Smlouva o spojenectví a integraci – nová etapa vzájemných vztahů Ruska a Jižní Osetie

Z Jižní Osetie se ve společném prohlášení prezidenta republiky a mluvčího parlamentu оznamuje  konání referenda:

«Řídíce se dlouhodobými zájmy lidu Jižní Osetie a usilujíce o zabezpečení stability společensko-politické situace v Republice Jižní Osetie, vydáváme společné prohlášení o podpoře rozhodnutí politické rady prezidenta Republiky Jižní Osetie z 26. května 2016 o účelnosti konání referenda k otázce vstupu Republiky Jižní Osetie do Ruské federace v roce 2017, po vykonání volby prezidenta Republiky Jižní Osetie».

Přání konat takové referendum trvá v republice již dlouho. Prezident Leonid Tibilov se k tomu 19. října 2015 přesvědčivě vyjádřil:

Současná politická realita je taková, že považujeme za svoji povinnost vykonat naši historickou volbu, spojit se s bratrským Ruskem a na dlouhé časy zajistit bezpečnost a rozkvět naší republiky, našeho lidu. - Leonid Tibilov

Předpokládané datum konání referenda přitom nebylo upřesněno; v prosinci 2015 se hovořilo o době «dlouho před volbami prezidenta republiky, které se budou konat v dubnu 2017» (а nyní, podle prohlášení, bude referendum přeloženo až na dobu po volbách). Zdá se, že prezident Jižní Osetie se otevřeně vyjádřil v březnu:

Takové zásadní kroky je nutno promyslet, propočítat a posoudit. Já se domnívám, že čas pracuje pro naši myšlenku. Co se týče konkrétní reakce, vláda Ruska se již touto otázkou zabývá. Ale někdy jsou pro přijetí rozhodnutí nutné určité podmínky nebo okolnosti. - Leonid Tibilov

То znamená, že není tak důležité konkrétní datum, jako «nevyhnutelnost» konání referenda, a správný termín může záviset na mnohých měnících se okolnostech. Vláda republiky přitom usiluje o minimalizaci rizik pro Rusko, a pracuje na změnách v legislativě, které by umožnily Jižní Osetii stát se členem RF nikoliv přímo a bezprostředně, nýbrž prostřednictvím přechodných forem politické organizace; předkládané změny by měly dát prezidentovi «právo obrátit se na prezidenta Ruska s návrhem vytvořit jednotný federální orgán, kterému předáme své plné moci».

Jižní Osetie – to je malá republika  o rozloze pouhých 3.900 km² s populací 51.000. Její nezávislost uznaly pouze Rusko, Venezuela, Nikaragua a Nauru, částečně i Abcházie, a také PMR (Podněsterská moldavská republika), NKR (Republika Náhorní Karabach), DNR (Doněcká lidová republika) a LNR (Luhanská lidová republika), které samy mají obdobný status.

Ukázková reakce Washingtonu. Oficiální představitel ministerstva zahraničí Mark Toner se 26. května okázale pohoršoval:

Мy podporujeme územní celistvost a suverenitu Gruzie. A to zahrnuje i Jižní Osetii. A proto neuznáváme jakékoliv pokusy Jižní Osetie o získání suverenity.  - Маrk Тоnеr

Je na místě podotknout, že Osetie nikdy nebyla historicky závislá na Gruzii, ke dni připojení k Rusku byla nezávislá, zatímco Gruzie před vstupem do ruského impéria byla vazalem perských šachů, a součástí Ruska se stala o půl století později. Po začlenění Gruzie do Ruska v ní byl zrušen institut carství a zaveden status Gruzínské gubernie. Pravda, osetské území se nacházelo v regionu Gori a Osetie, děleného na gubernie, územní hranice byly stanoveny účelově podle geografických podmínek. Je nutno pochopit toto: žádné hranice té doby nejsou opodstatněním pro chystané požadavky Gruzie, jelikož ona sama se nevyznačovala státností.

