Rozpad Ruska je už po mnoho let snem mnoha z jeho „úhlavních přátel“ na Západě. Je tu však jeden problém. Snít, to ano, ale Rusko se stále nějak rozpadat nechystá… A tak západní politici a diplomati, jakož i jejich sympatizanti v samotném Rusku, vynakládají maximální úsilí na to, aby se k rozbití územní celistvosti Ruska přiblížili alespoň o krůček, nebo alespoň imitovali takový druh tendence, kterým by uspokojili své nadřízené.

Jedno z želízek v ohni liberálů navozujících spekulace o brzkém rozpadu Ruska je Kaliningrdská oblast. Od počátku tisíciletí o „kaliningradském separatismu“ se záviděníhodnou pravidelností vysílají spolupracovníci zahraničních médií, za jejichž zády trčí uši státního tajemníka, a rovněž jejich ruští liberální kolegové.

Jen se nějak nedaří předložit skutečné důkazy tohoto „kaliningradského separatismu“, proto články na toto téma vypadají spíše jako chumáče zmatečných faktů. Mezi nimi najdeme:

- činnost marginální Baltské republikánské strany (1993 – 2003), která měla na vrcholu své působnosti v roce 1997 podle různých údajů jen několik set členů (Kaliningradská oblast má téměř milion obyvatel – pozn. překl.);

- dostupnost značné části obyvatel Kaliningradské oblasti pasů, schengenských víz a dokumentů, dovolujících projíždět tranzitem přes území pobaltských členů EU;

- vyvěšování německé vlajky třemi podivnými mladými lidmi vedle vchodu do jednoho z hospodářských oddělení FSB (Federální služby bezpečnosti);

Dnes velmi rádi opakují takovéhle výčty ruským prozápadním liberálům ukrajinští nacionalisté, podle nichž se Rusko už třetí rok nachází na hraně krachu… „Experti“ také píší o jakési tajné studii provedené neznámo kdy a neznámo kým pro vedení oblasti, podle jejíchž výsledků prý každý čtvrtý obyvatel regionu sní o oddělení.

Ve skutečnosti to však jen sdělují své zbožné přání ti, co Rusku nepřejí nic dobrého. Separatistického hnutí i chuligánských akcí typu vyvěšování německé vlajky se v podstatě účastní jen několik stovek lidí. Nálady hlavní masy obyvatel regionu jsou naopak nad těmi, kdo se považují za rozbíječe Ruska, silně rozhořčeny.

Centrum pro sociální výzkum „Kaliningradská monitorovací skupina“ konstatuje:

„Úroveň takzvaných „separatistických“ nálad v Kaliningradské oblasti se v současnosti blíží k nule (nachází se v rámci statistické chyby). Za 11 let sledování ještě nikdy nebyla pozorována taková konsolidace regionálního společenství v otázce nedopuštění odtržení se od Ruska.“

V posledních letech vědomě vidí svou budoucnost výhradně v sestavě Ruska 88% obyvatel oblasti. Dalších 8% si není odpovědí na tuto otázku jisto. Pouze 1% dotázaných vidí Kaliningrad jako nezávislou oblast, přestože ještě v roce 2003 nezávislost žádalo 7% obyvatel. Takový je tedy objektivní obrázek.

To, že poblázněné separatisty a fanoušky Západu v Kaliningradě nemají radí, velmi silně frustruje jejich západní kurátory. A tak stále vymýšlejí nové a nové formy a metody propagandistické práce na zombírování místních obyvatel.

Bohužel se přitom využívá úplně všechno, i toho, co s politikou nemá vůbec nic společného. Jako například už v roce 1993 vytvořený „Německo-ruský dům“ (NRD). Formálně se tato nezisková organizace měla zabývat pořádáním výstav, literárních večerů a koncertů. V praxi však můžeme sledovat něco naprosto odlišného.

Po vypuknutí „Ruského jara“ v roce 2014 na Krymu a na jihovýchodě Ukrajiny činnost NRD, která dostala finanční prostředky ze zahraničí, náhle dostala výrazně politické zabarvení.

