Andy Xie říká, že světová elita při návštěvách G7, G20, Davosu a dalších marnotratných shromážděních je úplně vedle, když zkouší svalovat vinu za ty turbulence na lidskou psychologii; všechny signály poukazují na vleklé období globální stagnace a nestability.

Ještě než začalo mrhat časem současné shromáždění G7, se sešla pracovní skupina G20 na schůzku v Šanghaji, která nepřišla s žádným konstruktivním návrhem na revizi globální ekonomiky, a místo toho si stěžovala, že současné turbulence na trhu neodráží „podkladové fundamentální ukazatele globální ekonomiky.“ Od června 2014 se propadly ceny ropy o 70 procent, zatímco brazilský reál spadl na polovinu a ruský rubl je dole o 60 procent. Globální ekonomika je na přechodu do další recese a tito důležití lidé to všechno svádí na něco na způsob psychologického problému lidí.

Globální ekonomice se během uplynulých dvou desetiletí dostalo požehnání vstupu 800 milionů tvrdě pracujících Číňanů do účasti v ní plus informační revoluce. Ten koláč by tedy měl narůst dost na to, aby byla většina lidí šťastnějších. Stal se však pravý opak. Svět jde od krize ke krizi. Lidé si všude jen stěžují. To je ale kvůli mizernému vedení právě těch lidí, kteří se účastní schůzek G20, na té marnotratné žranici v Davosu a na té spoustě globálních schůzek, které mrhají penězi daňových poplatníků a staví ty nejapné vůdce do světel reflektorů.

Jedena z hlavních stížností, se kterou lidé přichází, je, že ten systém je zmanipulovaný, tj. že ta rostoucí koncentrace příjmů není výsledkem soutěže na svobodném trhu, nýbrž že jde o zmanipulovaný systém, který zvýhodňuje ty politicky mocné. A to je z větší části pravda. Noví miliardáři z posledních dvou desetiletí jsou převážně z oboru financí a nemovitostí. Jen málo jich to dělalo tak, jako to dělávali Steve Jobs nebo Bill Gates, že vytvořili něco, co učinilo lidi produktivnějšími.

Nejdůležitějším faktorem v tomto zmanipulovaném systému je to, že monetární politika se využívá tak, aby se peníze pumpovaly do finančních trhů ve jménu stimulace růstu ve prospěch lidí. Jenomže to má v podstatě účinek přelévání bohatství, tj. pár lidí ve finančním trofickém řetězci to činí bohatými, zatímco k obyčejným lidem padá už jen pár drobků. Ovšem místo alespoň trochy drobků, tento efekt bohatství nafukuje ceny nemovitostí na Manhattanu a v Londýně a v Hong Kongu zrovna tak jako ceny moderního umění. Veškerý efekt bohatství v podstatě zůstal jen uvnitř malého okruhu boháčů. A tito lidé se pak objeví v Davosu, aby tam pogratulovali tvůrcům politik k jejich „úspěchům“.

I to mrhání zdroji je úplně stejně důležitý faktor při oslabování globální ekonomiky a vytváření její náchylnosti k upadání do krizí. Po finanční krizi 2008 utratila US vláda a Federální rezervy biliony dolarů na výkupy z dluhů právě pro ty samé lidi, kteří tu krizi vytvořili. Místo aby tyto lidi čekal bankrot a vězení, tak zbohatli více, než kdy dříve. Jak se dalo čekat, těch zdrojů využili k tomu, aby ten systém zmanipulovali ještě více.

Po roce 2008, kdy Peking začal s ohromným investičním tažením, celá globální vládnoucí elita Čínu velebila za záchranu globální ekonomiky. Čína zvedla zadlužení o 20 bilionů US$, aby financovala stavby továren a domovů. Investice však nezaručují konečnou poptávku. Ten proces budování továren poptávku vytvářel. Když byly ale dokončené, tak potřebovaly někomu prodávat své zboží. To, co Čína udělala, bylo postavení ještě více továren, aby udržela tyto továrny zaměstnané. Taková pyramidová hra ale nemohla vydržet dlouho. Právě teď začínáme spatřovat počátek jejích pustošivých důsledků.

Přeinvestování Číny nafouklo ceny komodit, což vedlo k zase další pyramidové hře. Zatímco centrální bankéři srazili úrokové sazby na nulu, obecně poptávka po úvěrech na to nereagovala, jelikož podniky nezažívaly nárůst poptávky od lidí, ti totiž trpěli erozí příjmů. Ale pro danou chvíli ospravedlnil poptávku po úvěrech komoditní boom. Biliony dolarů se lily do energetického sektoru a biliony dalších do dalších komoditních průmyslů. Podniky ve vynořujících se ekonomikách, které byly nafouknuty rostoucími cenami komodit, si půjčily 9 bilionů US$. Tato hora dluhů plave na komoditní pyramidové hře, která sama plave na čínské investiční pyramidové hře. Její vzplanutí je jen začátek. Její dopad na globální finanční systém by mohl být i větší než měla finanční krize 2008.

Navíc k prasknutí globální komoditní bubliny zabije bublina nadbytečných kapacit v Číně globální kapitálové výdaje na mnoho let dopředu. I když čínské investice nerostou, jako před tím, tak investice poloviny hrubého domácího produktu pořád ještě přispívají k nadbytečné kapacitě za více než 1 bilion US$ každý rok – a tak ten problém jen roste.

Vše nasvědčuje tomu, že Čína chce svou nadbytečnou kapacitu exportovat. A proč ne? Čína přehnaně investovala, aby vytáhla z bryndy globální ekonomiku. Měla by snad za tuto chybu zaplatit celou cenu sama?

Čínská strategie povede k de-industrializaci většiny světa, zvláště ve středně příjmových vynořujících se ekonomikách. Ubohé kapitálové výdaje povedou k ubohé zaměstnanosti a k mizerným příjmům zaměstnanců. Bankroty v důsledku toho by mohly globální kreditní systém ještě oslabit.

Globální ekonomiku tedy čekají roky stagnace, deflace a finančních krizí. Současní ekonomičtí manažeři se tedy uchýlí k těm samým trikům s napumpováním finančních trhů likviditou bez jakéhokoliv přínosu. Mezi tím se po celém světě bude šířit finanční nestabilita. Zabere to ještě dlouhý čas, než se objeví ti opravdoví vůdci.

Ze všeho nejdřív zvítězí populisté. Jejich politiky se ale bohužel budou soustřeďovat na protekcionismus a na rušení systému Světové obchodní organizace. To povede k dalším ekonomickým turbulencím v globální ekonomice. Protekcionismus by mohl náhle skokově nastartovat inflaci, ze které by se rychle mohla stát hyperinflace, která by určitě vedla k násilným revolucím.

Svět je na přechodu do dlouhého období stagnace a nestability. Naše vládnoucí elita z toho obviňuje lidi, kteří to vidí. Její strategií je změna psychologie lidí. Bohužel ale k jejich smůle svět zachvacuje požár a ty plameny nakonec dosáhnou i do jejich horských rezidencí v Davosu.

Submitted by Tyler Durden on 05/28/2016 14:00 -0400

Authored by Andy Xie, the former Morgan Stanley chief Asia-Pacific economist, originally posted Op-Ed at The South China Morning Post,

Zdroj: http://www.zerohedge.com/news/2016-05-28/dont-listen-ruling-elite-world-economy-real-trouble