Gubernátor Oděské oblasti Michail Saakašvili oznámil, že na Ukrajině probíhá rozpad státu, a v souvislosti s tím požadoval od Petra Porošenka, aby do Oděsy vstoupily další síly Národní gardy. Představitel Saakašvilimu tradičně oponujícího „klanu Avakova“, nechvalně známý poradce ministra vnitra Zorjan Škirjak, řekl, že pro vstup Národní gardy do Oděsy neexistují důvody, ale přitom zdůraznil, že policisté v „Klenotu u moře“ byli pro případ květnových provokací patřičně instruováni. Navzdory vyjádření Širjaka však začali Národní gardu do Oděsy přesto přesunovat. Ví se již o 300 bojovnících pluku speciálních sil NG „Azov“, kteří se objevili v „jižním hlavním městě“ spolu se svou technikou. A to, zdá se, ještě zdaleka není všechno.

Je zřejmé, že v Oděse není jen obyčejný neklid, v městě je skutečný chaos. Ale jak to všechno souvisí s antimajdanskou nebo proruskou aktivitou? Zdá se, že nijak. Vše výše uvedené je pouze vnitřním rozpadem nové vlády.

Nový gubernátor proti místnímu starostovi-“separatistovi“

Zástupci okolí Michaila Saakašviliho a takzvaní ukrajinští aktivisté prohlásili starostu Oděsy Genadije Truchanova za separatistu na základě toho, že údajně má ruský pas. O námitky ze strany Truchanova, a dokonce i potvrzení o neexistenci jeho ruského občanství, neměl nikdo zájem. Kde se vzala taková nevraživost? Hlasování ve prospěch úřadujícího starosty v minulých volbách bylo protestem Oděsanů – tak obyvatelé města vyjádřili svůj vztah k silám majdanu, za které kandidoval zástupce Saakašviliho – Alexandr Borovik.

Nakonec „euroukrajinci“ v Oděse utrpěli krutou porážku, kterou Truchanovi nemůžou odpustit při vší jeho relativní loajalitě k centrální moci.

V dubnu proběhl synchronní útok na Truchanova jak v Kyjevě, tak i v Oděse. V parlamentu zapracovalo lobby požadující nové volby starosty a na místě byl postaven „majdan“ požadující odstoupení zvoleného představitele města. Ale po dvou týdnech byl v noci tábor zlikvidován několika desítkami silných mladých mužů se řetězy a pálkami. Patriotická společnost zabouřila, nazývaje útočníky truchanovskými „separatisty“ a „tituškami“, ale potom šokovaně zmlkla: mezi útočníky totiž byli i ukrajinští patrioti. A to dokonce bojovníci „hrdinného“ batalionu Dněpr 1! Není vyloučeno, že to, co proběhlo, bylo dílem Kolomojského, který, jak známo, Saakašviliho tým nemá v lásce.

Tutéž noc byla z granátometu ostřelována budova jisté oděské banky… Hned na to neznámí útočníci začali pálit na autobus jedoucí z Oděsy do Kyjeva… Na známém oděském Přívozu došlo k hromadné rvačce bojovníků euromajdanu s – prodejci raků. Přívrženci „evropské Ukrajiny“ totiž projevili nečekanou starost o to, zda prodejci mají všechna povolení k prodeji. Ti odmítli se samozvanými kontrolory komunikovat, a když se útočníci na ně pokusili zatlačit, pustili se do nich… Rovněž neznámí útočníci zapálili auto asistentky zástupce Saakašviliho Alexandra Borovika.

Majdan i antimajdan v očekávání výbuchu

Je to paradoxní, ale prognózy vývoje situace v Oděse části antimajdanských zdrojů, i když jsou v nich projevy i s jiným znaménkem, opakují to, co předpovídají i představitelé kyjevské moci i další přívrženci majdanu.