Lehkou rukou spolupracovníků neziskovky se v Kaliningradě objevila pamětní desta místní rodačce Agnes Miguel – básnířce oslavující Hitlera a nacismus. Deska zmizela až na přímý zásah prokurátora.

V srpnu 2014 si atašé generálního konzulátu Německa v Kaliningradě Daniel Liessner na akci organizované touto neziskovou organizací k výročí deportace Němců z Povolží dovolil, jemně řečeno, nediplomatické vyjádření, když obvinil SSSR z rozpoutání Velké vlastenecké války, současné Rusko z porušování lidských práv a sovětské vedení z vraždy desítek milionů krajanů.

Pak diplomat řekl: „Anexe Krymu Ruskem je křiklavý příklad porušení mezinárodního práva, které velmi ostře odsuzujeme. Útok Ruska na východní Ukrajinu způsobil zničení materiálních hodnot, lidských životů i důvěry, která se budovala po desetiletí.“

Ale reakce obyvatel vůbec nebyla taková, jak manipulátoři očekávali. Místo toho, co by začali činit pokání a odprošovat EU, místní obyvatelé požádali o vyhnání tohoto prolhaného „diplomata“. V důsledku toho byl Liessner odeslán domů a konzul Německa, pan Krause, přednesl Kaliningraďanům oficiální omluvu.

Na základě této události orgány spravedlnosti začaly prověrku činnosti neziskové organizace. V její knihovně pak byly nalezeny exempláře časopisu Ost-West Panorama, v jehož článcích bylo Rusko vystaveno kritice za připojení Krymu a Sevastopolu. Ředitel neziskovky Viktor Hofmann sám sebe vyjevil jako nevinné dítě a snažil se dokázat, že časopis byl do instituce údajně podvržen. Nicméně inventární číslo v katalogu a razítko neziskové organizace na stránkách časopisu usvědčily vedení ze lži.

Po ukončení prověrky zástupci ministerstva spravedlnosti zkonstatovali důvody pro přiznání statutu „zahraniční agent“. Rozhodnutí tohoto orgánu se „aktivisté“ snažili napadnout u soudu, ale koncem dubna 2016 byli odmítnuti i zde.

9. května na průvod na počest Dne vítězství do Kaliningradu nečekaně přijel vojenský atašé velvyslanectví Německa v Moskvě Ites Torsten se svým náměstkem Alexandrem Ruppem. Jak se ukázalo, mají velmi blízké vztahy s uvedenou kalinigradskou neziskovou organizací. Což je velmi, velmi podivné: všem, kdo se zajímají o činnost tajných služeb je totiž dobře známé, že hodnosti vojenských atašé se velmi často zabývají kádrovou rozvědkou.

Nedávno tuto neziskovku navštívili i američtí novináři, kteří velmi podrobně zpovídali jak vedení organizace, tak i obyčejné obyvatele Kaliningradu o jejich vztahu k posilování ruského vojenského uskupení, o dostupnosti potravin po zavedení sankcí a o dalších neméně zajímavých tématech. Nepokládali novináři aktivistům příliš „specifické“ otázky?

Takové jsou tedy střípky nejednoznačného obrazu „Německo-ruského domu“.

Západní propagandisté při provádění tohoto informačně-psychologického nájezdu nevzali v úvahu skutečnost, že velká část obyvatel regionu jsou etničtí Rusové, kteří se sem přistěhovali po vítězství ve Velké vlastenecké válce. Jsou to Rusové nejen krví, jazykem a kulturou, ale i sebeuvědoměním. Snaha oddělit je od Ruska vypadá prostě směšně.

A přesto pokusy vyslanců Západu kalit vodu v kaliningradské oblasti by neměly být přehlédnuty.

Takže nebylo by možná na čase – minimálně kvůli varování – být k realizaci jejich zájmů přísnější?

Zdroj: http://politrussia.com/opozitsiya/kto-vskarmlivaet-khimeru-828/