Kterákoli moc vždy nejvíc utiskovala sociálně nezajištěné kategorie občanů. Podívejme se po svém okolí: kdo sedí ve frontě na poliklinikách a obsazuje místa v městské dopravě, kdo prodává podél cest hadry? Lidé, kteří peníze mají, se obvykle obracejí na placené kliniky a jezdí v osobních autech. Většina důchodců, invalidů, veteránů – však takové možnosti nemá. A penzisté Donbasu, který není pod kontrolou UKrajiny, jsou na tom ještě hůře.

Kyjev, sotva vypustil první stíhačky útočící na doněcké letiště, okamžitě přistoupil k novému druhu teroru – penzijnímu. Poctivě vydělané důchody prostě přestali luhanským a doněckým dříčům posílat. Kyjevem uměle vytvořený „penzijní cestovní ruch“ bokem obou stran konfliktu přinutil důchodce a další příjemce sociální pomoci vyzvedat si výplaty najednou na Ukrajině i v LDNR.

Od července 2014 až do dubna 2015 se penze v Doněcku a dalších městech DNR nevyplácely vůbec. Ani Kyjevem, ani orgány republik. Mnozí příjemci sociálních dávek včetně penzistů vyjížděli na Kyjevem kontrolovaná území a vyzvedávali si penzi tam. Jinak mnohým z nich hrozila smrt hladem – bez jakéhokoli přehánění – humanitární pomoc z fondu Achmetova se sice rychle přizpůsobila, ale nedostala se ke všem potřebným. Ruská pomoc se nemilosrdně rozkrádala a k lidem se dostávala jen zřídka, pak vznikaly ohromné fronty a lidé (zdaleka ne však všichni) mohli dostat rybí konzervu nebo plechovku sušeného mléka.

V dubnu 2015 výplaty penzí a dalších sociálních dávek začaly i v DNR. Výplaty probíhaly v rublech v kurzu 1 : 2. Tehdy se v republice používaly dvě měny – jak hřivny, tak rubly. Avšak od podzimu byly všechny ceny převedeny na rubly, i když oficiální kurz zůstal 1 : 2 a vedení republiky hrozilo těžkými tresty těm, kdo by to ignorovali (i když o uskutečněných trestech obyvatelé nikdy neslyšeli). Přesto ve skutečnosti i na trzích se ceny zvedly na 1 : 3. To znamená, že pokud dříve krabici mléka bylo možné koupit za 18 rublů (1 : 2), potom – ne najednou, ale postupně – se cena zastavila na 36 rublech. A tak tomu bylo se všemi produkty. Důchody a všechny dávky a platy však zůstaly na úrovni 1 : 2. Kdo vydělává na takovém rozdílu v kurzu, je téma na jiný článek. Přežít se stalo čím dál těžší, a proto penzisté, kteří na územích nekontrolovaných Ukrajinou penzi nedostávali, si pro ni začali masově jezdit. Aby přežili. Tento jev dostal název „penzijní turistika“.

Pokud by nebylo nutnosti vyjíždět někam za hranice republik, důchodci by si to třikrát rozmysleli než se vystavovat nebezpečí přechodu hraniční linie. A tak průměrná republiková penze (díky, že vůbec existuje) stačí na velmi skromný spotřebitelský koš, do kterého bez slz nepohlédneš. Co to je v Doněcku 2.200 rublů? To je 7 – 7,5 kg vepřového nebo 110 – 146 kg brambor (cena se pohybuje mezi 15 – 20 rubly za kg). Což na první pohled nevypadá špatně. Jenže platí: koupíš-li jedno, je nutně šetřit na druhém. A z průměrného ukrajinského důchodu na Ukrajině nyní také nevyžiješ. Ale pokud výplatu získáš tam i zde, pak konec konců ještě můžeš nějak vyjít.

„Penzijní cestovní ruch“ jako dědictví majdanovské moci se Kyjevu nelíbilo, a tak se rozhodl ho včas přidusit: stovkám tisíc penzistů zablokoval penzijní karty. Málo se doněčtí pracanti nalopotili v nebezpečných a škodlivých provozech, kde se vydělávalo na rozpočet celé země, a tak musí ještě i dnes skutečnost, že mají za svou těžkou práci nárok na důchod, dokazovat. I bez toho je dnes v přeplněných kancelářích penzijních fondů (zejména) přifrontových okresů opravdu horko. Zde vysvětlují:

„Byla posílena kontrola účtů vnitřně přesídlených osob a probíhá kontrola důvodu výplat penzí důchodcům-přesídlenců na územích ovládaných ukrajinskými orgány. Pokud výplaty penzí zmrazili, pak je mohou obnovit až po kontrole s daty přerušení výplat. Základem je jedině osobní odvolání důchodce k PFU (Penzijnímu fondu Ukrajiny).“

Jednoduše řečeno – fronty na blokpostech z LNR a DNR vzrostly na kilometry, autobusy jsou přeplněné, v kancelářích jsou tisíce staříků. A dopravcům přibyl nový nezanedbatelný zdroj příjmů.

Dalším výdajem je úhrada za ubytování, protože za jeden den se nedá ohromnou řadou projít, aby penzista opět a znova osobně potvrdil oprávněnost výplaty.

Kromě důchodců se na pozastavené výplatní listiny dostaly i jiné položky, které také byly zmraženy, mezi nimi například „příspěvek na narození dítěte“. Ocitla se tam i nově vytvořená tzv. „přesídlenecká adresná pomoc“ ve výši 884 hřiven (2.298 rublů v kurzu DNR a 3.403 rublů v současném kurzu Národní banky Ukrajiny). Ale sjednali si ji zdaleka ne všichni, proto hlasité obvinění Ukrajiny jako vždy nebyla ničím doložena. Podle vyjádření zástupce ministra financí Ukrajiny Romana Kačura nyní si okolo 160 tisíc přesídlenců z Donbasu sjednalo tuto finanční pomoc určenou na získání bydlení, ale ve skutečnosti nepokrývající ani nájem pokoje v ubytovně. 160 tisíc rodin však je nesrovnatelné číslo s 1,7 milionů skutečných vnitřních přesídlenců.

Ale skutečným přesídlencům, těm, kteří opravdu odjeli na Ukrajinu, adresná pomoc spolu s důchodem opravdu umožnila přežít od výplaty k výplatě.

Jenže penzijní fond zůstal bez přívodu kyslíku, zrušeny byly všechny termíny výplat, v PFU obnovení slibují jedině po zkontrolování z migrační služby. Zástupci z migrační služby tě přijdou zkontrolovat právě ve chvíli, kdy na uvedené adrese zrovna nejsi (jsi v práci, v nemocnici nebo jsi zrovna zašel do obchodu pro chleba) a zkus pak něco dokazovat! Majitelé nájemních bytů ani tak zrovna nehořeli nadšením pomáhat běžencům z východního regionu sehnat třeba jen přechodnou střechu nad hlavou a při opožděném zaplacení nájmu rozhodně můžou požádat o vystěhování. Kam? Domů, do republiky, do války.

Zdroj: http://antifashist.com/item/pensionnyj-turizm-v-dnr-borba-za-vyzhivanie.html