Zdá se, že se o Krym, který je právně ukrajinský a fakticky ruský, hlásí ještě třetí majitel – histrický. V průběhu Mezinárodního humanitárního summitu v Istanbulu, kde každý mluvil o svém – Ukrajina o ruské agresi, Ázerbájdžán o jaderné hrozbě ze strany Arménie (která na fóru nebyla kvůli genocidě a tak), v populárních tureckých novinách Habertürk se objevil článek o tom, že 29. května se na aukci bude prodávat smlouva, podle níž Turecko pod nátlakem Ruska prodalo v roce 1774 poloostrov Krym. Je zajímavé, že noviny Habertürk jsou považovány za blízké Straně spravedlnosti a rozvoje, jejíž lídr Ahmet Davutoglu, který v tyto dny opustil post premiéra, je etnickým krymským Tatarem…

Článek pod názvem „Smlouva, která nám byla Ruskem vnucena, se 29. května objeví na aukci!“ napsal populární televizní moderátor, badatel historie Osmanské říše, muzikolog a sloupkař Murat Bardakči. Proto, stejně jako i jiné jeho články, byl i tento věnován historii mnohem více, než politice. Ale jak se říká, každý začátek je těžký. Takže, několik citací.

„Tento týden se v Istanbulu objeví v aukci svědectví jedné z největších porážek v naší historii. Na aukci, kterou 29. května v Point Hotel pořádá Istanbulský aukční dům, bude vystaven originál desetistránkového Dodatku k Dohodě o Kücük-kajnardžskému míru za vyvolávací cenu tři tisíce tureckých lir. V mírové smlouvě, podepsané v roce 1774 po naší porážce ve válce s Ruskem, do níž jsme vstoupili v roce 1768, jsme museli uznat, že ztrácím e na Krym jakýkoli nárok. Dodatek k této smlouvě, o němž je tu řeč, byl následně podepsán později a reguloval pořádek průchodu ruských lodí přes úžiny.

8. října roku 1768 bylo Turecko nuceno vyhlásit válku Rusku, které se neustále vměšovalo do záležitostí Polska (v té době Rzeczpospolita), podněcovalo Řecko a Balkán ke vzpouře proti nám a trvale porušovalo hranici.

I když v průběhu šesti let bojů naši vojáci dosáhli určitých úspěchů, časem se fronty zhroutily, byli jsme nuceni snášet neúspěch za neúspěchem a po obléhání tureckých vojsk ruskou armádou v Šumle byla Osmanská říše nucena přiznat porážku.

Mírová smlouva byla podepsána 21. července roku 1774 v obci Kücük-kajnardžsk na břehu Dunaje na území současného Bulharska a vstoupila do historie jako svědectví jedné z prvních a největších našich proher.

I když podle prvního odstavce smlouvy se Krym, který po staletí byl naším územím, zdánlivě stal nezávislým, ve skutečnosti byl připojen k Rusku. Spolu s Krymem k Rusku přešly i mnohé další země a Turecko navíc mělo zaplatit obrovské reparace. Další velmi důležitý bod této smlouvy byl v tom, že Rusko formálně vzalo pod svou ochranu křesťanské obyvatelstvo Osmanské říše.

Kücük-kajnardžský mír, uzavřený v období, kdy v Rusku vládla carevna Kateřina II. a v Turecku Abdul-Hamid I., se stal první dohodou, kterou Osmanská říše byla nucena podepsat a přiznat tak porážku před jiným státem. Kromě toho od té doby tato smlouva změnila Rusko v jednoho z největších zdrojů našich starostí. Od této chvíle Rusko, které jsme dříve opakovaně poráželi (a to především v průběhu křížové výpravy za vlády Baltadži Mehmeda paši), vystupovalo vůči nám jako silný stát, a my jsme prohráli téměř každou bitvu, do které jsme s Rusy vstoupili, a to až do tragédie v Sarykamyše během První světové války…“.

Dále se autor zabývá detaily smlouvy, zejména pak známým bodem, podle něhož ruským obchodním lodím Turecko poskytovalo právo proplouvat přes úžiny bez zvláštního povolení, a umožňovalo jim svobodu pohybu v Černém a Středozemním moři. A právě tento Dodatek ke smlouvě, který je jedním z prvních dokladů po staletí trvajícího sporu o průlivy, bude dán do dražby 29. května.

Ale zajímavé není jen to. Klíčová věta v článku zní:

„Podle prvního odstavce smlouvy se Krym, který po staletí byl naším územím, zdánlivě stal nezávislým, ve skutečnosti však byl odstoupen Rusku…“.

Dá se předpokládat, že Turci, kteří se s Ruskem vážně a trvale rozkmotřili, začnou rozehrávat obraz historicky nezávislého Krymu, za nímž se skryje jejich skutečné přání trvající řadu století – uplatnit na poloostrov svá práva? Proč by to nezkusili… Nedohnali, tak se alespoň ohřejí. Opět budou provokovat, vytvoří nějaké to nové hnutí, budou dělat dusno…

V tomto smyslu logicky přilákají Ukrajince co by tým „animátorů“, a také bude prostřednictvím jejich diaspory patřičně rozvířeno téma věčně utlačovaných, prodávaných a násilně přesídlených krymských Tatarů, o kterých v Evropě až do vítězství Džamaly v Eurovizi nikdo neslyšel.

Pravda, tato hra je do značné míry určena pro domácí publikum. Poté, co se prezidentovi Turecka Recepu Tayyip Erdoganovi podařilo vyprovodit Ahmeta Davutoglu do důchodu, bude Erdogan potřebovat uplatnit novou kreativitu, aby neztratil vliv v politice a nevypadl ze hry. Jenže se ukázalo, že nejen Poroshenko a Groisman je „Je suis krymský Tatar“, ale krymským Tatarem je i onen lídr jedné z nejsilnějších politických stran v Turecku, přičemž skutečný – oficiální a etnický.

V této situaci samozřejmě Ukrajině připadne role druhého plánu, se kterou bude šťastně souhlasit. Není nutné upozorňovat, že naše politické intriky jsou jen naivní handrkování na Troješčinském trhu v porovnání s tradicí propracovaných intrik dvořanů v Osmanské říši. Ale je jasné, že v pravý čas nás s tím řádně obeznámí. Jenže zem by si na to neměla zvykat. Proto si vesele zahrajme na nové aliance a zároveň pošleme do Turecka na rekvalifikaci 3 tisíce policistů.

Dá se říci, že je docela paradoxní a zábavné, že výsledkem výše zmíněného humanitárního summitu byla dohoda o zvýšení kvalifikace silových struktur včetně policie a národních gardistů – a to v zemi, která je proslulá svými tvrdými zásahy proti protestům, včetně pokojných demonstrací. Ale učit se od nich stojí za to. Brzy nám to může přijít vhod…

Zdroj: http://politikus.ru/articles/77112-pochemu-turki-vspomnili-chto-prodali-krym.html