Válka mezi Ruskem a Ukrajinou byla naplánována už dávno. Když na začátku roku 1992 vojáci skládali přísahu Ukrajině a ptali se jich, zda by byli ochotni v případě potřeby bojovat i s Ruskem, mnohými to bylo považováno za nevhodný vtip. Ale odpovědní pracovníci podle odpovědí někde zaškrtli nějaké políčko, které jednou v budoucnu zabliká zeleným světýlkem při prosazování na kariérním žebříčku, zatímco pro jiné se stane „černou značkou“. Málokdo by si tehdy pomyslel, že jednou možná dojde k otevřenému střetu Ukrajiny a Ruska. A to se mohlo stát již v roce 2008…

Zrození alternativy

Myšlenka střetu vznikla v roce 1997. Zpočátku vypadala spíš jako krásná hračka, kterou dali dětem na hraní. Pak se však stala něčím daleko vážnějším. Za pár let se tato „hračka“ proměnila v mocnou zbraň. A pokud si hrajete se zbraní připravenou k výstřelu, pak – jednou vystřelí. Tak vznikl GUAM.

GUAM – to není jen ostrov v Tichém oceánu, na kterém se nachází jedna z největších vojenských základen USA v regionu, ale také integrační projekt stojící vedle SNS, jehož jediným úkolem od samého začátku bylo vytvoření alternativy k jakémukoli euroasijskému projektu s centrem v Moskvě.

V roce 1918 byl Kyjev Západem vydělen jako centrum alternativního sjednocení zemí bývalé Ruské říše. Hejtmanát Skoropadského byl předobrazem současné Ukrajiny. Podíváte-li se pozorně, uvidíme, že dnes Kyjev ve své politice nepředvádí nic koncepčně nového. Rychlý pád režimu hejtmana v první občanské válce – byla spíš náhoda způsobená porážkou jeho hlavních sponzorů. Pokud by Německo vyhrálo I. světovou válku, v historii Ukrajiny by se všechno odvíjelo úplně jinak.

Eurointegrace by v císařské Evropské unii probíhala o 100 let dříve, ale ve stejném postavení kolonie. Mimochodem dnešní Ukrajinu čeká přesně totéž co hejtmana Skoropadského. Padne hned jak její sponzoři prohrají další světovou válku.

Ale to jsme odešli od tématu, vráťme se do současnosti. Co spojovalo země, které vytvořily GUAM? Pokud se podíváte pozorně, každá z nich měla své územní nároky vůči Rusku. Moldávie – Podněsteří, Gruzie – Jižní Osetii a Abcházii, Ukrajina status Sevastopolu a… Krym, pro Ázerbájdžán je věčnou ranou ztracený Karabach, který by bylo navrátit zpět zcela nereálné, když Moskva podpořila arménský Jerevan.

Nikdo se ani nijak zvlášť netajil s tím, že GUAM byl vytvořen jako alternativa k SNS s cílem zničit druhého. A pak tu byla OSKB (Organizace Smlouvy o kolektivní bezpečnosti, následník Taškentské smlouvy – pozn. překl.). Nový vojenský svaz bývalých republik SSSR byl vytvořen v roce 1994 a v roce 1999 členské státy měly jeho trvání prodloužit. To učinily všechny země, kromě Gruzie, Ázerbájdžánu a Uzbekistánu, který se právě v tomto roce dočasně připojil ke GUAM. V Chartě GU(U)AM, přijaté v Jaltě dne 7. června 2001, bylo napsáno, že se země nové formace budou zabývat i otázkami regionální bezpečnosti ve všech oblastech činnost i.

14. května 2002 bylo přijato rozhodnutí o vytvoření plnocenné vojenské aliance na základě OSKB.

Takže na začátku nového tisíciletí se USA podařilo z bývalých republik SSSR vytvořit dvě nepřátelsky smýšlející vojensko-politická uskupení mající vůči sobě spoustu nevyřešených nároků. První s centrem v Moskvě: Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Arménie, Kyrgyzstán a Tádžikistán. Druhý s centrem v Kyjevě: Ukrajina, Uzbekistán, Gruzie, Ázerbájdžán a Moldávie. Na první pohled byly svou silou jasně nesouměřitelné, ale nemělo by se zapomínat, že za GU(U)AM s celou svou mocí stál Západ.

