Záplava nekontrolovaných válečných uprchlíků ze Sýrie, Libye, Tuniska a dalších islámských zemí, které destabilizovalo Washingtonem způsobené „arabské jaro“ neboli tzv. barevné revoluce. Jinými slovy největší sociální dislokace v rámci celé EU, napříč Německem do Švédska až do Chorvatska, kterou Evropa nepamatuje od konce druhé světové války. Většině lidí bylo zřejmé, že se zde odehrává cosi velmi zlověstného, něco, co hrozí zničit sociální strukturu samotného jádra evropské civilizace. Jen málokdo si uvědomuje, že celé to drama je řízeno, nikoli však německou kancléřkou Angelou Merkelovou nebo anonymními byrokraty Evropské komise v Bruselu. Celý děj je právě pod taktovkou spiklenců z propojených think tanků NATO.

8. října 2015, když se do Německa ze Sýrie valil proudu statisíců uprchlíků z Tunisko, Libye a dalších zemích, vzala sebevědomá německá kancléřka Angela Merkelová rozum do hrsti a prohlásila na populárním německém televizním programu, že „má plán. “ Využila tuto příležitost, aby uštědřila ostrý úder koaličnímu partneru Horstu Seehoferovi, lídrovi bavorské CSU (Křesťanské socialistické unie), který byl zapáleným kritikem Merkelové politiky „otevřené náruče pro uprchlíky“ od jara 2015, odkdy se jen do Německa dostal víc než milion uprchlíků.

Německá kancléřka od té doby s ocelovou tvrdostí hájila zločinecký Erdoganův režim v Turecku, který představoval základního partnera pro Merkelové „Plán“.

Většina světa sledovala s němým úžasem, když Merkelová ignorovala právo na svobodu projevu a když se rozhodl stíhat veřejně známého německého televizního komika, Jana Böhmermanna, za jeho satirické poznámky stran tureckého prezidenta. Evropané se divili, když se německá kancléřka, tedy štít evropské demokracie, rozhodla ignorovat fakt, že Erdogan například uvěznil opoziční novináře. Persekucí tureckých opozičních médií Erdogan spustil svůj plán vytvořit z Turecka de facto diktaturu. Evropané byli zmateni, když se Berlínská vláda rozhodla ignorovat zdrcující důkazy o tom, že Erdogan a jeho rodina materiálně napomáhali teroristům z ISIS uvnitř Sýrie, jinými slovy právě těm, kdo ve skutečnosti spustili uprchlickou krizi. Občané sledovali, jak Erdogan tlačí na Evropskou unii, aby tureckému režimu poskytla miliardy eur, které údajně měly sloužit k vyrovnání se s tokem uprchlíků z tureckých uprchlických táborů, aby se tito mohli pokračovat přes hranice do sousedních států EU, Řecka a dál.

Plán Merkelové

Všechny tyto zdánlivě nevysvětlitelné činy, které připisujeme kdysi pragmatické německé vůdkyni, odkazují na to, že Merkelová pouze následuje 14 stránkový dokument připravený sítí na ruku NATO jdoucích think-tanků, který drze překřtili na „Merkelové plán.“

Najednou tak sebevědomá německá kancléřka neřekla moderátorce pořadu, Anne Willové ani divákům jednu podstatnou věc. Totiž vynechala to, že „její“ plán jí byl předán pouhé čtyři dny předtím, 4. října, a že jej sepsaly nové a očividně dobře financované mezinárodní think-tanky, které se skrývají pod názvem Evropské iniciativy pro stabilitu neboli ESI. Na webových stránkách ESI ukázala, že má k dispozici kanceláře v Berlíně, Bruselu a v tureckém Istanbulu.

Podezřelé je, že praví autoři plánu z ESI nazvali svůj plán tak, jako kdyby pocházel z kanceláře německé kancléřky. Další podezřelou věcí je obsah Merkelové plánu. Německo v něm mělo přislíbit, že kromě současného více milionu uprchlíků by Německo mělo „poskytnout azyl více než 500 tisícům syrských uprchlíků registrovaných v Turecku v průběhu příštích 12 měsíců.“ Kromě toho, „Německo by mělo přijímat žádosti z Turecka … a zajistit úspěšným žadatelům … již registrovaných s tureckými úřady… bezpečnou přepravu“ A nakonec, by „Německo mělo souhlasit s tím, že Turecku přizná možnost   bezvízového ​​cestovního styku.

Je zjevné, že takzvaný Merkel-plán je produktem USA a propojených think tanků NATO, které jsou spolčené s vládami členských zemí NATO, případně s potenciálními členskými zeměmi. Diktát hlásající „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ nám demonstruje, kdo dnes ve skutečnosti vede Evropskou unii.

