdily, že děti jsou ,,duševně nemocné“. Vláda tím ušetřila 37 milionů dolarů jen díky tomu, že sirotčinec přemněnila na psychiatrickou léčebnu. Jeden zástupce ze zúčastněných náboženských církví následně obvinil autory z nepravdivých tvrzení.

V roce 2004 požádali tzv. ,,Duplessis sirotci“ vládu v Quebecu o povolení na exhumaci na opuštěném hřbitově ve východním okraji Montrealu. Domnívají se, že tam jsou pozůstatky sirotků, kteří byli vystaveni lékařským experimentům.

Podle svědectví lidí, kteří byli v psychiatrickém zařízení ,,Cité de St-Jean-de-Dieu“, se na sirotcích rutinně prováděly experimenty a mnozí potom zemřeli. Tato skupina požaduje, aby vláda provedla exhumaci těl a provedla pitvy. 13. prosince 2015 Russia Today odvysílala aktuální rozhovor s jedním z přeživších:

Systematické zneužívání a kulturní vykořenění domorodých dětí

Podle šokující zprávy z vyšetřování kanadské komise, byli v internátních (církevních) školách systematicky zneužíváni původní obyvatelé Kanady. (ITCCS zločiny proti lidskosti a genocida v Kanadě 1. část)

Mnohé z nich jako děti byly státem přinuceny navštěvovat speciální indiánské internátní školy, kde byly systematicky ponižované a týrané tak, že 6 000 z nich to nepřežilo (úmrtnost dětí byla 50%). Že to byly především jeptišky, které nevinným dětem udělaly ze života peklo, je to o to víc skandální. Namísto praktikování křesťanské lásky k bližnímu, která dětem umožní důstojný život, šlo jeptiškám a státu o to, děti za každou cenu zbavit jejich kultury a náboženství. Cílem bylo je asimilovat do kanadské společnosti, které dominovali běloši

Tyto skandální události v kanadských internátních (církevních) školách zkoumala ,,Komise pravdy a usmíření“, která po dobu šesti let provedla více než 6 000 rozhovorů s oběťmi, s cílem přinést pravdu na světlo. V letech 1883-1996 bylo přinuceno asi 150 000 domorodých dětí navštěvovat internátní školy, které za finanční podpory a jménem státu provozovala (katolická, protestantská a anglikánská) církev.).

Rozsah zneužívání dětí, je podle předsedy vyšetřovací komise a nejvyššího soudkyně Kanady ,,kulturní genocida“. Je to následek kanadské politiky, která byla zaměřena na zabití ,,indiánských dětí“ a následně tak ,,indiánský problém“ navždy vyřešit.

Co to v praxi znamená, je ve zprávě popsané takto: Ve škole bylo zakázáno hovořit domorodými jazyky a oslavovat kulturní tradice. Kontakt s rodiči nebo jinými členy rodiny byl nežádoucí.

U většiny dětí byla návštěva povolena pouze třikrát za měsíc, mnohé z nich zcela vyrůstaly bez kontaktu se svou vlastní rodinou. Kromě fyzického násilí, byly děti v internátních školách také často oběťmi sexuálního zneužívání. Ačkoliv následkem zneužívání byly děti poraněné, bylo jim odepřeno dokonce i lékařské ošetření, aby se o špatném zacházení nedozvěděla veřejnost. Mnoho případů úmrtí se odehrálo tak, že oběť spáchala ze studu sebevraždu.

Obrázek: (Jedna oběť na závěrečném ceremoniálu Komise pravdy a usmíření)

Kanadská vláda se nakonec před sedmi lety během oficiální vysvětlení za incidenty omluvila a prohlásila, že je připravena konečně převzít odpovědnost a odškodnit oběti. Takže vláda v 32 000 případech zaplatila téměř tři miliardy dolarů, zatímco dalších 6 000 případů se stále zpracovává. To ovšem znamená, že odškodněna bude ani ne třetina všech případů. Takže finanční kompenzace za bezpráví, které stejně už nelze vrátit, nemluvě o nenapravitelné kulturní ztrátě domorodých obyvatel (Bez výčitek: Kevin Annett a kanadská genocida 3/5)

Přesto se kanadská vláda, kterou tehdy vedl předseda vlády Stephen Harper, vyhnula pojmu ,,kulturní genocida“ a při popisu událostí dávala přednost označení ,,kulturní destrukce“. Kromě toho se nechtěl příliš soustředit na detaily, aby usmíření s původními obyvateli Kanady posunul dopředu. Nevěděl, jak jeho vláda bude na zprávu reagovat.