Na posílení do něj v roce 2006 vstoupilo i Rumunsko a Turecko a Lotyšsko se staly pozorovateli. Zajímavá je sestava členů. Ani ta nebyla náhodná. V roce 2005 prezident Ukrajiny Viktor Juščenko oznámil, že jedním z hlavních úkolů GU(U)AM bude řešení konfliktu v Podněsteří a na Kavkaze…

Co bylo v plánu? Tehdy se o tom ještě raději nemluvilo, ale právě k tomu následně směřovalo další úsilí.

Právě přesně po roce 2004 začíná rozsáhlá revitalizace GU(U)AM. Militaristické přípravy této organizace byly tak zřejmé, že Uzbekistán, ve skutečnosti obklopen ze všech stran členy OSKB a nemaje tak přímé hranice se „spojenci“, se raději rozhodl přeběhnout do tábora Moskvy (v roce 2006).

GUAM: příprava na válku

To, že Kyjev zásoboval gruzínskou armádu v předvečer války v Jižní Osetii, je známo všem. Drtivou většinu vojenského potenciálu Tbilisi v polovině roku 2008 tvořila technika zrekonstruovaná, modernizovaná a prodaná Kyjevem.

Současně úplně stejně Kyjev zásoboval zbraněmi i Ázerbájdžán. „Smerče“, které jsou dnes ve výzbroji ozbrojených sil Ázerbájdžánu, jsou z Kyjeva a stejně tak i mnoho tanků, děl, vrtulníků, letadel a protiletadlových systémů. Kyjev svým spojencům rozdával dokonce i zbraně, které byly v té chvíli v jeho vlastní výzbroji.

Divize „Buk-M1″, která vypila hodně ruské krve v nebi nad Gruzií…

V roce 2005 dostal Ázerbájdžán 25 tanků, Gruzie – 16. V roce 2006 Ázerbájdžán – 17. V roce 2007 Gruzie – 74 tanků. Celkem za tři předválečné roky poslala Ukrajina na Kavkaz svým spojencům z GUAM 132 tanků. Stejně tak 134 jednotek lehké obrněné techniky, více než sto kusů hlavňového dělostřelectva, desítky kompletů protivzdušné obrany. A ještě se část techniky prodávala bez výzbroje, a proto zjistit, kolik zbraní vlastně Ukrajina skutečně prodala, není vždy možné.

Kyjev nezapomínal ani na sebe. Právě v období od roku 2004 do roku 2008 proběhlo obnovení bojeschopnosti ukrajinské armády. Cvičení, která se nedělala mnoho let, šla jedno za druhým. Počet nalétaných hodin vojenských pilotů vzrostl násobkem: v roce 2002 to bylo jen 3,5 hodiny za rok na posádku. V roce 2004 – již 56,5 hodiny, v roce 2005 – 86 hodin pro síly rychlé reakce a do 18,5 a 23 hodin pro zbytek letectví. V roce 2007 průměrný počet nalétaných hodin dosáhl rekordních 44 hodin…

V tutéž dobu měli v roce 2005 piloti Vzdušných sil RF nalétáno průměrně 33 hodin ročně. Přitom bojové letectvo mělo nalétáno v průměru méně, zatímco vojenští dopravní piloti měli v tomtéž roce průměrně nalétáno až 60 letových hodin.

V roce 2004 byl zahájen program modernizace pozemních vojsk Ukrajiny. Koncem roku 2006 byla ukončena brigádní reforma. Na sklonku roku 2005 byly armádě zahájeny dodávky tanků BM „Bulat“, kterých původně předpokládali vyrobit až 400 kusů. Ale „Ukroboronprom“ to nezvládl. Nemohl současně „nýtovat“ každoročně desítky tanků do Gruzie, Ázerbájdžánu a ještě pro sebe.

Všichni se totiž připravovali k válce. Je příznačné, že potok vojenské techniky z Ukrajiny do Gruzie „vyschl“ v období zima-jaro 2008.

Střetnutí

V březnu 2008 došlo k dosud nejkrvavějšímu střetu v Náhorním Karabachu, a to čistě „náhodou“ souběžně s nepokoji v Jerevanu.

V červnu pak začala na Ukrajině houstnout situace kolem ČF RF (Černomořského flotu RF). Horké hlavy se dohodly na tom, co se předpokládalo – že v případě, kdy by si Rusko v roce 2017 flotilu odvézt odmítlo, je třeba požádat NATO, aby Ukrajině v této otázce pomohlo. Vášně se silně rozhořely a vzduch byl cítit konfliktem…

GUAM udeřil 8. srpna 2008. V ten den se celá gruzínská armáda vrhla na Jižní Karabach a tam se nacházející prapor ruských mírových jednotek.

