V současnosti se hodně mluví o křídlatých raketách dlouhého doletu – ruských „Kalibrech“ a amerických „Tomahawcích“. V médiích jsou tomuto druhu zbraní připisovány obrovské možnosti. Avšak je to skutečně tak? Lze považovat tento typ zbraní za všemocný? Podívejme se na zkušenosti z použití těchto raket. Ruské zkušenosti jsou poměrně nevelké a zároveň dostatečně dobře osvětlené v tisku. Ale americké zkušenosti jsou daleko větší. Je opravdu „Tomahawk“ tak nebezpečný?

Ve vojenských konfliktech poslední doby (Irák – 1991, Jugoslávie – 1998, Afghánistán – 2001, Irák – 2003, Libye – 2012) Američané používali „Tomahawky“ velice rádi, počet odpálení se měřil na stovky a v některých případech se blížil až ke dvěma tisícům.

Jako obvykle ve všech konfliktech byly KR (křídlaté rakety) použity k zasažení konkrétních přesných cílů, jejichž zničení narušilo fungování složitých strukturně organizovaných objektů a systémů v určité oblasti.

Ke zničení každého takového objektu bylo k dosažení požadované spolehlivosti třeba od 1 – 2 do 3 – 4 KR v závislosti na konstrukci a rozměru onoho objektu a stupni jeho zabezpečení prostředky PVO (protivzdušné ochrany).

Množství strategických elementů ve struktuře vojenských a státních objektů se výrazně liší. Tak například jednoduché objekty jako radiolokační stanoviště, protiletadlové raketové komplety, mosty nebo jednotlivé objekty energetické infrastruktury by mohly být vyřazeny z provozu nebo úplně zničeny 1 – 2 přesnými zásahy. Složitější – jako třeba velící stanoviště, pevné i mobilní komunikační uzly, přistávací plochy či velké objekty dopravní a energetické infrastruktury – vyžadují k vyřazení z provozu (zničení) 3 – 5 zásahů. Velké průmyslové podniky, vojenské základny a dal&s caron;í objekty vojenského i civilního charakteru, které jsou složeny z většího počtu zařízení, budov, komunikací a dalších prvků, mohou být vyřazeny z provozu nebo zničeny až 10 přesnými zásahy.

Takže pro zničení (vyřazení z provozu) významných objektů vojenského nebo civilního charakteru při nepřítomnosti nebo jen slabé PVO je třeba 2 – 4 raket, a to v případě relativně jednoduchých objektů, 6 – 10, ale i více, ke zničení daleko rozlehlejších.

Je-li však cíl chráněn organizovanou, třeba i jen zastaralou PVO, potřebná zásoba vzroste 1,3 – 1,5krát a dosahuje tak 3 – 6 raket pro zničení relativně jednoduchých objektů a 10 – 15 v případě rozlehlých.

Dokonce i při absenci efektivní PVO je tedy možnost zničení operačně důležitých objektů křídlatými raketami poměrně malá. Při použití 500 – 700 křídlatých raket lze zvažovat zničení od 50 – 60 do 120 – 170 objektů v závislosti na jejich typu.

V případě, že prostor je pokryt PVO, třeba i jen s omezenou efektivitou použití proti KR, předpokládané množství zasažených cílů se úměrně sníží od 30 – 40 do 80 – 120 cílů.

To znamená, že pouze s použitím KR není možné řešit úkoly strategického charakteru, neboť množství cílů, které je nezbytně nutné zasáhnout, dokonce i v relativně málo rozvitých státech, může dosáhnout 500 – 600 i více.

Údery křídlatými raketami je nutné používat v kombinaci s pilotovaným letectvem a orientovat KR na plnění specifických úkolů, které nemůže řešit letectvo, protože by jeho použití doprovázaly neúměrné ztráty.

Když zhodnotíme možnosti PVO v boji s KR na základě zkušeností z minulých ozbrojených konfliktů, lze konstatovat, že země-oběti agrese mající ve výzbroji zastaralé ZRK (protiletadlové raketové komplety) velkého a středního dosahu, nedokázaly křídlatým raketám čelit. Hlavním důvodem je neschopnost zasáhnout nízkoletící vzdušné cíle s nízkou radarovou viditelností, a také snaha agresora obejít stanoviště PVO tím, že nasměruje trasy KR mimo jejich dosah.

Hlavním prostředkem boje s KR se staly prostředky PVO krátkého dosahu zařazené v systému objektové obrany, především protivzdušné dělostřelecké systémy.

Jimi dosaženou pravděpodobnost zásahu křídlaté rakety ve výši 4 – 6 % (podle zkušeností z války v Jugoslávii) lze s ohledem na fakt, že to byly zastaralé zbraně nemající moderní systém řízení palby, uznat za poměrně vysokou.