Vedoucí vyšetřovací komise předložila dlouhý seznam asi 100 doporučení, z nichž jeden z návrhu je takový, že královna Alžběta II by měla učinit prohlášení. Jedná se o to, že ,,First Nations“ jak se v Kanadě oficiálně označují původní obyvatelé, mají v Kanadě získat statut samostatného národa také politicky.

Videodokument: Evil King Zion s šokujícími informacemi o Windsorech

Nevysvětlené okolnosti smrti posledního svědka únosu dítěte v Britské Kolumbii, který provedla královna Alžběty II. v roce 1964

Je vysoce nepravděpodobné, že královna Alžběta II. přistoupí na tato doporučení ke smíření s domorodými národy. To vyplývá v neposlední řadě ze skutečnosti, že spolu s manželem princem Philipem je obviněna z toho, že se v roce 1964 podílela na únosu deseti dětí z dětského internátu (Banka britské královny byla zapletená do praní špinavých peněz a čelí obvinění z obchodů s ilegálními drogami).

Jeden z přímých svědků této události, domorodý obyvatel William Combes, byl připraven o tom svědčit u soudu. V roce 2011 náhle a neočekávaně zemřel ve ve věku 59 let v katolické nemocnici sv. St. Pauls ve Vancouveru.

Podle jeho přátel byl v dobrém zdravotním stavu, když přistál v Londýně, aby tam 12. září 2011 vypovídal jako klíčový svědek na zahajovacím zasedání Mezinárodního tribunálu pro zločiny církve a státu ITCCS.

Podle partnerky Mae byl jeho zdravotní stav stabilní, když mu v nemocnici St. Paul přidělili nového doktora a kde musel podstoupit nějaké ,,testy“. Pak se okamžitě začal dramaticky zhoršovat jeho zdravotní stav a on náhle z nějaké dosud nezveřejněné příčiny zemřel. Kancelář Coroner ve Vancouveru, která je ve skutečnosti pracuje na vyšetřování nepřirozených úmrtí, odmítla ke smrti Williama Combese zaujmout stanovisko.

Combes byl poslední přeživší ze skupiny tří domorodých dětí. Tvrdily, že únos deseti dětí proběhl během návštěvy královny Alžběty II a prince Philipa v Kamloops-internátu v polovině října 1964.

,,Odvedli 10 těchto dětí pryč a nikdo už je nikdy neviděl,“ sdělil opakovaně na veřejnosti. Řekl to např. v rozhlasovém vysílání ve Vancouveru, v souvislosti s následným podepsaným a dosvědčeným prohlášením 3. února 2010:

Jsem tanečník Salish (poznámka: ten, který tančí s duchy) a je mi 58 let. Bydlím ve Vancouveru v Kanadě. Jsem přeživší ze školy Kamloops a misionářské indiánské internátní školy, obě školy provozovala římskokatolická církev. Vydržel jsem hrozné mučení, zejména z rukou bratra Murphyho, který zabil nejméně dvě děti. Sledoval jsem ho, jak vyhodil dítě z balkonu ze třetího patra a dítě zemřelo. Ve sklepě školy Kamloop mě přivázal na stojan a zlomil mi nějaké kosti poté, co jsem se snažil utéct.

Viděl jsem jeho a ještě jiného kněze, kteří jedné noci ve školním sadu zahrabávali dítě.

V říjnu 1964, když mi bylo 12 let, jsem byl uvězněm v Kamloops škole a navštívila nás anglická královna a princ Phillip. Vzpomínám si, že to bylo zvláštní, protože přišli sami bez velkého povyku nebo něčeho podobného. Poznal jsem ji a rovněž ředitel školy nám řekl, že to byla královna. Všichni jsme den před tím než přijeli, poprvé po několika měsících dostali nové oblečení a dobré jídlo.

V den královské návštěvy na naší škole, jsem byl součást skupiny dětí, které byly pozvané na piknik s ní a jejím manželem a některými kněžími. Piknik byl dole na trávníku u nedalekého ,,Potoka mrtvého muže“. Vzpomínám si, že to bylo děsivé, protože jsme se všichni sklonili a museli jsme líbat její nohy v bílých krajkových botách.