Například vydání „Kdo je kdo“ slibuje v Oděse, Nikolajevu a Chersonu obnovení Ruského jara:

Jižní regiony země, které pan Porošenko „obklíčil“ otcovskou láskou a tvrdou kontrolou na hranicích s terorem, se dostávají z područí a jsou stále blíž k sebeurčení a oddělení se od prohnilého státu (…). Obyvatele jižních regionů už přestalo bavit ohýbat hřbet pod botou režimu a trpět šikany mimořádnými pravomocemi obdařených cizích hyen. Ve skutečnosti se Kyjev dopracoval brzkého vyhlášení nezávislosti jihu Ukrajiny, dokonce bez cizí pomoci (…). Podle informací novinářů se Oděsa připravuje k masovým projevům v den výročí tragédie u Domu odborů. V Nikolajevu se aktivizují vůdci opozičního hnutí a připravují masové mítinky a demonstrace na všechny májové svátky. V Chersonu spolupracovníci bývalého šéfa RGA (Ruské hotelové asociace) vyvedou na ulici lidi a požadují ukončení blokády Krymu…“

Autor fakticky přímo mluví o přípravě povstání na jihu Ukrajiny. Ale na koho se odkazuje? Odkazuje se, stejně jako řada předních ruských vydání – pozor! – na ukrajinské prostředky masové informovanosti, které ve skutečnosti citují promajdanovské úředníky, ozbrojence a takzvané „aktivisty“. To poukazuje na překvapující vazby, nezdá se vám?

Všimněte si, co se proslýchá z mocenských kabinetů Kyjeva a Oděsy:

Vedoucí předsednictva SBU (Bezpečnostní služby Ukrajiny) Jurij Tandit

Bezpečnostní služba sleduje lidi, kteří plánují provokace ve městě ve výročí tragických událostí. Ale my uděláme všechno, aby město mohlo klidně žít.

Náčelník Centra speciálních operací Alfa SBU Alexandr Ustimenko:

V loňském roce jsme provedli tři velké vlny operací v Oděse, včetně těch, které jsou namířeny proti takzvané Besarabské národní republice, a další podobné. Došlo k mnoha zatčením. Nyní v Oděse rovněž probíhá velké množství opatření, která mají zabránit jakýmkoli provokacím už v zárodku. Efekt těchto opatření uvidíme 3. května. Služba koná velmi aktivně. Přivezeni byli vojáci Oděského vedení a nejen to (…). Zavádíme opatření, která umožňují mít situaci pod kontrolou. Protivník koná nestandardní kroky, je to hybridní válka. Ale já jsem přesvědčen, že náš důvtip stačí k tomu, abychom zabránili jakýmkoli jednáním proti zájmům státní bezpečnosti.

Poradce ministra vnitra Ukrajiny Stanislav Rečinský:

V Oděse existují separatistické nálady s snahy pomstít se za události 2. května v Domě odborů (…). Situace se bude vyostřovat. Kromě toho jsou od poloviny dubna v Oděse vykoupeny všechny vlakové jízdenky. To nelze vysvětlit jen turistickým přílivem. Oděsa se může snadno stát obětí ještě vnějších vlivů. Rovněž z Podněsteří pod rouškou turistiky mohou přijít oni „zelení mužíci“.

Poslanec Dmitrij Tymčuk známý díky množství absurdních fejků o válce na Donbase, jako třeba „mluvící přílba“ nebo „ztráty nejsou“, v rozhovoru pro ukrajinská média vyjádřil názor o vysoké pravděpodobnosti provokací v různých městech jihu Ukrajiny.

Oděsa demonstruje „mlčenlivé odsouzení“

Ve skutečnosti to jediné, co lze s dostatečnou jistotou připsat na účet politických oponentů kyjevského režimu, je příprava pietních akcí ke 2. květnu. Na zdech kyjevských domů se objevily graffiti s požadavky přivést k odpovědnosti vrahy Oděsanů. Ale nejčastěji se předpokládá účast na akcích uctívajících památku zavražděných, které mají probíhat 2. května v místech Domu odborů. Krom toho neznámí aktivisté začali rozšiřovat letáčky, v nichž je Ukrajina srovnávána s Ukrajinskou sovětskou socialistickou republikou, přičemž toto srovnání rozhodně není ve prospěch „Nězavisimoj“.

Činit na základě toho závěry o přípravě nějakých masových akcí protestu je, mírně řečeno, odvážné. Proto odborníci stojící na seriozních pozicích předpovídají na 2. května provedení rozsáhlých vzpomínkových akcí, při nichž však nelze vyloučit nějaké provokace ze strany kyjevských neonacistů. Ty by však neměly vyústit do nějakých radikálních důsledků.

Dobře tento postoj zformulovala oděská bloggerka Maria Bilčak:

V tomto roce 2. května Oděsa opět ukáže obraz mlčenlivého odsouzení.

Uspořádat 2. května v Oděse požár slibovali příznivci známého radikála a provokatéra Dmitrije Korčinského, autora slov o „vylidněném Krymu“. Pravda, zapalovat oni jsou připraveni kdykoli, ale… radnici! A to je další známkou toho, že smuteční datum nesvědomití politici prostě jen používají ke špinavé hře, která nemá ke smutečním akcím žádný vztah.

