„Slabá moc“ versus „chytrá moc“

Západ, i přes své aspirace zahraniční politiky, potřebuje stále veřejné mínění pro podporu jakékoli vojenské akci. Zatímco veřejnost není o moc chytřejší, navíc oslepená zamlžováním zpráv z hromadných sdělovacích prostředků a bombardována falešnými imperativy a scénáři ve stylu „tikající bomby“, požadujícími: „musíme nyní jednat, abychom zachránili nevinné životy“ – zástupci slabé moci tak poskytli rozhodující komunikační přemostění pro většinu zásahů.

Jak média, tak nevládní organizace, spadají do klasifikace „slabé moci“. Právě tento komplex slabé moci poskytuje měkký polštář, na kterém mírně znějící zahraniční politika, jako je „humanitární intervence“ a Odpovědnost chránit (R2P), může pohodlně spočívat v rámci západních debat. Ve skutečnosti je tato zahraniční politika cokoliv, jen ne mírná, a při absenci vyhlášení války mezi národními státy slouží tato politika jako špička imperialistického kopí. Pokud byste měli možnost dotázat se některého z těch miliónů obyvatel Středního východu na obdržení posledních humanitárních intervencí Západu, tak vám řeknou, že to bylo cokoli jiného, než mírné – to vám řeknou zejména lidé žijící v Libyi, Sýrii, Jemenu, Jugoslávii a Iráku.

Uvnitř Washingtonské vnitřní svatyně „slabá moc“ ustoupila „chytré moci“. Ve skutečnosti to byla Susane Nossel, kdo vytvořil termín „Chytrá moc“, když pracovala po boku amerických humanitárních jestřábů, jako jsou Hillary Clinton, Samantha Power a Susan Rice, ale rovněž i s Washingtonským, méně známým Výborem pro prevenci krutého zacházení (APB). Všichni z nich pracovali úspěšně na realizaci této nové řady marketingových konceptů, včetně humanitární intervence a R2P.

V této době profesionálně zinscenovaných barevných revolucí, „arabských jar“ a proxy válek, v nichž bojují přední organizace, by měly nezaslouženě vychvalované organizace pro lidská práva opravdu uznat, že existují národní státy a ústřední vlády, které netouží po tomto světě, a které doslova bojují o své přežití. Vlády, které se ocitnou pod západním kladivem, si nemohou vždy dovolit luxus urovnat vnitřní spory hladkou formou nebo potlačit ozbrojené povstalecké frakce a teroristy formou dostupného, řádného procesu. Pokud jsou tito povstalci a teroristé podporováni západem nebo Radou pro spolupráci arabských států v Zálivu (GCC), pak se tento stav stává akutnějším.

Samozřejmě, že Spojené státy a jejich spojenci v NATO nebo též Izrael, pokud jde o tuto záležitost, si nemohou dovolit takovou zdvořilost k žádné ze svých obětí „civilních ztrát“ nebo během dlouhé „humanitární intervence“.

„Agenti změn“ & emocionální výzvy

Je rovněž velmi dobře zdokumentovaným faktem, že americká CIA a Pentagonské zpravodajské služby dosud používaly řadu charitativních organizací, též organizací, poskytujících hmotnou pomoc a dokonce náboženských misionářských organizací, jako zástěrku pro vedení špionáže v zahraničí, a to s hlavním zaměřením pro další cíle v oblasti zahraniční politiky.

V posledních letech se však pod hlavičkou „lidských práv“ v USA vyvinuly některé nové a inovativní metody získávání informací zpravodajskými službami a dosažení zvýšení počtu otisků vojenských nohou v nových zemích.

K dosažení těchto cílů západní vlády verbují „agenty změn“.

Obr.4: Marketingová kampaň Kony 2012 byla zorganizována čelní organizací pro lidská práva Invisible Children (Neviditelné děti), a to za pomoci amerických školáků, kteří pomohli lobbovat pro US vojenské nasazení v Ugandě, v Africe.

