V poslední době jsou litevské, lotyšské a estonské vedení v neustálé antiruské hysterii. A stále častěji se k nim přidávají také kolegové ze Švédska a Norska. Výkřiky o „ruské agresi“ znějí někdy hlasitěji, jindy tišeji, ale nikdy neumlkají. Zesílely obzvlášť po referendu na Krymu a návratu tohoto poloostrova domů, k Rusku. Vždyť přece „ruská hrozba“ nenechává klidně spát a „krymský scénář“ podle vyjádření ex-šéfa lotyšské kontrarozvědky Janise Kazhotsinshe se vlastně chystal pro Lotyšsko nebo Estonsko v roce 2017. A pouze události kyjevského majdanu přinutily Moskvu realizovat takový plán na Ukrajině.

Téměř každý den pobaltské země, ať už společně nebo jednotlivě, informují o nebezpečných incidentech za účasti ruských ozbrojených sil. 4. dubna například ministerstvo obrany Lotyšska sdělilo, že „v lotyšské výhradní ekonomické zóně 11 námořních mil od teritoriálních vod NVS (Národní ozbrojené síly) dnes identifikovaly ruskou ponorku třídy Kilo“.

„Hlídková letadla nad neutrálními vodami Baltského moře poblíž vnější mořské hranice Lotyšska včera i dnes identifikovala letadlo IL-20 Vzdušných ozbrojených sil Ruska,“ - opět se chytají za hlavu vojáci z NVS republiky.

„V pondělí v 10:29 do vzdušného prostoru Estonska v oblasti ostrova Vayndloo bez povolení vstoupilo letadlo Ozbrojených sil Ruské federace An-26,“ - sekunduje jim spřátelený Tallinn.

Stěžuje si, že v polovině února ruský vrtulník Mi-8 narušil vzdušný prostor Esonska v oblasti základny Vasknarva. Bez ohledu na to, že ministerstvo obrany RF později tuto informaci vyvrátilo. Do sumáře se to už dostalo a doplnilo to na první pohled monstrózní statistiku.

Podobně v ministerstvu obrany Lotyšska oznámili, že v roce 2015 se ruské bojové letouny a lodě přiblížily k hranicím země více než 270x a v roce 2014 více než 250x. Všimněte si, že se nejedná o narušení hranic, takže tu nikdo nelže, ale vlna dobře zrežírované paniky stoupá až do nebes.

Vypadá to směšně. Vzpomínáte si, jaký informační boom vznikl v roce 2014 o ruské ponorce údajně se skrývající ve švédských výsostných vodách? Nu ano, našli ji švédští potápěči. Opravdu se ukázalo, že to byla ruská ponorka, která tu však klesla ke dnu ještě během první světové války, tedy před 100 lety – 10. května 1916.

Ale příběh byl vyroben, o „ruské hrozbě“ se tehdy vykřičeli dosyta. A tak Lotyšsko už staví hraniční plot vysoký 2,7 metru, včetně ostnatého drátu. Zatím tedy jen 3 kilometry, ale prý to bude celých 90 km. Tento luxus bude taky něco stát – 17 milionů euro. Nicméně hlava ministerstva vnitra republiky Rihards Kozlovskis honem vysvětlil, že jen na posílení východní hranice Lotyšska a celkově na posílení pohraničné ochrany je potřeba 80 milionů euro. Nasměrováno to je jako by proti nelegálním migrantům, ale je jasné, že se to bude hodit i v boji s „agresorem“.

Otázkou je, na jak velké peníze jsou Estonsko, Lotyšsko a Litva ochotné zvyšovat svou obranyschopnost. Protože prohlášení o ekonomické prosperitě, kterého dosáhly tyto tři pobaltské republiky po rozpadu SSSR, není více než mýtus.

To v Sovětském svazu patřily pobaltské republiky k nejvíce rozvinutým. Na prahu pěrestrojky v roce 1986 na jednoho obyvatele SSSR v průměru připadalo 5.875 rublů základního majetku. Ale v Estonsku byl tento podíl mnohem vyšší – 8.007 rublů, v Lotyšsku – 6.923 a v Litvě – 6.111 rublů. Zatímco třeba v Tádžikistánu tento ukazatel činil pouhých 2.291 rublů.

