Proč jsou v Rusku postaveny dva různé typy stanic včasného odhalení startu rakety a proč jsou na první pohled tak divně umístěny? Proč se dvě různé stanice – „Voroněž-DM“ a „Voroněž-M/VM“ – nazývají stejně, i když kromě jména mají jen málo co společného? Pojďme společně hledat na tyto otázky odpovědi.

Takže co mají společného kromě jména?

 

Toto je stanice Voroněž-VM“ v Irkutské oblasti.

A toto je „obdobná“ dvousekční RLS (radiolokační stanice) „Voroněž-DM“ u Armaviru.

Našli jste hodně podobností? Já ne. Proč se tedy tolik liší a přitom mají téměř totožné názvy? A přitom se říká, že řeší stejné úkoly. Jako vždy je všemu na vině utajování. Toto utajování je dost podivné. Stačí se podívat do historie výstavby sovětských radiolokačních stanic s dosahem za horizont a na mapu jejich rozmístění včetně sektorů sledování a veškeré utajování se rázem stává otevřenou knihou.

Pro začátek jedna z posledních zpráv:

Ministerstvo obrany obnoví radiolokační stanici systému varování o raketovém útoku (СPRN) „Dněpr“, který se nachází u Sevastopolu. Jak informoval zdroj „Izvěstijí“, objekt modernizovaný ve vojensko-průmyslovém komplexu bude schopen zachytit starty řízených jak balistických, tak i hyperzvukových raket z vod Černého a Středozemního moře a tím poskytne ochranu území Ruska na jižním a jihovýchodním směru.

O tom se mluví už od roku 2014. V té samé době, jak si pamatují všichni, kdo se o toto téma zajímají, média informovala, že stanice „Voroněž“ u Armaviru bude náhradou nejen za ázerbájdžánský „Darjal“, ale i za sevastopolský „Dněpr“. Tak proč jej obnovovat?

Zde je mapa s vyznačenými sektory viditelnosti moderních zahorizontálních RLS Ruska:

Zeleně jsou označeny stanice „Voroněž-M/VM“ (postavené i plánované), červenou „Voroněž-DM“ (postavené i plánované), světle červenou (č. 12) stanice „Volha“ u města Varanoviči (Bělorusko), pod číslem 11 je stanice „Dněpr“ u Sevastopolu, modrá patří RLS „Don-2N “ v Podmoskevsku (centrum PRO města Moskva), červený kruh lemovaný zelenou označuje umístění RLS „Darjal“ v regionu města Pečora.

Ta historie však začala o něco dříve.

V roce 1972 byla uzavřena dohoda o omezení budování systémů protiraketové obrany USA a SSSR. Podle ní mohly země instalovat maximálně dvě centra (od roku 1974 jedno) na svém území: buď na ochranu hlavního města, nebo na obranu startovacích plošin pro MBR (mezikontinentální balistické rakety).

SSSR si vybral možnost „obrany hlavního města“, a byl vytvořen systém PRO Moskvy. USA rozvinuly svůj segment pro krytí startovacích plošin MDB. Každý má své priority…

Obě strany se snažily oklamat jeden druhého, což se jim se střídavým úspěchem i dařilo. Spojeným státům se podařilo u sebe rozmístit systém Pave Paws (Precision Acquision Vehicle Entry Phased – Array Warning System), který velmi rychle přeměnily na součást PRO, ale Sovětský svaz… to prostě udělat nestihl.

Rozpad SSSR přinesl Spojeným státům přesvědčení, že je to jejich šance a že je načase jednou provždy ukázat všem, kdo je na světě pánem.

Koncem 90. let po řadě testů protiraketových systémů se ukázala nefunkčnost této metody boje, a tak 23. července 1999 prezident USA Bill Clinton podepsal senátem schválený návrh zákona o zavádění národního systému PRO. V roce 2001 pak s využitím možnosti uvedené ve smlouvě z roku 1972 od ní USA jednostranně odstoupily. Rukavice byla hozena.

V tu dobu na územích bývalého SSSR Spojené státy, kde mohly, zničily zbytky protiraketového štítu svého bývalého hlavního protivníka.

Na začátku května 1995 byla odstřelena přijímací radiolokační stanice „Darjal-UM“ ve Skundru (Lotyšsko) a v roce 1998 byla tato stanice zcela uzavřena.

Na začátku nového tisíciletí Američané navždy umlčeli stanici v Mukačevu. Tehdy fakticky přestaly pro Rusko pracovat i stanice v Sevastopolu a Ázerbájdžánu. Propojené pole pozemních dálkových radiolokačních stanic SSSR se rozpadlo.

