Vysoká škola by měla být místem nových myšlenek a podnětných názorů. Místo toho ji však liberálové učinili místem strachu a zastrašování. Kořenem téměř každého omezení svobodného projevu na kampusech po celé zemi je, že někdo – téměř vždycky liberál – byl uražen nebo vyčenichal potenciální urážku ve stádiu zrodu. Potom začíná umlčovací kampaň. Provinilec musí být potrestán, ne pouze v zájmu spravedlnosti, ale také aby se vyslala zpráva komukoli jinému na kampusu, že pokud by se měl odchýlit od levicových předpisů, také on by se mohl shledat prověřován, šikanován, ostrakizován nebo dokonce vyhoštěn. Jestliže úzkoprsá levice může preventivně umlčet oponující řečníky nebo oponující skupiny – jako např. zákazem proslovu nebo události, nebo odepřením uznání kampusu pro skupinu – tím lépe.

V rozhovoru z roku 2014 s New York Magazine komik Chris Rock řekl novináři Franku Richovi, že přestal dělat představení na vysokoškolských kampusech kvůli tomu, jak snadno publikum bylo uraženo. Rock řekl, že si uvědomil zhruba kolem roku 2006, že „Tohle už není taková legace jako bývala“ a poznamenal, že George Carlin se cítil stejným způsobem předtím, než zemřel. Rock to přisoudil tomuto “Děti vychované na kultuře ´Nebudeme udržovat skóre ve hře, protože nechceme, aby někdo prohrál.´ Nebo prostě ignorování rasy do absurdní míry. Nemůžete říct ´to černé dítě tamhle´. Ne, to je ´ten kluk s červenými botami.´ Můžete dokonce být urážlivý ve vaší snaze být neurážlivý.“ Bohužel, Rock přiznal, že atmosféra hypersentitivity donutila jeho a další komiky k autocenzuře.

Orwellovské klima intimidace a strachu brzdí svobodný projev a myšlení. Na univerzitních kampusech je to obzvláště zákeřné. Vyšší vzdělání by mělo poskytovat prostředí pro testování nových nápadů, debatování teorií, nalézání podnětných informací nebo utvoření si vlastního názoru. Kampusy by měly být místy, kde studenti mohou dělat chyby beze strachu z odvety. Pokud zde není žádný prostor pro chyby, je nemožné obdržet významné vzdělání.

Místo toho je politicky korektní univerzita minovým polem, kde fakulta ani studenti nemají ponětí, jaký nevinný komentář by mohl být pokládán za urážku. V prosinci roku 2014 prezidentka Smith College Kathleen McCartney poslala email studentskému sboru v období rozpoutání protestu kvůli tomu, že dvě odlišné velké poroty selhaly v obvinění policejních činitelů, kteří zabili afro–americké muže. Téma nadpisu znělo „Na všech životech záleží“ a email začínal s „Zvedáme naše hlasy v protestu.“ Načrtla akce kampusu, které by mohly být oblíbeny „zahojte ty, kteří trpí“ a „vyučujte, učte se a sdílejte to, co víme“ a „pracujte pro rovnost a spravedlnost.“

Krátce poté McCartney poslala další email jako omluvu za ten první. Co udělala? Vysvětlila, že byla informována studenty „fráze/hashtag ´na všech životech záleží´ byla některými použita, aby odlákala pozornost od zaměření se na institucionální násilí proti černochům.“ Citovala dva studenty, z nichž jeden řekl, že „Černí studenti na této škole si zasluhují, aby jejich specifické zápasy a bolest byly uznány, ne aby byly rozpuštěny do širšího studentského sboru.“ Daily Hampshire Gazette uvedla, že student druhého ročníku Smith univerzity si stěžoval, na větu „Na všech životech záleží.“ „Měl jsem pocit, jakoby (McCartney) zneplatňovala zkušenost černošských životů.“ Další student druhého ročníku na Smith řekl Gazette, „Velká část mého přísunu zpráv byly negativní poznámky o ní jako o osobě.“ Svůj omluvný email McCartney uzavřela ujištěním o svém závazku „pracovat jako bílý spojenec.“

McCartney se zajisté snažila podporovat studenty a mít soucit s jejich starostmi a problémy. Navzdory svým nejlepším záměrům však způsobila závažnou urážku. Výsledkem prostého pochybení bylo osobní zatracení studenty. Jestliže jsou v této situaci přičítány hanebné motivy, není těžké extrapolovat, co by se stalo a co se děje skutečným kritikům, kteří poslušně nepřitakávají úzkoprsé (ne-liberální) levici.

