Před časem sociologové z fondu „Veřejné mínění“ provedli průzkum, z něhož vyplynulo, že 88 % Rusů se informace nejčastěji dozvídá z televize. Dokonce i internet za televizí svou popularitou zaostává – globální síť pro vytvoření svého informačního obrazu využívá jen 35 % respondentů.

Podobná je situace i s důvěrou k různým zdrojům informací: ukázalo se, že televizi důvěřuje 63 % dotázaných, zatímco internetu jen pouhých 18 % . Přitom nejpopulárnější jsou mezi Rusy pořady s politickou, mezinárodní a sociální tématikou, což není překvapující.

Podle názoru známého divadelního režiséra Nikolaje Koljady údaje z průzkumů naznačují, že televize se stala životním zvykem, kterého se lidé nechystají vzdát.

„Člověk se vrátí z práce a zapne televizi, někdy ji doplní lahví piva. Nu a sobota a neděle – to jsou posvátné dny televize. Ležet na gauči a dívat se na televizi, to je náš sociální zvyk.“

Výsledky průzkumu fondu „Veřejné mínění“ potvrzují i sociologové „Levada-centra“. Podle výsledků jejich výzkumu se 85 % Rusů dozví o aktuálních událostech sledováním televize. Přitom sociologové centra zjistili, že míra důvěry k TV u lidí klesá. Tak za posledních 7 let klesla ze 79 % na 41. Nicméně i přes tento pokles televize zůstává důvěryhodnějším zdrojem informací, než je internet, rádio nebo tisk. I když i u nich je celkově důvěryhodnost na poměrně vysoké úrovni. Takže bez ohledu na to, co říkají někteří zástupci veřejnosti, televize zatím zůstává nejoblíbenějším prostředkem získávání informací v Rusku.

V souvislosti s tím by nebylo zbytečné vědět, komu patří programy, na něž se každý den díváme. A prvním v seznamu médiamagnátů v Rusku je sám stát, kterému patří největší televizní stanice s mnohamilionovou denní sledovaností. Mezi nimi je „Všeruská státní televizní a rozhlasová společnost“ (VGTRK), která sdružuje pod svými křídly takové kanály jako „Rusko 1″, „Rusko 24″, „Kultura“, „Kolotoč“ a další. Celkem tato holdingová společnost zahrnuje pět národních kanálů, stejný počet národních rozhlasových stanic a přes 80 regionálních médií.

Kromě VGTRK stát vlastní kontrolní balík akcií velmi populárního televizního kanálu země – „Prvního“. Co se týče zbývajících 49 procent, ta jsou rozdělena mezi struktury oligarcha Romana Abramoviče a soukromý podnik „Národní mediální skupina“, které patří „5. kanál“, REN-TV, noviny „Izvěstije“, a tak dále. Aktivní účast v řízení podniku má ruský velkopodnikatel Alexej Mordašov, dále svou účast v otázkách života holdingové společnosti mají i struktury banky „Rusko“, „Surgutněftěgaz“ a další zástupci velkého byznysu.

Stát kromě toho financuje mezinárodní televizní kanál „Mir“ a jedno z největších světových médií Russia Today (RT).

Dalšími velkými hráči na nebi ruských médií jsou Ališer Usmanov, Vladimir Potanin a Michail Prochorov. Nicméně ti se zabývají především tištěnými médii, internet-médii a rozhlasem, a jejich účast v televizi je poměrně skromná.

Nezapomeňme ještě na holding „Gazprom-media“, který vlastní NTV a TNT, satelitní televizní společnost NTV-PLUS, radiostanice „Echo Moskvy“, skandálně proslulou sportovní televizní společnost „Mač-TV“, a také řadu dalších prostředků masové informovanosti. Generálním ředitelem společnosti je ruský podnikatel Dmitrij Černyšenko, nicméně konečný majitel největšího ruského mediaholdingu není široké veřejnosti znám, což generuje mnoho pověstí. Jedna z nich uvádí, že vlastníkem „Gazprom-media“ je údajně bývalý ruský oligarcha a mediamagnát Vladimír Gusinský, který již dříve za svého působení v mediaholdigu „Most“ vlastnil současná aktiva „Gazprom-media“. Ať tak či onak, přij ít na to v tuto chvíli není možné, což je v této velmi alarmující.