ESI

ESI vyšel ze snah NATO transformovat jihovýchodní Evropu, poté co USA v 90.letech podnítily válku v Jugoslávii, která vyústila v balkanizaci země. Vedlejším následkem bylo vytvoření velké letecké základny USA a NATO, konkrétně Camp Bond Steel v Kosovu.

Současný předseda ESI, který je přímo zodpovědný za závěrečný dokument Merkelové plánu, rakouský sociolog Gerald Knaus, který sídlí v Istanbulu. Knaus je také členem Evropské rady pro zahraniční vztahy (EFCR) a členem Open Society Fellowship (OSF).

EFCR byla založena v roce 2007 v Londýně, a snaží se napodobovat vlivný New York Council on Foreign Relations, což je think-tank vytvořený bankéřskou rodinou Rockefellerů a Morganů během mírových rozhovorů roku 1919 ve Versailles. Jejich cílem bylo koordinovat globální anglo-americkou zahraniční politiku. Je příznačné, že tvůrce a zazobanec pro ECFR je americký multimiliardář a sponzor tzv. Barevné revoluce, George Soros. Prakticky každé americké federální ministerstvo podporovalo Barevnou revoluci již od rozpadu Sovětského svazu, včetně Srbska v roce 2000, na Ukrajině, v Gruzii, v Číně, v Brazílii a Rusku. Vždy byl v pozadí George Soros a odnože jeho Open Society Foundations, které ze zákulisí financovaly „demokratické“ nevládní organizace a aktivisty, čímž získávali živnou půdu pro Washington a režimy nakloněné NATO.

Výběr členů Rady sídlící v Londýně je takováto: spolupředseda Joschka Fischer, bývalý německý ministr zahraničí za Zelené, který své politické straně pokřivil agendu až do bodu, že Clintonově administrativě v roce 1999 zaštítila nelegální bombardování Srbska bez (!) podpory Rady bezpečnosti OSN.

Mezi další členy Rady Evropského výboru pro zahraniční vztahy, jehož think tank patří pod patronát George Sorose, patří také bývalý generální tajemník NATO Javier Solana. Dále bychom tam dohledali zdiskreditovaného plagiátora, bývalého německého ministra obrany Karla-Theodora zu Guttenberg; dále Annette Heuserovou, která je ředitelkou nadace Bertelsmann Stiftung ve Washingtonu. Mezi dalšími je Wolfgang Ischinger, předseda mnichovské organizace Security Conference (Bezpečnostní svaz); další je Cem Özdemir, předseda svazu Bündnis90 / Die Grünen (Zelení); Alexander Graf Lambsdorff, poslanec za německou liberální stranu (FDP); Michael Stürmer, hlavní korespondent zpravodajského serveru Die Welt. V neposlední řadě by byl André Wilkens, ředitel nadace Mercator, která chrání lidská práva pederastů, a Daniela Cohn-Bendita z Evropského parlamentu. Daniel Cohn-Bendit, známý jako „Rudý Dan“, si získal svou přezdívku v průběhu května 1968, když probíhaly ve Francii studentské nepokoje. Rudý Dan tehdy byl členem autonomistické skupiny Revolutionärer Kampf (Revoluční boj) v německém Rüsselsheimu, a to společně se svým blízkým spojencem, nyní předsedou EFCR (Evropské komise pro zahraniční vztahy), Joschkou Fischerem. Tito dva společně založili Realos, „fundamentalistické“ křídlo německých Zelených .

Open Society Foundations je síť nadací osvobozených od daní, nadací, které „podporují demokracii“, a to na troskách bývalého Sovětského svazu. Založil je George Soros, za tím účelem, aby podporovaly „volný trh“, tedy liberalizaci trhu bývalých komunistických ekonomik, což dokořán otevřelo dveře pro systematické plundrování mimořádně cenných těžebních a energetických zdrojů a aktiv v těchto zemích. Filantrop George Soros byl hlavním finančníkem liberálního ekonomického týmu Borise Jelcina. V týmu byl také ekonom praktikující „terapii šokem“Jeffrey Sachs (z Harvardu) a Jelcinův liberální poradce  Jegor Gajdar.

Už je jasné, že „Merkelové plán“ je ve skutečnosti Sorosův plán. Chceme-li porozumět netransparentní agendě, která se skrývá za plánem, musíme jít víc do hloubky.