Angličtí odborníci charakterizují hospodářství Pobaltí té doby zcela objektivně: „Rekonstrukce a rozšíření výroby probíhalo v pobaltských republikách rychleji než v jiných regionech SSSR, a to především proto, že Lotyšsko a Estonsko představují rezervu kvalifikované pracovní síly pro celý Sovětský svaz. Navíc infrastruktura v Pobaltí téměř neutrpěla v době války“.

A pak v části „osvobozené od ruské okupace“ růst HDP v pobaltských zemích zabezpečoval jednak široký výprodej státního majetku převážně do rukou zahraničních investorů, jednak půjčky a granty EU. Když EU trochu přivřela peněženku a říkalo se, že je na čase, aby Pobaltí přešlo na soběstačnost, začala růst chudoba a počet obyvatel klesal, a to i prostřednictvím emigrace nejvíce zdatných Estonců, Lotyšů a Litevců. Situaci pak navíc zhoršila hospodářská krize.

Nastal tedy čas vzpomenout si na Rusko. Zachtělo se na něm opět ohřát ruce. Tím více, že antiruské sankce ekonomiky tří pobaltských zemí bolavě stiskly. Militantní Litva utrpěla nejvíc ze všech. Podle zprávy agentury Bloomberg po zavedení represívního embarga Moskvy export Litvy do Ruska klesl o 38 %. Pokud vezmeme v úvahu, že na evropských trzích mají také svého neprodaného zboží plné police a sklady, je jasné, že litevské, lotyšské a estonské zboží tam zrovna rádi nevidí.

Když se ukázalo, že šproty a sýry tam náhodou nejsou potřeba, tak šla do kurzu „ruská hrozba“, které jsou malé, ale jestřábí Estonsko, Litva a Lotyšsko připraveny se bránit. Ale pouze za předpokladu financování ze strany Evropské unie a USA. Šéf administrativy prezidenta RF Sergej Ivanov to vysvětlil „západním partnerům“:

„Říkám to otevřeně, potřebují vaše peníze, a proto honem volají: „Stráže! Teď na nás zaútočí,“ - řekl v rozhovoru pro deník Financial Times, - „Sami připravují vojáky, letouny, to všechno ve své režii, a utrácejí tak svůj vojenský rozpočet na nepotřebné cíle.“

Sergej Ivanov také o disproporcionalitě vojenských rozpočtů zemí NATO a Ruska připomněl, dokazuje při tom, že ruská hrozba není víc než mýtus:

„Máme úplně jinou vojenskou sílu, ale co je nejdůležitější – na co my ji potřebujeme? Vy si vážně myslíte, že chceme s NATO rozpoutat válku? Copak jsme sebevrazi?“

Ale kdo naslouchá střízlivému hlasu v militaristické apatii? Nakonec Litva s Aliancí zaobchodovala a dovolila jí používat svoji vojenskou infrastrukturu americkou armádou.

„Ještě letos bude vyděleno Spojenými státy okolo 15 milionů dolarů na základnu vzdušných sil Litvy vSiauliai, polygony v Rukle a Pabradě, další objekty vojenské infrastruktury, na vojenskou přípravu a na zlepšení podmínek pro přijetí vojáků,“ - pochlubili se v litevském vněpolitickém oddělení.

Dva nejbližší sousedé však na rozdávání peněz na „ochranu před Ruskem“ nepřistoupili. Přitom ještě v květnu minulého roku velitelé Lotyšska, Litvy a Estonska přijali společné formální provolání k velení NATO, generálu USA Filipu Bradley se žádostí o dislokaci stálého kontingentu NATO v baltském regionu „jako odstrašující opatření v situaci ohrožení bezpečnosti v regionu“.

Žádost byla okamžitě a s nadšením schválena. Protože z Washingtonu pravděpodobně politikům zemí Pobaltí dovedně předhodili recepty „malých finančních triků“. Využili k tomu, abych tak řekl, přirozenou hysteričnost litevských, lotyšských a estonských politických elit pro vlastné účely. O tomto zájmu USA hovoří zcela otevřeně.