Možnost, že by od 2. května 2016 vypuklo v Oděse velké povstání, je extrémně nízká. Kyjevská vláda už není stejná, jaká byla před dvěma roky, a situace je principiálně odlišná. Při vší neúspěšnosti ekonomického kurzu oficiálního Kyjeva v politickém i silovém směru banky kontrolují situaci velmi dobře. Povstání na Donbase začínalo jednak v podmínkách počáteční nejistoty Kyjeva a jednak také díky ohromné rozloze hranice s Ruskem, přes kterou z jedné strany šli dobrovolníci a z druhé – před bombardováním prchající ženy a děti. V Oděse však není ani jedna z těch podmínek splněna. Navíc mají kyjevské zpravodajské služby ve všech potenciálně nebezpečných prostředích stovky, tisíce „donašečů“, kteří předstírají svou činnost v opozici, ale ve skutečnosti donášejí informace o ní do ministerstva vnitra i SBU.

V důsledku toho páteřní představitelé antifašistického odporu na jihu k dnešnímu dni:

- sedí ve vězení;

- ujeli do Ruska nebo na Donbas;

- jsou odhaleni a zastrašeni tajnými službami kyjevského režimu;

- rozčarováni protestním hnutím;

- skrývají se a čekají na kardinální změnu situace;

- zahynuli v ohni Domu odborů.

Druhá série Ruského jara nebude

Průzkumy samozřejmě svědčí o tom, že antimajdanovské názory má na celém jihu Ukrajiny a v Oděse zejména většina obyvatel. Podle jejich výsledků provedených na zakázku Mezinárodního republikánského institutu USA a vlády Kyjeva se okolo 90 % obyvatel Oděsy a Nikolajeva domnívá, že Ukrajina se pohybuje špatným směrem a že ekonomická situace v zemi se za poslední rok zhoršila.

Asi 60 % obyvatel jihu podporuje vstup Ukrajiny do EU, okolo 70 % vystupuje proti NATO. Značná část obyvatel jižních regionů otevřeně odsuzuje Národní gardu OSU.

Pokud by se volby konaly dnes, pak by v Oděse i Nikolajevu s obrovským náskokem zvítězil „Opoziční blok“, hlasování pro nějž je protestem obyvatel proti činnosti kyjevské vlády. Ale co to řeší v praxi? Bohužel zatím nic.

Zaprvé – po odchodu Krymu a Donbasu je dnes okolo 70 % Ukrajinců obyvateli centrální a západní Ukrajiny, kteří do posledního dechu budou podporovat rusofobské strany. Přehlasovat je nemá jih, dokonce ani spolu se zbytkem východu, šanci.

Zadruhé – na Ukrajině chybí skutečně opoziční proruské síly schopné stát se alternativou k činnosti vlády. „Opoziční blok“, to jsou bývalí „regionálové“, přitom ne zrovna jejich nejlepší část. Oligarchové, kteří je kontrolují, velmi dobře spolupracují s vládou a ve své době usilovně pomáhali majdanu i Porošenkovi. Zaregistrovat si dnes na Ukrajině normální proruskou politickou stranu se prostě nikomu nepodaří.

Zatřetí – jih, kromě Chersonu, kde je politická situace ještě složitější než v Oděse, nemá hranici s Ruskem.

Začtvrté – a to je nejdůležitější – antimajdanovci a opozice nemají žádné jasné cíle, úkoly, ani vize své budoucnosti. Co by mělo následovat po protestech? Vytvoření Oděské lidové republiky? To bohužel je zatím v nepřátelském prostředí (i včetně Podněsteří) neudržitelné. Předčasné volby? Kyjev přece už ukázal, že žádné rozhovory se vzbouřenými regiony nebudou. Bude jen bombardovat. Ano, ani předčasné volby nic nevyřeší, moc opět uchvátí Kyjev se Lvovem a Ternopolem.

Šance něco změnit byly kardinálně promarněny v raném stádiu jara 2014. Pokud by tehdy 2. května v Oděse nestálo jen několik set, ale několik desítek tisíc Oděsanů, tragédii by se podařilo zabránit. Pokud by desítky tisíc obyvatel stály v prvních dnech na ulicích v každém městě jihovýchodu, s velkou pravděpodobností by se podařilo zabránit i válce na Donbasu.