To může být svědectvím toho, že především objektový systém PVO založený na současných prostředcích krátkého doletu se může stát efektivním nástrojem boje s křídlatými raketami.

Takže pokud systém objektové PVO bude vybaven takovými komplety jako „Pancíř-S“, „Tor“ a jim podobnými a také mobilními ZKR středního dosahu schopnými bojovat s KR, pak bude možné i při nízké úrovni radarového zajištění zabezpečit spolehlivou obranu důležitých objektů, zejména pokud budou do systému začleněny odpovídající prostředky REB (radio-elektronického boje) schopné narušit systém řízení KR.

Efektivita REB se v porovnání s palebnými prostředky objektové PVO ukázala jako srovnatelná. Zkušenosti z Jugoslávie ukázaly, že tímto způsobem lze odvrátit od cíle kolem 3 KR. Vzhledem k tomu, že jugoslávská armáda měla počet prostředků REB mizivý, lze od prostředků REB specializovaných na boj s KR očekávat operativně významný efekt.

Závažným problémem použití KR je zajištění dostatečného rozsahu salvy v oblasti cíle, což je způsobeno pohybem raket salvy po individuálních trajektoriích. Dosáhnout doletu raket k cíli v kratším intervalu, než je interval střelby protiletadlových palebních prostředků, je velmi obtížné. V praxi rakety přilétají k cíli jednotlivě, zřídka po dvou. To vytváří příznivé podmínky pro odražení jejich úderu, obzvláště pak protiletadlovými palebními prostředky s malou rychlostí střelby.

Pohyb KR po individuální trajektorii obcházejících zóny PVO sice činí složitějším jejich zasažení prostředky REB, a to jak na trase letu, tak i v oblasti cíle, do jisté míry to však protiletecké obraně usnadňuje boj s nimi.

Z analýzy zkušeností z použití křídlatých raket USA s ohledem na perspektivy jejich rozvoje je možné udělat řadu závěrů. Především lze konstatovat, že úkol rozbít pomocí KR vojenskou sílu protivníka a oslabit jeho ekonomický potenciál není ani ve střednědobé perspektivě řešitelný z důvodu potřeby velkého množství těchto zbraní, což není možné ani z ekonomického hlediska, ani z důvodu nedostatečného množství raketových nosičů.

Proto byly KR používány k řešení taktických nebo lokálních operativních úkolů, v první řadě v rámci prvního úderu proti prostředkům PVO – proti radarům, systémům řízení a komunikace, ZRK dlouhého dosahu a důležitým objektům řízení státu a vojenského velení. Použitím KR se útočníkovi dařilo snížit ztráty pilotovaného letectví (a často jim i zamezit) a přitom zničit systémy protivzdušné obrany na přístupových cestách a jejich pokrytí směru hlavního úderu, narušit velení vojsk a dezorganizovat obranu protivníka.

Mezi důležitými přednostmi této zbraně vycházejícími ze zkušeností z jejich použití je možné zmínit jejich subtilnost ve srovnání s jinými SVN (prostředky leteckého napadení), velký dosah, který prakticky vylučuje lidské ztráty, vysokou přesnost zásahu a tím i spolehlivost zničení cíle (v případě jeho zasažení) a minimální nežádoucí vedlejší destrukce.

Ke slabým stránkám této zbraně usnadňujícím boj proti ní je možné zařadit nízkou rychlost letu, velký rozptyl salvy v oblasti cíle a problémy s její citlivostí na prostředky REB.

Kromě toho čas zadání a korektur letových dat do systémů těchto raket (jedna až půl druhé hodiny pro rakety, u nichž je taková korekce možná v průběhu letu, a až deset i více hodin u takových, u nichž tato možnost není) je umožňuje použít (přinejmenším alespoň v nejbližší budoucnosti) jen proti stacionárním objektům.

Lze tedy konstatovat, že „Tomahawk“ je bezesporu výkonný zbraňový systém. Avšak sám o sobě nemůže dosáhnout významnějšího operačního výsledku, nemluvě již o strategickém. Proto KR dlouhého doletu s konvenční hlavicí nemohou nahradit další prostředky ozbrojeného boje, a to zejména tradiční letectvo. Jeho „operačním nedostatkem“ v systému zbraní je boj s cíli dobře chráněnými prostředky PVO, potlačení systémů PVO a velitelských stanovišť na nižších stupních velení. To se týká nejen křídlatých raket s dlouhým doletem, ale i dalších zbraňových systémů, kt erým byly připisovány výjimečné bojové schopnosti, jež umožní zrušit všechny ostatní druhy zbraní. Zejména to platí pro robotizované zbraňové systémy, které se dnes snaží některé ne zcela kompetentní osoby označovat za všelék na všechny neduhy.

Zdroj: http://politikus.ru/articles/75643-mify-i-pravda-ob-amerikanskom-tomogavke.html