„Strašení ruskou agresí“ se stalo první (ze šesti) priorit aktualizované vojenské strategie v Evropě. Strategie zveřejněná Evropským velením ozbrojených sil USA (EUCOM) obsahuje neohrabaný pokus doložit, co znamená „zkrotit“:

„I když Rusko podporuje řadu společných úsilí v boji proti terorismu a drogám, ve stínu zůstává ruské ignorování suverenity jeho evropských sousedů a narušování mnoha dohod, které vyžadují od Ruska jednat v rámci mezinárodních pravidel“.

Myslím, že boj Ruska proti terorismu v Sýrii zůstává také ve „stínu“. Zombírování amerických stratégů působí na Pobalťany tak, že i teroristické útoky v Bruselu je nedokázaly přivést k vystřízlivění. Například předsedkyně komise pro národní bezpečnost lotyšského sněmu Solvita Aboltin po té, co se seznámila s událostmi v Belgii, vyzvala k posílení hranic… s Ruskem.

A aby si myšlenky obyvatel pobaltských zemí nemohly ani na chvilku odpočinout a pozapomenout na „ruskou hrozbu“, bijí je uměním. Film „Třetí světová válka: na velitelském stanovišti“ je z této řady.

„Zastrašování společnosti hrozbou napadení Ruskem se stalo rutinní rétorikou vlády Lotyšska,“ - řekl v Sejmu v této souvislosti šéf frakce strany „Souhlas“ Janis Urbanovič.

Výsledek je předvídatelný. 30. března tohoto roku Pentagon potvrdil plány na posílení vojenské přítomnosti ve východní Evropě „v rámci odstrašení agresivity Ruska“. Na začátku roku 2017 budou v oblasti nasazeny další obrněné síly. Předpokládá se, že brigáda bude mít celkem asi 4,5 tisíce vojáků a bude mít ve výzbroji desítky kusů těžké techniky a tanků. Vláda Spojených států také zvažuje variantu s umístěním v Evropě stíhačky páté generace F-22 Raptor. Uvádí se, že nejnovější americké zbraně budou dislokovány zejména v Estonsku, Litvě, Lotyšsku, Polsku, Rumunsku a Bulharsku.

Zda budou tyto plány zrealizovány, do jisté míry závisí na výsledcích voleb v USA. Republikánský kandidát, skandální Donald Trump, vyjádřil překvapivě rozumnou myšlenku, že obranná aliance (NATO) „si už odžila svůj věk“, a že se musí buď silně zreformovat, nebo změnit na organizaci, která bude více zaneprázdněna bojem s mezinárodní teroristickou hrozbou.

Ó, s jak ostrou kritikou na něj okamžitě vyrazila protikandidátka, senátorka Hillary Clintonová:

„Myslím, že nemůžeme dosáhnout toho, co chceme od zemí NATO, chovaje se tak, jako by USA mohly v kteroukoli chvíli odejít. Při takovém přístupu se například v Pobaltí najdou politici a síly sympatizující s Ruskem, například ruskojazyčné obyvatelstvo, kteří řeknou svým lídrům: Ej, víte co, Amerika odešla. Tak pojďte se domlouvat s Ruskem.“

Hillary Clintonová

Záměr je jednoduchý: vybudovat vojenskou přítomnost NATO co nejtěsněji u ruských hranic. Z toho pramení horečnatý blábol bývalého zástupce vedoucího aparátu generálního tajemníka NATO Jamese Foleye, vyzývajícího nedovolit Putinovi rozbít Alianci. Z téže série jsou i potíže vycházející z politické předscény zatím ještě úřadující hlavy Bílého domu Baraka Obamy a generálního tajemníka NATO Jense Stoltenberga, kteří bezpochyby prohodili na posledním setkání pár slov o „ruské hrozbě“.

Mezitím ruské ministerstvo zahraničí konstatuje, že „USA v součinnosti se svými spojenci se patrně vážně zaměřili na konečné zrušení klíčového ustanovení Zakládajícího aktu NATO – Rusko z roku 1997, podle kterého na sebe Aliance vzala závazek neumístit značné vojenské síly na pevných základnách ve výše zmíněných zemích“.

Mezi tyto země patří mocenské elity Lotyšska, Litvy a Estonska, které se staly ve skutečnosti rukojmím cizích politických her. Svou roli v tom hrají s plným nasazením, ale bez stínu zdravého rozumu a odpovědnosti za osud vlastní země.

Zdroj: http://politrussia.com/world/kto-podogrevaet-voinstvennost-363/