Rozhořívá se další skandál týkající se zahraničních dodávek ukrajinského zbrojařského průmyslu. V průběhu bojů v Sýrii byl vládními vojsky obsazen objekt v Rusku zakázané teroristické organizace „Islámský stát“. Nalezly se tam výbušniny a obrněné pancíře ukrajinské výroby, kterými teroristé zpevňovali svá auta.

Připomeňme také, že 20. listopadu loňského roku Ministerstvo vnitra Kuvajtu oznámilo zadržení kriminální skupiny, provádějící dodávky zbraní Islámskému státu z Ukrajiny. Nicméně skandály pravidelně doprovázející vývoz ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu se vážou nejen s tím, komu jsou výrobky prodávány, ale také s jejich kvalitou.

Něco bližšího k VPK (vojensko-průmyslovému komplexu) Ukrajiny

Ukrajina zdědila po SSSR jeden z nejvýkonnějších vojensko-průmyslových komplexů, který byl srovnatelný s ruským. Na začátku 90. let v SSSR fungovalo 3.594 podniků vojenského a na něj navazujícího průmyslu, které zaměstnávaly přibližně 3 miliony osob. V čistě vojenské výrobě bylo zapojeno asi 700 podniků s celkovou zaměstnaností 1,45 milionů lidí. Ale již v roce 2013 v zemi zůstalo jen asi 140 různých základních podniků vojensko-průmyslového komplexu.

V roce 2010 byl vytvořen státní koncern „Ukroboronprom“, který měl spojit podniky obranného komplexu. O rok později kabinet Ukrajiny vytvořil jejich seznam. Součástí koncernu se stalo 134 státních podniků (125 státních a fiskálních podniků a 9 akciových společností) a také státní podnik pro vývoz a dovoz „Ukrospecexport“ a její dceřiné podniky: státní podnik „Ukroboronservis“, „Specializovaný podnik zahraničního obchodu „Progres“, „Státní chozrasčotový podniku zahraničního obchodu a investic Ukrinmaš“, „Státní chozrasčotový podnik zahraničního obchodu Spectechnoexport“, „Státní podnik zahraniční obchod a investiční společnost Pro moboronexport“ a státní „Podnik zahraničního obchodu TASCO-export“.

Je třeba poznamenat, že od začátku bojů na Donbasu byly opravy vojenské techniky a výroba produktů pro obranné účely zahájeny ve více než 30 nespecializovaných a soukromých podnicích.

11. prosince 2014 tehdejší premiér Ukrajiny Arsenij Jaceňjuk oznámil, že vláda má v úmyslu vytvořit vládní agenturu pro defenzivní-průmyslový komplex, ale tato myšlenka stále ještě nebyla realizována.

Velká část ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu tradičně šla na export a ani s počátkem občanské války se situace příliš nezměnila. Podle generálního ředitele „Ukroboronpromu“ Romana Romanova objem exportních kontraktů státního podniku na dodávku výzbroje v roce 2015 činil 1,3 miliardy dolarů, i když SIPRI uvádí, že Ukrajina na konci roku 2015 snížila vývoz zbraní ve srovnání s předchozím rokem o $ 323 milionů. Přitom však pokles exportu nebyl způsoben jen zvýšením národní spotřeby v souvislosti s boji na východě.

Tanky jdou lesem

Těžká vojenská technika je jedním z nejdůležitějších článků vojenského vývozu Ukrajiny. Nedávno dorazila další várka složená z deseti nových „Oplotů-T“ na thajskou vojensko-námořní základnu Sattahip. 21. května 2016 se v médiích následně objevily zprávy o nespokojenosti thajských partnerů Kyjeva.

Problém nespočíval v tom, že kontrakt v podstatě selhal, protože 49 tanků mělo být kupujícímu předáno už před třemi lety (a nyní bylo doručeno pouze 20 strojů). Ukrajinci nedodrželi ani termíny dodávek munice k tankům a samotné „Oploty“ vyvolávají spoustu stížností na kvalitu výroby.

Nic jiného se vlastně ani nedalo očekávat. „Oplot-T“ v podobě, v jaké ji Thajci dostávají, nepředstavuje nový stroj, ale výsledek „technického kanibalismu“, pro který se dárcem stal starý sovětský T-80.

Nicméně to není ani „kanibalismus“, ale spíše „mrchožroutství“, protože „nejnovější tanky“, jak jim říkají ukrajinská média, jsou vytvořeny z pozůstatků techniky 4. – 5. kategorie skladování. To je z toho, co se nachází pod širým nebem na „tankovém hřbitově“ porostlé trávou. Prostě nebylo včas zasláno na roztavení.