Dnes „Gazprom-media“ svůj podíl na trhu ruských médií postupně zvyšuje. Tak v březnu informační prostor obletěla zpráva o tom, že holding koupil 7,5 % „Národní mediální skupiny“. Hodnota transakce činila 11,124 miliardy rublů. Přitom zástupci holdingu vidí tuto akvizici jako výhodnou investici, která zajistí diverzifikaci a flexibilitu v podmínkách nestability na trhu.

„Máme zájem na diverzifikaci našeho podnikání prostřednictvím partnerství s hráči na mediálním trhu. Investiční účast v mediálních společnostech umožňuje efektivně reagovat na změny trhu a je dosavadní praxí na světovém trhu médií a telekomunikací“, – řekl v rozhovoru s novinami „Kommersant“ zástupce „Gazprom-media“, který si přál zůstat v anonymitě.

Mimochodem – fúze a akvizice, nákup a prodej na trhu médií se zdají být běžnému občanu jako záležitosti naprosto nezajímavé. Pro něj je nejdůležitější sledovat a přijímat informace. Jenže žijeme v době informační války, kdy média se stala zbraněmi mocnějšími než rakety.

Maje kontrolu nad informačním prostorem, je možné změnit směr finančně-ekonomických toků, sociální nálady, a dokonce i politický vývoj. Pro současného občana to, o čem neříkali ve zprávách, prostě neexistuje. Naši geopolitičtí soupeři však mohou snadno dát pomocí kontrolovaných médií jen na základě vlastního přání nálepku teroristy, krvavého diktátora na nepohodlného jim politika, nebo dokonce i na celý národ. A využívají to stále častěji. Typickým příkladem jsou tzv. barevné revoluce, v nichž se média kontrolovaná zaangažovanými osobami podílela velmi aktivně a na vedení země organizovala informační útoky.

Takže držení významných médií je v dnešním světě pro vládu otázkou národní bezpečnosti, srovnatelnou s otázkou přítomnosti silné armády a tajných služeb. A v podmínkách neustálých informačních útoků na Rusko média jednoznačně hrají nezanedbatelnou roli a stejně jako armáda chrání hranice se zbraní v ruce.

To je důvod, proč kontrola státu nad médii je velmi důležitá, a je životně důležité nepustit k řízení ruského médiaprostoru lidi, kteří nemají vůči Rusku ani zdaleka jen dobré úmysly.

Vždy vzbuzuje nejasnosti rozhořčení naší opozice, která chápe státní kontrolu nad médii jako příklad absence svobody slova v Rusku. Prý vláda chce před lidmi skrýt „skutečný stav věcí“ v zemi a nepouští do televize ostatní informační proudy a osobnosti opozice nebo aktivní občany.

Tito lidé zřejmě nevědí, že poměrně dost kritické názory na současnou ruskou realitu televizního moderátora Vladimira Poznera jsou nejvíce cítit právě na „Prvním kanálu“, „hlavním to tlampači putinovské diktatury“, kde má dokonce svůj vlastní pořad.

Tím se zásadně liší zprávy na „Prvním“ od stanice „Dožď“. Otevřete si kterýkoli pořad zde – všude jsou pády vojenských letadel, zatýkání korupčníků, machinace v komunální sféře, sociální nespokojenost – to všechno je tam ve velkém. Rozdíl je v tom, že na tomto „Optimistic channel“ se podávají jen zprávy se záporným znaménkem, zatímco vládní programy se snaží na to neomezovat a hovoří jak o negativních, tak i o pozitivních aspektech našeho života.

Prostě jak známo, každá mince má dvě strany. A kdo je v tomto případě je čestnější a objektivnější? Odpověď je, myslím jasná.

Zdroj: http://politrussia.com/society/gosudarstvennye-smi-rossii-359/