Za sovětské éry bylo ve smlouvě ze 7. května 1920 zakotveno uznání Gruzie Ruskem, ale otázka sjednocení Osetií se neřešila, ty smlouvu nepodepsaly, a navíc smlouva obsahovala ustanovení o «právu národů na sebeurčení, až do úplného odtržení od státu». Sami Oseti za méně než měsíc, 28. května 1920, sepsali «Memorandum Jižní Osetie», ve kterém se tato prohlásila za neoddělitelnou část sovětského Ruska, přičemž připojení bylo definováno jako bezprostřední, na společném konsensu.

Stručně řečeno, Gruzie nemá na území Jižní Osetie žádná historická práva, a přání Osetů sjednotit se v jednom státě stojí za veškeré uvážení, stejně jako u kteréhokoliv jiného etnika, které se nachází v situaci rozdělení. Alespoň Rusům je toto téma velmi blízké a srozumitelné, a přání Osetů – bezpochyby oprávněné.

Není potom divu, že předseda výboru Státní dumy pro mezinárodní věci Alexej Puškov v odpověď na vyjádření ministerstva zahraničí prohlásil: «То je ten samý případ, jako názor, že USA nemá žádný význam».

V samotné Jižní Osetii byly reakce více emocionální. Poslanec parlamentu Amiran Djakonov nejen vyslovil názor, že «pro záchranu své prohnilé ekonomiky jsou Spojené státy ochotny používat celé spektrum nenávistných ideologií od ISIL až po gruzínský fašizmus», ale též hrdě poznamenal: «Kořeny mého rodu jsou o sto let starší než Deklarace nezávislosti Spojených států».

Takže nelze nesouhlasit ani s jeho druhou tezí:

Osud Jižní Osetie bude určovat její lid, a o připojení Jižní Osetie k Rusku budou rozhodovat národy Republiky Jižní Osetie a Ruské federace, nikoliv potomci těch, kteří mají na svědomí zločin vyhlazení původních obyvatel Severní Ameriky. –  Аmiran Djakonov

Přání Jižní Osetie připojit se oficiálně k Rusku je pochopitelné, je to ale účelné i z hlediska Ruska ?

My jsme Osety bránili v roce 2008, a dnes už to nevyvolává žádné problémy, ani nebude potřeba nasadit další vojska, na jejich území už je velká ruská vojenská základna.

Přijetí Jižní Osetie může zároveň vyvolat další řadu sankcí atd. Avšak nelze přehlížet, že Washington trvá na sankcích bez ohledu nejenom na působení Ruska, ale i na logiku jako takovou: jejich zastavení podmiňují plněním minských dohod, ale Rusko přece není stranou v konfliktu na Ukrajině! Takže to je velmi pravděpodobně politická hra: zrušte sankce, nebo se i Evropa bude hněvat, a Jižní Osetii je možno přijmout, když už nechcete urovnat vztahy.

Jak může připojení Jižní Osetie sloužit jako argument v zahraniční politice ? Připomenu vám starší sovětskou anekdotu: «S kým hraničí Sovětský svaz ? Hraničí s tím, s kým chce». Dobré obrazné vyjádření síly státu.

A nyní si vzpomínám, že v nedávné historii existuje jediný případ, kdy se zvětšilo území státu: navrácení Krymu. Zmenšování bylo ažaž, počínaje rozpadem SSSR, po přímé vojenské intervence, včetně násilné implantace americké demokracie – je toho celá řada, ale všechny změny byly zacíleny konkrétně na zmenšování území, oslabování států atd. Kromě jednoho.

V této chvíli je možno se ještě tvářit, že to nemá žádný zvláštní význam, prezentovat to jako výjimku atd. Ale pokud se připojí ještě jedno území – výjimka přestane být výjimkou, a co potom udělá Washington ? Vyhlásí Rusku válku ? K tomu nedojde – pud sebezáchovy stále existuje (jeden «dáreček» v Yellowstone bohatě stačí). Ale hodilo by se po pravdě přiznat, že Rusko má dostatečnou mezinárodní prestiž na to, aby mohlo ignorovat názor USA, ba i celého Západu.

A pak tu máme přece ještě Podněstří…

Andrej Borcov

28. května 2016, 16:07 h

Zdroj: http://politrussia.com/world/yuzhnaya-osetiya-zhelaet-947/