Blíží se k nám „Nová éra propagandy“
Francouzská agentura Reportéři bez hranic (Reporters Sans Frontières neboli RSF) vydala minulou středu svou tiskovou zprávu o svobodě světového tisku za rok 2016, a nebylo to veselé čtení. Ve všech částech světa byl zaznamenán pokles svobody tisku, což vede k obavám z nastupující „nové éry propagandy.“
Tisková zpráva z roku 2016 ukazuje, že došlo k hlubokému a znepokojujícímu poklesu ve vztahu k svobodě sdělovacích prostředků, a to na globální i regionální úrovni. Od tiskovky v roce 2013 se Reportéři bez hranic snažili vypočíst ukazatel toho, jak moc je porušována svoboda sdělovacích prostředků ve všech světových regionech. Čím vyšší je index, tím horší je situace. V globálu se index posunul z 3719 v loňském roce na letošních 3857 bodů, což je zhoršení o 3,71 %. Svoboda tisku tedy poklesla od roku 2013 o 13,6 %.
Fyzické vyhrožování novinářům, stále více autoritářský přístup vlád, hrozící náboženské doktríny, přísnější kontroly státních médií a nedostatek bezpečnosti v válkou zmítaných zemích – všechny tyto faktory přispívají k sestupné spirále.
Největší obavy panují v Latinské Americe, jejíž pořadí co do svobody tisku se propadlo o 20,5 %. Novináři čelí útokům a úkladným vraždám v Mexiku a ve Střední Americe, zatímco korupce v Brazílii a monopolizace médií v Argentině pozitivnímu obrázku též nepřispívá.
Represivní vlády, kam patří i spojenci USA na Středním východě a komunistické Číny, často dokážou nepohodlné pisálky odstřihnout od internetu nebo dokonce zničit mediální prostory či jejích zařízení. Oligarchové skupují sdělovací prostředky, aby mohli mediálně masírovat společnost za přispění svých spojenců ve vládě.
Po celém světě autority přijímají zákony umožňující kriminalizaci novinářů za věci jako jsou „urážka prezidenta“, „rouhání se“ nebo „podpora terorismu.“
Christophe Deloire, generální tajemník RSF (Reportéři bez hranic) komentoval situaci ve francouzské Agentuře pro svobodný risk (AFP).
Všechny indikátory ukazují zhoršení svobody tisku. Četné úřady se snaží získat větší kontrolu nad svými zeměmi, například se obávají příliš svobodné veřejné diskuse. V současné době je pro velmoci stále snazší prostřednictvím nových technologií promlouvat celoplošně rovnou k veřejnosti, a proto uplatňují stále větší represálie proti lidem, kteří prezentují nezávislé informace. Vstupujeme do nové éry propagandy, kde nové technologie umožňují nenákladné šíření verze pravdy, kterou nadiktovala vláda, a novináři jim stojí v cestě.
Nejhorší pověst ohledně represálií vůči žurnalistům má region Středního východu / severní Afriky, a i Čína a Severní Korea figurují v dolní části žebříčku. Naopak Finsko, Nizozemsko a Norsko jsou na vrcholu seznamu zemí s největší svobodu tisku.
USA, které často razí svou image jakožto „vůdci svobodného světa“ a běžně trestají jiné země za porušování lidských práv, přičemž jejich vlastní zločiny ujdou trestu, okupují až 41. pozici v indexu svobody tisku. I když to je výrazné zlepšení z 49. místa, USA stejně zůstávají významným ohrožením. Není žádným překvapením, že tyto hrozby jsou prováděny pod záminkou prosazování „národní bezpečnosti“.
Americká svoboda médií, která je ukotvená v prvním dodatku k Ústavě z r. 1787, narazila na zásadní překážku. Vláda vede válku proti odpadlickým informátorům,, kteří nechají „leaknout“ informace o vládních policejním dohledu, špehování a zahraniční operacích, zejména těch, které souvisejí s bojem proti terorismu. Kromě toho americké novináře, na rozdíl od doktorů, stále nechrání žádný „zákon o mlčenlivosti“, který by garantoval bezpečnost jejich zdrojům a chránil důvěrné informace související s jejich prací.