Jak ukazuje zkušenost, bojovníci OSU, i když nebyli zrovna nositeli vysoké morálky a intelektu, ve své většině po svých sousedech střílet nechtěli. A bez relativně bojeschopné části nacházející se v Oděské, Nikolajevské a Dněpropetrovské oblasti (2 mechanizované brigády, 2 brigády VDV, 1 tanková brigáda, jednotky speciálních sil) by se Kyjev nejspíš na své monstrózní dobrodružství vůbec nevydal. V tom případě by Ukrajina v podobě, v jaké se nachází dnes, neexistovala, byla by buď federalizovaná nebo by se rozdělila.

Teoreticky může být povstání „zvnitra“ úspěšným jedině tehdy, pokud by proběhlo synchronně ve všech regionech, což je ovšem velmi, velmi nepravděpodobné.

Šance Novorosie na osvobození

Takže jihovýchod nemá žádné šance? Bude muset vymřít jako neživotaschopný mutant, který kdysi býval státem Ukrajina? Ne, taková šance ještě je. Dokonce hned dvě.

První šance: Dojde k totálnímu zhoršení konfliktu na Donbasu a Ukrajina utrpí od sil DNR a LNR zdrcující porážku. Ty pak osvobodí všechna území, jejichž obyvatelé jsou orientovaní na Východ a určí jejich budoucnost v průběhu mezinárodních jednání.

Soudě podle zločinu v Jelenovce existuje dost velká pravděpodobnost právě takového scénáře. Ale matoucí je pozice USA. Američané nečekaně navzdory všemu dříve řečenému i učiněnému veřejně Kyjev požádaly splnit Minské dohody, a dokonce ústavně zavést zvláštní status pro Donbas. Může to být blaf na záchranu image Washingtonu a přitom potichu dát příkaz k útoku, ale stejně tak i reálný pokus zmrazit situaci do voleb v USA (přenést odpovědnost na novou administrativu).

Druhá šance: totální krach celého ukrajinského postmajdanovského projektu. Velmi symbolickými se od 1. května na Ukrajině staly nové ceny plynu a topení. Podle výpočtů ukrajinských novinářů od podzimu tohoto roku budou muset majitelé malých rodinných domků zaplatit jen za topení 3,5 tisíce hřiven měsíčně, a k udržení malého padesátimetrového bytu v činžovním domě bude třeba 2,5 tisíce hřiven. Přitom průměrný hrubý plat v zemi na začátku roku 2016 činil okolo 4,3 tisíc hřiven a čistý, na ruku, asi 3,5 tisíce hřiven. V provinciích však po všech srážkách pracující dostávají v průměru jen asi 2,5 tisíce.

Proto už od podzimu tohoto roku tarify za udržení dvoupokojového bytu nebo nevelkého domku přesáhnou průměrný „provinční“ plat.

V těchto podmínkách bude pro většinu obyvatel problematické dokonce i základní přežití. A teprve tehdy dojde k pravděpodobnému synchronnímu protestu ve všech oblastech země s následnou totální krizí moci. V této situaci se nezávislosti Oděské lidové republiky nebo velké Novorosie už prostě nebude mít kdo bránit.

Nicméně zatím toto všechno jsou jen spekulativní modely. Nelze ani vyloučit to, že Kyjev zkusí po vzoru některých tyranských režimů v Africe nebo Latinské Americe prodloužit svou existenci cestou zesílení represí (pokud ovšem Západ bude moci na určitou dobu utáhnout tuto stagnaci obnovením hubených půjček). Nebo že naopak během květnových svátků někde najednou „od jiskry vzplane oheň“.

Ale logika stále velí, že na Ukrajině v průběhu nejbližšího roku až dvou je nejvíce pravděpodobná realizace jedné z výše uvedených verzí (porážka OSU s následným rozpadem území, nebo zničení režimu na konci velké krize). „Dobré“ varianty zažehnání krize Ukrajině včetně jihovýchodu bohužel nezůstaly, ale zejména tyto dvě verze vývoje událostí se pro ni dnes jeví nejmenším zlem.

Diskuse o podpoře povstání v květnu 2016 přívrženci junty budou zatím používat jen jako důvod k dalšímu utažení závitů matice, přemístění ozbrojenců do Oděsy a provedení další morální mobilizace svých voličů, jejichž pozornost odvedou od řešení naléhavých ekonomických problémů.

Zdroj: http://politrussia.com/world/odessa-v-preddverii-312/