Ve článku v Atlantic Wendy Kaminer – právnička a obhájkyně svobodného projevu – prohlásila, že „Akademická svoboda upadá. Víra v to, že právo na svobodný projev nezahrnuje právo mluvit urážlivě, je nyní na kampusech pevně zakořeněna a prosazována represivní řečí či předpisy o obtěžování. Cenzoři na kampusu se v odpovědi na domněle urážlivou řeč obvykle nebouří, ale kradou noviny obsahující články, které se jim nelíbí, vandalizují projevy jenž shledávají urážlivými a narušují proslovy, jež by raději neslyšeli. Trvají na tom, že nenávistná řeč není svobodou projevu a že lidé, kteří si v ní libují by měli být potrestáni. Nikdo by neměl být překvapen, když profesor na elitní univerzitě volá po uvěznění ´Sama Bacila´ (který natočil video Nevina muslimů) zatímco zároveň prohlašuje, že oceňuje první pozměňovací návrh.

Na dnešních kampusech jejich správci klonící se doleva, profesoři i studenti pracují přesčas ve své kampani umlčování nesouhlasu a jejich neoficiální taktiky ostrakizování, špinění a ponižování jsou vysoce efektivní. Ale co je ještě více mrazivé – a dalekosáhlé – je oficiální moc, kterou zneužívají, aby zajistili umlčování názorů, které se jim nelíbí. Vynalezli labyrint nástrojů proti svobodnému projevu, který zahrnuje „řečové předpisy,“ (speech code) „zóny svobodného projevu,“ cenzuru, vyšetřování kampusovými „úřady pro diverzitu a toleranci,“ a odepření spravedlivého procesu. Vyrábějí „opatření proti obtěžování“ a „opatření proti násilí“, jenž jsou řečovými předpisy v převleku. Podle zprávy o svobodném projevu na kampusu Nadace pro individuální práva ve vzdělávání (FIRE) z roku 2014 „Řečové předpisy v ohnisku pozornosti,“ bezmála 60 procent z více než sta zkoumaných vysokých škol „vážně porušuje práva na svobodný projev studentů.“ Pouze 16 z těchto zkoumaných škol v roce 2014 nemělo politiky omezující chráněný projev. Jejich reportáž z roku 2015 shledala, že ze 437 škol, které zkoumali, „více než 55 procent udržuje silně restriktivní řečové předpisy ´červeného světla´ – politiky, které jasně a podstatně zakazují chráněný projev.“ Greg Lukianoff z IRE připsal nepatrný pokles tlaku zvenčí od skupin pro svobodný projev a od soudů.

Mnohým Američanům z výrazu „řečový předpis“ běhá mráz po zádech. A přece se tyto škodlivé a neamerické předpisy staly na vysokoškolských kampusech napříč Spojenými státy běžnými. Typicky bývají tak široké, že by mohly zahrnovat doslova cokoli a podléhají interpretaci školních správců, kteří často selžou v působení jako čestní zprostředkovatelé. V rukou úzkoprsých levičáků jsou řečové předpisy zbraní, jak umlčet kohokoli – profesory, studenty, navštěvující řečníky – kteří vyjádří názor, jenž se odchyluje od levicového světového názoru nebo ideologie. Projev, který je uráží, je redefinován jako „obtěžování“ nebo „nenávistná řeč“, z nichž oboje jsou zakázány většinou kampusových řečových předpisů. Na coloradské univerzitě, univerzitě soukromých liberálních umění, správci vymysleli politiku „násilí“, která byla použita za účelem potrestání nenásilného projevu. Následky porušení řečového předpisu jsou vážné: často to může vést k veřejnému zostuzování, cenzuře, vyhazovům, suspenzím nebo vyhoštěním, často bez jakéhokoli spravedlivého procesu.

Mnohé z těchto incidentů znějí příliš absurdně na to, aby byly pravdivé. Ale skutečně jsou. Uvažte například, jak Univerzita v Yale učinila poprask kvůli triku třídní rady studentů prvního ročníku navrženého pro fotbalový zápas Yale – Harvard. Problém? Triko citovalo verš F. Scott Fitzgeralda z This Side of Paradise, že „Považuji všechny harvardské muže za padavky.“ Slovo „sissy“ (padavka) bylo shledáno urážlivým homosexuály. Nebo co například profesor z univerzity Brandeis, který byl shledán vinným z  rasového obtěžování – bez jakéhokoli formálního procesu – kvůli vysvětlení, dokonce kritizování, slova „wetbacks“ (mokrá záda). Pouze vyřčení tohoto slova stačilo. Další profesor, tentokrát na univerzitě v Centrální Floridě, byl suspendován kvůli žertovnému přirovnání svých těžkých otázek v písemce k „vražednému řádění“. Student nahlásil vtip školní správě. Profesor okamžitě obdržel dopis suspendující jej z vyučování a vykazující jej z kampusu. Poté, co se věc dostala na veřejnost, byl opět dosazen zpět.

