Úspěšná operace ruských Vzdušných a kosmických sil v Sýrii vrátila do informačního pole téma Afghánské války. Rusko se konečně zbavilo afghánského syndromu způsobeného porážkou ve válce, proto dnes není zbytečné připomenout si tuto historii ve vztahu k faktům.

Za období od 25. prosince 1979 do 15. února 1989 činily nevratné ztráty sovětských ozbrojených sil spolu s pohraničními a vnitřními vojsky (zabití, zemřelí v důsledku zranění a nemoci, zemřelí při katastrofách, v důsledku událostí a nešťastných náhod) 15.051 lidí. Za dobu války zmizelo a ocitlo se v zajetí 417 vojáků, z nichž bylo osvobozeno a domů se vrátilo 130 lidí.

Válka v Afghánistánu byla klasickou imperiální válkou, takové války vedla všechna impéria a ve všech dobách. Přitom naši nepřátelé dostávali podporu od USA i Západu jako celku, ale i od Saúdské Arábie a dalších muslimských zemí. Nepřátelé byli různí, někteří z nich, takový, jako třeba Ahmed Šan Masud, jednoznačně vzbuzují jen respekt.

Ve své době se v tisku objevila informace, že během války došlo i k velezradě: afghánští mudžahedinové údajně dostávali všechny potřebné informace nejen z Kábulu, ale s příchodem k moci Michaila Gorbačova – i z Moskvy. Zda to tak je, nebo ne, těžko říci. Nicméně lidé, kteří v této válce hráli nezanedbatelnou roli, mi v soukromých rozhovorech řekli, že je to pravda. V tomto smyslu se Afghánistán stal ponurým prologem První čečenské války, i když samozřejmě za Jelcina a Berezovského se krádeže a zrada dostaly na kvalitativně zcela jinou úroveň.

V době přestavby se téma Afghánské války stalo mohutnou informační zbraní na zničení Sovětského svazu. Zejména byla rozváděna témata ztrát. Přitom v procentech na rozdíl od minulé války byly ztráty vojáků velmi malé: války se podle oficiálních statistik zúčastnilo 620 tisíc sovětských vojáků a ztráty, což bych chtěl připomenout, činily 15.051 osob. Čísla ztrát samotného Afghánistánu se silně liší: od jednoho do dvou milionů lidí.

V době přestavby se velmi mnoho mluvilo o tom, že pomoc SSSR Afghánistánu a dalším spojencům byla pro ekonomiku příliš nákladná, že jakmile Rusko přestane „krmit příživníky“, všichni Rusové budou bohatí a spokojení až do smrti. Gorbačov tak silně pomoc spojencům omezil, a Jelcin ji nakonec ukončil zcela. Proč se tedy Rusové na začátku 90. let najednou stali chudými lidmi a mnohým z nich stát dokonce přestal platit i jejich mizerné mzdy a důchody? Není pak divu, že se v té divoké době objevila velmi velká poptávka po bojových zkušenostech ruských „Afghánců“, a to nejen v nové kavkazské válce, v níž proti nim stáli titíž staří nepřátelé z Afghánistánu, ale i v kriminální revoluci, která se stala realitou naprosto všech vrstev ruské společnosti.

Moje hluboké přesvědčení spočívá v tom, že vojenskou část Afghánské války SSSR vyhrál, ale informační – prohrál. A to se týká nejen vnímání války v zemi. SSSR byl zasažen virem zrady a nihilismu a kromě toho se Západu podařilo přesvědčit značnou část obyčejných obyvatel Afghánistánu, že SSSR bojuje proti islámu. A to znamená, že afghánský problém neměl jen vojenské řešení.

Mnozí lidé vracející se z války, se pak dostali do různých sfér. Včetně médií a akciového trhu. Stále si pamatují své mládí a bojové přátele. A je pro ně velmi bolestivé slyšet, že jsme tuto válku prohráli. Dvojnásob to však bolí, když dobře vědí, že to není pravda.

Zdroj: http://politrussia.com/society/my-ne-proigrali-252/

Pozn. admin: O americkém zapojení do války v Afghánistánu vypráví americký film: 
http://www.csfd.cz/film/226036-soukroma-valka-pana-wilsona/prehled/.
http://uloz.to/hledej?q=Soukrom%C3%A1%20v%C3%A1lka%20pana%20Wilsona
Jedná se o pohled Hollywoodu, takže míra pravdivosti se dá těžko určit, ale lepší než nic.