Co by se stalo v případě vítězství Gruzie? Rusko by bylo poníženo, Jižní Osetie a Abcházie rozdrceny. Dále by následovalo krvavé rozuzlení v Náhorním Karabachu a možná i v Podněsteří.

Připomeňme, že v roce 2006 se chtělo ke GUAM připojit Rumunsko a řešení konfliktu s Podněsteřím bylo spolu s konflikty v Zakavkazsku vyhlášeno v roce 2005 Viktorem Juščenko jako hlavní úkoly nové aliance.

A téměř určitě by se něco událo i na Krymu, protože situace kolem ČF RF byla v informačním poli rozněcována od konce jara 2008, ale po porážce gruzínské armády v pětidenní válce okamžitě skončila. Podle vzpomínek velvyslance Ukrajiny v Rusku Konstantina Griščenko mohl být Kyjev do tohoto konfliktu zcela vtažen, ale Juščenko se ukázal být chytřejší než jeho kmotři.

GUAM: úpadek

Zničení invazní armády v Jižní Osetii – rychlé, úplné a naprosté – bylo šokem pro všechny. Pokud by však Gruzie zabránila vstupu ruského uskupení přes Rokský tunel, mohlo být finále úplně jiné a samozřejmě i jeho geopolitické důsledky.

Avšak místo zničení ruských spojenců a úderu po prestiži Moskvy jedna z hlavních zemí GUAM byla poražena. Prestiž Ruska vylétla do nebývalých výšin a Arménie se zbavila velkých problémů s Ázerbajdžánem. Ukrajina a NATO, když uviděly sílu ruské armády a rozhodnost Kremlu v prosazování svých zájmů, rychle zastavily informační výboje proti ČF, a Moldávie…

V lednu 2009 při jedné tiskové konferenci tehdejší moldavský prezident Vladimír Voronin na žádost ukrajinského novináře vyjádřil své mínění ohledně GUAM:

„Nejraděj bych na to zapomněl… Za osm let styku s mnohými prezidenty jsem si všiml, že někteří z nich chtějí za každou cenu vést jakoukoli regionální organizaci. A když takovou organizaci vymyslí, vtáhnou do ní jiné země… Já jsem zažil tento GUAM, sotva jsem se stal prezidentem, a tak jsem hned nepochopil hlavní cíl této struktury. Nemyslím si, že by organizace, které nemají předmět sledování, byly životaschopné. Bylo tolik pokusů oživit tento GUAM – ale zatím se nic nepodařilo. Je potřeba pečlivě zvážit, co takový GUAM přináší a kdo ho vlastně potřebuje. Naše účast v této organizaci je velmi omezena, protože jeho práce nem&aacut e; žádné výsledky. Nejsou projekty, není žádný konsolidující začátek. V současné době to je bezperspektivní. Jsou i jiné probémy spojené s GUAM, o nichž však nechci a nebudu mluvit. Ale že GUAM nebyl ani včera a není ani dnes životaschopný, je jednoznačné.“

Po porážce v Jižní Osetii se prezidenti zemí GUAN ani jednou nesešli. Každoroční summity pracovních skupin na úrovni ministrů zahraničí, které se měly konat dvakrát ročně, také upadly do zapomnění.

Za celé období 2008 – 2009 Ukrajina dodala Gruzii jeden tank, Ázerbajdžánu žádný. Ten začal od roku 2010 pomalu, ale nenávratně vcházet na orbitu Moskvy.

Po létu 2008 se postoj Západu k Viktoru Juščenkovi zásadně změnil. Kolegové ho přestali zvát, už nebyl zajímavý. Do tisku se začaly dostávat informace o jeho nezákonných krocích, které byly v rozporu se zájmy národa (připomněli mu všechno: i tanky, i „BUKy“). Prostě si o něj začali otírat boty:

Ne nadarmo se jeho osobní rating, který ještě na jaře roku 2008 činil téměř 20%, už napodzim proměnil ve statistickou chybu (3,5%). Juščenko se v rozhodném momentu zalekl a tím zničil mnohaleté plány USA na „stloukání“ alternativního antiruského integračního projektu na troskách SSSR.

Zdroj: http://politrussia.com/world/voyna-08-08-08-kogo-858/