Obamova administrativa posloužila jako nástroj k umlčení těch, kteří zviditelňují vládní zločiny, a stíhala, jak se uvádí ve zprávě, „za svou působnost více informátorů podle zákona proti špionáži, než všechny předchozí prezidentské administrativy dohromady.“
Nejsou to však jen informátoři, kteří jsou díky svým informačním aktivitám pod hrozbou násilí ze strany státu. V červnu minulého roku organizace DoD vydala svou příručku „Válečné právo“ která má 1180 stran a uvádí vágním právnickým jazykem, jak mají vojenští velitelé porušovat práva novinářů, kteří jim stojí v cestě.
Podle Associated Press:
Příručka Válečný zákon, která byla poprvé aktualizována pro všechna odvětví armády, tedy obsahuje nejasně formulovaná ustanovení, které by si armádní velitelé mohli vykládat velmi zeširoka, říkají odborníci na vojenské právo a žurnalistiku. Velitelé mohli například donutit novináře k urychlenému odchodu z vojenské základny nebo je zadržet ve vazbě pro jakýkoli, i domnělý přestupek.
„Obecně platí, že novináři jsou civilisté,“ říká stránka 1180 v manuálu, ale dodává, že „novináři také mohou být členy ozbrojených sil, nebo osoby pověřené doprovodem ozbrojených sil, nebo dokonce právně nechránění členové bojujících stran.“
Osoba, kterou lze považovat za „právem nechráněného kombatanta“, tedy za agresora, nemá nárok na práva, které jim garantují Ženevské úmluvy. Podle této poučky by vojenský velitel mohl například novináři upřít přístup do určitých oblastí nebo jej dokonce bez soudu zadržet na neomezenou dobu, pokud by měl důvod kteréhokoli reportéra považovat za agresora.
Manuál dává velitelům možnost jednat bez řádného procesu, a reportéry, kteří by narušovali vojenské operace, může zcela bez ochrany práva nechat zmizet v pevnosti Guantanamo.
Dále se v manuálu dočteme, že se nevylučuje ani mučení novinářů:
Podávání zpráv o vojenských operacích může být velmi podobné shromažďování zpravodajských informací nebo dokonce špionáži. Novinář, který se chová jako špion, může podléhat bezpečnostním směrnicím a může být v případě dopadení potrestán.
Na nedostatky americké svobody tisku poukazují rovněž i americké prezidentské volby v roce 2016. Kandidáti z obou politických stran na pravidelné bázi omezují přístup novinářům k událostem kampaně, protože se kandidáti snaží namluvit voličům, aby uvěřili, že budou po svém zvolení pracovat pro lid a ne pro Washingtonský establishment.
Kromě této autoritářské hrozby pro žurnalistiku také USA řeší zvláštní problém s televizními pořady, které mají oficiálně dodávat zpravodajství, jedná se však o zvláštní druh informativních reklam, o tzv. infotainment. Fox News a CNN jsou příkladem těchto fraškovitých rádoby „zpráv“, které dezinformují velké množství americké populace, rozptyluje ji od skutečných problémů a pro vládu funguje jako důvěryhodná záštita.
Ovzduší strachu jen podporuje rostoucí averzi k názorově pluralitě a demokracii. Do médií stále více zasahují autoritářské a despotické vlády, a samotná média vedou soukromé společnosti, v nichž o podobě psaní stále více rozhodují osobní zájmy. Je nutno bránit dobré jméno žurnalistiky proti nárůstající propagandě a proti mediálnímu obsahu, který vznikl na zakázku zájmových skupin. Zaručit veřejnosti právo na nezávislé a spolehlivé novinky a informace je nezbytné, pokud chceme řešit (a vyřešit) místní i globální problémy lidstva, řekl generální tajemník RSF, Christophe Deloire
Opravdová žurnalistika vždy sloužila jako pojistka proti zneužívání vládní moci. Ve věku okamžitého přenosu informací představují nezávislá média bezprecedentní sílu v boji proti autoritativním režimům. Musíme vzít zprávu RSF na vědomí a posílit boj za svobodu tisku.
Justin Gardner pro TheFreeThoughtProject.com.
Zdroj
