Ukrajinská elita je v rozpacích: Washington nutí Kyjev plnit Minské dohody! „Tyto dohody jsou špatné, ale Ukrajina jako stát s nimi souhlasila,“ – řekla dohlížející zástupkyně státního sekretáře Viktoria Nuland. Je to chápáno jako nátlak ke kapitulaci, i když je zřejmé, že USA se nechystají Ukrajiny vzdát. Ale co vlastně Washington chce?
Viktorie Nuland je v Kyjevě už třetí den. Na Ukrajinu přicestovala z Hannoveru, kam doprovázela Baracka Obamu na jeho evropském turné. Nulandová pořádá řadu setkání s ukrajinskými představiteli, ale už po jednom z prvních rozhovorů byl jasný cíl jejího příjezdu, stejně tak i předložila požadavky. Nulandová vyžaduje od Kyjeva něco nemožného – ale nepřijmout tyto požadavky ukrajinská vláda také nemůže.
Po setkání náměstkyně ministra zahraničí se zástupci frakcí Rady se objevil únik o jeho obsahu od jednoho z účastníků – poslankyně z frakce „Svépomoc“ Viktorie Vojcické (později doplněné i jinými účastníky setkání):
„Státní tajemník trvá na tom, že Ukrajina by měla provést změny v Ústavě – se „zvláštním statutem“ okupovaných území Doněcké a Luhanské oblasti, v blízké době provést na okupovaných územích volby a zajistit amnestii bojovníkům.
Minské dohody je nezbytné splnit do konce roku 2016, alternativa není. I když „Minsk“ je špatný, ale Ukrajina jako stát s ním souhlasila…
Pokud Ukrajina bude demonstrovat dobrou vůli při provádění Minských dohody a přijme zákon o volbách v květnu, pak v červnu sankce (proti Rusku) budou prodlouženy o devět měsíců až do ledna roku 2017. Přitom volby na Donbasu by se měly konat již v červenci, a těžké zbraně nikdo odvádět nebude. Na jejich nepoužití bude dohlížet zvláštní mise OBSE“.
Vojcická byla pobouřena tím, že zrušení sankcí není navázáno na Krym a kontrola nad hranicemi bude poskytnuta Ukrajině až po přijetí zákonů a volbách na Donbasu: „Poskytnutí „zvláštního“ statusu okupovaným územím a provedení voleb se stane skutečnou kapitulací“.
A i když ve středu Nulandová uvedla, že vyjádření Vojcické „nebylo úplně přesné“, – například „my jsme neřekli žádná konkrétní data o tom, kdy by se měly konat volby“, a „dali jsme zcela jasně najevo, že pro splnění požadavku konání voleb je třeba zajistit klidné prostředí, a je třeba, aby členové OBSE měli odpovídající přístup,“ – je zřejmé, že poslankyně vše pochopila přesně.
Washington chce, aby Kyjev co nejrychleji schválil zákon o zvláštním statusu Donbasu, po kterém tam proběhnou volby a bude možné složit účty o údajném vyplnění velké části Minských dohod.
Samozřejmě ne všech, protože kontrola hranic republik s Ruskem nebude Kyjevu vrácena, ale to není pro USA důležité. Neboť ve Washingtonu pochopili, že Donbas je pro Ukrajinu ztracen. Pro Američany je však důležité udržet si kontrolu nad zbytkem Ukrajiny a používat ukrajinskou otázku pro obchodování s Evropou a k rozhovorům s Ruskem.
Všechno je velmi jednoduché: Evropa je nespokojená se sankcemi proti Rusku a vůbec se vším, co se na Ukrajině děje. Chce zrušit sankce, ale pro to potřebuje ukázat, že jde o proces vypořádání, Minské dohody jsou plněny, je tu „pokrok“. To umožní zachovat si tvář a začít proceduru rušení všech sankcí. USA již nemohou znovu a znovu tlačit na Evropu s požadavkem nekonečného prodlužování sankcí – Evropané se rozumně ptají, proč Američany řízený Kyjev podepsané dohody nechce plnit.
USA musí Evropanům ukázat, že vyvíjejí tlak na Kyjev a nutí jej k plnění Minských dohod, a k tomu potřebují předložit Evropě konkrétní výsledek.
V červnu se bude řešit otázka prodloužení sankcí proti Rusku, a pokud Ukrajina bude i nadále brzdit „Minsk“, bude pro atlantisty těžší tlačit na správné rozhodnutí. A pokud zákon o Donbasu bude přijat v květnu, pak Státy budou mít pro prodloužení sankcí krásný argument. Prý zde je patrné, že Kyjev udělal svůj krok, a teď je třeba tlačit na Moskvu, aby i ona učinila svůj (tj. provedla v červenci volby v Donbasu pod kontrolou OBSE). A sankce budou prodlouženy a možnost propagandisticky zatlačit na Moskvu se objeví.
Je pravděpodobné, že příště, v lednu roku 2017, se už prodloužit sankce nepodaří, ale v případě potřeby tu bude mít Washingtonu železný argument pro pokračování tlaku na Rusko: kontrola hranic se Kyjevu nevrátila.
Nicméně jsou tu velké pochybnosti o tom, že USA ho budou používat. Ne snad proto, že v té době se do Bílého domu bude stěhovat nový hostitel, ale z důvodu zahájení předvolebního boje ve Francii a Německu, během nichž bude pro vládní strany výhodné ukázat, že právě ony šly na urovnání vztahů s Ruskem.
V každém případě je všechno z hlediska geopolitiky USA a Evropy více či méně jasné: je třeba snížit stupeň konfrontace s Ruskem, přitom si pošetřit možnost kontroly nad Ukrajinou, a „krásně vyřídit“ plnění „Minsku“, což znamená zapomenout na Donbas, který odejde k Rusku.
Proto zákon o zvláštním statusu, který požadují od Kyjeva, má čistě propagandistický význam.
Skrze něj chce Západ nějak zafixovat ztrátu Donbasu a formálně toto území zanechat nezačleněné do území. Vzhledem k tomu, jaká je ve skutečnosti rovnováha sil mezi Ukrajinou a republikami, to nemá žádný vliv – jak byly samostatnými, tak i zůstanou.
Ale z hlediska současných ukrajinských elit, to je katastrofa – Západ totiž požaduje alespoň částečně uznat realitu! Ne, že by kyjevská vláda nějak moc věřila, že jim Západ Donbas vrátí, ale ve své veřejné rétorice o tom Porošenko, a tím více opozice, neustále mluví. Proto přijetí zákona o zvláštním statusu by bylo politickou sebevraždou: říkali, že se všechno vrátí, a teď tohle?
Hlasy pro to v Parlamentu chybí, a provést nové volby nelze, protože ty by ještě více rozházely už tak těžko řiditelnou situaci na Ukrajině. Ani Porošenko, ani nikdo jiný z ukrajinských orgánů nemůže přijít na to, jak se dostat ven z této neřešitelné situace. Ale budou se prostě muset smířit s tím, že jsou zákazníky Washingtonu a ne nezávislí hráči.
A poslechnout Nulandovou, tj. hlasovat, jak je třeba. A pak – přece řekla, že do měsíce přijede Kerry. A pokud ho bude málo, pak i Biden přiletí! Jemu už Rada nedokáže odmítnout – on je tu přece stále tím nejvyšším vládcem.
Zdroj: http://rusvesna.su/recent_opinions/1461793423