Žádný příběh nemůže posloužit jako lepší příklad toho, jak může být organizace na ochranu lidských práv využita jako podvodný nástroj zahraniční politiky, než Kony 2012. Magazín The Atlantic Magazine popsal Kony 2012 jako virovou video kampaň, která „zesiluje nebezpečnou, po staletí starou myšlenku, že Afričané jsou bezmocní a že idealistický Západ je musí zachránit.“

Na rozdíl od jiných virových, sociálních a mediálních kampaní, Kony 2012 vytvořila nový standard pro rychlost a efektivitu při pronikání na západní trh s mládeží. Tato snaha neproběhla bez pomoci mainstreamových korporačních médií v USA, ale také americké vlády ve Washingtonu DC.

Byla zde použita „slabá síla“ k vytvoření souhlasu veřejnosti prostřednictvím emocionální veřejné výzvy – šlo však o hrubé zkreslení skutečnosti, jak se nakonec ukázalo. V tomto případě byl antagonistou iluzivní válečník Joseph Kony, vůdce Armády Božího odporu. Kampaň hlásala, že pokud by prezident mohl vyslat vojenské složky, aby „dopadly Konyho“, zachránilo by se tak mnoho dětí. Jediným problémem bylo, že nikdo vlastně neviděl Konyho více jak šest let, přičemž se hodně říkalo, že Kony možná mohl před pár lety zemřít. Ačkoli toto tvrzení kampaň neodradilo, organizátoři neustále pokračovali a získávali průběžně miliony dolarů. Charita v oblasti lidských práv „Invisible Children“, která zastřešovala celý projekt, vlastně zaměřovala virovou kampaň a shromažďování fondů na nezletilé amerických děti školního věku, a dokonce nabádala  žáky základních škol, aby získávaly peníze jménem charity. Na konci se projekt zhroutil, ale konečného cíle bylo dosaženo – vše vyvrcholilo úspěšnými veřejnými akcemi a focením v Bílém domě. Pod pláštíkem mediální kampaně Kony 2012 prezident Barack Obama z veřejných prostředků financoval rozmístění amerických ozbrojených síl v Ugandě a rozšířil americké operace AFRICOM v Africe.

Západní média a vládní úředníci, uvězněni uvnitř svého vlastního, ideologicky řízeného prostředí, kde každé rozhodnutí je virtuální hotovou skutečností, se budou rutinně odvolávat na oblasti lidských práv s cílem poskytnout nezbytný morální důraz na jakýkoli cíl zahraniční politiky. Tentýž postup se také opakuje v Organizaci spojených národů, která často cituje naprosto stejné statistické údaje a zprávy, které používá Washington, aby podpořil svoje zahraničně-politické kroky.

Rick Sterling, nezávislý aktivista za lidská práva, objasňuje tento dobře známý cyklus v současných mezinárodních záležitostech:

„Existuje systém senzačních, ale nepravdivých zpráv, které vedou k tomu, aby veřejnost přijala americké a západní vojenské intervence v zemích po celém světě: V 1. válce v Zálivu existovaly zprávy, že iráčtí vojáci kradli dětské inkubátory z Kuvajtu, takže děti umíraly na chladných podlahách. Vše bylo založeno na výpovědi lékaře Červeného půlměsíce, Amnesty International „ověřila“ falešná tvrzení. O deset let později se objevily zprávy o tom, že Irák vyvíjí zbraně hromadného ničení (ZHN), a z toho důvodu je do Iráku dovážen „žlutý uran“. Za deset let se objevily zprávy o tom, jak byli libyjští vojáci „posilnění Viagrou a znásilňovali ženy během pochodu.“ V roce 2012 měl být hlasatel NBC Richard Engel údajně unesen „proasadovou syrskou milicí“, ale naštěstí byl osvobozen syrskými opozičními bojovníky, tzv. „Svobodnou syrskou armádou“. Později se potvrdilo, že všechny tyto zprávy byly jen výmysly a lži. Cílem všech zpráv bylo zmanipulovat veřejné mínění a všechny, tak či onak, uspěly. I přes důsledky, které byly často katastrofální, nebyl žádný z pachatelů nikdy potrestán.“

