Nabídka Steinmeiera zazněla 10. dubna na setkání hlav ministerstev zahraničí zemí Velké sedmičky v Hirošimě. Doslova řekl toto:

„Nechtěl bych, aby formát G7 byl dlouhodobým, potřebujeme vytvořit podmínky pro návrat k formátu G8. Ale v letošním roce takové podmínky ještě nenastaly.“ - Franz-Walter Steinmeier

Přitom Steinmeier zdůraznil, že vidí nutnost takového kroku v tom, že bez Ruska nelze řešit globální problémy a výzvy, před kterými stojí mezinárodní společenství, a proto přerušení vztahů s ním je kontraproduktivní. Nicméně návrat Ruska do tohoto mezinárodního klubu spojuje s úspěšným „politickým řešením“ krize na Ukrajině a „konstruktivní rolí v nastolení míru v Sýrii“.

Dost ostře na to zareagovala oficiální mluvčí MZV Ruska Maria Zacharova:

„Absurdita tak položené otázky je zřejmá. Činnost „osmičky“ skončila na přání našich západních partnerů, kteří se dali na cestu hledání prostředků jednostranného nátlaku na Rusko v souvislosti s nejhlubší krizí na Ukrajině, která byla jimi vyprovokovaná… a současné pokusy donutit Rusko něčím „zaplatit“ za obnovení „osmičkového“ formátu jsou absolutně bezdůvodné.“

———————–

Nová koncepce

Rozhodnutí o vypracování nové Koncepce zahraniční politiky Ruska oznámil S. Lavrov 9. dubna na sezení odborné komunity Shromáždění Rady pro zahraniční a obrannou politiku (SWAP) – nejstarší a autoritativní nevládní organizace v zemi, která má mezi svými členy mnoho významných politologů, ekonomů a vojenských a vládních činitelů – včetně samotného Lavrova.

Podle ministra se nyní jedná o delším období přechodu k polycentrální architektuře uspořádání světa a místa Ruska v tomto novém světě.

„Mezinárodní situace je i nadále mozaikovitu a rozporuplnou. Přitom celkovou tendenci je možné pozorovat a tuto tendenci se snažíme odrážet v našich základních doktrinálních dokumentech – je to Strategie národní bezpečnosti a Koncepce zahraniční politiky. Nyní pracujeme na pokyn prezidenta Ruska na její nové redakci. Přechod k policentrické architektuře by v ideálním případě měl spoléhat na interakci vedoucích center síly v zájmech společného řešení globálních problémů. Taková vize však mnoho států rozděluje“.

Ministr zmínil i složitosti, se kterými se tento nový přístup setká v reálném životě:

„I v případě, pokud by myšlenka budování nového multi-polární světa získala univerzální podporu, její realizace by byla velmi obtížná záležitost a byl by to úkol nebývalé komplexnosti, předpokládající principiálně novou linii odpovědnosti, předvídavosti a politické vůle. Ale v době, kdy filozofie budování rovné spolupráce v zájmu zajištění efektivního globálního řízení se setkává s odporem ze strany našich západních partnerů, se překážky pravděpodobně budou mnohokrát zvyšovat“.

Co vybrat

Dnes už je očividné, že návrat Ruska do G8 je možný a má smysl, ale má daleko větší hodnotu pro samotnou G7 než pro Rusko. Z jedné strany Steinmeier správně ukázal, že Západu se momentálně nedostává prostoru pro dialog s Moskvou, když se ji sotva pokusili „izolovat“. V důsledku toho místo rytmicky pracujících mezinárodních institucí a zavedených komunikačních kanálů byli představitelé Západu v uplynulém roce nuceni jezdit do „izolované“ Moskvy významně častěji. Odplatou za demonstrativní „vyhnání“ se tak stala nutnost veřejných bilaterálních kontaktů na nejvyšší úrovni.

Na druhou stranu co se týče ruských zájmů, ty byly vyčerpávajícím způsobem formulovány (bez postranní myšlenky) samotnými našimi partnery v G8, když pokřtili svou organizaci po přijetí Ruska jako „rozšíření Západu“ (doslovně – Extended West). Takže Rusko – to není nějaký apendix Západu. To není další „nástavba“ nad soběstačnou strukturou samotného Západu. Rusko již přebolely „porodní bolesti,“ 90. let, a necítí se být jakýmsi nesvéprávným přílepkem moudrého a všemohoucího Západu.

Patrně si to ve Washingtonu a v evropských hlavních městech neuvědomují, ale má-li mít návrat Ruska do G8 nějaký smysl, pak to musí být bez jakýchkoliv podmínek z jejich strany, výhradně na základech rovnoprávnosti, a to navíc pouze tehdy, pokud ho velmi poprosí.

Fjodor Lukjanov, předseda Prezidia Rady pro zahraniční a obrannou politiku Ruska, říká:

„Snaha používat návnadu sjednocení „osmičky“ jako nástroj působení na Rusko je nesmyslná. Jakou roli by v ní Rusko mělo hrát? Tohle nechápe nikdo.

Rusku to nepotřebuje. Nyní je už zřejmé, že tento klub se nikdy nestane „světovou vládou“, jak se kdysi zamýšlelo. Jsou to silné země, které mají velký vliv na světovou situaci, ale nejsou to ti, kdo rozhodují o osudu světa.

Pokud vůbec hypoteticky hovořit o nějakém orgánu globálního měřítka, pak to samozřejmě není „sedmička“ ani „osmička“, je to je „dvacítka“. A i ta se bude rozšiřovat, protože pak teprve bude reprezentativní a legitimní. V ní budou zahrnuty země, které mají, řekněme, balík akcií v systému globálního řízení.

A právě ve „dvacítce“ by Rusko mělo zůstat a aktivně spolupracovat s dalšími zeměmi BRICS a západními zeměmi. To má perspektivu“.

Fjodor Lukjanov

Zmínka o „dvacítce“ zazněla i v řeči Lavrova, ale bez zacyklenosti na této struktuře. Je zřejmé, že po té, co Rusko prodělalo „klubofrénii“ 90. let, získalo zdravou injekci realismu a pochopení toho, že žádná výhradní organizace nemůže být završující a soběstačnou pro ruské zahraničně-politické cíle.

Pro vytvoření „polycentrické architektury“, o níž hovořil Lavrov, je nezbytná účast celé řady organizací a spolupráce i s mnohými, do nichž jsme třeba nevstoupili z toho či onoho důvodu. Potřebné jsou ŠOS (Šanghajská organizace pro spolupráci) i BRICS i Asijská banka pro infrastrukturní investice i Euroasijská hospodářská unie i „dvacítka“ a také zapojení do velkých mezinárodních ekonomických projektů.

G7 přestala být „klubem nejvyššího hegemona“. Svět se změnil a co je ještě důležitější, i nadále se měnit bude. Rusko v něm musím nejen zaujmout odpovídající místo, ale také se snažit zajistit si možnosti vlivu na procesy změny. Toto všechno opravdu vyžaduje novou Koncepci zahraniční politiky.

Zdroj: http://politrussia.com/society/doktrina-globalizatsii-dlya-820/