Málokdo si přitom všiml, že v roce 1997 byla obnovena dostavba RLS „Volha“. Že o „Volze“ nic nevíte? Představíme vám ji tedy blíže.

Vidíte?

Ne, to není další RLS „Voroněž-DM“, ale její prototyp RLS „Volha“, jejíž výstavba začala v roce 1986 jako reakce na rozmísťování amerických raket středního doletu „Pershing-2″ na území Evropy.

O stanici „Voroněž-DM“ nikdo podrobnosti nepíše, je to velké státní tajemství. Ale v Rusku se chránit státní tajemství nějak nedaří, a tak jsou sdělována otevřeným textem v Wikipedii. Pravda, v jiné kapitole, což je pochopitelné.

Když si zde přečteme stránku o stanici „Volha“, dozvíme se spoustu zajímavých věcí. Ukazuje se totiž, že tato stanice (dále jen z Wikipedie s odkazem na velmi seriózní práci) není jen další obyčejná RLS detekce startu raket:

Rozvoj prostředků vzdušného napadení si vyžádal zlepšení prvků sovětské CPRN (systém varování před raketovým útokem). Vysoce výkonné RLS metrového rozsahu „Darjal“, které jsou určeny pro větší dosah sledování, bylo rozhodnuto doplnit středně potenciálními stanicemi decimetrového rozsahu, které by díky vysoké rozlišovací schopnosti poskytovaly přesné navádění protiraketových systémů. Vývojem byli pověřeni odborníci NIIDAR (Výzkumný ústav dálkové rádiové komunikace), mající zkušenosti s tvorbou decimetrových RLS rodiny „Dunaj“.

V roce 1984, v souvislosti s umístěním amerických balistických raket středního doletu „Pershing-2″ v Německé spolkové republice, bylo rozhodnuto o výstavbě hlavní RLS „Volha“ v oblasti města Baranoviči – na západním směru ohroženém raketami.

Výstavba začala v roce 1986…

…To byla první zkušenost s vytvořením vysoce výkonné radiolokační aparatury, kterou později využili při stavbě RLS „Voroněž“.

Připomínám zvýrazněná slova. Ještě se nám budou hodit.

Takže vysokopotenciální stanice metrového rozsahu, které měly detekovat rakety i hlavice nepřítele na velké vzdálenosti (až 6.000 km), bylo rozhodnuto doplnit stanicemi s nepříliš velkých dosahem, ale takovými, které by přímo naváděly na zjištěné hlavice své antirakety. A NIINDAR vyvinul „Volhu“ jako první stanici pro boj s raketami protivníka.

A tohle znáte?

Ne, to není RLS „Volha“, ani decimetrový „Voroněž“, je to RLS „Dunaj-3M“, který své oči a uši rozprostřel v pozdních 70. letech v rámci systému PRO Moskvy (A-35M). Právě tato stanice měla sledovat na vzdálenost 2.500 km rakety protivníka a jeho hlavice, a také přímo na ně navést antirakety. A právě tato stanice objevila spolu s Don-2N a americkou COBRA DANE v roce 1994 10 centimetrové koule… (Jedná se o rusko-americký experiment, kdy z raketoplánu Discovery byly vypouštěny koule o průměru 15, 10 a 5 cm. Patnácticentimetrové koule zachytily všechny stanice, deseticentimetrové jen Don-2N a COBRA DANE a pěticentimetrové už jen Don-2N – pozn. překl.)

RLS „Dunaj-3M posloužil i jako základ pro vytvoření RLS „Volha“ – zjednodušenou a rychle vybudovanou verzí tohoto radaru PRO.

Pokud budeme pátrat po tom, kdo se podílel na vývoji RLS „Voroněž-M/VM“ a „Voroněž-DM“, pak samozřejmě nebudeme překvapeni. Tu první navrhovali v Radiotechnickm institutu akademika A. L. Mince, odkud vzešel i unikátní komplex pracující v metrovém vlnovém pásmu „Darjal“, a druhou – NIINDAR, výrobce „decimetrové“ RLS pro PRO „Dunaj“ i „Volha“.

A teď všechno zapadlo na své místo a to znamená, že už to není verze, ale téměř dokázaná hypotéza.

Aby odpadly všechny pochybnosti, doporučuji se podívat, jak funguje protiraketová idea v USA. Koncem 70. let zde začali realizovat svůj systém varování o startu balistických raket (PAVE PAWS).