Podivní spojenci: NATO, Amnesty International a Organizace na ochranu lidských práv (HRW)

Není náhoda, že téměř každá zahraniční politika, kterou americké ministerstvo zahraničí upřednostnilo, se odráží v Amnesty International USA. Americké ministerstvo zahraničí spolu s Pentagonem budou rovněž využívat otázky sociální spravedlnosti, aby podpořili cíle zahraniční politiky. Nejsilnější z nich musí být politika pohlavní identity, nahlížená „západníma očima“ jako „práva žen“. Tím, že se tento problém projektuje na „nepreferovaný stát“, můžou západní váleční plánovači rychle vytvořit důležitý úsek ve zpravodajství, ve sdělování zahraniční politiky.

V roce 2012 americká Amnesty International rozjela národní billboardovou kampaň s obrázky, zobrazujícími afghánské ženy a dívky, doprovázené sloganem: „NATO: Ať vývoj stále pokračuje“. Není divu, že ve stejném okamžiku západní média poukazovala na vojenskou operaci NATO v Afghánistánu jako na „první feministickou válku“. Ve svém souhrnu je toto jeden z příkladů téměř dokonalé, zefektivněné marketingové kampaně, která spojila dohromady všechny větve intervenční sítě – americké ministerstvo zahraničí, Pentagon, mainstreamová média a Amnesty International. Tento cynický pokus o manipulaci s veřejným míněním, o který se  snažila organizace Amnesty International pod vedením Pentagonu a Bruselu, je možno vysledovat zpětně k jednomu z patronů Amnesty International, bývalé americké ministryni zahraničí Madeleine Albrightové, která v roce 1990 pronesla slavnou větu: „Myslíme si, že ta cena stojí za to,“ odkazující na smrt půl milionu iráckých dětí jako důsledek zničujících amerických ekonomických sankcí.

Na začátku roku 2015 Ken Roth, ředitel Human Rights Watch, tweetoval letecký snímek – tvrdil, že pochází z města Kobani v Sýrii. Okolí, které bylo v ruinách, popsal jako „dronovou prohlídku toho, co Asadovy vybuchující bomby vykonaly v Aleppu“. Ukázalo se, že Rothův tweet byl podvrh. Tento snímek, který použil, byl vlastně pořízen loni v létě v pásmu Gazy a zobrazoval zničení palestinských čtvrtí rukou izraelské IDF. To byl další příklad nedbalé propagandy, šířené čelními organizacemi pro lidská práva – výslovně navrženy tak, aby démonizovaly cizí vládu, kterou se Washington snaží svrhnout. Potom není žádným překvapením, že Organizace na ochranu lidských práv (HRW) jmenovala Miguela Diaze, agenta CIA, aby sloužil v poradním sboru, nebo že Javier Solana, bývalý generální tajemník NATO a „architekt“ bombardování Jugoslávie v roce 1999 (války, kterou HRW sama v roce 2000 odsoudila), také pracuje v představenstvu HRW.

Za uhlazenými marketingovými tvrzeními a podporou HRW slavnými osobnostmi ve skutečnosti není nic víc než přežitek propagandy z éry studené války, která byla zdokonalena, aby posloužila atlantické geopolitické agendě 21. století. Advokát Keane Bhatt, sídlící ve Washingtonu DC, pronesl: „HRW měla původní název Helsinki Watch. Ta byla založena v roce 1978 během studené války, aby mohla kontrolovat a kritizovat zločiny, které byly páchány SSSR a jeho spojenci. Ideologie studené války již dlouho hrála roli v různých prioritách a prosazování toho, v čemž se HRW angažuje“.

Zdroj: http://21stcenturywire.com/2016/04/19/an-introduction-smart-power-the-human-rights-industrial-complex/

První část: http://www.nwoo.org/2016/04/28/uvod-chytra-moc-smart-power-industrialni-komplex-lidskych-prav-i-cast/

pokračování příště…