Mlhavě formulované kampusové řečové předpisy množící se napříč zemí pasují každou osobu se schopností používat svoje hlasivky na pachatele ve stádiu zrodu. Univerzita v New Yorku zakazuje „urážení, škádlení, posmívání, ponižování nebo zesměšňování jiné osoby nebo skupiny.“ Univerzita Svatého kříže zakazuje řeč „působící emocionální zranění kvůli nedbalému nebo bezohlednému chování.“ Univerzita v Connecticutu vydala „Programové prohlášení o obtěžování“, které zakazuje „činnosti, jenž zastrašují, ponižují nebo snižují osoby či skupiny, nebo podkopávají jejich bezpečnost či sebevědomí.“ Studentská příručka z roku 2012 – 13 Státní univerzity ve Virginii zakazuje studentům „urážení… člena univerzitní komunity.“ Ale kdo rozhodne, co je „urážlivé“? Úzkoprsí levičáci, samozřejmě.

Seznam pokračuje dál a dál. Univerzita ve Wisconsin – Stout jednou měla politiku informační technologie zakazující distribuci zpráv, které zahrnovaly urážlivé komentáře o řadě přívlastků včetně barvy vlasů. Politika Fordham Univerzity zakázala používání emailu za účelem „urážení“. Začíná to být ještě horší: Vysoká škola v Lafayette – soukromá univerzita – ustanovila „tým pro odpovědi na předsudky“, který existuje, aby „odpovídal na akty nesnášenlivosti.“ „Incident související s předsudky“ byl „jakýkoli incident, v němž činnost podniknuta osobou či skupinou je vnímána jako škodlivá… vůči jiné osobě či skupině.“ Je skutečně moudré mít politiku, která závisí na vnímání urážek studenty ve vysokoškolském věku? Jiné školy mají programy pro nahlašování předsudků podněcující studenty k nahlašování incidentů.

Řečové kódy vytvářejí mrazivé prostředí, kde vše, co je zapotřebí, je jedno obvinění, ať už je pravdivé či ne, aby zruinovalo něčí akademickou kariéru. Záměr či reputace nebo integrita obviněného mají velmi malý význam. Jestliže někdo „vnímá“, že jste mluvili nebo jednali rasistickým způsobem, potom mez pro vinu byla dosažena. Jestliže osoba prohlašuje, že jste jí způsobili „škodu“ tím, že jste řekli něco, co ji urazilo, je případ uzavřen.

V listopadu roku 2013 více než dva tucty absolventů na UCLA vstoupily do třídy svého profesora a oznámily protest proti „nepřátelskému a nebezpečnému klimatu pro Odborníky jiné barvy pleti.“ Studenti byli oběťmi rasové „mikroagrese,“ což je výraz vynalezený v 70. letech, který má v poslední době opětovné využití jako umlčovací taktika. Obvyklá citovaná definice je, že rasové mikroagrese „jsou stručné a běžné denní verbální, behaviorální nebo environmentální potupy, ať už záměrné či nezáměrné, které sdělují nepřátelské, ponižující nebo negativní rasové újmy a urážky vůči lidem jiné barvy pleti.“ Jako u všech z těchto nových kategorií může být mikroagresí doslova cokoli.

Takže co byly rasové mikroagrese, které zapříčinily přerušení vyučování na University of California v Los Angeles? Jeden student prohlašoval, že když profesorka změnila velká písmena slova „domorodý“ na malá, nerespektuje její ideologický názor. Dalším důkazem rasové nevraživosti bylo profesorčino trvání na tom, aby studenti používali chicagskou Příručku stylu pro formát citací (protestující studenti dávali přednost méně formální americké Příručce psychologických asociací). Po snaze mluvit s jedním studentem ze své třídy byla laskavá 79 letá profesorka obviněna z ublížení na těle kvůli tomu, že vztáhla ruku, aby se ho dotkla. Profesor Val Rust, široce respektovaný odborník na poli srovnávací pedagogiky byl správou UCLA přiveden do zoufalé situace, neboť zacházela s jeho stylistickými změnami ke studentským pracím jako s rasistickým útokem. Škola instruovala Rusta, aby opustil Graduate School of Education and Information Services na jeden rok. V odpovědi na různé incidenty UCLA též zadala vypracování „Nezávislé vyšetřovací zprávy o předsudečném jednání a diskriminaci zahrnující fakultu na University of California v Los Angeles.“  Zpráva doporučovala vyšetřování s tím, že „vyšetřování by mohla odradit ty, kdo by se dopouštěli takového chování, dokonce i kdyby jejich činy pravděpodobně nepředstavovaly porušení univerzitní politiky.“

Autor: Kirsten Powers

5. listopadu 2015

Zdroj: http://www.thedailybeast.com/articles/2015/05/11/how-liberals-have-ruined-college.html