To je on:

Neměl velký dosah a mohl rozlišovat hlavicové části jen do vzdálenosti 3.000 km. Stanice pracovala v decimetrovém pásmu (v tomtéž, co RLS „Voroněž-DM“). Pak byly její možnosti a rozsah rozšířeny a dnes jsou tyto stanice základem PRO USA a navádějí na cíl antirakety dlouhého dosahu Ground-Based Midcourse Defense. Dá se říci, že dnes je to kompletní analog k „Voroněž-DM“, jak o něm píší v ruském tisku. Ale v Rusku z nějakého důvodu neustále zdůrazňují, že stanice „Voroněž-DM“, nemá žádný vztah k PRO…

Když nemá, tak nemá. Co je nám po tom? Samozřejmě tomu věříme.

Takže jsme si to vysvětlili. I když ne všechno. „Voroněž“ má ještě dvojče – tajemnou a nepolapitelnou „Voroněž-CM“.

Pokud zalistujeme ve starých časopisech a prozkoumáme nápady géniů Západu, můžeme se o tom tajemném trojčeti něco dozvědět.

V popisu stanice RLS „Volha“ byla použita věta:

V roce 1981 byl hlavním konstruktérem nové RLS jmenován Alexander Musatov. V roce 1982 byl zpracován předběžný projekt „Volha“ a v roce 1983 byl zákazníkem schválen. Předpokládalo se vytvoření série radiolokátorů s digitálním zpracováním informací, postavených za využití technologie polovodičových modulů, které mají možnost přeladění frekvence ve dvou frekvenčních pásmech. Ve směrech nekontrolovaných prostředky nadhorizontální radiolokace bylo navrženo instalovat čtyři nízkopotenciální RLS „Volha-M“.

Tehdy se jednalo o práci stanice střídavě v metrových a decimetrových relacích, což sice v pozdním SSSR nebylo použito, ale jaká to byla myšlenka!

Na internetu existuje spousta informací o tom, že je vyvíjena RLS „Voroněž-CM“. Stanice by měla fungovat v centimetrovém rozsahu. K čemu je to nutné? Aby bylo možné navést antirakety na cíl velmi přesně. Není vyloučeno, že možnosti pracovat na dvou pásmech (decimetrovém a centimetrovém) budou realizovány právě na základě RLS „Voroněž-DM“.

Mimochodem právě tak postupovali i Američané (článek je z roku 2007):

„Velení ministerstva obrany pokládá RLS SPRYAU „Bimyus“ a „Pave Pic“ a také SKKP „Speystrek“ a „Spasur“ za nejdůležitější prostředky pozorování, sledování a monitorování pohybu balistických střel (BR) protivníka. Vývoj těchto radarových systémů je zaměřen na zlepšení radarových metod a technologií: vytvoření dvou dvouzónových (3 – a 10 cm)“.

Budete se asi smát, ale specialistou na vytvoření RLS pro PRO centimetrového rozsahu v SSSR byl stále stejný Mincevův Radiotechnický institut, který koncem 90. let dodal do výzbroje slavný RLS „Don-2N“, který je i dnes bezkonkurenčním lokátorem, zajišťujícím klid obyvatel v evropské části Ruska.

Možná právě s tím souvisí to, že spolu s NIIDAR se na projektu stanice „Voroněž-DM“ podílela tatáž konstrukční kancelář. Pokud je toto všechno pravda, a není důvod o tom pochybovat, pak z toho vyplývá, že bez velkých fanfár dnes Rusko dokončuje instalaci nejen kruhového systému dálkové detekce startu raket, ale také národní systém PRO velmi vysoké úrovně. A k jeho dokončení zbývá jen zmodernizovat / obnovit stanici „Darjal“ v Pečoře (což už bylo oznámeno, aniž bychom zacházeli do podrobností) na stanici decimetro-centimetrového rozsahu.

Pravděpodobně to ale bude zcela nová stanice. Vždyť proč mít vedle sebe dvě metrové RLS, zaměřené na jeden a tentýž sektor?

A ještě „modernizovat / obnovit“ na Krymu RLS „Dněpr“. Kde jsme vlastně začali náš příběh.

Závěry a doslov

Nový národní systém PRO Ruska vytvořený na základě sovětských zkušeností bude brzy dokončen. Tiše a bez fanfár. RLS na Krymu bude pravděpodobně pracovat v metrovém rozsahu a možná, že to bude ještě jeden „Voroněž“, lépe dvoupásmový.

Osobně nevidím žádný smysl v resuscitaci RLS „Dněpr“, i když… možné je všechno.

Na místě „Darjala“ v Pečoře logicky bude jeho decimetro-centimetrový bratr-dvojče.

Ukončení prací na programu „Voroněž-SM“ bude poslední etapou rozestavení stanic dnes vytvářeného systému obrany Ruska.

Jak to všechno dohromady bude fungovat a kdo a čím bude bít protivníka, o tom si promluvíme někdy jindy…

Zdroj: http://politrussia.com/vooruzhennye-sily/kak-rossiya-laquo-nezametno-raquo-426/