Investoři ESI (Evropské iniciativy za stabilizaci)

Evropská iniciativa ESI, jejíž think-tank spadá pod předsedu a Sorosova spojence Geralda Knause, čerpá své finance z impozantního seznamu dárců. Internetové stránky ESI uvádí jejich seznam.

Seznam zahrnuje kromě nadace Soros ‚Open Society také Sorosovu spojeneckou nadaci Stiftung Mercator v Německu, a nadaci Robert Bosch Stiftung. ESI hledá své investory také mezi členy Evropské komise. Dále se na seznam mecenášů pro Merkelové plán dostala i organizace s orwellovským názvem, Institut míru Spojených států amerických.

Hlubší vhled nám ukáže, že americký Institut míru má k mírumilovnosti velmi daleko. Předsedá mu Stephen Hadley, bývalý poradce americké Rady národní bezpečnost,. Působil za neokonzervativní administrativy Bushe-Cheneyho, kteří vedli řadu válek. Správní rada institutu má následující členy: Ashton B. Cartera, aktuálního člena Obamovy administrativy, je to neo-konzervativní ministr obrany se sklonem k přísné politice; John Kerry, což je americký ministr vnitra; Generálmajor Frederick M. Padilla, předseda National Defense University (americké Univerzity obrany). Takže správní radu tvoří velmi zkušení strůjci strategie dominance tzv. USA Pentagon Full Spectrum, které mají USA zajistit vojenskou nadvládu na světě.

Autoři „Merkelové plánu“ v iniciativě ESI, kromě štědrého mecenášského základu George Sorose, uvádí jako hlavního „sponzora“ americký fond German Marshall Fund. Jak popisuje autor článku ve své knize, Think Tanks, German Marshall Fund je navzdory jménu zcela ne-německý. Jak uvádí kniha: „Je to ve skutečnosti americký think tank se sídlem ve Washingtonu, DC. Jeho agendou je a byla demontáž poválečného Německa a obecněji i všech suverénních států EU, aby se lépe hodily do globalizačních plánů Wall Street.“

Washingtonský „German Marshall Fund“ sel zapojoval do americké agendy v letech po r. 1990, kde byla cílená změna režimu po celém světě. Spolupracoval s s amerikou financovaným institutem National Endowment for Democracy (Státní nadace pro demokracii), Sorosovými nadacemi a organizací pod křídly CIA s názvem „USAID“. Jak popisuje autor v knize: „Hlavním záměrem tzv. Německého Marshallova fondu, jak stojí v jeho výroční zprávě z r. 2013, je podpořit agendu ministerstva zahraničí USA. V jejím rámci mělo jít o takzvané budování demokracie, což jsou proamerické operace v bývalých komunistických zemích východního bloku a jihovýchodní či východní Evropy, od Balkánu až k Černému moři. Je zjevné, že práce fondu zahrnovala i Ukrajinu. Ve většině případů spolupracoval GMF s USAID, která byla jen krycí organizací pro CIA, měla vazby na americké ministerstvo zahraničí, a také na nadaci Stewart Mott Foundation, která pro změnu poskytovala finanční prostředky i institutu, který podporovala rovněž americká vláda, resp. National Endowment for Democracy“.

Je pozoruhodné, že Stewart-Mottova nadace také sponzorovala organizaci ESI, která sepsala Merkelové plán, stejně jako je dotovala nadace bratří Rockefellerů.

To vše je důvodem k zamyšlení, jak a komu má posloužit uprchlické řešení á la Merkelová-Erdogan. Má se americká klika Rockefellerové-Bush-Clintonová použít již zmíněné nadace a a v gigantickém sociálně inženýrském experimentu vytvořit chaos a sociální konflikty po celé EU? A budou se nevládní organizace, jako je NED, Freedom House a Sorosova nadace i nadále vměšovat do dění v Sýrii a Libyi a po celém islámském světě? Je Německo po pádu Železné opony pouhým vazalem americké moci, jak je nazval bývalý poradce amerického prezidenta a Rockefellerův kumpán, Zbigněw Brzezinski? Existuje pro to dost silných důkazu. Role USA a expertů NATO je ústředním bodem, abychom pochopili to, jak jsou Spolková republika Německo a Evropská unie ve skutečnosti loutkami, které ovládají šedé eminence přes Atlantik.

O autorovi: F. William Engdahl je strategický konzultant a lektor krizové komunikace, vystudoval politologii na Princetonské univerzitě a je nejprodávanějším autorem v tematice ropy a geopolitiky, a to exkluzívně pro on-line časopis „New Eastern Outlook“

Zdroj: http://journal-neo.org/2016/04/27/how-nato-linked-think-tanks-control-eu-refugee-policy/