Podle zpráv ukrajinských médií se ve skladech nachází ještě několik stovek motorů pro T-80-GTD-1000Т v různém stupni zachovalosti, z nichž je možné sestavit 29 kusů chybějících do splnění smlouvy s Thajskem. Kolik toho však tyto stroje vydrží po takové „generálce“, těžko říci.

Podle receptu zlodějů aut

V červenci 2013 Ministerstvo obrany Chorvatska podepsalo se státním podnikem „Ukrspecexport“ smlouvu na opravy a dokončování sedmi a nákup pěti stíhaček Mig-21. Ukrajina dostala na to všechno €13 milionů a již v létě roku 2014 Chorvatsku letadla předala. Avšak všechna podle dohody dodaná letadla se začala rozpadat a po osmi měsících zůstaly v provozuschopném stavu pouze tři stroje.

Tato křehkost bojových strojů vzbudila oprávněný zájem vojenské policie Chorvatska. V důsledku vyšetřování bylo zjištěno, že na „opravená“ letadla dali ukrajinští mistři staré díly z vyrobených zásob. A na zakoupených stíhačkách byla přeražena sériová čísla (jako při krádeži aut) a ty jsou ve skutečnosti starší, než jak je uvedeno v dokumentech, které byly označeny za falešné.

V „Ukrspecexportu“ se však ze všech obvinění jako obvykle vykroutí tvrzením o tom, že se jen jedná o „součást informační války“.

Chromí Bucefalové

Na pozadí výše uvedených událostí je historie dodávek BTR-4 „Bucephalus“ do Iráku jen malé nedorozumění a sami Iráčané jsou drzými rozmazlenci.

Připomeňme, že tento obrněný transportér odpovídající „příslušným normám NATO“ byl předmětem opravdové hrdosti ukrajinského vojensko-průmyslového komplexu. Podle zástupců zbrojařského průmyslu předčil všechny ruské protějšky.

V roce 2009 byla uzavřena smlouva s Irákem na dodávku 420 kusů těchto obrněných vozidel ozbrojeným silám této země. Ale Ukrajinci nedokázali nasmlouvané termíny splnit, a tak do začátku roku 2013 Irák dostal jen 88 těchto obrněných vozidel.

Třetí dodávku z 42 „Bucefalů“ zaslaných v roce 2013 Irák odmítl z důvodu trhlin v opancéřování. Smlouva byla zrušena. Přitom se zdá, že trhliny nebyly jediným problémem těchto obrněných vozidel. Podle zpráv z iráckých zdrojů bylo do konce roku 2013 80 procent již přijatých strojů na výzbroj ozbrojených sil Iráku mimo provoz.

Ze zrušení smlouvy a odstoupení Iráčanů od poslední dávky vozidel Ukrajinci jako obvykle obvinili Rusko. Ředitel ukrajinské analytické skupiny Da Vinci AG Anatolij Baronin řekl, že za uvedeným skandálem s dodávkami BTR-4 pro Irák a za zrušením smlouvy stojí ruské tajné služby.

Ambice bez hranic

Porošenko v květnu roku 2015 stanovil ukrajinskému vojensko-průmyslovému komplexu ambiciózní úkol – dostat se v dohledné době mezi 5 top světových vývozců zbraní. Pokud vezmeme v úvahu, že podle údajů SIPRI v letech 2010 – 2014 Ukrajina tvořila 3% světového vývozu zbraní a nacházela se podle objemu exportu na devátém místě, nezdá se být tento úkol tak nereálným.

Nicméně problém je v tom, že na oněch pro ukrajinský zbraňový vývoz zlatých (ve všech smyslech) letech měly lví podíl dodávky staré vojenské techniky, která zůstala na skladech ze sovětského období, stejně jako příslušenství a náhradních dílů k ní.

Takže ještě před „majdanem“ v červenci 2013 první místopředseda Výboru pro otázky národní bezpečnosti a obrany Nejvyšší rady Anatolij Kinach přiznal, že zbraně rozpracované a vyrobené v období nezávislosti Ukrajiny netvoří ani pětinu z celkového objemu prodeje. A to bylo řečeno ještě před všemi výše uvedenými skandály!

Dnes technologická degradace vojensko-průmyslového komplexu Ukrajiny je tak hluboká, že země není schopna navázat dokonce ani na výrobu motorů 5ТDF pro své hlavní tanky T-64, které dříve sama vyráběla. Zásoby stárnou na skladech a jejich použitelnost se chýlí ke konci, tím spíš, že ukrajinským vývozcům se objevil vážný konkurent — válka v Donbasu s neutuchající chutí vojenskou techniku likvidovat.

Zdroj: https://russian.rt.com/article/306103-voenno-promyshlennyi-kollaps-kak-ukraina-torguet-svoim