Po chvíli jsem uviděl, jak královna s deseti dětmi naší školy opustila piknik. Tyto děti se už nikdy nevrátily. O těchto dětech jsme už nikdy neslyšeli a nikdy jsme se s nimi nesetkali ani později, kdy jsme byli už starší. Všichni z této oblasti, ale úplně všichni zmizeli.

Chybějící skupina se skládala ze sedmi chlapců a třech dívek ve věku šest až čtrnáct roků. Všichni patřili k nejchytřejším ve třídě. Dva z chlapců byli bratři a byli to míšenci z Quesnel. Jejich jméno bylo Arnuse nebo Arnold. Na ostatní jména si nevzpomínám, jen na některá jména jako Cecilia a Edward.

Co se stalo, dosvědčí také můj přítel George Adolph, který měl tehdy 11 let a byl tam tehdy také student. On je teď ale mrtvý.

Přátelé Williama Combese věří, že byl zavražděn a jeho vraždu si objednali ti, které jeho svědectví mohlo ohrozit. Byl svědkem únosů dětí a dalších zločinů, jako jsou vraždy a týrání dětí v katolických internátních školách.

V roce 2009 byl další domorodý aktivista z první linie, Johnny Bingo Dawson zabit policií ve Vancouveru.

Cenzura důkazních videonahrávek na Youtube o vraždách dětí v elitním klubu na západním pobřeží Kanady

Youtube odstranil kritický důkazní videomateriál ITCCS s překvapivými informacemi o spoluúčasti bývalého kanadského ministra Denise Lebela při vraždách dětí v jednom elitním klubu ve Vancouveru.

Videa poskytují důkazy z první ruky a pocházejí z rozhovoru s Kevinem Annettem. Důkazy obsahují prominentní jména z církve, justice a vlády, kteří jsou členové ,,9. kruhu (Ninth Circle cult)“ v Kanadě a stejně tak kultu, který obětuje a obchoduje s dětmi na západním pobřeží Kanady ,,12 Mile Club“ (Youtube kanál Kevina Annetta)

Kromě člena kanadské vlády Denise Lebela a kardinála Geralda Lacroixe z Quebecu, patří mezi členy také bývalý nejvyšší soudce krajského soudu v Britské Kolumbii Hugha Stansfielda, soudce Williama Essona a Terrance Warrena z nejvyššího soudu v Britské Kolumbie a Gary Patersona, Briana Thorpeho a Jona Jessimana z United Church of Canada.

,,Je zřejmé, že se nacházíme na správné cestě“, poznamenal Kevin Annett. „Někdo byl přinucen tyto informace rychle odstranit. Během posledních let je to poprvé, kdy jeden nebo víc našich Youtube kanálů byly smazány. Podobně jako při zveřejnění zločinů papeže Benedikt (Vatikán: Papež a ,,satanské mše“) a generála jezuitů Adolfo Pachon poté, co jsme jejich zločiny zveřejnili. Tato akce je definitivním potvrzení o vině tohoto vraha dětí“. (Viděla jsem, jak Joseph Ratzinger zabil)

Zdroj: http://www.pravda-tv.com/2016/03/kanadas-duestere-vergangenheit-misshandlung-und-tod-tausender-kinder-bis-heute-nicht-aufgearbeitet-videos/

Video: Bewusst TV – rozhovor JoConrad s Arndtem Endrissem z ITCCS v Německu:

https://www.youtube.com/watch?v=a-crHefHiWc

Zdroj: PublicDomain/itccs-deutsch.blogspot.de/nzz.ch/julius-hensel.com/maki72 pro PRAVDA TV dne 03.03.2016

Literatura:

Freier E-Book-Download: Hidden No Longer von Kevin D. Arnett, 2010, engl.

Freier E-Book-Download: A National Crime von Dr. Peter Bryce, 1922, engl.

Odkazy:

Odkaz na ICLCJ a vyšetřování zločinů proti lidskosti s Kanadou:http://itccs.org/what-is-itccs/

Webová stránka ITCCS: http://itccs.org/

O ITCCS v češtině: http://itccs-cesky.blogspot.cz/2013/11/videla-jsem-jak-joseph-ratzinger-zabil.html

Příbuzné odkazy:

Little St. James-ostrov orgií pro pedofilní elity

Rituální zneužívání dětí – Guido Grandt